Jménem Společenstva českých knihařů si dovoluji doplnit "oficiální" gratulaci  a mnohá osobní přání o malou připomínku na těchto stránkách, snad pro ty, kdo pana Mácu neznají.

Pan Jiří Máca je již dlouhou dobu nejstarším českým knihařem. I když nyní zaslouženě odpočívá, ještě v minulém roce aspoň na krátký čas pravidelně do své dílny v Kamenné ulici 15 v Chebu docházel. Nerad se s ní loučil, když v listopadu definitivně uzavřel nádhernou kapitolu svého života.

Zeměpisně daleko, ale srdcem velmi blízko, - tak jsem ho vnímal jako mladý knihař a přijímám dodnes. Je velmi známý ve svém městě a regionu, vždy byl společensky aktivní, s řadou přátel a osobních zákazníků.

Celý profesní život se věnoval zakázkové rukodělné vazbě knih. Zažil ještě éru manufakturní práce ve velkých nákladech. Vzpomíná, jak ručně vyráběli občanské průkazy po statisících. Své knihařské vzdělání absolvoval na grafické škole v Praze 30.6.1949 ve třídě Otty Blažka (žáka Ant. Tvrdého, žáka Bradáčova). Slibovanou kariéru v pražské dílně Josefa Štěpánka mu překazila vojna a znárodnění. Po vojně se nebylo kam vrátit, Štěpánkovu dílnu zabírají Pražské komunální služby TOMOS. Nastupuje tedy jako dělník do komunálních služeb Cheb, kde se dlouholetou prací v řemesle zdokonaluje. V roce 1991 od města pronajímá, později kupuje dílnu v Kamenné 15, kde pracuje hluboko do důchodového věku.

V Občasníku 1/2018 vyšlo poděkování za dar, kterým pan Máca podpořil SČK. Velkým darem pro jeho rodinu, ale i četné knihaře, je ovšem on sám a jeho obdivuhodný život.