Občasník 1/2019

Dokumenty / Knihařský občasník

Číslo vyšlo v lednu 2019, sazba SŠG Brno

Sdílet na sociálních sítích

Sdílet odkaz

Permanentní odkaz pro sdílení na sociálních sítích.

Sdílet s přítelem

Prosím Přihlášení pro odeslání document emailem!

Vložit na Váš web

Nastavit první stránku na

1.

2. Milí čtenáři, s novým rokem otevíráte první Občasník, který připravila Jitka Neoralová, patří jí za to dík. Budete se mnou souhlasit, že toto číslo zachovává pestrost rubrik i for- mát, jaké započala Ivana Vyhnalová. Každý editor má poměrně dost práce s vy- hledáním autorů, výběrem příspěvků a ohlídáním termínu výroby. Děkuji rovněž všem autorům, kteří poslali své příspěvky. Rád žádám přispěvatele o zachování přízně. Přál bych si ještě více článků s ak- tuálním odborným obsahem („knihy zblízka“ svázané knihaři v posledním obdo- bí, reportáže z výstav, atd.). Proto se s důvěrou obracím na knihaře i teoretiky, a to uvnitř i mimo Společenstvo českých knihařů, aby se podělili s kolegy o svou práci nebo vědomosti. Je možné psát na info@knihari.cz nebo přímo Jitce Neo- ralové. Všechny kontakty naleznete v patě webu knihari.cz. Zde uvítáme i jaké- koli náměty čtenářů k Občasníku. „ Přeji všem čtenářům radost z četby tohoto čísla Občasníku a zdar v práci.“ Marek Staša

25. Obsah HISTORIE KNIŽNÍ VAZBY Islámská vazba – Marie Benešová 4 Jednota bratrská – Moravian Church – Moravské sestry – Marie Benešová 8 Album obtahů char. nářadí českých renesančních dílen – Petra Šťovíčková 10 OSOBNOST KNIHAŘSKÉHO ŘEMESLA Známý neznámý František Firbach – Ila Šedo 11 KNIŽNÍ VAZBA ZBLÍZKA Knihy z 19. století s deskami z celuloidu – Jitka Neoralová 14 KNIHAŘSKÉ POSTUPY Škrobové papíry hvězdicové – Marie Benešová 17 KNIHAŘSKÁ DÍLNA Písmo, písmo, písmo – Luboš Černý 20 SPOLKOVÝ ŽIVOT XXII. Mezinárodní seminář Společenstva českých knihařů – Pavla Lukasová 22 Nemusíš jen vázat, taky čti!!! – Marie Benešová, Pavla Lukasová 24 Tiráž: Občasník Společenstva českých knihařů 1/2019 Vydává Společenstvo českých knihařů se sídlem v Plzni Toto číslo vyšlo v prosinci 2018 Editor článků: Jitka Neoralová Technická redakce: Marek Staša Sazba a design: Bc. Eva Jakubcová Výroba: Střední škola grafická Brno, příspěvková organizace, Šmahova 364/110, 627 00 Brno Náklad 80 ks

15. 16 cení je ve hřbetě použito hodně le- pidla. Obě knihy jsou opatřeny tka- ným kapitálkem a ořízka je zlacená po třech stranách. Tento typ vazeb je zajímavý nejen elegantním a čistým provedením, ale zároveň i způsobem technického řešení otevíraní desek z tvrdého ma- teriálu. Desky se otevírají snadno, což ale neplatí o otevírání samotné- ho bloku. Kniha působí více dojmem dekorativního předmětu než ke čte- ní. Vzhledem k charakteru materiá- lu uvolňující kyselé látky, jsou patrné stopy korozivních dějů projevující se zčernáním a vrstvy korozních pro- duktů na povrchu kovových prvků. Průzkum knižních vazeb se syn- tetickými prvky byl prováděn v rám- ci dotačního programu MK ČR NAKI II, projekt DG18P02OVV001 s ná- zvem „Syntetické materiály v knihov- ních fondech“ 2018–2022. Jitka Neoralová provléknutí a zajištění uchycovacích plíšků do obálky. Blok je vlepen tak, aby byl uchycovací systém těsně svírán mezi blokem a obálkou a ne- docházelo k jeho pohybu. To značně znesnadňuje listování, protože knihy nelze téměř otevřít do hřbetu. Obál- ka je velmi tuhá a pro zajištění uchy- produktů v místech poškozeného pokovení. Samotný knižní blok je ušit nití brožovacím stehem a vlepen do ka- šírované obálky potažené většinou hedvábným rypsem. Předsádku tvo- ří nalepený dvou-list ze silného papí- ru. Vlepení bloku je provedeno až po Literatura: 1. LUKEŠ, Miloslav. Tiskárny na Šumavě a trochu z historie. Vyd. 1. Ve Vimperku: Miloslav Lukeš, 2007. 73 s. ISBN 978-80-254-0861-2. 2. Care and Identification of Object Made from Plastic. Conserve OGram, September 2010, No. 8/ 4. National Park Service:Washington DC, 2010. [on line] Dostupné na: <http://www.nps.gov/history/museum/publications/conserveogram/cons_toc.html>. Schéma uchycení desek – řez Pohled na uchycení z boku Pohled z boku, šedé oblasti kov

24. 25 Na papíře napsáno a vytištěno Richard Khel Tato kniha je spíše souborem různých dílčích poznatků a momentů, které se vždy nějakým způsobem dotýkají papíru jako takového. Autor se zajímá o historii papíru nejen ve formě knih, ale i běžného spotřebního materiálu, který nám přijde tak samozřejmý, že o něm jinak přemýšlet už ani nemůžeme. Odpočinková četba nebo jako před- sevzetí přečtení jedné kapitoly denně je výborné pro čtenáře začátečníky. Každá kapitolka má několik stránek, které jsou ale mnohdy do poloviny za- plněné poznámkovým aparátem, což knihu naopak řadí do popředí zájmu nenasytnějších čtenářů. V této knize několik kapitol zaujme myslím úplně každého. Ať už se bude jednat o oblíbeného spisovatele a jeho korespondenci, oblibu v poštovních známkách, firemním hlavičkovém papíru, určitém nakladatelství či filigrá- nech, každý si v tak rozličném obsahu najde svůj šálek čaje. Každý článek je krom odkazů na další literaturu, což je další úžasný zdroj námětů ke čtení, doplněn obrázky, které jsou svým způsobem v tomto celku rovněž unikátní. Dobrá zpráva je, že tato kniha byla vydána v rozsáhlejší řadě s podobným tématem. Vydáno: 2008, Naše vojsko Počet stran: 370 Autor obálky: Kateřina Řezáčová Vazba knihy: pevná / vázaná ISBN: 978-80-206-0992-2 Typografie – Esej o typografii Eric Gill Eric Gill se narodil v roce 1882 v anglickém Brightonu a už v útlém dětství projevoval zájem o písmo a architektu- ru i nadání pro tyto obory. Na popud W. R. Leihabyho z Centrální školy umění a řemesel začal vyřezávat písmena a navštěvovat výuku Edwarda Johnstona. V roce 1903 odešel na volnou nohu a započal svou celoživotní dráhu jako řemeslník. V roce 1924 jej požádal Stanley Morison, aby napsal článek o typografii do typografického časopisu Fleuron. Odmítl s tím, že typografie „není jeho svě- tem“. Už v roce 1925 však Gill rozpracoval několik abeced (z jedné z nich se nakonec stala Perpetua) a také formuloval zásady, které později sebral do svého slavného „Eseje“. Eric Gill měl nadání pro bezpočet věcí. Do své smrti v roce 1940 si osvojil mnoho řemesel: byl sochařem, kameníkem, rytcem, filozofem, ilustrátorem a typografem. V srdci však zůstával pokrokovým radikálem a sociálním refor- mátorem, v jehož práci se vždy odrážela jeho filozofie a jehož ruka se řídila jeho morálním přesvědčením. Vydáno: 2014, Rubato Počet stran: 160 Vazba knihy: měkká / brožovaná ISBN: 978-80-87705-14-8 Marie Benešová, Pavla Lukasová

9. 10 úvodní manuál pro výše zmíněný, bohužel nedokončený, soupis. Alba obtahů charakteristického nářadí českých renesančních dí- len jsou rozdělena do dvou svazků. V prvním díle na 112 listech z tvrd- šího papíru najdeme ukázky váleč- ků. Kapitoly věnované medailonům, postavám, dříkům, úponkům a orna- mentálním pásům představují typy V letech 1957–1990 pracoval jako kurátor podsbírky Starých tisků v Severočeském muzeu muž, kte- rého zde nemusím dlouze předsta- vovat. Prozaik, básník, literární his- torik a kreslíř, prof. PhDr. Bohumil Nuska, CSc., je odborné veřejnosti dobře znám jako uznávaný odborník v oblasti knižní vazby. Sbírku, která původně vznikla jako soubor umě- lecké knižní vazby, svou neúnav- nou prací proměnil na velmi kvalitní kolekci starých tisků, inkunábulí a ru- kopisů s důrazem na renesanční sle- potiskovou vazbu. Pod jeho vede- ním byl několik let vydáván i Sborník příspěvků k dějinám vazby a k me- todice ochrany historických knižních vazeb , jehož nejznámější díl z roku 1964–1965 má na svém pracovním stole snad každý knihovník. Po od- chodu z muzea v roce 1990 pan pro- fesor, k nemalé lítosti kolegů, zamě- řil svou pozornost jiným směrem. Ke knižní vazbě se již, podle svých slov, vrátit nechce. V současnosti půso- bí jako člen pedagogického kolek- tivu katedry filozofie na Technické univerzitě v Liberci. Při práci se sbírkou Starých tisků v Severočeském muzeu nacházím stopy práce pana profesora všude. Spojit se s ním a promluvit si však nebylo jednoduché. V roce 2015 se mi to s přispěním staršího kolegy ko- nečně podařilo. Výsledkem návštěv byl dar do sbírek muzea v podo- bě unikátního pomocného materi- álu, který vznikal v 70. a 80. letech 20. století při práci na soupisu rene- sanční knižní vazby na území Čech, kterému se v té době intenzivně vě- noval. Mezi stovky nezpracovaných obtahů které by se mohly stát zákla- dem pro dodnes chybějící databá- zi obtahů české renesanční knižní vazby, patří i dvě alba typologických ukázek renesančního knihařského nářadí, užívaného pro výzdobu de- sek knih v Čechách 16. a počátku 17. století. Oba soubory, vzniklé ko- lem roku 1962, můžeme vnímat jako Album obtahů Album obtahů charakteristického nářadí charakteristického nářadí českých renesančních dílen českých renesančních dílen Album obtahů Album obtahů charakteristického nářadí charakteristického nářadí českých renesančních dílen českých renesančních dílen

11. 12 je zde zapsán jako „Jan Fürbach, dělník v Bavorově“. Jenže v adresá- ři roč. 6, je uveden pod tvarem „Fir- bach, Kopeckého sady 257“ (což je adresa muzea). V dalších již uvádí místo adresy pouze „Museum“ 5 . I v dalších dokladech pocházejí- cích z doby před 2. světovou válkou a uložených v archivu Západočeské- ho muzea je veden pod jménem „Fir- bach“. Teprve Gabriela Macháčková, manželka tehdejšího ředitele mu- zea Fridolína Macháčka, se v dopise z r. 1944 dr. V. Vojtíškovi zmiňuje, že v muzeu „jest dr. Bayer, knihov- ník Petřík a knihař Fürbach [!], který a lipovými trojlístky. V 2. mezipoli je nalepen zelený usňový štítek se zlacenými názvovými údaji. V kni- ze je vložen lístek se jménem F. Fir- bacha a perem psaná poznámka na zadní straně přední předsádky „Dar: Obchod. a živnost. komora v Plz- ni ze soutěže pořádané Obchod. a živnost. komorou v Plzni v měsíci květnu 1925, práce Frant. Firbacha v Plzni“. Kniha patrně nebyla oceně- na, jen se soutěže účastnila. Do doby před získáním velkého souboru knih bylo o Františku Firba- chovi známo pouze to, že byl kniha- řem v Historickém muzeu. 3 Zde měl pravděpodobně svoji dílnu a praco- val na vazbách pro knihovnu. Jeli- kož je v současné době tato knihov- na nepřístupná, nelze zjistit, zda ve vazbách zanechal Firbach nějaké své značky či signatury. V plzeňských archivech se zacho- valo pouze několik zmínek o této osobě. Lze z nich vyčíst, že se Fran- tišek Firbach narodil dne 26. listo- padu roku 1888 v Čichticích, okres Netolice (dnes část města Bavorov). Není známo kdy ani z jakých důvo- dů se dostal do Plzně. Další zmín- ka z archivních fondů je o jeho svat- bě s Barborou Pechovou dne 9. září 1919. Zde se setkáváme s problé- mem jeho jména. V Knize odda- ných 4 je událost zapsána s jeho jmé- nem ve tvaru „Fürbach“. I jeho otec KHOL, F. Illuzionisté. V Praze: J. Pelcl, 1911. 3 V době od 1889-1948 byla v Plzni dvě velká muzea – Uměleckoprůmyslové a Historické. Po roce 1906 obě působila v jedné budově. V roce 1948 došlo k jejich násilnému sloučení a zároveň byla muzeu odebrána knihovna Historického muzea a včleněna do nově vzniklé Státní vědecké knihovny. 4 SOA Plzeň, Sbírka matrik západních Čech, M (řk.) Plzeň I (sv. Bartoloměj) – 99/363/502 5 Kalendář československých knihařů, ozdobníků, pouzdrařů, kartonážníků a příbuzných odvětví / uspoř. R. Němeček, roč. 6, 1925, s. 118; roč. 10, 1929, s. 104; roč. 11, 1930, s. 111. BÁRTA, J. Vítěz. V Praze: G. Dubský, 1922. VRBA, J. Dolina. V Praze: J. Otto, 1925. TRÉVER, F. Bílá a rudá a jiné prósy. V Praze: Jos. R. Vilímek, 1928. DUMAS, A. Královnin náhrdelník. Díl I. V Praze: Jod. R. Vilímek, 1924. GOBINEAU, A. de. Opatství Typhaimské. Praha: Družstevní práce, 1923.

8. 9 Církev Členové jednoty bratrské zdůraz- ňovali trojí ideál víry, lásky a nadě- je, se silnějším důrazem na praktický křesťanský život než na učení nebo církevní tradici. Od části Chelčické- ho nauky, která kritizovala formální vzdělávání, se ale postupně vzdáli- la. Jednota bratrská se od počátku své existence dostala do konfliktní- ho vztahu nejen s katolíky, ale i s ka- lišníky. Na rozdíl od kališníků neza- chovávala žádnou formální spojitost se všeobecnou církví (tj. s katolic- kou), což komplikovalo její postave- ní na domácí i zahraniční půdě. Prv- ní členové jednoty byli jako sektáři pronásledováni husity, až později se církev dokázala v českých zemích obecněji etablovat. Církev se rozrůs- tala a šířila po Čechách a na Mora- vě. Mezi nejvýznačnější představi- tele patřili Tůma Přeloučský, Lukáš Pražský, Jan Roh, Jan Augusta, Jan Blahoslav, Jiří Strejc, Jan Amos Ko- menský. K čelným podporovatelům a pomocníkům církve patřili Petr Vok z Rožmberka, Karel starší ze Žerotí- na a Václav Budovec z Budova. Prudké zhoršení postavení církve nastalo během protireformace po bi- tvě na Bílé Hoře, kdy došlo ke zne- možnění její existence, stejně jako všech ostatních protestantských církví. Mnoho protestantů opusti- lo vlast jako exulanti, jen menšina z těch, kteří zůstali doma, se snaži- la v tajnosti svou víru uchovat. Čle- nové církve měli kontakty se zahra- ničím a organizovali tajná setkání. Tímto způsobem církev přežila celé století. Valná většina členů jedno- ty však konvertovala ke katolicismu. Ve dvacátých letech 18. století byla skomírající jednota bratrská obnove- na moravskými exulanty na panství hraběte Zinzendorfa v saské Horní Lužici a jejím centrem se stala nově založená obec Herrnhut (Ochranov). Moravské sestry Moravské sestry se nazývaly pod- le anglického názvu církve The Mo- ravian Church. Jednalo se o mladé dívky, svobodné i vdané ženy, po- případě vdovy. Podle dochovaných archivních materiálů z pensylván- ského města Betlehem (zachovalé původní město založené exulanty z Evropy) žily svobodné a ovdově- lé ženy samostatně v domě pro ně určeném. Vdané ženy žily se svou rodinou ve vlastních domech. Spo- lečenství žen se věnovalo společ- ným modlitbám, charitativní činnos- tí, výuce i různým řemeslům. Podle názvu by se dalo mylně usuzovat že jde o ženský církevní řád, ale jedná se pouze o příslušnost k dané církvi. Moravské sestry zakládaly i diakonie a školy po celém světě, tak zřejmě proto se vštípil jejich osobitý název. Marie Benešová Kostel ochranovského seniorátu v Potštejně (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jednota_bratr- ská#/media/File:Kostel_JB_Potstejn_01.jpg) Emblém církve Jednota bratrská (https://en.wikipedia.org/wiki/Moravian_ Church#/media/File:AgnusDeiWindow.jpg) Ukázka škrobového papíru Moravských sester na knižní vazbě z 18. století (https://cz.pinterest.com/source/ moravianchurcharchives.org/) Zdroje: Internetová encyklopedie Wikipedia: www.cs.wikipedia.org, www.en.wikipedia.org Jednota bratrská: www.jbcr.cz Elizabeth L. Myers, A Century of Moravian Sisters, CreateSpace Independent Publishing Platform 2016 Ukázka škrobového papíru Moravských sester na knižní vazbě z 18. století (https://cz.pinterest.com/source/ moravianchurcharchives.org/)

20. 21 ný okamžik a tím je vlastní odlévání. Tyto formy jsou vhodné pro odlévání písma z mosazi nebo bronzu. A prá- vě proto se tyto formy používaly při výrobě písma v dílně pana Faltuse. Sádrová forma Tato forma se používá při výrobě zubních protéz. Na model z vosku se nalije speciální sádra, která vy- tvoří dokonalý odlitek. Ten je po vy- sušení nutné vyhřát a vosk teplem z formy odstranit. Takto vzniklá for- ma se potom plní roztavenou směsí, stejně jako jiné druhy forem. Tavení a odlévání písma Každý knihař má určitě ve svém majetku spoustu různých fontů pís- ma z liteřiny v kasách. Doba, kdy se tisklo knihtiskem, již dávno minula a tiskárny vyházely ono, pro ně ne- potřebné písmo, do šrotu. Doba, kdy se odlévací směs tavila v žárových pecích ohřívaných plynem nebo koksem již dávno minula. Dnes jsou k dispozici indukční pece, (viz obrá- zek), ve kterých se provádí ekolo- gické tavení. V grafitovém kelímku je možné roztavit přesně vypočtené množství až do hmotnosti 3 kg. Pro pevně definovaným modelem liter, které byste měli k dispozici. Výroba odlévací formy – plast, písek nebo sádra Lukoprenová forma Pro výrobu písma z liteřiny (písmo- viny) lze použít lukoprenové formy. Model liter zalijete směsí Lukoprenu v připraveném rámečku a po zatuh- nutí vyloupete modely z formy. Tím získáte formu pro odlévání písma. Některé Lukopreny mají teplenou odolnost až 320 °C a proto je mož- né používat je pro přímé odlévání z písmoviny. Tím se velmi zjedno- duší příprava formy, pokud chcete odlévat tzv. vysoké písmo. A navíc, vyrobená forma se dá používat opa- kovaně k další výrobě. Písková forma Výroba pískové formy je trochu složitější a náročnější. Pro výrobu těchto forem se používá jemný kře- mičitý písek, který může mít různou barvu. Do písku se přidávají různá pojiva jako např. uhelný prach. Voda nebo např. melasa. Písek se lisuje do formy, na jejímž dně jsou ulože- ny matrice písma. Potom se forma nechá usušit a po usušení se musí matrice opatrně vyjmout. Dále mu- síte vytvořit odlévací kanálky, které se ručně vyškrabují do spodní stě- ny písku. Formy potom spojíte do odlévací sestavy a může nastat onen vrchol- del libovolného fontu a ten je možné použít jako matrici pro další zpra- cování a odlévání písma. Jednotli- vé fonty lze různě kombinovat, takže konečný výsledek může být tvořen matricí, kde je spousta různých fon- tů a nemusíte dělat jednolitou řadu podle předem vyrobeného modelu. 2. 3 D skener Jak jsem již psal, dnešní doba dává řadu možností využívat mo- derní výpočetní techniku při přípravu výroby. Druhou metodou, jak získat model pro výrobu, je 3D skener. Po- kud Vám chybí některé písmeno, ale ve své sadě máte to samé vícekrát, je mnohem jednodušší zhotovit elek- tronickou kopii písmena pomocí ske- nování. Jednoduchým způsobem obkroužíte Vaší literu a máte hotový sken. Ten se převede v počítači do elektronického fontu a z něj se vyro- bí model na 3D tiskárně. Technolo- gie přípravy je dnes více závislá na využití počítačové techniky, ale na druhou stranu nejste vázáni jenom

23. 24 Nemusíš jen vázat, taky čti!!! Nemusíš jen vázat, taky čti!!! Nemusíš jen vázat, taky čti!!! Nemusíš jen vázat, taky čti!!! Knihy kupovati... Dějiny knižního trhu v českých zemích Zdeněk Šimeček, Jiří Trávníček Odborných publikací o vývoji knižní vazby a podobě knih v průběhu staletí bylo i v českém jazyce vydáno po- měrně dosti. Tato kniha ale kolem tohoto tématu jen ladně prochází. Hlavním tématem je totiž produkce, distribuce a prodej knih jako takových. Proto i poměr rozsahu stran na téma počátky knižních vazeb: historická knižní vazba: novodobá knižní vazba je opačný, oproti svazkům zabývajících se např. typologií knižních vazeb. Při čtení této knihy se dostáváte do škol a far, kde se zakládaly první knihovny, kde žáci škol, popřípadě rychtáři, jako jediní gramotní lidé na vsích po večerech předčítali veřejně nebo v rodinných kruzích knihy s nejrůznější tématikou. Jak se udržela česká kniha obklopená a téměř vytlačená knihou německou. Proč se šířila pokleslá literatura a jak se nakládalo s přemrštěný- mi náklady ideologické literatury. V přehledu dějin knižního trhu jsou zařazeny celé české země, které v da- ném období obývaly větší i menší národnostní skupiny, a které se rovněž snažily o svou knižní produkci v národním jazyku. Ne vždy byla tato snaha zakončena úspěchem. Setkali jste se někdy s tradicí knižních čtvrtků? Ptáte se kdy, a proč toto spojení vzniklo? Nezbývá nic jiného než KNIHY KUPOVATI... a dočíst se to v nich. Vydáno: 2014, Academia Počet stran: 500 Edice: Historie Vazba knihy: měkká / brožovaná ISBN: 978-80-200-2404-6 ři Čestná uznání za nejlepší knihy ostatních zúčastněných škol. Výstava SČK spolu s žákovskou soutěží zaplnila celý prostor křížové chodby Hotelu Mahler. Také společenský večer s tombo- lou byl připraven v historických pro- storách hotelu. Při zahájení večera promluvil předseda SČK Marek Sta- ša i předseda Society of Bookbinders Dominic Riley, ten si také odvážel vý- hru z tomboly, kterou bude jako velké překvapení dražit na semináři SoB. Děkuji pořadatelům letošního XXII. semináře SČK za další velmi přínosné a povedené setkání a tě- ším se na Vás v roce 2018 v Plz- ni, kde se bude konat XVI. Trienále umělecké knižní vazby. Pavla Lukasová Odborná porota hodnotila 27 prací, 5 odborných škol ČR podle tří kritérií: – funkčnost knihy podle norem a přesnost provedení – technické řemeslné zvládnutí výzdoby – design výzdoby desek Porota udělila cenu Celkový ví- těz v Soutěži žáků SČK 2018 a čty- Mezi základní knihařské práce pa- tří podlepování map a plánů a výro- ba dětských skládanek. Mapy a plá- ny vytištěné na papíru podlepuje- me pro větší pevnost plátnem. A to buď v celku, k zavěšení nebo ke slo- žení rozřezané po částech. Lepore- la – dětské skládanky jsou speciální vazby pro děti předškolního věku a vyrábí se v několika variantách. Přednášku zaměřenou na předve- dení pracovního postupu odprezen- tovala Pavla Lukasová . I jihlavský seminář měl svou členskou výstavu doplněnou letos o žákovskou soutěž. Zadáním to- hoto ročníku soutěže byl “deník“ – zavěšovaná celopapírová vazba prázdného knižního bloku formá- tu A5. V žákovské soutěži porota vybrala vítěznou knihu Veroniky Zídkové ze SUŠG Jihlava

3. 4 ty týkající se islámského zákona bý- valy šité nití červenou. Nejde ovšem o striktní fakta. Stejně lze nalézt vaz- by šité lněnou nebo bavlněnou nití. Méně časté, ovšem vyskytující se, jsou pro nás známé tzv. motýlkové stehy (Obr. 3), kde dochází k přichy- cení sousedních složek obmotáním nitě na vnější straně složky. Nelze jasně vymezit tento způsob šití na rozměrnější knižní bloky. Byl nale- zen i u drobných vazeb. Poslední zde zmíněný způsob šití islámské vazby je na tři řetízkové stehy. U dochovaných historických vazeb je možné samozřejmě nalézt nespočet dalších variant šicích sys- témů, ale jedná se vesměs o ojedi- nělé exempláře. Dalšími druhy šití, které se ovšem nedočkaly masivnějšího rozšíření, jsou prošití celého knižního bloku na plocho nebo šití za použití vazů. U plochého šití, kde se knižní blok najednou propíchne ve dvou nebo ve třech místech blízko u hřbetu, Tento termín označuje knižní vaz- by vyráběné v komunitě, která se vyznačovala stejnou vírou, tedy Is- lámem. Stejně jako typologie ev- ropské knihy, tak typologie islámské knihy prodělala určitý vývoj. Za zdroj inspirace u islámské vazby je mož- né považovat vazby koptské, které se rovněž vyznačují jednoduchým systémem šití bez použití vazů a tak podobně. Islámskou vazbu lze rozdělit do čtyř hlavních proudů, které mají lo- kální charakter. Proto je obvykle roz- lišována knižní vazba arabská, per- ská, turecká a někdy je odlišována i indická. Každou z těchto již typi- zovaných vazeb lze rovněž dál dě- lit podle lokálního výskytu. Odlišení těchto typů vazeb ale není předmě- tem tohoto článku. Islámská vazba má samozřejmě základní prvky stej- né jako vazba evropská (když to vez- meme zjednodušeně), přesto má jis- té specifické znaky, podle kterých se dá snadno rozpoznat. Mezi nejzná- mější patří tzv. miqlab neboli klopa. Je důležité připomenout, že většina muslimů používá písmo psané zpra- va do leva a tudíž knihy mají hřbet na pravé straně a listují se pro nás jakoby od zadu. Další zajímavostí je, že napříč islámskou vazbou nena- jdeme zakulacený hřbet ani zahnu- tou záložku na hřbetě u hlavy nebo paty. Hlavice jsou v této vazbě ne- známým prvkem. Typologie islámské vazby Základní stavební prvek islámské knižní vazby, stejně jako evropské, jsou složky. Rozsah složek je pro- měnlivý, pohyboval se v rozmezí čty- řech až osmi dvoulistů. Knižní blok připravený k vázání byl nejprve na- psán. Písař obdržel jednotlivé archy papíru, které vyměřil tak, aby šly ná- sledně vytvořit složky, z kterých byl utvořen knižní blok. Rozměření ar- chů počítalo s knižní malbou i s oře- zem knižního bloku. Nejrozšířeněj- ší systém šití jednotlivých složek byl převzat od Koptů či Etiopanů. Jed- nalo se o dva zapošívací řetízko- vé stehy (Obr. 2). Překvapivě počet zapošívacích stehů se neodvíjel od velikosti knižního bloku, nejčastější byly pouze dva. Nejčastěji byly na šití používané hedvábné nitě mnohdy barvené. Ob- jevují se názory, že jednotlivé barvy těchto nití se používaly na specific- ké texty, myšleno obsahově. Takže například na texty popisující skutky a životy proroků byly nejčastěji pou- žívány zelené nitě a naopak na tex- HISTORIE KNIŽNÍ VAZBY Islámská vazba Islámská vazba Islámská vazba Islámská vazba Obr. 1 Typologie islámské knižní vazby Obr. 2 Systém šití knižního bloku islámské vazby na dva řetízkové stehy Obr. 3 Systém šití knižního bloku islámské vazby s motýlkovým stehem Obr. 4 Systém šití knižního bloku islámské knižní vazby na tři řetízkové stehy

5. 6 Jedinečná zdobící technika cha- rakteristická pro islámskou vazbu je lakovaná malba. Počáteční malby lze nalézt na usňovém podkladu, ty ale měly omezenou trvanlivost, pro- tože docházelo ke krakelování mal- by. V 16. století, kdy tento druh zdo- bení dosáhl vrcholu, se používala technika blízká malbě miniatur. Na lepenkovou desku byl nanesen kli- ho-křídový podklad, který byl vy- broušen do dokonalé hladkosti. Po- vrch byl uzavřen první vrstvou laku. Nejčastěji se používal nebělený še- lak, který podtónoval malbu. Na tuto vrstvu se již malovala vodovými bar- vami samotná miniaturní malba. Vyznačovala se precizními detaily. Motivy byly různé od florálních mo- tivů až po faunu a figurální scény (Obr. 13). Malba byla na závěr za- lakována běleným šelakem nebo jiným transparentním lakem, do kte- rého byl často přidáván zlatý nebo stříbrný prášek, popřípadě perleť. Jednoduší varianty malby byly pro- váděny bez podkladu na usni s vý- razně jednoduššími motivy (Obr. 14). Zdobení knižní vazby Ranější vazby byly zdobeny pře- devším slepotiskem, který byl pře- vzat rovněž z koptských vazeb. Z počátku šlo o velmi jednoduché raznice, kterými se kladením ved- le sebe skládaly složitější ornamen- ty. Jednalo se o jednoduché orna- menty skládající se z teček a linek (Obr. 10), až později se začaly ob- jevovat složitější florální motivy. Ve 14.–15. století se objevují celé „ plotny“, které jedním otiskem vy- tvořily celistvý ornament. Na Mam- lůkovských vazbách se poprvé ob- jevují charakteristické rohové plotny v kombinaci se středovou mandorlou. Slepotisk byl prováděn pomocí oce- lových nebo měděných raznic, které se nahřívaly a otiskovaly se do navlh- čené usně. Později se slepotisk za- čal kombinovat se zlacením (Obr. 11). Další zdobící technikou byla rovněž v Evropě známá řezba do kůže. U is- lámské vazby byla zdokonalená na- vrstvením různobarevných usní na sebe, přičemž řezba byla v různých částech prořezávána do různých vrstev. Nejpůsobivější technika is- lámské vazby je zřejmě filigránování (Obr. 12), při které se z usně vysekal jemný s propracovanými detaily orna- ment, který se podložil barevnou usní, papírem nebo textilem. Tato technika se používala hojně i na přídeští, stej- ně jako slepotisk a zlacení. Posled- ní technika využívající různé odstí- ny usně byla tzv. intarzie, kde bylo na způsob mozaiky zpasováváno něko- lik částí z různých usní. Obr. 9 Nesvázaný knižní blok v deskách Obr. 10 Celokožená islámská vazba zdobená slepotiskem skládáním jednoduchých raznic Obr. 11 Celokožená islámská vazba zdobená zlacením Obr. 12 Celokožená vazba zdobená technikou filigránování s podložením z modrého hedvábí Obr. 13 Lakovaná vazba se zobrazením figurální scény Obr. 14 Celokožená vazba s malbou na useň

7. 8 ru odejít z Prahy. Lupáč radil prvním Bratřím, že pokud chtějí zůstat věrni reformaci, musí opustit představu, že církev je závislá na posloupnosti biskupského svěcení. Což ve svém důsledku znamenalo volbu vlastního duchovenstva a úplné oddělení od katolické církve. Jednota bratrská tak vznikla z velkého zklamání nad zmarem husitské revoluce, s tím, že zavrhla program obrany víry mečem. čují v dlouhé tradici misionářské prá- ce, jako je tomu v Karibiku, což se odráží v jejich široké distribuci v ce- losvětovém měřítku. Emblem církve je Beránek Boží (Agnus Dei) s vlajkou vítězství, obklopený latinským nápisem: Vicit agnus noster, eum sequamur („Náš beránek zvítězil, pojďme ho násle- dovat“). Jednota bratrská Jednota bratrská vznikla v Če- chách v období husitských válek, těsně před nástupem Jiřího z Po- děbrad na český trůn. Bylo to ob- dobí, kdy radikální „ táborské“ hu- sitství bylo poraženo a umírněná církev podobojí, vedená Janem Ro- kycanou hledala cestu kompromisu s katolickou církví. Ovlivněna uče- ním Petra Chelčického, byla zalo- žena Bratrem Řehořem v Kunvaldu v roce 1457. Bratr Řehoř tam ode- šel z Prahy, kde byl svědkem vnitř- ních krizí a zápasů o další směřo- vání husitské církve. V Emauzském klášteře, kde působil jako hospodář- ský správce, se spřátelil s Petrem Paynem, který zde v ústraní dožíval. Byl v kontaktu s Martinem Lupáčem, který byl Jiřím z Poděbrad a Roky- canou odstaven na „druhou kolej“. Tito dva představitelé radikálního husitství ho podpořili v jeho zámě- The Moravian Church Jednota bratrská je formálně na- zývaná Unitas Fratrum (latinsky Jed- nota bratrská) v německém jazyce známá jako [Herrnhuter] Brüderge- meine („Bratrská kongregace z Herr- nhut“ místo obnovy církve v 18. sto- letí), v anglickém jazyce známá jako The Moravian Church (Moravská cír- kev). Anglický název pochází od pů- vodních exulantů, kteří z Moravy uprchli do Saska v roce 1722, aby unikli náboženskému pronásledová- ní. Moderní Unitas Fratrum, s přibliž- ně jedním miliónem členů na celém světě, nadále čerpá z tradic vytvo- řených v osmnáctém století. V roce 1732 vyslali první misionáře k otro- kům na ostrov sv. Tomáše v Karib- ském moři. Brzy následovaly další misie: do Grónska, Severní Ameri- ky, Jižní Afriky aj. Moravané pokra- Na XXII. semináři SČK byla přednáška i praktická ukázka vedená Michaelem Burkem z Bri- tánie o škrobových papírech podle Moravských sester. Po přednášce se zrodila zajímavá dis- kuze o samotných autorkách – Moravských sestrách. Kdo že to vlastně je? Objevily se různé názory i „nenázory“, kde se pravdě zřejmě nejvíce přiblížil Martin Kružík. Za bleskové informace mu děkuji a po letmém pátrání na internetu předkládám krátký exkurz do historie a vzniku spole- čenství Moravských sester. Jednota bratrská – Moravian Jednota bratrská – Moravian Church – Moravské sestry Church – Moravské sestry Jednota bratrská – Moravian Jednota bratrská – Moravian Church – Moravské sestry Church – Moravské sestry Moravian sisters, Pavel Petrovich Svinyin, 1812 (https://www.wikiart.org/en/pavel-svinyin/ moravian-sisters) Bývalý kostel Jednoty bratrské v Lešně (https://cs.wikipedia.org/wiki/Jednota_bratr- ská#/media/File:2006-09_Leszno_45.jpg)

6. 7 koškolských prací z Fakulty restau- rování dostupná v češtině na in- ternetu. Pro jazykově vybavenější zájemce je nespočet fundované literatury v anglickém nebo němec- kém jazyku. Marie Benešová šlo tedy o slepotisk, zlacení nebo fi- ligránování. U jednodušších vazeb šlo o výlep barveným nebo potisko- vaným papírem či textilií (Obr. 18). Později po ná- stupu mramoro- vaných papírů cca v 16. stole- tí bylo zdobené přídeští nahra- zeno předsád- kami ze sypa- ného nebo právě mramo- rovaného papí- ru (Obr. 19) Tento člá- nek je pouze stručným se- známením s is- lámskou knižní vazbou. Proto zde nebyly roz- lišovány jednot- livé vazby jako arabské, turec- ké, perské atd. Z prvotního po- hledu na ten- to druh vazby se jemně zdo- bené a preciz- ně technolo- gicky zvládnuté islámské vazby jeví velice podob- ně. Pro hlubší informace doporu- čuji sáhnout po specializované literatuře, která je ve formě vyso- Stejně jako evropská kniha byly i islámské doplňovány o různé „zá- ložky“ sloužící k rychlé orientaci v knižním bloku. Mezi trvalé patří ze- jména prošívání okrajů listů různý- mi stehy hedvábnou nití, jejíž přesah byl ponechán volně na přední oříz- ce (Obr. 15, 16). Hedvábné nitě se rovněž používaly na zdobné výšivky. I ty se ojediněle vyskytovaly apliko- vané na celokožených vazbách ze- jména perských (Obr. 17). Předsádky jsou až pozdějším zna- kem islámské knižní vazby. Nejpr- ve bylo řešeno přídeští desek samo- statně obdobnými technikami jako zdobení povrchu desek. Zejména Obr. 15 Detail prošití kraje listu hedvábnou nití Obr. 16 Přední ořízka islámské vazby se záložkami Obr. 17 Hedvábná výšivka aplikovaná na celokoženou vazbu Obr. 18 Přídeští vylepené potiskovaným papírem Obr. 19 Přídeští i klopa vylepené mramorovaným papírem Zdroje: HALDANE, Duncan. Islamic bookbindings in the Victoria and Albert Museum. London: World of Islam Festival Trust in association with the Victoria and Albert Museum, 1983. ISBN 0905035322. SCHEPER, Karin. The technique of Islamic bookbinding: methods, materials and regio- nal varieties. Boston: Brill, 2015. ISBN 978-90-04-29111-9. LEVEY Martin, Medieval arabic bookmaking and its relation to Early Chemistry And Pharmacelogy, The American Philosophical Society, Philadelphia 1962 Islámská knižní vazba v českých a slovenských sbírkách: v českých a slovenských sbírkách. Litomyšl, 2009. Bakalářská práce. Univerzita pardubice, Fakulta restaurování. Vedoucí práce Radomir Slovik.

18. 19 relové barvy ředěné pivem (Obr. 5). Barevnost je poněkud tlume- ná, což je zřejmě způsobeno úče- lem lihových mořidel a ten je tó- nování dřeva. Tyto papíry by bylo škoda zavrhnout. I ony mají svůj půvab a při správné kombina- ci různých barev je možné udělat zajímavé dekorativní papíry. Všechny papíry jsem po nastříká- ní nechala zaschnout na lepence ve vodorovné poloze a následně jsem je přenesla na sušák. Druhý den nebyly moc zkroucené, jako někdy bývají klasické škrobáky, pokud po- užijeme silnou vrstvu škrobu. Pře- sto jsem je srovnala mezi prkénka a zalisovala. Hotové papíry jsou pří- jemné na dotek, nejsou křehké ani barevná vrstva nemá tendenci se lámat nebo sloupávat. Co dodat na konec. Jsem ráda, že jsem si trochu osvojila novou tech- niku a že mohu vzdát hold velkému knihaři Josefu Brouskovi, který ten- to perfektní návod zveřejnil v časo- pisu KNIHAŘ téměř před sedmdesá- ti lety. Marie Benešová tože na škrobu zalitém pouze va- řící se vodou se barvy nerozbíhají vůbec. Poté, co jsem se vrátila k pře- vařenému škrobu, jsem se rozhodla, že ho také musím zkusit zatónovat. Na barevnou kombinaci nehleďte, neboť mým záměrem byl velký kon- trast, aby byly znatelné všelijaké detaily. Na tónování škro- bu jsem použila akva- relových barev rovněž značky KOH-I-NOOR. Snadno tak lze uhlídat intenzitu i barevnost pod- kladu kombinací různých barev. Tento typ tóno- vání se osvědčil a barvy se rozbíhaly pořád dobře (Obr. 4). V další řadě jsem chtě- la vyzkoušet lihová mo- řidla, jestli budou fungo- vat stejně nebo alespoň podobně jako barva s pi- vem. Mořidla jsem nijak neupravovala a na stří- kání jsem použila štětce a více barev najednou. Kapky se rovněž rozbí- haly, ale ne tolik co akva- žila plochý štětec s hrubším vla- sem a pomocí švihu nebo prstu jsem stříkala barvu na škrob. Také mne napadlo použít laborator- ní jednorázovou pipetu. I ta udě- lala svou práci. Jednotlivé papíry dělané štětcem a pipetou lze od sebe krásně rozeznat. Štětcem se dělají kapky o různé velikos- ti, popřípadě při švihu vznikne při- rozené seskupení kapek u sebe, které se při rozbíhání krásně pro- línají. Pipetou naopak lze dělat stejně velké kapky, které při kla- dení do přibližně stejných vzdále- ností vytvoří rovněž krásný papír (Obr. 3). Je nutné dodat, že škrob na papíru zasychá a ne zrovna pomalu. Proto, když se pozdržíte u vytváření dokonalých kompozic, se může stát, že poslední kapky už se vám budou rozbíhat málo ane- bo vůbec. V momentu, kdy jsem měla něko- lik z mého pohledu vydařených pa- pírů, jsem začala experimentovat. V první řadě mě zajímalo, jestli musí být škrob skutečně převařený? Odpověď zní ANO, musí být. Pro-

16. 17 Na sklo položíme papír a natře- me jej škrobem. Dřívkem paprsko- vitě na konci rozříznutým a namo- čeným do barvy, rozhodíme několik kapek na škrobovou vrstvu. Na dob- ře uvařeném škrobu se nakapaná barva zvolna a hvězdicovitě rozlézá, což svědčí o správné hustotě škro- bu a dobře připravené barvě. Po ozkoušení barvy obarvíme škrob na žádaný odstín, ale nikoliv barvou mramorovací, nýbrž jinou vodovou, nejlépe akva- relovou. Škrob nanášíme na pa- pír velkým kulatým štětcem rychle, ale stejnoměrně, v dosti silné vrstvě, mnohem vyšší než bývá při lepení. Po natření uhladíme škrob plo- chým, pokud možno širokým štětcem, tah vedle tahu, rov- ně, kolmo. Tahy štětcem vzniknou na škrobu znatelná léta jako na dře- vě. Škrobový podklad lze si také při- pravit tak, že po natření velkým kula- tým štětcem postavíme štětec kolmo na papír a jím ťukáme celou plochu podkladu. Takový podklad je krás- ný, je však potřeba více škrobu. Ná- těr k podkladu nutno ovšem provés- ti rychle. Rozstřikovací barvu stříkáme roz- řezaným dřívkem tak, že je namočí- me hodně do barvy a z počátku roz- hazujeme z hrnečku řídce po celé ploše papíru větší kapky. Teprve Ke škrobovým papírům hvězdi- covým se nejlépe hodí hladký, dob- ře klížený papír střední síly. Výbor- ně se pracuje na papírech kniho- vých, dílových i na tzv. hladké imitaci japanu. K výrobě škrobových papí- ru tohoto druhu se nejlépe hodí pše- ničný škrob zn. Remy. Je to jemný škrob na prádlo a je nejlepší jakosti. Škrobu knihařského k tomuto účelu používati nelze. Škrob vaříme v novém, čistém, kamenném hrnci, který již ponecháme tomu- to účelu. Škrob vařený ve starším, pro jinou práci urče- ném hrnci, tvoří při nanáše- ní na papír maličké, prázdné plochy, kolečka, kterých ne- lze odstraniti a na kterých se nastříkané kapky nemohou rozbíhat. Škrob připravujeme takto: Dáme vařit asi 1½ litru měkké, nejlépe dešťové vody. Než ji přivedeme do varu, vsypeme do čistého hrnečku asi 10 dkg škrobu, nalijeme na něj 1/8 vody a škrob dobře rozmačká- me a rozmícháme lopatkovitě dobře přiříznutým dřevem. Když se voda vaří, vlijeme do ní škrob za stálého míchání. Lijeme jej tolik, aby uvaře- ný škrob byl hustý, asi jako smetana. Barva, kterou potom stříkáme na pa- pír, musí být o něco hustší a má mít hustotu připravených barev k mra- morování na karagénovém mechu. Cezení škrobu nedoporučuji, pro- mačkáváním skrz plátno se znečiš- ťuje od rukou. Je ovšem pak jen ne- patrně mastný, ale po natření papíru se objeví skvrna vedle skvrny. K práci si na stůl připravím tabu- li skla, síly asi 5 mm a o něco vět- ší než je papír. Formát papíru volíme obyčejně 60 × 48 cm, neboť jej dob- ře obsáhneme. Rozstřikovací barvu si připravíme tak, že do čistého hrníčku vložíme kousek těstové mramorovací barvy, přidáme měkkou vodu a barvu štěti- novým štětcem dobře rozmícháme. Barvu takto rozdělanou zředíme na správnou hustotu pivem. Barvu hně- dou lze vhodně nahradit ořechovým mořidlem, které rozvaříme ve vodě a necháme je dosti syté. Až při prá- ci samé přidáme nepatrně piva. Tak- to připravené mořidlo má krásný hnědý odstín a pracuje se s ním vý- borně. Světlejších odstínů docílíme dalším ředěním vodou. KNIHAŘSKÉ POSTUPY Škrobové papíry hvězdicové Škrobové papíry hvězdicové Škrobové papíry hvězdicové Škrobové papíry hvězdicové – dle původního článku Josefa Brouska, zkráceno. Vyšlo v: KNIHAŘ, časopis pro knihaře, kartonážníky, pouzdraře, linkovače a příbuzné živnosti, Praha, v říjnu 1949; ročník 40; číslo 4; str. 55

19. 20 Na začátku našeho snažení o něco nového, byla UMPRUM. Jak většina z Vás ví, dlouhá léta se naše firma zabývá výrobou tiskařských štočků z hořčíku a mosazi. V žádosti z knihařské dílny UM- PRUM bylo, zda bychom jim ne- mohli doplnit jejich sady mosazných písem, která již léta používají. Vyrobit štoček leptáním nebo ry- tím je věc jedna, ale vyrobit např. 50 kusů různých liter je úplně něco jiného. A tak začalo pátrání, jak vyro- bit odpovídající písmo, ale hlavně, jak je vyrobit levně. Podle informa- ce jedné knihařky, která si chtěla v rytecké dílně nechat obnovit chy- bějící litery, jí řekli, že jedna by stála cca 300 Kč. A to je asi trochu hodně. A tak na začátku naší teoretické přípravy výroby byly vlastně zuby. Ne opravdové, ale výroba zubních protéz. Protože moje známá pro- vozuje zubní laboratoř, kde odléva- jí zlaté zubní protézy metodou ztra- ceného vosku, byla velmi ochotná a vysvětlila mi pracovní postup při výrobě forem a vlastním odstředi- vém odlévání. Když už znáte zá- kladní postup, tak se dá pokračovat dále a připravovat technologii, která by vyhovovala i Vašim požadavkům. V tuto chvíli bych se rád vrátil tro- chu do historie. Určitě znáte jmé- no Johannes Gutenberg, vynález- ce knihtisku. Jeho vynálezy byly pro další osudy tiskařského a knihařské- ho řemesla opravdu ohromné. Tisk pomocí výměnného písma, které šlo opakované používat, byl fenomé- nem nejen své doby. Slitina, kterou vytvořil, nazvaná liteřina, se použí- vá do dnešní doby a stále toto pís- mo funguje. Druhým člověkem, o jehož prá- ci jsem se začal zajímat, byl pan Jiří Faltus. Člověk, který kromě umělec- ké knihařiny uvedl na český trh kva- litní odlévané bronzové písmo. Při studiu teorie odlévání jsem měl mož- nost navštívit jeho synovce pana Tomeše, který sice již písmo nevyrá- bí, ale svými teoretickými radami mi hodně pomohl při přípravě výroby. Na ilustrační fotografii je pan To- meš v mladších letech, při výrobě pískové formy pro odlévání písma. Proto bych chtěl touto cestou, než se pustím do vlastního popisu práce, poděkovat panu Tomešovi za jeho cenné rady a hlavně panu Foglovi, který mi poskytl unikátní filmový zá- znam z dílny pana Tomeše o odlévá- ní písma. Technologie výroby moderními metodami Technologie pana Faltuse byla za- ložena na výrobě forem pro odlévá- ní podle předem vyrobených matric. Ve své době jich měl asi dvacet a tím dokázal uspokojit většinu požadav- ků na písmo. 1. Elektronické fonty Dnešní doba dává samozřejmě jiné možnosti. Ve své podstatě lze vyrobit jakoukoliv sadu, pokud máte k dispozici příslušné fonty v elektro- nické podobě. Potom již potřebuje- te jenom schopného grafika a pro- gramátora a vytvoříte si model písma, který lze vyrobit na 3D tis- kárně. Pro výrobu modelů písma používáme českou tiskárnu 3D ori- ginál Průša. Na ní si vytvoříme mo- KNIHAŘSKÁ DÍLNA Písmo, Písmo, písmo písmo , , písmo písmo ... ... Písmo, Písmo, písmo písmo , , písmo písmo ... ... Johannes Gutenberg Jiří Faltus

21. 22 kážeme obnovit různé staré fonty nebo vytvořit chybějící písmo z růz- ných sad. Odléváním samozřejmě jdou vy- rábět i další nástroje jako jsou růz- ná tlačítka, filety a kolečka. Je jenom potřeba mít kvalitní model nebo si jej umět vytvořit. Ještě jednou chci poděkovat panu Faltusovi, za jeho nápad, i když jsem neměl možnost se s ním nikdy se- tkat, dále panu Tomešovi, bez jehož rad bychom se do této výroby nikdy nepustili a panu Foglovi, který mi poskytl nádherný film o výrobě pís- ma natočený v dílně pana Faltuse a Tomeše. Pokud bude zájem, chtěl bych více prezentovat na příštím seminá- ři a to zejména film o odlévání písma a také různé kombinace a úpravy písma, o kterých mi řekl pan Kružík. Tyto úpravy chceme také do příštího semináře zrealizovat. Luboš Černý Faltusem a Tomešem dovedena k dokonalosti, a proto jsme ji převza- li díky neocenitelným radám pana Tomeše i my. Celý odlitek písma se na ob- rážečce ohobluje na požadova- ný rozměr. Potom se zabrousí na speciálním brusu a následně roz- řeže na jednotlivé dílky. Ty se ješ- tě zabrousí, aby měly všechny stejný rozměr. Měřením a koneč- ným zabrušováním se dosáhne u fontů jedné sady stejné velikos- ti, aby ve svěráku písmo neplavalo nebo neodskakovalo a bylo v jed- né rovině. Závěr: Dá se říct, že v kostce je v tom- to článku popsán postup výro- by písma odléváním. Ale za tím- to textem se skrývají hodiny zjišťování technických údajů a de- sítky hodin různých zkoušek. Ale výsledek vedl k tomu, že dnes do- výrobu lze používat stará vyřazená písma z liteřiny, které tavením recyk- lujete a vyrobíte z něho nové vzo- ry. Tím nebudete zatěžovat životní prostředí, protože olovo je ozna- čováno jako jedovaté. Při odlévání z mosazi nebo bronzu je proces tro- chu složitější. Je potřeba namí- chat správný poměr kovů, aby pís- mo mělo dokonalou pevnost a neby- lo po krátkém používání zdeformo- vané. Každý písmolijec si samozřej- mě svoje poměry chrání, protože je to jeho know-how. Při odlévání do forem z písku nebo ze sádry je potřeba mít trochu zruč- nosti a dovednosti. Vtokovým otvo- rem se nalévá roztavený kov. For- ma se nechá vychladnout a potom se odlitky vyjmou. Tím získáte hrubý odlitek, který se následně opracuje a rozřeže na jednotlivá písmena. Opracování odlitku písma Tato technologie opracování jed- notlivých dílů písma byla panem SPOLKOVÝ ŽIVOT XXII. Mezinárodní seminář XXII. Mezinárodní seminář Společenstva českých knihařů Společenstva českých knihařů XXII. Mezinárodní seminář XXII. Mezinárodní seminář Společenstva českých knihařů Společenstva českých knihařů XXII. Mezinárodní seminář Spo- lečenstva českých knihařů se usku- tečnil v Jihlavě 21.–24. června 2018. A tak jako se ve středověku do oko- lí Jihlavy stahovali za stříbrem horní- ci až z Porýní, tak se začali od čtvrt- ka 21. června sjíždět knihaři z celé republiky, aby viděli nevídané a sly- šeli neslýchané. S historií královského města Jih- lavy a dvěma nejstaršími dochova- nými kulturními památkami, archivo- vanými v Státním okresním archivu Jihlava, nás seznámil archivář Vlas- timil Svěrák . První rukopis, měst- ské a horní právo sepsané jihlavský- mi notáři ve 14. století, známé pod názvem Gelnhausenův kodex má přímou souvislost s Jihlavou. Další vzácný rukopis Zbraslavská kroni- ka, odtud nepochází. Uložili jej zde cisterciáci na počátku husitských vá- lek a byl „objeven“ až v 80. letech 18. století. Po přednášce jsme moh- li obdivovat faksimile rukopisů, kte- ré vytvořila restaurátorka jihlavského archivu Marie Benešová.

4. 5 vání a připevňování desek ke kniž- nímu bloku ještě není známá. Exis- tuje několik teorií, které zde budou pouze zmíněny, nikoliv obhajovány. Nejrozšířenější je teorie zavěšované knižní vazby, kde se desky i s oběma částmi klopy zpracovaly předem (ce- lokožená vazba, částečně-kožená vazba), a poté došlo k nalepení po- kryvu na hřbet a následně k nalepe- ní křidélek přelepu hřbetu na vnitřní část desky. Opačná teorie je, že se nejprve nalepil pokryv na hřbet, na- čež došlo k nalepení desek a obou částí klopy a následně ke zpraco- vání záložek. Nejnovější průzkumy islámských vazeb upozorňují na velice častý jev, kdy se pokryv sklá- dá ze dvou částí. Okraje obou kusů usně jsou překryty u zadní drážky na hřbetu knihy. Proč i u knih malé velikosti byl použit pokryv ze dvou částí není jasné. Zřejmě se jedná o čistě praktický krok, kdy se začínala „ výstavba“ vazby potažením hřbetu a zpracováním jedné desky, násle- dovalo překrytí u drážky druhým kusem usně a zpracování desky druhé. Úplně jiný příklad jsou knihy ne- vázané, v pevných obálkách či des- kách (Obr. 9). Na první pohled jsou tyto knihy klasickými knižními vazba- mi, ale po otevření desek se naskyt- ne pohled na jednotlivé nesváza- né složky. O přímém záměru svědčí vylepení vnitřní části „ hřbetníku“ desek. ze se tvoří druhá řada a nitě se tak- to střídají, což vytváří dvoubarev- ný cik-cak vzor. Někdy nebyl použit proužek usně jako jádro kapitálku, ale svazek hedvábných nití, které se nezařezávaly po ušití na šířku hřbe- tu. Ponechaly se roztřepené jako ozdobné „vějířky“ u hlavy i u paty (Obr. 7). Na textilní či usňová křidélka pře- lepu hřbetu byly nasazovány desky. U prvních rukopisů se jednalo o dře- věné desky. Zvyšováním produkce papíru byly postupně dřevěné des- ky nahrazovány lehčími lepenkový- mi. V té době se zatím jednalo o ska- šírované archy papíru. Lepenky byly přiříznuty na formát knižního bloku. Islámská knižní vazba nemá kan- ty, jako jsme zvyklí u vazeb evrop- ských. Přesná technologie potaho- které jsou provázány nití, není jisté, jestli se nejedná o historické opra- vy nebo mladší forma sešití vol- ných složek. Šití na pergamenové nebo usňové proužky se taktéž ne- dočkalo rozšíření, ačkoliv docházelo k pevnějšímu spojení knižního bloku s deskami. Po ušití knižního bloku byl hřbet přelepen kusem textilu nebo usně. V islámské vazbě se jedná o zá- sadní prvek. Nejen že tento přelep zpevňoval samotný hřbet, potažmo ušití knižního bloku, ale také sloužil jako podpora při šití kapitálku. Pře- lep přesahoval o několik centimetrů hřbet knihy z každé strany. Tato „kři- délka“ sloužila k nasazování desek. Jednalo se v podstatě o jediný spo- jující prvek mezi blokem a deskami, pokud pomineme pokryv. Běžnější bylo nalepení křidélek na vnitřní část desek, méně časté pak na část vněj- ší. Vnitřní drážka byla často vylepo- vána pruhem papíru či usně. V poz- dější době dvoulistem předsádky. Kapitálky v islámské vazbě jsou taktéž výrazné a značně charakte- ristické. Jsou to kapitálky šité zvlášť ve dvou krocích. Jejich důležitá úlo- ha není zpevnění hřbetu knihy jako u raných kapitálků či kapitálkových vazů evropských vazeb. Šití islám- ského kapitálku zpevňovalo zejmé- na přelep hřbetu, který jinak držel na hřbetu pouze pomocí zejména rost- linných adheziv. Při prvním kroku je nit vedena středem složek a vy- chází na hřbetu zhruba 3–4 cm od ořízky směrem dolů. Poté je nit ve- dena přes kapitálkové jádro, tvo- řené proužkem usně, do středu následující složky. Takto proces po- stupuje od první k poslední slož- ce (Obr. 5). Druhý krok šití se sklá- dá ze dvou barevných hedvábných nití. Obvyklé barevné kombinace jsou červená a žlutá (Obr. 6), či zele- ná a růžová atd. Šít se začíná z levé nebo pravé strany, nit se vede nad a pod první kapitálkovou nit. Poslé- Obr. 5 Přišití kapitálkového jádra u hlavy knižního bloku Obr. 6 Dochovaný kapitálek Obr. 7 Kapitálek s jádrem z hedvábných nití, ponechaných jako ozdobné „vějířky“ Obr. 8 Struktura nasazení a potažení desek u islámské knižní vazby

14. zaměstnávala již 15 pracovníků. Od vzniku dílny byly hlavní produk- cí modlitební knížky. Od roku 1875 se dílna zaměřila také na výrobu ka- lendářů, které se v té době těšily vel- ké oblibě a umožnily Steinbrenerově podniku další růst. Po účasti na svě- tové výstavě v roce 1873 ve Vídni získal mnoho kontaktů a tím se mu otevřel i americký trh. Od roku 1877 začíná podnik postupně otevírat sklady ve Vídni, Budapešti a dalších evropských městech. Začíná expan- dovat i do Ameriky, kde v roce 1890 otevírá sklad v New Yorku. Kromě modlitebních knih a kalendářů vyrá- bí podnik i knihy pro mládež, příleži- tostné tisky, plakáty, pozvánky apod. Modlitební knihy vycházely ve dva- ceti jazycích, více jak 500 různých druhů. Tiskárna zaměstnávala kro- mě tiskařů, sazečů, knihařů také zla- tiče, gravíristy a malíře. Kromě zde prezentovaných knih v celuloido- vých deskách, vycházely z této dílny také knihy v cenných přírodních ma- teriálech jako rohovina, želvovina, pravá perleť či hadí kůže. Vimperské tiskárny proslavily také tzv. „kolibří- ci“, miniaturní knihy básní českých i zahraničních autorů nebo minia- turní korány (18 × 27 mm), vázané v barvených usních. Tyto knihy byly prodávané s lupou, aby je vůbec bylo možné číst. [1] S deskami z umělých náhražek perleti či slonoviny se u modliteb- ních knih z konce 19. století až do 30 let 20. století setkáváme často i v zahraničí. Desky mohou mít vzhled perleti s různým odstínem, jemným linkováním imitující slonovi- nu nebo v základních barvách, jako bílá nebo černá. Do plastu mohou být zality filigránové ozdoby z kovo- vých drátků, přírodní perleť a často jsou desky i barevně potištěné. Plas- tové desky bývají také formovány do bohatých plastických reliéfů. Při prů- zkumu fondu 19. století v Národ- ní knihovně bylo také nalezeno ně- kolik knih s deskami z umělé perleti či slonoviny. Spektrometrickou ana- lýzou FTIR byla na deskách všech nalezených knih identifikována nit- rocelulóza. I v případě zde prezen- tovaných knih byl materiál desek identifikován jako nitrát celulózy, ji- nak známý jako celuloid. Vrchol prů- myslové výroby celuloidu byl mezi lety 1870–1930 a do tohoto období obecně zapadá i produkce knih s ce- luloidovými deskami [2]. V knižní vazbě se setkáváme s aplikací celuloidu, kdy jsou tenké celuloidové desky nalepeny na vněj- ší část potažených lepenkových de- sek, případně i na hřbet. V přípa- dě vybraných dvou knih jsou ale celé desky tvořeny silným celulo- idem překrývající i hřbetní část. Ve hřbetní části jsou desky vytvarovány do oblouku a uprostřed hřbetu jsou spojeny panty. Dva hřbetní panty umožňují otevírání a zavírání desek. Panty jsou uchyceny z vnitřní čás- ti desek nýtky. Ve středu každého pantu jsou uchyceny zdvojené kovo- vé plíšky, kterými je přichycen kniž- ní blok. Plíšky jsou protaženy ot- vorem v tuhé, kašírované obálce knižního bloku a zajištěny rozevře- ním jejich konců do stran, v prosto- ru mezi obálkou a hřbetem knižního bloku. Aby nedocházelo k mecha- nickému poškození obálky a byl za- jištěn uchycovací systém proti po- hybu, jsou z vnější i vnitřní strany otvoru v obálce nalepeny kovové podložky. Desky se zavírají na dvě dírkové spony. V jednom případě jsou spony kovové, v druhém přípa- dě z celuloidu. Kniha s bílými des- kami je opatřena kováním zlaté bar- vy a kniha s perleťovými deskami kováním stříbrné barvy. V obou pří- padech je jádro kování železné, vzhledem k charakteru korozních 15 Kniha perleťová Kniha slonovinová Pohled na uchycení ze shora

10. 11 Jedna, uvedena v citovaném článku 2 , je vazbou Jiráskových Psohlavců , 2. ilustrované vydání J. Otty v roce 1916 a vazba románu Jana Vrby Beranuc dvůr , vydaného Františkem Obzinou ve Vyškově v roce 1924. První vazba, která na soutěži získala ocenění, byla v článku již popsána, a tak se zmíním jen o druhé. Celo- kožená vazba v tmavě hnědé kozin- ce má desky zdobeny rámovou kon- strukcí ze slepotiskových a zlace- ných linek a koleček. V zrcadle jsou použity lipové trojlístky a větvičky s barvenými zelenými lístky, za- končené červenými kolečky a čer- venými kvítky. 5 vazů je členěno mezipoli se zlaceným rámováním hlédl. Celkem jsem vybral 16 svaz- ků, které byly zakoupeny pro sbír- ku knihovny Západočeského muzea v Plzni. Ceny byly antikvariátem stanoveny v rozmezí od 120 Kč do 750 Kč. Již při této předběžné pro- hlídce jsem si všiml, že některé svazky mají na zadních přídeštích či předsádkách poznámky tužkou. Při podrobném zkoumání na praco- višti jsem s překvapením zjistil, že poznámky obsahují jméno Franti- šek Firbach. Toto jméno se v našich sbírkách již objevilo v souvislosti se souborem ručních vazeb získaných ze soutěže pořádané Západočeským uměleckoprůmyslovým museem v roce 1925. 1 Jedná se o dvě vazby. Když jsem v roce 2014 dostal na- bídku z místního antikvariátu ke kou- pi několika svazků opatřených ruční vazbou, ihned jsem se do antikva- riátu vydal, abych soubor knih pro- OSOBNOST KNIHAŘSKÉHO ŘEMESLA Známý neznámý Známý neznámý František Firbach František Firbach Známý neznámý Známý neznámý František Firbach František Firbach NĚMCOVÁ, B. Babička / k vydání upravila Marie Gebauerová. 3. vyd. V Praze: J. Laichter, 1923. v rámci programu VISK 6 Národ- ní program digitálního zpřístupně- ní vzácných dokumentů Memoriae Mundi Series Bohemica zdigitalizo- vat. Vše se zdařilo a oba dokumen- ty jsou přístupné v digitální knihov- ně na stránkách Manuscriptoria: http://www.manuscriptorium.com/cs. Naše přání zpřístupnit tento unikátní soubor vytvořený předním znalcem oboru knižní vazby všem, kdo se zabývají renesanční knižní vazbou, se splnilo. Mgr. Petra Šťovíčková výzdoby, které se podařilo autoro- vi nalézt a identifikovat. Ve druhém díle pak na 107 listech nalezneme obtahy kolků, razítek a ploten. Tuž- kový obtah, zhotovený na průkle- pový papír, následně autor pomocí papírové pásky přichytil na čtvrtku. Tato zvolená metoda pro přenese- ní otisku knihařského nářadí užitého při výzdobě knižní vazby, nejpřesněji zachová všechny detaily i velikost studované slepotiskové výzdoby a vzniklý obraz můžeme přímo po- rovnat a poměřit s reálným motivem na konkrétní knižní vazbě. Díky této metodě se pracuje s alby velice snad- no. Pro konečné určení knihaře je nezbytná, a vlastně nejdůležitější, poznámka pod každým obtahem. Po- kud se podařilo dílnu, ve které kon- krétní nástroj použili, určit, můžeme pod obtahy nalézt jméno knihaře: „ Adam, Harovník, Čížek, Jiřík“ či ini- ciály: „CW, MC, LH“ a další. Pokud se však autora výzdoby nalézt ne- podařilo, čteme pod obtahy i trochu úsměvné názvy jako: „Hubatý Lu- ther, Věnečník či Podsadití Svatí.“ V roce 2016 jsme se rozhodli ten- to jedinečný a užitečný materiál 1 Šedo, Ila. Soutěže moderní knižní vazby v první polovině 20. století. Občasník Společenstva českých knihařů, 2018, 1, s. 3–6. 2 V něm jsem také v poznámce č. 3 slíbil, že se k osobnosti F. Firbacha vrátím, což tímto plním.

17. 18 tastrofa a nevím, zda to mohu svést na škrob jako takový nebo na mnou zvolené míchadlo. Na rozstřikovací barvu jsem použila akrylovou barvy značky KOH-I-NOOR, které se dají sehnat v každém papírnictví. Pro milovníky piva je výroba těchto škrobáků vů- bec nádhera, protože spotřeba piva do barev je minimální a co s načatou lahví každý ví. Vraťme se k barvám. Akrylové barvy jsem ředila pouze tím pivem a to do tekuté podoby. Čím víc je barva naředěná, tím více se rozbí- há, ale také ztrácí na intenzitě. Papíry byly při výrobě polože- ny na stůl, následně jsem je natřela řídkým škrobem a na něj jsem stří- kala připravenou barvu. Ze začátku se barvy moc nerozbíhaly, tak jsem dále roztřikovací barvu ředila pi- vem a rozbíhavost se zlepšila. Ná- sledně jsem zkusila zředit i škrob a rozbíhání barev se rovněž zlepši- lo (Obr. 2). Konzistence obou připra- vených látek bohužel nelze doslov- ně popsat, a proto jen dodám, jak píše pan Brousek „zkušenost je nej- lepší rádkyní“. Na stříkání jsem pou- a vůbec v oboru přípravy barevných papírů je zkušenost nejlepší rádkyní. Škrobové papíry hvězdicové dnes Návod na výrobu škrobových pa- píru podle pana Brouska je vyni- kající. Jediné co dnešního čtenáře může zaskočit je uvádění materiá- lů, které mladším knihařům nic ne- říkají a ti starší už by je horko těž- ko sháněly. Proto jsem se rozhodla, že původní návody, které byly běž- ně publikovány v časopisech jako je KNIHAŘ, podrobím zkoušce za po- užití dnešních běžně dostupných materiálů. Za papírovou podložku jsem zvoli- la pro každého známý papír DUHA 4 v barevnosti Soupstone. Ne že bych chtěla pokoušet štěstí s papírem, který má poměrně hrubou struktu- ru, ale bohužel nebylo nic jiného po ruce ve světlé barvě. Škrob jsem připravila podle návo- du, až na pár maličkostí. Vodu jsem použila normální kohoutko- vou (mám kopanou starou studnu, když už jsme u těch detailů) a hrnec co jsem po- užila je běžně používán na vaření v kuchyni (byl tedy umytý). Škrob jsem použila pšeničný knihařský, protože jiný nebyl a míchala jsem jej normální lžící. Když už jsem na sebe prozradila vše tak můžu ješ- tě dodat, že vaření škrobu na plotně jsem dělala napo- sledy na střední škole, kde nás to paní Marta Fajma- nová poctivě naučila. Poté jsem ale vyzkoušela připra- vovat si škrob pomocí pře- vařené vody a u tohoto po- stupu jsem již zůstala. Pan Brousek zmiňuje, že knihař- ský škrob je nevhodný, kvůli tomu že se vytvářejí hrudky. Skutečně i mnou připravený škrob nějakou tu hrudku obsahoval, ale nebyla to žádná ka- potom máčíme dřívko méně a trha- vým třepetáním ruky rozhazujeme kapky menší a zcela drobné po ce- lém papíru. Netřeba míti obav, že dvě nebo i více kapek se položí na sebe, tím jen kapky zesílí v odstínu, vyjdou temnější a více se rozběhnou. Kap- ky rozhazujeme pokud možno stej- noměrně. Místy vzniknou i shluky kapek, které pěkně rozeběhnu- ty dávají hotovému papíru půvabný vzhled. Stejnoměrné rozhození ka- pek vyžaduje trochu cviku a zruč- nosti, ovšem i vkusu. Není dobře postříkat papír tak hustě, že je kap- ka vedle kapky. Takový papír je pří- liš jednotvárný, jako podle šablony. Dbejme, aby se shluky hvězdic stří- daly s drobnými kapkami a s prázd- nými místy tak, aby celek působil na oko příjemně. Je-li papír správně postříkán a jsou-li kapky dobře rozběhnuty, zvedneme papír z plechu oběma ru- kama, držíce jej v protilehlých ro- zích, a přesuneme jej pokud možno ve vodorovné poloze na připravenou silnou lepenku. Papír musí schnout nebo alespoň zaschnout ve vodo- rovné poloze, a to proto, aby roze- běhlé kapky nestékaly po svahu. Za- schne-li již částečně škrob, rozstři- kovací barva nemůže již pracovat a tu můžeme papír pověsiti na šňůru. Nevařme nikdy více škrobu, než můžeme zpracovati za tepla. Na vy- chladlém škrobu nelze pracovat. Při barvení základního tónu škrobu dbe- jme, aby neměl příliš tmavý odstín, nebo abychom jej barvou nepřesyti- li. Je samozřejmé, že základní barva musí být v souladu s barvou rozstři- kovací. Lze použít i dvou rozstřiko- vacích barev, ovšem úměrně a s ná- ležitým vkusem. Při práci samé dojdeme časem k novým, často zajímavým poznat- kům, které je třeba se zájmem sledo- vat a ověřovat si je, neboť při výro- bě škrobových papírů hvězdicových

12. 13 Z této nové akvizice 16 svazků je přesně polovina celokožených a po- lovina polokožených. Polokožené vazby mají převážně hřbet zdobený zlacením, v jednom případě jen sle- potiskem. Na desky jsou použity pa- píry různého typu – jávanský, batiko- vané nebo potištěné. U 5 svazků je horní ořízka zlacena (jedna dokonce zdobena tlačenými kytičkami) a pou- ze u 4 svazků je použit šitý kapitálek. Nicméně všechny jsou velmi pečlivě provedené a řemeslně jim nelze nic vytknout. Osm celokožených vazeb má vel- mi rozdílnou výzdobu. Tři z nich mají desky vyzdobeny tradiční rámovou konstrukcí, kdy rám z dvou trojlinek je vyplněn ornamentem a zrcadlo je členěno linkami na kosočtverce. Je- jich výplň je různá – v jednom přípa- dě je to symbol fleur de lis, jindy jsou prázdné, jen prostřední (zabírající plochu čtyř kosočtverců) je vyplněn puncováním a květinou. Na poslední vazbě je tlačítky ve tvaru kuželky vy- tvářen negativní slepotisk. Všechny mají šitý kapitálek a zlacenou horní ořízku. Další vazba není zcela typic- ká. Na deskách je jen zlacená linka při okrajích a uprostřed černý ovál s intarzovanou červenou symbolic- kou květinou. Desky snad byly na- třeny zeleně, barva se zdá jakoby ztrátou bylo odebrání knihovny His- torického muzea pro potřeby nově vzniklé Státní studijní knihovny. Od 1. dubna 1950 přešel tam s ní také F. Fürbach jako zaměstnanec. Z jeho nového působiště pochází tři stro- jopisy, zpracované F. Fürbachem a obsahující soupisy tisků starých plzeňských knihtiskařů J. J. Mor- gensäulera, L. Reinera a M. Schmi- da. Kromě nich se dochovaly další dva strojopisy. První, obsáhlejší, je O klášteru a kostelu sv. Anny a bý- valém premonstrátském gymnasiu v Plzni a druhý, nazvaný Kniha vy- pravuje... , pojednává o muzejním exempláři Kozmografie česká , Pra- ha 1544. 7 Všechny uvedené stro- jopisy jsou datovány rokem 1950. Poslední, z roku 1951, životopis- né náčrty Jakuba Augustona starší- ho i mladšího. Když Firbach odchá- zel 30. září 1954 do důchodu, ne- chal ředitel SVK o něm vytisknout v místních novinách pochvalnou no- ticku. F. Firbach zemřel 15. února roku 1973. Z té doby se dochoval dopis jeho dcery Boženy (nar. 8. srp- na 1920) s poděkováním za „posled- ní květinový pozdrav“ jejímu tatínko- vi, adresovaný ředitelství SVK. Na základě několika strohých fak- tů nelze rekonstruovat životní osu- dy tohoto plzeňského knihaře. Např. je známo, že se vyučil knihařem v roce 1905 a do roku 1911 pracoval v tomto povolání, ale nevíme, u koho a kde se vyučil, kde pracoval a co dělal po roce 1911. Nevíme, zda a kde měl svoji dílnu. Zůstal po něm jen ten soubor knižních vazeb, kte- rý je uložen ve sbírkách muzejní knihovny. Bylo zvláštní k těm dvěma svazkům, pocházejících z knihařské soutěže z roku 1925 přiřadit téměř po 90 letech další soubor knih, kte- rý prošel rukama muzejního knihaře a uzavřít tak cestu jeho díla. půjčuje čtenářům knihy.“ 6 Lze se pouze domnívat, že vykřičník za jménem Fürbach cosi naznačuje. Nicméně tento tvar jména si Fürbach drží již do konce svého života. V Knize oddaných je uvedeno jeho bydliště Královská třída č. 1, které bylo téměř naproti muzeu a dnes již neexistuje. Po svatbě se však pře- stěhoval na adresu své manželky, Komenského ulice č. 12, kde bydlel až do roku 1966. Tehdy došlo v sou- vislosti s demolicí kasáren 35. plu- ku k celkové přestavbě tamní čtvr- ti. Firbach se přestěhoval do ulice Na Dlouhých č. 21. V roce 1948 bylo nařízeno sloučení plzeňských muzeí do jednoho útvaru a zároveň vyčle- nění celých skupin sbírek, sloužících ke vzniku nových institucí. Největší VRBA, J. Beranuc dvůr. Ve Vyškově: Fr. Obzina, 1924. (Na deskách je patrný vliv dlouhodobého vystavení světlu) Alois Jirásek: sborník studií a vzpomínek. Praha: J. Otto, 1921. 6 Janečková, Jitka. Mráz kopřivu nepálí. Praha: Plzeň: Scriptorium, 2014. s. 275. 7 Linda, Jaromír. Soupis rukopisů Studijní a vědecké knihovny Plzeňského kraje. 3. Praha: KLP, 2016, pol. 48-50,105, 241. HUGO, V. Chrám Panny Marie v Paříži. V Praze: Ústřední dělnické knihkupectví, 1923.

13. 14 půllisty a jeden list. Celé pozadí je zdobeno puncováním. Poslední celokožená vazba ob- sahuje třetí vydání Babičky , redi- gované M. Gebauerovou a vydané J. Laichtrem roku 1923. Obě des- ky jsou zdobeny zlacenými lipový- mi listy, soustředěnými nepravidelně u hřbetu a horního okraje do tří čtvr- tin, u spodního okraje do jedné čtvr- tiny. Tato nepravidelná bordura je pak doplněna zlacenými tečkami, které pokrývají desky v kosočtver- cové osnově. Pole mezi 5 vazy na xiku. Knihy pochází z knihtiskařské dílny Jana Steinbrenera ve Vim- perku. Jan Steinbrener se naro- dil v roce 1835. Vyučil se knihařem v Krumlově a od roku 1855 provo- zoval vlastní knihtiskařskou dílnu a krám. I přes pohromy, jako zni- čující požár v roce 1861, se díl- na rychle rozrůstala a v roce 1870 Kniha s deskami imitující slono- vinu: název Oraciones, autorem je Horas Piadosas, tiskař J. Steinbre- ner, Winterberg (Vimperk ČR), 1928. Kniha s perleťovými deskami: ná- zev Oraciones od autora J. A. De Lavalle. Tiskař J. Steinbrener, Vim- perk ČR, zač. 20. století. Obě kni- hy byly vydány pro distribuci v Me- Knižní produkce 19. a 20. stole- tí obsahuje i přes průmyslovou vý- robu velmi zajímavé ukázky ne- tradičních knižních vazeb. Knihy s plastovými deskami z raného ob- dobí produkce syntetických materi- álů jsou zde představeny i z důvodu nezvyklého upevnění desek na ko- vové panty. KNIŽNÍ VAZBA ZBLÍZKA Knihy z 19. století Knihy z 19. století s deskami z celuloidu s deskami z celuloidu Knihy z 19. století Knihy z 19. století s deskami z celuloidu s deskami z celuloidu hřbetu jsou zdobena opět zlacený- mi lipovými listy, nepravidelně roz- místěnými. V 2. mezipoli jsou mezi zlacenými linkami názvové údaje a v patě hřbetu zlaceně „ Plzeň 1923“. To dává možnost vztáhnout tento údaj k dataci vazby, jelikož vydání titulu je spojeno s Prahou. Horní ořízka je zlacená a kapitálky ručně šité. Vnitřní okraje desek mají slepotiskovou výzdobu ze dvou řad teček. Ve vnitřní řadě jsou tečky roz- místěny hustě, ve vnější řídce. 8 Jde o jednu z nejhezčích Firbachových vazeb. Práce Františka Firbach by asi dnes neprošla estetickými měřít- ky, které se v současnosti uplatňu- jí. Ale na všech vazbách, které pro- šly jeho rukama, je zřetelně vidět poctivá práce. Věřím, že knihy jím svázané, přinášely svým čtenářům radost a potěšení, jaké může po- skytnout jen krásná kniha. PhDr. Ila Šedo částečně odřena a částečně vybled- lá. Kapitálek tentokrát lepený a horní ořízka zlacená. Zcela rozdílně jsou zdobeny dru- hé dvě knihy. Třetí vydání románu Dolina J. Vrby je na deskách potaže- no hladkou teletinou a zdobeno čer- ně nabarveným zvláštním ornamen- tem. Ten je konturován a uvnitř polí šrafován rytím. Sborník Alois Jirá- sek , vydaný J. Ottou v roce 1921, je rovněž zdoben technikou rytí a bar- vení, ale za použití tradiční rámo- vé konstrukce. Rám při okraji, tvoře- ný dvěma linkami, je vyplněn drob- ným zlaceným tečkováním a barven natmavo (původní odstín lze vel- mi těžko odhadnout). Vnitřní rám je zdoben širokými pruhy, barvený- mi černě, které vždy uprostřed stra- ny nechávají místo ve tvaru trojú- helníka. Poslední rám je jen barven. Uvnitř zrcadla jsou dva kruhy, obklo- pující osmilistou červenou květinu, z kterých nahoře a dole vyrážejí dva 6 Tento typ výzdoby vnitřních okrajů desek používal Firbach často.

22. 23 šlechtěné papíry označujeme papí- ry ruční nebo strojové výroby s povr- chovou úpravou. Podle účelu využití můžeme mít papíry jednostranně nebo oboustranně upravené. Povr- chová úprava (hlazení, kalandrová- ní či lakování) chrání papír před jeho poškozením, ten se tak stává odol- nějším proti vlhkosti nebo oděru. Papíry měly většinou povrch s ba- revnou vrstvou, byly mramorované, natírané, stříkané, škrobové, tiště- né nebo ražené. Přednáška byla do- plněna o ukázky autorských ručně zušlechtěných papírů. Pracovní dílnu (workshop) – Od- straňování samolepicích oprav- ných pásek, přivezly restaurátorky Ná-rodní knihovny v Praze – Dana Hřebecká a Jitka Neoralová. Včetně přístrojů, kterými jsme si pod jejich vedením vyzkoušeli odstranění ně- kterých druhů pásek, často použí- vaných při opravách nejen v knihov- nách. Popovídaly nám o struktuře pásek a postupech jejich snímání. Tam hraje velkou roli nejen složení pásky, ale i charakter papíru, na kte- rém jsou nalepeny. Následné che- mické dočištění je vždy individuální. Pak už jsme si všichni zkoušeli prá- ci s horkovzdušnou pistolí, ultrazvu- kovým zvlhčovačem (preservation pencil, „parní skalpel“) na vzorcích papírů s nalepenými páskami. zlacené tituly. Tento způsob vazby je doporučovaný pro těžké a často používané knihy. O problematice restaurování kni- hy promluvil Ivan Kopáčik . Zabý- val se metodami a přístupem k růz- ným typům zásahů na knižním bloku a knižní vazbě. Kladl důraz na sku- tečnost, že jen díky uváženým a odborným zhodnocením všech faktorů a znalostí zpracovaných materiálů, dějin knižní kultury, typo- logií historické knižní vazby i che- mickou technologií se mohou re- staurátoři rozhodnout pro vhodný zásah na daném předmětu. To vše doplněno fotogra- fiemi. Přednáška Lu- cie Ulbríkové – Zušlechtěné pa- píry na historic- ké knižní vazbě, nás seznámila s částí její diplo- mové práce; prů- zkumem fondu Klášterní knihov- ny v Broumo- vě. Pojmem zu- Po zahájení XXII. semináře SČK jeho předsedou Markem Stašou v pátek dopoledne, přednesla pří- spěvek na téma Odlitky z pryskyřice jako prvky knižní vazby Marie Be- nešová . Tento materiál – syntetic- ká polyuretanová pryskyřice Biresin G27 má své využití nejen v restau- rátorské, ale i v knihařské praxi. Mů- žeme ho vidět na vazbách Marie Be- nešové, ale pracuje s ním i Dalibor Nesnídal. Na faksimile rukopisů lze touto metodou patinovaných odlitků, velmi dobře nahradit mosazné od- lévané kování. Pro knihařské účely je jeho využití ještě rozmanitější. Od zhotovení hřbetních výztuh, orna- mentů až po celé odlité desky. Prak- tická ukázka nám tuto metodu při- blížila a teď se můžeme jen těšit na další vazby a variace výzdoby. Ze zahraničních hostů letos na- vštívili náš seminář Michael Burke a Dominic Riley . Michael Burke, vyučuje knihařství, zajímá se o sta- rověké a středověké knižní formy a opakovaně přednáší po celém světě. V Jihlavě přednášel o škrobo- vých papírech původně vyráběných v Anglii 19. století řádovými sestra- mi. Ukázal nám metody, vzory i ma- teriály používané na historických papírech. S pomocí barev a nástro- jů vznikají originální papíry, pro které je charakteristické splývání barev s ostrými přechody vzorů. Dominic Riley , knihař, učitel a sou- časný předseda Society of Bookbin- ders (https://www.societyofbookbin- ders.com/). Prezentoval anglickou knihovní vazbu, která vychází z vaz- by obchodních knih a byla vyvinuta pro British Museum s požadavkem na velmi odolnou a dobře otvíratel- nou vazbu. Knižní blok je šit na tka- nice, které se vlepují mezi kašíro- vané desky. Kniha má dutinku a její hřbet a rohy jsou po zavěšení desek potaženy pevným plátnem. Ořízky jsou stříkané, knihy mají předsád- ky z dekorovaného papíru a kožené Dominic Riley, UK, demonstruje anglickou knihovní vazbu z 19. století Pracovní stolek, kde se testuje odstraňování lepicí pásky z knih (Národní knihovna)

Zobrazení

  • 2092 Celkem
  • 1639 Na tomto webu
  • 453 Na jiných webech

Aktivity

  • 0 Sdíleno na soc. sítích
  • 0 Líbí se
  • 0 Nelíbí se
  • 0 Komentáře

Počet sdílení

  • 0 Facebook
  • 0 Twitter
  • 0 LinkedIn

Vloženo z jiných webů 2

  • 4 www.knihari.cz
  • 3 knihari.cz