Jan Hybner měl dobrý úmysl, že chtěl soutěž rozšířit i o produkci malonákladových a velkonákladových knižních vazeb a do soutěže zahrnout vše, co s knihou nějakým způsobem souvisí. Čímž by ovšem soutěž nabobtnala. Současně bychom také suplovali např. soutěž Nejkrásnější kniha roku a myslím si, že bychom do poroty nesehnali dostatečně fundované lidi a pokud ano, byli by to lidé, zabývající se designem knihy a šmahem by české knihaře vymazali, což by mohlo být kontraproduktivní a trienále by pak postrádalo svůj inspirační a výchovný smysl směrem ke zdokonalení vymírajícího řemesla. U většiny knihařů je problémem úroveň grafického návrhu a bohužel i úroveň technického řešení vazby. Tudíž kriterium kvalitní nadstandardní vazby, ne běžné produkce, by měla být předmětem soutěže tak, jak bývá zvykem u soutěží mezinárodních, jež sdružují profesní skupiny lidí, kteří se vazbou knih zabývají.
Soutěže pro studenty prakticky neexistují a s odchodem doc. Blanky Růžičkové do důchodu a zmizením mezinárodní soutěže Fenomén kniha vznikl prázdný prostor.  Kategorie D - autorská kniha  Grafiky roku byla letos konečně po několikaleté pauze opět vzkříšena. Trienále UKV nemůže tyto soutěže suplovat, je to jiný obor.
Hromada cen na trienále je podle mne zbytečná a soutěž rozmělňuje. Navrhovala bych pouze tři ceny:
1. Cena Jindřicha Svobody za vyjimečně kvalitní kolekci uměleckých knižních vazeb.
2. Cena Vítězslava Prágra za novátorský přínos v designu a konstrukci knihy
3. Cena Jiřího Hadlače za autorskou knihu, knižní objekt.

Kategorii studentů bych zrušila. Na Grafice roku nikdy nebyli hodnoceni studenti a profesionálové zvlášť. Ono vždy potěší, když vás student překoná a je lepší. Nicméně pro studenty bych zrušila poplatek za účast, který v mnohých případech talentované mladé lidi diskvalifikuje už jen proto, že peníze nevydělávají a mají co dělat aby se na studiích uživili.

Vážení přátelé, kolegové knihaři,
během zasedání poroty XV. trienále umělecké knižní vazby v Plzni jsem měl možnost zblízka nahlédnout do systému hodnocení soutěže. Ve vztahu ke Společenstvu českých knihařů jsem pouze externista, umělecké knižní vazbě nevěnuji, přesto si Vás dovolím seznámit s některými poznatky a návrhy, které by mohly vést k aktualizaci soutěže.

V současné době jsou knižní vazby hodnoceny podle těchto kritérií:
1. vysoce kvalitní vazba, nejlépe odpovídající obsahu knihy (Cena Jána Vrtílka)
2. esteticky a řemeslně výjimečná knižní vazba (Cena Ladislava Hodného I)
3. kvalitní design knihy (Cena Karla Dudeška)
4. nej autorská kniha/objekt (Cena Jiřího Hadlače)
5. výjimečně kvalitní soubor prací (Cena Jindřicha Svobody)
6. nej studentská práce (Cena SČK)

Vždy jsem si představoval Společenstvo českých knihařů jako sdružení, které pod sebou zahrnuje všechny knihaře. Tedy nejenom ty, kteří se věnují umělecké knižní vazbě. Proto bych navrhoval, aby se soutěž, organizovaná Společenstvem, věnovala všem kategoriím, ve kterých se dá v oboru“ knižní vazba“ projevit výtvarný cit a technologická zručnost.

Pro uměleckou knižní vazbu by byla vyhrazena samostatná, jediná a všezahrnující cena. Do této kategorie by patřily práce, které vycházejí z knihařské tradice. Desky jsou potaženy ušlechtilými materiály, na nich je provedena výzdoba knihařskými zdobnými technikami. Technologické nároky jsou samozřejmostí.
Tato cena by mohla být nazvána podle největšího novodobého českého knihaře Jindřicha Svobody.

V kategorii Knižní vazba malonákladové knižní produkce by byla oceněna adjustace bibliofilských vydání. Za bibliofilii lze považovat knihu, která vyšla v nákladu do 200 ks. Při zpracování malého nákladu knih je možno knižní vazbě věnovat intenzivní péči. Na poli malonákladové knižní produkce vzniká mnoho invenčních nápadů, které by si zasloužily pozornost i ocenění.

V kategorii Knižní vazba velkonákladové knižní produkce by naopak byly oceněny knihy vznikající průmyslovou cestou. Myslím, že i v tomto oboru by se Společenstvo mělo angažovat. Ocenění za kvalitní knihařské strojní zpracování by mohlo přispívat ke zkvalitnění průmyslové produkce vazeb. Navíc, i v oblasti strojní výroby vznikají zajímavá knihařská řešení týkající se konstrukce, materiálů nebo způsobu vnější úpravy. Spolupráce s průmyslem by mohla Společenstvu prospět i ekonomicky.

Vedle kategorie „umělecká knižní vazba“ by měla existovat ještě jedna cena pro individuální práci s knižní vazbou, která by mohla být nazvána Experimentální knižní vazba. Sem by spadaly autorské projekty, konceptuální knižní objekty a další podobné výtvarné projevy na téma „kniha“.

A nakonec se přimlouvám také za cenu, která by mohla být označena jako Knižní vazba knihařské konfekce (jiný vhodný název mě zatím nenapadá). V této kategorii by byly hodnoceny výrobky firem, které se zabývají produkcí diářů, sešitů, notesů, kalendářů, záznamníků apod. Ocenění by mohlo vhodným způsobem usměrňovat výtvarnou a funkční hodnotu tohoto druhu knihařských výrobků.
Součástí Trienále by mohla být také prodejní výstava těchto produktů.

Dále bych také rád investoval energii do kategorie Knižní vazba studijní práce.

Ve všech kategoriích by byla udělována 1., 2. a 3. cena.

Jak vidíte, umělecká knižní vazba by byla rozšířením kategorií poněkud upozaděna (i když při systému 1. – 3. cena by laureátů individuálních vazeb zůstalo stejně). Není to z neúcty k odkazu pana Vrtílka, Hodného, Dudeška nebo Hadlače. Vrcholných výkonů umělecké knižní vazby si velice vážím a práci s tlačítky, linkami, obloučky a bordurami považuji za mimořádný projev knihařského umění (sám bych to asi nedokázal).
Změnu kategorií navrhuji, protože se domnívám, že výtvarnou hodnotu knižní vazby je možno hledat a nalézat i u výrobků zcela prostých a jednoduchých. Při hodnocení knihařské produkce bychom si měli všímat jak individuálních knižních artefaktů, tak i produktů běžné řemeslné výroby nebo výrobků vytvářených za pomoci stroje.
Systém hodnocení, který navrhuji, se zabývá všemi oblastmi knižní vazby a vychází vstříc celé knihařské obci.

Jan Hybner