32. Společenstvo českých knihařů © 2018

1. SPOLEČENSTVA ČESKÝCH KNIHAŘŮ 1/2018 OBČASNÍK

2. Milí členáři, věřím předem, že se všechno stihlo a že je právě kraj ledna, kdy dostáváte Ob- časník do rukou. V okamžiku psaní těchto řádků navíc věřím, že do chvíle vaše- ho čtení již znovu byla pro veřejnost ožila webová stránka knihari.cz a že bude naší dobrou výkladní skříní, tržištěm i knihovnou. Do nového roku 2018 vyjadřuji přání, aby aktivity našeho Společenstva zdárně pokračovaly a mohly se rozvíjet. Všichni jsme na cestě, a to v řemesle, v poznání i běžném životě. Stále jsme nutkáni k pohybu (chůzi nebo běhu). Učíme se z vlastních úspěchů i pochybení, z minulosti i od současníků. Jenom se nezastavit. Kéž jsou naše proměny v čase harmonické, poklidné a tvůrčí! Editorkou tohoto čísla je naposledy Ivana Vyhnalová. Za její dlouhé předsedo- vání i výběr článků do Občasníku ji za celé SČK moc děkuji. Nové editorce Jitce Neoralové přeji, aby nacházela pro další čísla dostatek témat, spolupracovníků a příspěvků. Marek Staša

28. 28 Náš nejstarší člen Společenstva, chebský knihař Jiří Máca, ukončil svou léty naplněnou živnost a ve věku takřka devadesáti let odešel na zasloužený odpočinek. V rámci rozprodeje zařízení své dílny se rozhodl největší stroj – řezačku Adast Maxima 80MR – věnovat SČK, a to se záměrem, aby stroj posloužil někomu z nás, kdo jej potřebuje, nebo se odprodal a Společenstvo získalo darem peníze z prodeje. Původně zamýšlený prodej řezačky Janě Guttekové do Českých Bu- dějovic se ukázal jako technicky neschůdný. Vzhledem k termínovanému vyklizení prostor rada rozhodla stroj odprodat do Blanska odborné firmě k repasi a stroj odvézt na její náklady, my jsme dne 9. 11. 2017 zařizovali demontáž a vystěhování z budovy. Jménem SČK panu Jiřímu Mácovi děkujeme za jeho podporu a přejeme mu pevné zdraví. - ms - Dar pro SČK Dar pro SČK Pan Máca v dílně Řezačka před dílnou Celá řezačka má ke dvěma tunám Pan Máca s poslední zakázkou

29. 29 Z valné hromady 2017 Z valné hromady 2017 Výroční členská schůze proběhla v rámci semináře ve Skaláku dne 22. 9. 2017 za účasti 32 členů. Schůze měla obvyklé náležitosti, dokumentace je k dispozici na webu. Z projednávaných bodů vybíráme: Volby nové rady SČK pro období 2017–2020. Rada bude pro další období pětičlenná. Volilo se tajnou volbou pomocí hlasovacích lístků s devíti kandidáty výběrem šesti. Pět kandidátů s nejvyšším počtem hlasů bude tvořit radu SČK pro následující období. Zvoleni: Kubíčková, Benešová, Lukasová, Neoralová, Staša. Jako následující kandidátka je Blanka Křížová. Revizní komise zůstává ve stejném složení i pro další období. (Tomanová, Faltejsková, Bukáčková). Marek Staša byl radou určen jako nový předseda SČK. Ze zprávy o činnosti vybíráme: Současný stav: Cca 50 aktivních členů SČK, z toho je ovšem několik prodejců a škol. Knihařů je cca 40, letos vystavujících je 15. Ke dni semináře 2017 mělo zaplaceno roční členství pouze 25 členů. Činnost v posledním roce zahrnovala přípravu semináře a jedno přátelské pracovní setkání. Přitom se podařilo připravit (nikoliv publikovat) tištěný Občasník a nový informační software včetně webové stránky. Soutěž v knižní vazbě pořádaná SČK. Na webu www.knihari. cz proběhlo od minulého semináře 13 oznámení o akcích a výstavách. Letos 4 noví členové. Z priorit pro další období: • Urychleně dokončit kontrolu a spuštění nového webového prostředí knihari.cz. Zpřehlednit a zpřístupnit členům online evidenci členství a plateb. • Hledat cesty, jak více pracovat s odbornou i laickou veřejností se zájmem o knižní vazbu, kteří nejsou členy. Pokusit se o návrat akcí, které knihaři pořádají pro veřejnost, jako výsta- vy, přednášky a workshopy. • Hledat nové sponzory, hledat vzájemně prospěšnou spolupráci s obchodními a výrobními společnostmi • Systémově pracovat na tom, aby se vyplatilo být členem SČK. K tomu povede změna za- měření webové stránkyna jejich obsah, bude snazší možnost zúčastnit se komunitní disku- se, inzerce a tvorby článků a posílí se vzdělávací informační hodnota stránek. Členové SČK budou zvýhodněni oproti nečlenům (vytvoření vlastní webové prezentace zdarma, inzerce svých služeb, přístup do vnitřního prostředí. • Dbát o to, aby naše stránky, které jsou výkladní skříní pro veřejnost, byly zajímavé a hod- notné i pro laickou veřejnost. • Příprava semináře a organizace soutěží - ms -

31. Obsah Z HISTORIE Soutěže moderní knižní vazby v první polovině 20. století. Ila Šedo 3 Počátky písemnictví III – Marie Benešová 7 Arabská kaligrafie. Marie Benešová 11 ZAJíMAVé MíSTO Knihařství Bayntun–Riviere, Bath UK. Marek Staša 14 NEžIJící OSOBNOST Josef Hrubý. Ivana Vyhnalová 16 KNIžNí VAZBA ZBlíZKA Měkká obalová vazba s viditelným šitím. Karel Křenek 17 ROZHOVOR S OSOBNOSTí Angela Sutton – Marek Staša 20 SPOlKOVý žIVOT Konference Society of Bookbinders v Keelu, UK – Marek Staša 21 XXI. seminář SČK Kyjov – Pavla Lukasová 24 Nemusíš jen vázat, taky čti!!! – Marie Benešová 27 Dar Jiřího Máci pro SČK 28 Z VAlNé HROMADy 2017 Volby rady SČK. Programové priority 29 Hospodaření SČK k 31. 12. 2016 30 Tiráž: Občasník Společenstva českých knihařů 1/2018 Vydává Společenstvo českých knihařů se sídlem v Plzni Toto číslo vyšlo v lednu 2018 Editor: Ivana Vyhnalová Technická redakce: Marek Staša Sazba a design: Bc. Eva Jakubcová Výroba: Střední škola grafická Brno, příspěvková organizace, Šmahova 364/110, 627 00 Brno Náklad 70 ks

30. 30 Hospodaření SČK 2016 Hospodaření SČK 2016 Rozpočet 2016 Skutečnost 2016 Příjmy: Členské příspěvky 40 000 36 950 Trienále Plzeň 2016 130 000 93 127 Sponzorské dary 5 000 0 Prodeje 10 000 9 100 Soutěž učnů 5 000 5 250 Příjmy celkem v Kč 190 000 144 427 Výdaje celkem v Kč: Trienále Plzeň 2016 170 000 136 679 Poplatky KB 2 500 2 460 Bibliofilie 4 000 2 300 Režie SČK 12 000 11 031 Občasník 7 000 6 500 Náklady na radu 10 000 7 110 DVD, knihovna 0 4 240 Úložiště 11 000 12 100 Výdaje celkem v Kč 216 500 182 420 Výsledek hospodaření -26 500 -37 993

14. 14 si tu otevřel v roce 1894 a doposud u nás vážeme knihy výhradně ruč- ně, postaru, s použitím metod, ná- strojů a vzácných materiálů, které používal on.“ Pokračoval zmínkou o bezkonkurenční sbírce mosazných nástrojů, tlačítek, rolen, filet., kterou právě katalogizují a čistí. Rozsah je nevídaný a předčí velkolepou sbírku v British Library: 15 000 nástrojů, např. 353 rolen, 890 filet, přes 2 500 mosazných štočků a 167 sad ruč- ního písma. Upřesním, že v Británii se tradičně více než filety používají První den jsme dostali vytištěný pro- gram na celý týden, takže jsme pře- dem věděli, která místa navštívíme. Tato cesta vedla do lázeňského města Bath. Hlavním lákadlem bylo knihařství - jak jinak, ale nikoli kni- hařství ledajaké. Za dveřmi obchodu nás přivítal pan Edward Bayntun, majitel. Prohlí- želi jsme si vitríny s koženými hřbety knih jako u vytržení, mezitím nám s pýchou vyprávěl příběh: „Od dob mého pradědečka George Bayntuna se tu změnilo velmi málo. Knihařství Několik dnů v srpnu 2017 po kni- hařské konferenci v Keelu jsem strávil se 13 přáteli knihaři v jihozá- padní Anglii poblíž města Swindon v úžasné chalupě s doškovou stře- chou, kde nás vzorně hostili majitelé Dieter a Philippa Raeder. Dieter je výtečný knihař, restaurátor a ně- mecky precizní a fortelný řemeslník snad všech oborů, Philippa je duší učňovského vzdělávacího projek- tu rukodělných mistrovských kurzů v restaurátorském oddělení zámku Windsor. Zpráva o tomto projektu možná později vydá na jiný článek Občasníku. Posádkou naší pomyslné prázdi- nové lodi byli dále Stephan a Heidi Ortbauer z Vídně, Dominic Riley a Michael Burke z Velké Británie, Jehuda Miklaf z Izraele s manžel- kou, Monique Larrier z Kanady, Don Etherington z USA, zastoupeno bylo i australské Sydney manže- li Andersenovými. Ti vážili nejdelší a nejdražší cestu ze všech účastníků konference. Čeští knihaři znají mož- ná některá jména z našich seminářů. Čas prázdin jsme rovnoměrně děli- li mezi drobnou práci, hru „Finska“ s dřevěnými kolíky, která připomíná Petanque a stejně se při ní popíjí gin a tonik, hodně jsme si povídali nejen o knihách, a navíc jsme cestovali. ZAJÍMAVÉ MÍSTO Tradiční řemeslné knihařství a antikvariát Bayntun–Riviere, Bath UK Tradiční řemeslné knihařství a antikvariát Bayntun–Riviere, Bath UK Pohled na Bayntun–Riviere z ulice. Vstup do obchodu s knihami z Manvers Street

13. 13 Zdroje: Proporce jednotlivých písmen podle Ibn Muqla (http://calligraphygallery.com/wp-content/uploads/Ibn-Mukla-Ratio.jpg) Ukázka kaligrafie Koránu od Ibn al-Bawwáb (https://en.wikipedia.org/wiki/Ibn_al-Bawwab) Pomůcky na kaligrafii (http://archive.aramcoworld.com/issue/201002/shodo.arabi.htm) Moderní kaligrafie inspirovaná proporcemi od Ibn Muqla (https://acalligraphy.deviantart.com/art/What-amazing-composition-142775910) Moderní kaligrafie (http://nationofislamhistory.blogspot.cz/2013/01/islamic-calligraphy-history.html) Ukázka kaligrafovaného koránu z Metropolitního muzea umění v New Yorku Literatura: BAHBOUH, Charif. Půvab arabské kaligrafie. Praha: Dar Ibn Rushd, 2002. ISBN 80-86149-36-6. LENĎÁKOVÁ, Eva. Islámská knižní vazba z pohledu kaligrafa, miniaturistů a iluminátora. Litomyšl, 2012. Diplomová práce. Univerzita Pardubice. Vedoucí práce Radomír Slovik. HALDANE Duncan, Islamic bookbinding, Victoria and Albert Museum, London, 1983, ISBN 0 906026-02-4 LEVEY Martin, Medieval arabic bookmaking and its relation to Early Chemistry And Pharmacelogy, The American Philosophical Society, Philadelphia 1962 BRINKMANN, Stefanie a BEATE WIESMÜLLER [EDS.]. From codicology to technology: Islamic manuscripts and their place in scholar- ship. 2., durchgesehene Aufl. Berlin: Frank & Timme, 2012. ISBN 9783865969910. rozdělení práce, každý úkon měl na starosti jiný odborník. V menších dílnách naopak všechno dělala je- diná osoba. Mistr byl odpovědný za koncepci textu, navrhoval rozvržení stránek, jakým písmem se bude psát, určoval, kde se budou nacházet mini- atury a další výzdoba textu. Kontrolo- val práce po jejich dokončení. Písař si před psaním textu nej- dříve upravil povrch papíru, aby se na něj dobře psalo a inkoust se ne- rozpíjel. Počítal s tím, že rukopis se pak sváže do knižní vazby, takže papír naskládal do složek. Příprava a psaní postupovaly jedno po dru- hém. Když písař dokončil jeden list, pokračoval s rozvržením a psaním dalšího. Písař si pomocí tenkého ší- dla přepíchnul papír ve čtyřech bo- dech, aby určil zrcadlo textu ( matn al kitáb ). Rozvrhl rovněž rozměry okrajů ( háshiya ), přitom musel po- čítat i kolik bude z papíru uříznuto. Linkování ( sutúr ) se dělalo pomo- cí pravítka ( mistará ) a tupé kostky, olovnice nebo inkoustu. Preferovaly se však linky, které nechávaly slepý otisk. Ten se dal vytvořit pomocí rá- mečku vypleteného nitěmi, který se otlačil do papíru. Pokud byl dobře vidět otisk síta a papíry byly správ- ně naskládány, mohl se písař orien- tovat i podle těchto linií. Pokud byly Ukázka kaligrafovaného koránu z Metropolitního muzea umění v New Yorku Ukázka kaligrafie Koránu od Ibn al-Bawwáb vhodné podmínky pro psaní, inkoust a perka dobré kvality, mohlo se začít se psaním samotného textu. Písař se musel při psaní textu soustředit, mít pevnou ruku a dokonale ovládat svůj dech. Při pasní rukopisného textu se často stávaly chyby, např. se zapomnělo napsat slovo, nebo bylo špatně napsané. V tom případě se slovo škrtlo a vepsalo mezi řádky nebo do marginálních okrajů. Po do- psání rukopisu se prováděla kolace textu. Prováděla se buďto recitací nebo jednodušeji porovnáním s opi- sovaným rukopisem. Marie Benešová

19. 19 stálému poškozování jak hřbetních partií, tak celé plochy papíru. Volný pant, na kterém visí složka, je tvo- řen pouze nití a způsobuje namáhá- ní spojené s případným prořezáním složky v místech vpichu. 5 Uvedené nedostatky poněkud limitují vyu- žití této struktury a mohou být pře- kážkou především při vazbě knih z křehkého papíru a takřka vylučují její použití na knižní blok obsahující barevné vrstvy citlivé na oděr. Karel Křenek Zásadní vliv na vlastnosti ote- vírání knihy má i zde směr vláken papíru použitého na knižní blok. Díky „svobodnému“ pohybu slo- žek a možnosti jejich ostřejšího ná- klonu není dostatečné otevření tolik závislé na ohebnosti a pohyblivosti jednotlivých listů. Přesto je nutné zmínit dva základní nedostatky jako protiváhu ke zmíněným výhodám. Jak bylo řečeno vnější dvoulisty se o sebe při otevírání neustále odírají, a dochází sice k mírnému, ale neu- 5 Středověký knihvazač řešil tento nedostatek efektivním zpevněním vnitřních dvoulistů pomocí přeloženého proužku pergamenu. Literatura: CLARKSON, Ch.: The conservation of early books in codex form: A personal approach. In The Paper Conservator, 12, 1978, str. 33–50. CLARKSON, Ch.: Limp Vellum Binding – and its Potencial use as a Conservation Type Structure for the Rebinding of Early Printed Books. A break with nineteenth and twentieth century rebinding attitudes and practices. Reprint, Oxford, 2005. CLARKSON, Ch.: Minimum intervention treatment of books. IADA: preprints of 9th IADA Congress, Copenhagen, 1999, str. 16–21. CONROY, T.: The Movement of the book spine. In: The Book and Paper Group Annual, 6, 1987, str. 1–30. ĎUROVIČ, M. a kolektiv: Restaurování a konzervování archiválií a knih. Praha, Litomyšl, 2002. ESPINOZA, R.: Specifications for a Hard Board, Supported, Laced Construction Binding for the Conservation of Rare Books. In: Roger Powell, The Compleat Binder, Brepols, 1996, str. 315–328. ESPINOZA, R.: The Limp Vellum Binding: a Modification. In: The New Bookbinder, 13, 1993, str. 27–38 FITZSIMONS, E.: Limp Vellum Bindings: Their Value as a Conservation Binding. In: Restaurator, 7, Copenhagen, 1986, str. 125–142. FROST, G.: Historical paper case binding and conservation rebinding. In: The new bookbinder, 2, 1982, str. 64–67. FROST, G.: Mobility and Function in the Codex Bookbinding. In: Roger Powell, The Compleat Binder, Brepols, 1996, str. 92–101. GNIREPP, W. K., GUMPERT, J. P., SZIRMAI, J. A.: Kneep en binding. Een terminologie voor de beschrijving van de constructies van oude boekbanden., Den Haag, 1997. Dostupné z: http://www.mmdc.nl/static/media/2/42/kneep_en_binding_digitaal_20080410.pdf OGDEN, S.: A Study of the Impact of the Florence Flood on the Development of Library Conservation in the U. S., 1966 – 1976. Dipl. Práce, Univerzity of Chicago, Graduate Library School, 1978. PETHERBRIDGE, G.:The Complete Binder: The Arts and Crafts Legacy of Roger Powell. In: Roger Powell, The Compleat Binder, Brepols, 1996, str. 34–57. PICKWOAD, N.: Tacketed bindings, A hundred years of European Bookbindings. In: For the love of the binding. The National Library and Oak Knoll Press, 2000, str. 141–163. REGEMORTER, B. van: The limp bindings of Carolingian manuscripts from Fulda. In: Binding Structures in the Middle Ages. A Selection of Studies by Berthe van Regemorter. Brussels, Bibliotheca Wittockiana, London, Maggs Bros. Ltd, 1992, str. 143–215. SILVERMAN, R.: Simple, Not Insignificant: Specification for a Pamphlet Binding for Book Conservation. In: Roger Powell, The Compleat Binder, Brepols, 1996, str. 299–313. SCHOLLA, A.: Early western limp bindings, Report on a study. In: Care and conservation of manuscripts, 7, Copenhagen, 2003, str. 132–159. SCHOLLA, A.: Libri sine asseribus.Zur Einbandtechnik, Form und Inhalt mittelalterlicher Koperte des 8. bis 14. Jahrhunderts. Dissertation, Leiden 2001. Dostupné z: http://tobias-lib.uni-tuebingen.de/volltexte/2005/1808/pdf/Magisterarbeit-Koperten_withpics.pdf. SCHOLLA, A.: Terminology and Typology of Limp Bindings. In: La reliure médiévale, Actes du colloque international, Brepols, 2008, str. 61–73. SPITZMUELLER, P.: A trial terminology for describing sewing through the fold. In: The Paper Conservator, 7, 1982/1983, str. 44–46. SPITZMUELLER, P., ETHERINGTON, D.: Long Stitch For Conservation Structure Or Sketch Book. 17th Standards of Excellence Seminar, Ann Arbor MI (1997), In: Binders’ Guild Newsletter XXI–8 reprint, XXXV:2A, 110, 2000. SZIRMAI, J. A.: The archeology of mediaeval bookbinding. Aldershot: Ashgate, 1999. SZIRMAI, J. A.: Conservation binding for medieval codices. In: Care and conservation of manuscripts, 6, Copenhagen, 2002, str. 145–163. SZIRMAI, J. A.: Konservierungseinbände Teil 1: Der Holzdeckeleinband. In: Restauro,1, 1999, str. 44–51. SZIRMAI, J. A., Konservierungseinbände, Teil 2: Viertelfalzeinband. In: Restauro, 2, 1999, s. 98–103. ŠPALKOVÁ, L.: Ochranné vazby při restaurování. Seminární práce, IRKT, o. p. s., Litomyšl, 2000. Obr. 5 Omezená pohyblivost zaklíženého hřbetu. Složky jsou pevně sevřeny lepidlem a míra otevření knižního bloku je závislá na vlastnostech jednotlivých listů. (Conroy, T.: The Movement..., str. 21, obr. 35.)

15. válečky (rolny) pro zlacení liniových ornamentů a spíše než řádkové pís- mo a zlatičku používají písmo ruční, kdy každá litera má svůj dřevěný dr- žák a tituly se zlatí plátkovým zlatem po jednom písmenku přímo z ruky. V současnosti není tento způsob již tak běžný, ale je zde vidět mnohem častěji než u nás. V roce 1935 se Bayntun rozrostl o velké knihařství Riviere a přestě- hoval se na místo, kde sídlí dodnes. Za místností s reprezentativními vitrínami začíná naše prohlídka kni- hařské dílny. Člověk si připadá jako na staré poště v Jindřišské ulici. Skutečně zde dříve býval poštovní úřad. Světlá hala bohatě proskle- ná, s litinovými sloupy a nýtovanými vazníky zelené barvy, poskytuje vel- ký prostor pro všechny stroje a snad 30 knihařů. Dnes jich pan Bayntun zaměstnává asi desítku. Každý z nich zvládá svůj úsek s mimořád- nou dokonalostí. Usměvavý Andrew výhradně „jen“ zlatí plátkovým zlatem ořízky knih – nic jiného obvykle nedělá. Běhěm naší návštěvy obyčejně pokračuje v práci a podotýká, že je to přeci jednoduché...Mladá Ema Abrahams sedí u stávku a přetváří volný knižní komplet do tvaru pevně ušitého blo- ku, který předá dále. Dělá to stejně jako její babička i matka. Tony, ra- menatý chlapík v tílku, má právě na svých kamínkách 10 rozehřátých tla- čítek. Přerušuje kvůli nám soustře- děnou práci a ukazuje nám takřka dokončenou knihu v černé kozině, která je bohatě zdobena zlatem. Pa- matuji-li si správně, je na desce kni- hy 1500 otisků tlačítek, což znamená při dvou deskách aspoň 6000 otisků (tlačí se aspoň dvakrát do stejného místa). Jeho fortel byl obdivuhodný, na knize pracoval dva dny. To je holt cvik, říkal. Náš průvodce Edward nám dále ukázal knihu vzorů materiálů, vzorní- ky zlatících šablon, vzorníky typizo- vaných hřbetů, vše datováno takřka století nazpět. I dnes se zdobí podle starých vzorů a knihy vážou typicky anglickým způsobem – šití na vazy, ostré vyklepání bloku, desky nasa- zené bez drážky, pokryv převážně do oázní koziny a bohaté zdobení ručními tlačítky a plátkovým zlatem. Vznikají i nové návrhy výzdoby knih, které jsou ovšem důslednou variací na časem prověřenou ornamentaci, a tudíž knihy z dílny Bayntun-Riviére mají nezaměnitelný vzhled, pro který je vyhledávají sběratelé i z dalekého světa. Majitel i všichni zaměstnanci jsou hrdí na své řemeslo. Neuvažují o tom, že jde knihy udělat jednoduš- šeji a rychleji za cenu ústupků. Ne- pouštějí se plánovitě do „soudobého umění“, nedělají „uměleckou vazbu“. Ve své vytrvalosti tak dosáhli doko- nalosti, která nás při návštěvě toho- to místa uhranula. A jistě jsme nebyli sami, soudě podle knihy hostů. Marek Staša 15 Mosazná tlačítka Právě dokončovaná kniha Knihy čekají na svázání James Joyce Homér Odyssea Florální ornamenty

26. 26 Ukázalo se, že velkou výhodou semináře byly vybrané prostory. Vše zde bylo pod jednou střechou, mohli jsme tak být neustále pospo- lu a nedocházelo k nežádoucí mi- graci diskutujících knihařů do okolí. Chutnou krmi nám v průběhu celé- ho semináře a slavnostního večera připravil tým sklepu Skalák a za to mají náš obdiv i vděk. Někteří na- vštívili i místní vinný sklep s ochut- návkou a možností nakoupit si víno domů. Děkuji za sebe a jistě i za ostat- ní účastníky všem pořadatelům za pohodový průběh seminá- ře a přednášejícím za zajímavé a v lecčems inspirující přednášky. Loučím se s uplynulým XXI. se- minářem a těším se na ten nový v pořadí XXII. Pavla Lukasová a knižní design na fakultě umění Ostravské univerzity, se věnovala „ Užití písma na knižní vazbě“ . Za- hrnovala přípravu písma pro ruční sazbu za použití jednotlivých liter pro tisk ve stroji nebo tisk ručním svěrákem, jeho rozpal i vyrovnání na požadovanou šířku. Zmínila také pří- pravu písma pro výrobu hořčíkového nebo mosazného štočku na počítači v grafickém programu. Doprovodila výklad konkrétními ukázkami řešení písma na knihách. Vernisáž výstavy probíhala v rene- sančním zámku v Kyjově, kde nyní sídlí Vlastivědné muzeum. Přítomní vyslechli srdečné uvítání i hudební doprovod a mohli se vydat mezi ex- ponáty. Členská výstava byla letos doplněna o výstavu studentských prací. Bylo se zase na co dívat, ško- da jen, že vystavených knih bylo vel- mi málo. bylo možné se setkat jak s měkkou pergamenovou obalovou vazbou, tak i s masivními knihami působícími dojmem špalíku, které byly zdobeny náročnou řezbou do kůže či ková- ním a sponami. Doba renesanční (16.–17. století), kdy díky vynálezu knihtisku začíná masová produk- ce knih, přinesla odlehčení vazby a zjemnění výzdoby desek. Ve stej- ném trendu pokračovalo baroko (17.–18. století), kde se můžeme setkat už i s lepenkovými deskami a jinými potahovými materiály než s usní. V posledních dvou stoletích díky nakladatelské vazbě nastal roz- květ knihařského řemesla, kdy se experimentuje s novými prvky jak vazebními, tak i výzdobnými (intar- zie, aplikace, mozaika). Poslední přednáška letošního semináře od Doc.PhDr. Elišky Ča- balové, vedoucí ateliéru Obalový Před vernisáží Prodej usní Studentské vazby Na výstavě

5. 5 vice je zdobena slepotiskem rámové konstrukce, vyplněné trojúhelníky. Podobně malý svazek Erbenovy Ky- tice , vydaný v roce 1923 Ernou Jan- skou jako 19. svazek edice Hyperion je svázán pergamenovou vazbou Josefa Morávka z Úval podle návrhu J. Beránkové. Návrh vychází opět z rámové konstrukce se širšími hor- ními a spodními pásy. Zlacené linky jsou vyplněny tečkováním a větvič- kami. Od autorky předchozího ná- vrhu je pak vazba drobného spisku Jiráskovo poselství našich hochům na Sibiři , který vydal Josef Hladký v Praze v roce 1920. Na vazbu je po- užita červená hlazená teletina. Des- ky jsou zdobeny zlacenou rámovou Do souboru dále patří Procházkův Soumrak , vydaný v roce 1924 jako 75. svazek edice Knihovna Moder- ní Revue , s vazbou Karla Šilingra opět dle návrhu Hodkova (v něm je také dochována poznámka o ceně, tentokrát 40 Kč za knihu a 400 Kč za vazbu). Do knihy je vložen lístek s ručně psanou poznámkou „Renai- sance“, pravděpodobně označující styl výzdoby. Ta je také provedena v tomto stylu, na světlé vepřovici je široká rámová kompozice, doplněná zlacenými tečkami, hvězdičkami, ky- tičkami a nápodobou starých razidel. Krom soutěžních prací byla vý- stava obeslána dalšími soubory např. Státní grafické školy, L. Bra- dáče, J. Brouska, K. Lindauera, J. Rajmana a dalších. I když byla vý- stava otevřena krátkou dobu, její ná- vštěvnost byla 1 321 osob. Z těchto prací zakoupila Obchodní a živnos- tenská komora pro muzejní sbírky další exempláře. Proto mají rukopis- né vpisky o darování drobné odliš- nosti. Jednak jsou datovány pozděj- šími daty (13. 8., 17. 12.) a jednak v nich chybí zmínka o soutěži. Drob- ný svazek Petroniových Satyr , vy- daný Ludvíkem Bradáčem v roce 1923 jako 8. svazek edice Bibelot, je opatřený vazbou Jendy Rajmana z Rožďalovic. Hladká přírodní vepřo- zeňský malíř. Desky, potažené tma- vě zelenou kozinkou, jsou zdobeny rámovou kompozicí s hvězdičkami a olivovými ratolestmi. Dalším svaz- kem je slavné 8. vydání Pohádky máje z nakladatelství J. Otto z roku 1925. Celokožená vazba v červené kozince opět od Karla Šilingra, byla opatřena výzdobou dle návrhu Jose- fa Hodka (1888–1973). Desky jsou vyzdobeny zlaceným slepotiskem a intarzovány modrými a zelenými pásky a rostlinnými motivy, dalo by se říci ladovského charakteru. Vaz- ba byla oceněna tentokrát 4. cenou. Třetí knihou, také se 4. cenou, je práce Františka Lojdy z Plzně na básnické sbírce O. Theera Básnic- ké spisy , vydané O. Štorch-Marie- nem v roce 1924 v edici Aventinum (výtisk č. 65). Na deskách, potaže- ných tmavě zelenou kozinkou, je při okrajích zlacená linka a za ní rám ze slepotiskových rostlinných motivů.

27. 27 Poslední dobou se mi stává, že na každém semináři si s panem Ve- dralem vyměňuji zkušenosti z četby nových knih. Přidávají se k nám po- stupně další a další členové SČK, aby se podělili o zajímavé kousky, hodné přečtení. Z tohoto důvodu jsem se rozhodla přispět touto rub- rikou. Doufám, že se další členové připojí a nebudou pouze čekat na doporučení hrstky členů! Tato rub- rika se nechce přibližovat žádné literární kritice, jde pouze o laický pohled na zážitek s novou knihou. Zároveň se nemusí nutně jednat o knihy týkající se oboru knihvazač- ského, ale malinká spojitost je vždy vřele vítána. Nechci nastavovat žád- ná přísná pravidla. Nechme, ať se rubrika vyrýsuje sama. Obecné dějiny ničení knih Tato kniha byla pro mne bez nad- sázky šokující. Je pravda, že jsem ji četla asi tak před třemi roky, ale na- příklad při zpracovávání článků o po- čátcích písemnictví se k ní neustále vracím. Starověké a středověké ni- čení knih je poměrně v podvědomí ukotveno a i přes to takový rozsah a detailní výčet poněkud překvapí. Naproti tomu organizované čistky a cílené útoky na knihy, knihovny či univerzity v novodobých dějinách až tak všeobecně známé nejsou. Ales- poň ne z celosvětového hlediska. Myslím, že po přečtení této kni- hy se každý zamyslí nad tím, za jak mocnou zbraň je považována kniha. BÁEZ, Fernando. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. Brno: Host, 2012. ISBN 978-80-7294-697-6. Bílá magie, Epocha papíru Historie papíru jako taková byla zpracována nesčetněkrát, ale v této knize najdeme pohled z trochu jiné- ho úhlu. Samotný vývoj a expanze výroby papíru je zde zasazena do kontextu lokálních možností a ze- jména je zde popisován vývoj spo- lečnosti po přijetí papíru. Jak nedo- statky papíru formovaly evropské účetnictví, jaké nároky kladli autoři na papír při tisku svých děl, atd. Toto a ještě víc v knize s poměrně neotře- lým pohledem na vývoj vztahu mezi společností a papírem. MÜLLER, Lothar. Bílá magie: epo- cha papíru. Přeložil František RYČL. Brno: Host, 2016. ISBN 978-80-7491-243-6. Jmenuji se červená Pokud někdo preferuje lehčí čet- bu beletrie, vzpomněla jsem si na kousek, který mne mile potěšil. Tu- reckého spisovatele O. Pamuka, předpokládám, zná většina alespoň svátečních čtenářů. Děj příběhu se odehrává v Istambulu v polovině 16. století. Celá zápletka se točí ko- lem zmizelého iluminátora rukopisů pro sultána. V příběhu se objevu- jí i další iluminátoři a knihaři a jsou zajímavě popisovány jejich práce, zvyklosti a tradice. Pokud má někdo rád knihy, jejich výrobu a trochu té historie, myslím, že se mu tato kniha bude líbit. PAMUK, Orhan. Jmenuji se Čer- vená. Praha: Argo, 2007. ISBN 978-80-7203-945-6. Marie Benešová Nemusíš jen vázat, taky čti!!! Nemusíš jen vázat, taky čti!!!

25. 25 rubovou stranu a neumožňují obou- stranný tisk. Technika vyplývá z čín- ského systému uspořádání knižního kompletu do vazby. Spojení jednolis- tů, dvojlistů nebo i složek do vazby harmonikové, motýlkové nebo kap- sové působí opravdu exoticky. „ Historii a vývoj knižní vazby“ nám přiblížil MgA. Ivan Kopáčik, akademický pracovník Fakulty re- staurování Univerzity Pardubice. Díky ukázkám maket, které zhotovili studenti ateliéru restaurování kniž- ní vazby a dokumentů jsme mohli podniknout „ dobrodružnou“ cestu napříč staletími. Byly nám předsta- veny vazby od nejstarších kodexů raného novověku, přes bohatě zdo- benou románskou knižní produkci 11–13. století, která pro svou výzdo- bu drahými materiály bývala sou- částí chrámových pokladů. V gotice (po roce 1250 – začátek 16. století) MgA. Lucie Rohanová z Archi- vu výtvarného umění nám přiblížila „ Autorskou knihu jako knihu“ . Svým výkladem nás donutila podívat se na knihu z úplně jiného hlediska než řemeslného. Kdo si dá práci, uvidí ji jako místo střetu umění dyna- mického (literatura) a statického (vý- tvarné umění). Kniha je prostorem hmotným i nehmotným, kam může čtenář „vstoupit“ a ve kterém se ode- hrává literární příběh. Grafická úpra- va a umělecké ztvárnění vazby pak čtenářův zážitek umocní a pomůže mnohé pochopit. Čas před pátečním obědem nám ozvláštnil Mgr. Jan Hybner, asistent oboru knižní vazba na UMPRUM v Praze, vyprávěním a praktickými ukázkami „Tradičního tisku z dře- věných desek a čínské vazby“ . Jedná se o tisk z výšky a je založen na zapíjení barev, které prosvítají na k přednášejícímu přidá někdo z obe- censtva s poznámkou, jak se to dělá jinde, a rozvine se diskuse. Teoretické příspěvky zahájil Karel Křenek, restaurátor a kon- zervátor oddělení starých tis- ků Knihovny Národního muzea v Praze, a seznámil nás s „Kon- zervační knižní vazbou“. Do vět- ší hloubky toto téma rozpracoval ve své diplomové práci. V historic- kých fondech knihoven a archivů se nachází knihy s různým stup- něm poškození, někdy zcela bez dochované vazby. Takový knižní blok pak vyžaduje novou vazbu a zde přichází těžké rozhodování jakou. Měli bychom respektovat původní znaky vazby, ale zohled- nit i budoucí funkci knihy. Ochran- ná konzervační vazba je potom vhodně zvoleným výběrem funkč- ních vazebních postupů. JH tisk z dřevěné formy Jan Hybner o čínské vazbě Eliška Čabalová Ivan Kopáčik o typologii historických vazeb

22. 22 dobře navazovaly kontakty a prová- děla „špionáž“. Odvezl jsem si pár vizitek a příslibů zajímavých před- nášek. Ocenil jsem živou knihařskou komunitu a dostal jsem darem regio- nální knihařské časopisy. Knihařská obec ve Velké Británii kromě výtvar- ných knihařů zahrnuje velké množ- ství profesionálních řemeslníků, ale také knihařských amatérů. Páteční a sobotní program byl pracovně vzdělávací. Denně čtyři, pět přednášek vždy ve třech varian- tách, kdy výběr nebyl pro mne snad- ný. Líbil se mi rozmanitý program od praktických demonstrací pracovních postupů (limp vellum binding – lehká pergamenová konzervační vazba, vodné aktivity jako návštěva muzea, knihovny, prohlídka města. Mezi čtvrteční příspěvky letos patřil Tho- mas Schmitz s prezentací o svém pergamenu, Vicki Manners s cha- rakteristikou lepidel a Paul Johnson s workshopem, kde si pár šťastných mohlo pod jeho vedením navrhnout a vyrobit pop-up knížku (to jsou ty prostorové knížky, co známe z dět- ství). On je v tom opravdu dobrý a navíc je světově uznávanou kapa- citou v oblasti výchovy k literatuře psané dětmi. Od 18 hodin byla valná hroma- da. Velmi svižná, dobře připravená, včetně tištěné výroční zprávy v oran- žové obálce pro všechny účastníky. Večeře, jakož i všechny snídaně a obědy, probíhaly společně formou samoobslužného rautu s mnoha chody a dietními variantami. Po prv- ní večeři se v největším zaplněném sále předávaly letošní ceny vítězům ze společné výstavy. Přilehlý bar pro následné drinky byl otevřený do půlnoci. Lidé seděli v křeslech po skupinkách a debato- vali, zdravili se, pro mne to bylo ide- ální místo pozdravit během chvíle všechny známé a popovídat s kole- gy o knihaření v Německu, Švýcar- sku, Irsku, Americe a Velké Británii. A nesmím zapomenout na Vídeň, protože dobrými průvodci mi byl Stephan Ortbauer s Heidi. Moc jim tímto děkuji! Hodně jsem tehdy mys- lel na Honzu Sobotu, jaké zde za- pustili s Jarmilou kořeny a zanechali vzpomínky. Z České Republiky jsem tu byl jediný, trochu exot, a tak se mi kde jsem označil, kterou přednáš- ku ze simultánních možností bych chtěl navštívit. (Na semináři SČK v Brně byl tento systém také a je poměrně náročný na organizaci, ne- boť je zapotřebí znát předem počty posluchačů z kapacitních důvodů). Registrace měla uzávěrku dva mě- síce předem, poté by se dále zvýšil registrační poplatek. Po cestě letadlem, vlakem a 45 za- stávkách ujetých místním autobu- sem jsem stanul uprostřed parku, který byl srdcem univerzitního měs- tečka. Pán v zelené vestě, jakož i cedulky, nás neomylně přivedli do recepce v hlavní budově s menzou, několika přednáškovými sály, vý- stavní místností, barem a velkory- sým sálem pro prodejce zboží. Zde jsme od dobrovolníků obdrželi klíč od pokoje a konferenční tašku. Uby- tování bylo vzdálené dvacet minut chůzí v jiném koutě kampusu, pro- to celodenně pendloval mezi těmito místy konferenční minibus. Konference začala ve čtvrtek brzy odpoledne, registrace byla možná až do večera. Při tom již probíhaly úvodní malé přednášky nebo dopro- Pop-up prostorová kniha Paula Johnsona Ze soutěžní výstavy Maketa historické měkké přišívané vazby účetní knihy Islámská vazba mamluckého období (cca 14. století), studium struktury Šípový vzor islámského tkaného kapitálku

18. 18 ven, kde se s použitím řetízkového (případně dlouhého) stehu otáčí zpět. (Obr. 2) Absence lepidla umožňuje slož- kám volný a na sobě nezávislý po- hyb. Při otevření vzniká charakte- ristický stupňovitý efekt na přední hraně knihy a každá složka získává rozdílný stupeň naklonění vůči pev- nému hřbetu. (Obr. 3) Zároveň však vzniká mezi složka- mi tření a rozdílné tahy na nit. U této vazby se každá složka pohybuje po vlastní ose a svírá vůči hřbetu odliš- ný úhel. (Obr. 4) U lepených knih s rovným hřbe- tem (např. lepená a šitá brožura) svírají všechny složky se hřbetem pravý úhel, ať je kniha otevřená či zavřená a k tomu, aby se kniha zce- la otevřela, je nutné zpravidla hřbet vyvrátit. (Obr. 5) Hřbetní výztuha V různých tloušťkách a kombina- cích existují na středověkých obalo- vých vazbách výztuhy usňové, per- gamenové, dřevěné či rohovinové. Až do konce 12. století nebylo po- užití hřbetních výztuh obvyklé. Při použití slabšího pergamenu na po- kryv, nebo v případě menšího počtu ušitých složek, byl například hřbet zpevňován složeným proužkem per- gamenu vloženého mezi hřbety slo- žek a pokryv, se kterými byl spojen šitím. Pergamen zabraňoval vzájem- nému pohybu složek a tím i jejich protržení. Italské papírové obalové vazby mohou být zcela bez výztuhy. Šití Pro šití byly používány silné, ale měkké nitě (dnes bychom řekli spí- še slabší motouz). Byly uplatněny v zásadě dva druhy šití. Krátký – ře- tízkový steh, vedený kolmo na hřbet či diagonálně a několik variant dlou- hého stehu, přičemž na knihách se objevují také v kombinaci a v řadě způsobů provedení. Až na pár vý- jimek, knihvazač začínal šití knihy od hlavy první složky, kde můžeme nalézt počáteční uzlík. Knihvazač si před šitím mohl po vzoru pergame- nových rukopisů složky naříznout v místě budoucího prošívání. Hřbetní výztuha a šití – funkční schémata 4 Nit probíhá dvoulisty složky, vrst- vou pokryvu a přes hřbetní výztuhu lepy), papír (pokryv, předsádky...) nebo pevné a trvanlivé motouzy. Volba materiálů souvisí s ochranou knižního bloku, která musí být zajiš- těna v plné míře a závisí na formá- tu bloku, na materiálu ze kterého je blok složen i na budoucím využívání knihy. Měkká obalová vazba – obecná stručná charakteristika Pokryv Mluvíme zpravidla o jednom kusu materiálu, který „obaluje“ knižní blok, tedy o obálce, „která je sama sobě pokryvem“. 3 Materiálu je dán pevný formát a je mechanicky přizpůsoben (je ohýbán, případně s rýhováním) tvaru knižního bloku tak, aby pokrý- val jeho vrchní a spodní stranu. Pro- to hovoříme o přední a zadní desce tak jako u knih, jejichž desky jsou pevné. Součástí pokryvu je i vnitřní papírová či pergamenová obálka, chránící krajní složky knižního blo- ku (Obr. 1), případně předsádkové dvoulisty. Síla, pevnost a pružnost použitého materiálu stejně jako for- mát (s kantami či bez kant) či podo- ba (se založením či bez založení) obálky, závisí na formátu a charakte- ru knihy a na jejím budoucím využití. 3 Tuto výstižnou definici jsem převzal při konzultaci od pana prof. Nusky. 4 Conroy, T.: The Movement of..., str. 21–22. Obr. 1 Pohled na otevřenou knihu s vnitřní obálkou obtočenou okolo knižního bloku. Obr. 2 Schéma spojení složek s pokryvem a hřbetní výztuhou: a) nit, b) složky, C) pokryv, D) hřbetní výztuha. (Conroy, T.: The Movement..., str. 21, obr. 32.) Obr. 3 Schéma otevřené knihy s neklíženým hřbetem s charakteristickým stupňovitým efektem u přední ořízky. (Conroy, T.: The Movement..., str. 22, obr. 33.) Obr. 4 Přední část neklíženého knižního bloku při otevření. Složky svírají vůči hřbetu odlišné úhly pozorovatelné ve hřbetních partiích složek. (Conroy, T.: The Movement..., str. 21, obr. 34.)

16. 16 cího práce, i když mi byly bližší křehké kresby Karla Frauknechta... Tehdy jsem si svázala první celokoženou knížečku a druhou celopapírovou vari- antu mám v knihovně s milým věnová- ním od samotného autora. Je pravda, že obhajoba probíhala ve velmi pří- jemné atmosféře. V kanceláři Milana Hese, kdy byl jako host pozván Josef Hrubý, který byl mile překvapen. Vlast- ně jsem si ani nepřipadala jako u ob- hajoby, ale jako když vyprávíte u kávy, jak a proč jste knížku vázali... Pár měsíců poté jsem měla tu čest setkat se s panem Hrubým znovu. Nechal si ode mne svázat další drobnou knížku a to jsem „zaperlila“. Titul jsem totiž vyzlatila na hřbet opačně a všimla jsem si toho až při předávání. Pan Hrubý byl úžasný. Vůbec ho to nevy- vedlo z míry a s úsměvem prohlásil, že takto tisknou hřbety v cizině, takže se to v knihovně ztratí a je zbytečné to předělávat... Jsem moc ráda, že jsem se moh- la s panem Hrubým potkávat. Snad vás článek naláká k začtení se do jeho poezie... Ivana Vyhnalová Jiřincovou, Ladislavem Chocholou, Karlem Demelem, Jiřím Kovaříkem, Stanislavem Juríkem... Z jeho vý- tvarných prací jsou nejznámější ko- láže, kterými doprovázel i své básně. Snažil se úspěšně o propojení textu a obrazu. Dokonce básně přímo vklá- dal do koláží. Často uváděl výstavy svých kamarádů výtvarníků a výtvar- né myšlení mu bylo vlastní. K textu i obrazu přistupuje hravě, experi- mentuje, tvoří z nalezených tištěných materiálů, je ironický, vtipný ve svých volných verších. Nechci se pouštět do odborného hodnocení, to mi opravdu nepřísluší. Poprvé jsme se osobně setkali v roce 1991, ještě v době mých studií na katedře Výtvarné kultury v Plzni. Mým vedoucím diplomové práce byl totiž tehdejší vedoucí katedry Milan Hes a Josef Hrubý byl jeho dobrým přítelem. Náplní mé praktické diplo- mové práce byla grafická úprava tex- tu a vazba. Hledala jsem vhodný text a v úvahu pro mě připadala poezie ka- marádky, která mi byla blízká, hlavou se mi už honily nápady na ilustrace... Milan Hes však tehdy přišel s ná- vrhem zpracovat básnickou sbírku „ Pět klíčů“ Josefa Hrubého s tím, že by ilustrace zpracoval on a další teh- dejší člen katedry, malíř Karel Frauk- necht a já si jednu variantu vyberu ke zpracování. Samozřejmě ani ne- šlo nesouhlasit a tak jsem se začala prokousávat, tehdy pro mě nezná- mou poezií. Čím častěji jsem si texty četla, tím mi byly bližší, i když jsem si je úplně vychutnala až o několik let později. Nakonec jsem vybrala variantu s ilustracemi mého vedou- Moc se mi líbilo, co o něm bylo napsáno v jednom textu „Josef Hru- bý byl obdarován nezvyklou kom- binací talentů – byl to systematický knihovník, něžný básník a divoký vý- tvarník“. Působil velice nenápadně, rozvážně, klidně mluvil, měl smy- sl pro humor a byl to velice chytrý a vzdělaný člověk, tak si ho budu nejen já pamatovat. Poslední měsíc ho sužovala vážná nemoc a letos 19. července 2017 zemřel. Po jeho úmrtí o něm bylo napsáno mnoho článků, ale i tak mi dovolte připo- menout něco málo z jeho bohatého života. Narodil se v roce 1932 v Čer- něticích u Volyně, ale celý svůj život prožil v Plzni. Absolvoval obchodní školu ve Vimperku a pak pracoval krátce jako novinář v Praze. Po ná- vratu z vojny se stal knihovnickým inspektorem v Sušici. V roce 1963 spoluzakládal plzeňskou literární skupinu Červen, v letech 1972–1975 studoval na Filmové a televizní fa- kultě Akademie múzických umění v Praze u F. A. Šaldy. Jako ředitel Krajské lidové knihovny v Plzni pra- coval od roku 1959 a v době norma- lizace, v roce 1970 byl z této funkce odvolán a nesměl oficiálně publiko- vat. Básně pak vydával v samizdatu. Azyl našel v Krajském středisku pa- mátkové péče, odkud odešel v roce 1985 do důchodu. Po roce 1989, kdy mohl opět oficiálně publikovat, přišel i mezinárodní úspěch. Jeho poezie byla přeložena do mnoha jazyků, do- konce i do arabštiny. Básně vycházely i v Makedonii, Egyptě, Libanonu, Irá- ku... Na tvorbě bibliofilií spolupraco- val s mnoha výtvarníky – s Ludmilou NEŽIJÍCÍ OSOBNOST Josef Hrubý Josef Hrubý

21. 21 Většinou to vychází, ale zažili jsme i katastrofy. Nechci jmenovat, ale docela známá osobnost ze zámoří a velice chabý příspěvek, který ni- koho nezaujal. I to se bohužel může stát a chyby děláme. Máte představu, kolik aktivních knihařů pracuje nyní ve Spojením království? Kolik knihařů pravi- delně navštěvuje webovou strán- ku SoB či konferenci? O webu vám toho moc nepovím, to by věděl Mel Jefferson. Samotná So- ciety of Bookbinders představuje asi 800 knihařů z celé země, kteří jsou organizováni po regionech. Dále je spousta amatérských knihařů, kteří se hlásí na konferenci on-line přímo z webu. Takže na konferenci je podíl profesionálů a amatérských knihařů poměrně vyrovnaný. Angelo, přeji vám do vaší prá- ce mnoho štěstí a velice děkuji za rozhovor. Jsem ráda, že jste k nám přijel, a také vám přeji vše dobré. Máte nějakou zpětnou vazbu od účastníků semináře? Delegáti mají v konferenční tašce zelený dotazník, který vyplní a ode- vzdají do schránky. Vrací se nám asi třetina lístků. Je to pro nás jistá zpět- ná vazba, vypovídá o spokojenosti s programem, kvalitě řečníků a přá- ních knihařů. Máme stále do příště co zlepšovat. Ocenil jsem kvalitu přednášek, které jsem navštívil. Jak hledáte přednášející? Jak víte předem, že budou atraktivní a přínosní, nějak si je „zkoušíte“? No, to je docela obtížné. Mám to z větší části na starosti právě já. Každopádně o tom rozhoduji, hodně se radím. Začínám obvykle s osvědčenými 3–4 řečníky, které jsme již úspěšně slyšeli před lety. Hvězdy jako Paul Johnson, Kathy Abbot, které lidé znají a mají rádi. Tak vznikne kostra, do které se do- plňují nové přednášky podle doporu- čení někoho. Ano, občas riskujeme. témata z historie, konzervace knih a umělecké vazby. Takže máme tým 3 organizátorů semináře, zvláštní tým pro organizaci prodeje zboží, cca 10 dobrovolných pomocníků v zelených vestách, kteří mají po- loviční cenu konference. Ti asistu- jí přednášejícím, stěhují nábytek a zboží, pracují na recepci a podob- ně. Pak rozlišujeme plné delegáty – obvykle do dvou set osob, a denní delegáty, kolem padesáti. A nakonec kolem 25 prodejců. Jsou prodejci spokojeni se zis- kem? To se zeptejte jich :-) Vážně, např. Hewitt říkají, že jejich prodej aspoň pokryje náklady. To co je cenné, jsou noví zákazníci a cenné kontakty, které se tu získají. A společenská stránka věci, to víte sám. Při semi- náři, který se koná v sudých letech a je orientován spíše na základní knihařské techniky, je trh ještě méně ziskový, a přesto pár nadšenců pra- videlně jezdí i tam. Ale nelitoval jsem a čtenář se dále dozví proč. První příjemností byl způsob při- hlášení a platby – online po internetu z domova. Po registraci a zaplace- ní přišel od pokladníka potvrzovací mail s programovými informace- mi, mapkou, pokyny pro ubytování a dopravu. Součástí byl dotazník, Během mého zimního pracovního pobytu v londýnském zakázkovém knihařství The Wyvern Bindery po- stupně uzrála touha jet na hlavní akci Society of Bookbinders – kni- hařskou konferenci hlavního brit- ského spolku rukodělných knihařů, konanou ve dnech 3.–6. srpna 2017 v univerzitním kampusu Keel. Konfe- renční poplatek čtyři sta liber je pro Čecha dost vysoký, a tak jsem za- mýšlel, že se přihlásím jako „zelená vesta“, tj. dobrovolník za poloviční taxu. Nepovedlo se mi to, protože jsem přihlášku poslal e-mailem na špatnou adresu a pak už bylo zájem- ců moc. Letěl jsem tedy na svou nej- dražší dovolenou za plný poplatek. SPOLKOVÝ ŽIVOT Konference Society of Bookbinders v Keelu, UK Konference Society of Bookbinders v Keelu, UK

24. 24 Pro letošní XXI. seminář Spole- čenstva českých knihařů konaný v termínu 21.–24. září 2017 byl vy- brán sklep Skalák, který se nachází ve Skalce u Ježova, v severní části Slovácké vinařské podoblasti. Knihařské semináře mají již léta neměnný harmonogram. První p ř e d n á š k a bývá „ pouze“ teoretická. Již d r u h ý m r o - kem se po- vinnosti za- hájit program ujal PhDr. Ila Šedo, vedoucí knihovny Zá- padočeského muzea v Plzni. Přednáška na téma „Soutěž knihařských vazeb v roce 1925“ osvětlila historii jedné z prvních kni- hařských soutěží pořádané v roce 1925 v plzeňském muzeu. Po ní následovala výstava moderní knižní vazby. Příklady vítězných prací jsou dochovány ve sbírce západočes- kého muzea a dokumentují tuto za- jímavou historickou epizodu. Kni- hařské řemeslo za první republiky rozhodně nebylo žádnou Popelkou. O vážnosti, jaké se těšilo, svědčí z dnešního pohledu vysoká odmě- na pro vítěze 1.200 korun, kterou věnoval generální partner Obchod- ní a živnostenská komora. Páteční dopoledne zahájila svou přednáškou s praktickou ukázkou Vladimíra Kubíčková. Zvolené téma „ Pasparty s dutou fazetou“ . Vlaď- ka je zkušená knihařka a pasparta od ní vyrobená nemohla dopadnout jinak než skvěle. Další ryze praktic- kou hodinu pro nás na druhý den při- pravil a importoval zpoza kanálu Ma- rek Staša. V roce 2017 absolvoval stáž v londýnském zakázkovém kni- hařství a o svoje zkušenosti se ne- váhal podělit. Představil nám téma „ Pouzdro na knihu – s důrazem na jednodu- chost, přes- nost a čisto- tu“. Předvede- ní konstrukce a pokryvu se- stavovaného zasouvacího pouzdra se Marek zhos - til výborně. Na těchto přednáškách s praktickou ukázkou je úžasné, že dílo vidíte pří- mo vznikat. Jednotlivé kro- ky jsou opatřeny komentářem, co se osvědčilo, neosvědčilo nebo čeho by se měl člověk rovnou vyvarovat. Posluchači tak načerpají inspiraci a odvahu vyzkoušet si nové kni- hařské dovednosti. Nejednou se XXI. seminář SČK Kyjov XXI. seminář SČK Kyjov Při přednášce Lucie Rohanová přednáší Karel Křenek přednáší

8. 8 plsti a hedvábné nebo bavlněné vaty z rostlinných vláken. Je pravda, že existoval vysoce postavený dvorní úředník Ts’ai Lun, který roku 105 n. l. ve velkém měřítku zavedl s císařo- vou podporou ve státní správě papír coby bez větších nákladů vyrábě- ný materiál na psaní. Nelze ovšem předpokládat, že výroba papíru za- čala ze dne na den. Ve stejném duchu je vyprávěna historka o proniknutí papíru z výcho- du na západ. Traduje se, že v roce 751 n. l. při bitvě mezi Araby a tu- reckými oddíly, posílenými čínskými vojáky, se do arabského zajetí do- stali i čínští papírníci. Zajatci byly z bojiště převezeni do Samarkandu a přinuceni vyzradit tajemství svého umění. Arabští papírníci měli před sebou nelehký úkol. Museli výrobní pro- ces papíru přizpůsobit klimatickým podmínkám svého světa, udržet co možná nejmenší spotřebu vody a také nahradit nejdůležitější surovi- nu čínského papíru – lýko papírov- níku. Především z důvodu nutného přizpůsobení došlo k tomu, že had- ry, tedy starý vyhozený textil a staré provazy, které se v Číně rovněž po- užívali, ale jen okrajově, v arabském papírenství nabyly ústřední postavení. V 8. století vznikly papírenské mlýny v Bagdádu, poté na Arabském Jazyky zapisované arabským pís- mem Vedle turečtiny, která v době os- manské expanze pronikla do znač- né míry do Evropy a byla do 20. let 20. století psána modifikací arabské- ho písma, psala se pod jejím vlivem arabským písmem po jistou dobu také indoevropská albánština a do- časně snad i další jazyky Osmanské říše. Existují dokonce zápisy bělo- ruštiny arabským písmem (komen- táře ke Koránu), jak jej používali ta- mější tatarští přistěhovalci, jazykově poslovanštění, na území Polsko-li- tevské říše zvaní Lipkové. Arabským písmem byly psány i turkické jazyky ruského Povolží, předhůří Kavkazu, Krymu a přilehlých oblastí Moldav- ska, Rumunska a Bulharska. Ty po- sléze přijaly latinku tureckého typu a posléze, většinou pod sovětským nátlakem, azbuku. Dnes se alespoň v některých oblastech své islámské kultury pomalu vracejí k tradici arab- ského písma. Jinou oblastí, kde se evropské ja- zyky zapisovaly arabským písmem, byl Iberský poloostrov. Tam se arab- ské písmo dostalo během arabsko- berberské expanze po roce 711. Obyvatelstvo zčásti přijalo islám a z části si udrželo křesťanskou víru. Nearabské obyvatelstvo tvo- řily tzv. Mozarabové (z arabského „ motcarab“ což označovalo hispán- ského křesťana podřízeného islám- skému státu), kteří hovořili mnoha variantami španělské lidové latiny. Mozarabština byla hlavně hovoro- vým jazykem, kterým se především mluvilo a zřídka kdy psalo. Přesto se zachovaly ibersko-románské básně psané arabským nebo hebrejským písmem, dále slovníky a praktické příručky. Mozarabština přijala znač- né množství artabských slov, která po jejím zániku zčásti obohatila slov- ní fond španělštiny, portugalštiny aj. Část z nich, jako je např. algebra, al- chymie a řadu dalších, zároveň přija- la celá civilizovaná Evropa. Arabským písmem se v době arabské expanze psalo také na Maltě, kde však v té době maltština nebyla ničím jiným než arabsko-fé- nickým dialektem. Také na Sicílii se psalo arabsky, ovšem v arabském jazyce, který na ostrově převládal v 9.–11. století. Cesta papíru do Evropy skrze Araby Fenomén papír je z hlediska ce- losvětové civilizace dobře znám. Za kolébku papíru je bezesporu ozna- čována Čína. Jednalo se o postupné vylepšování výrobní technologie. Ja- kýsi „protopapír“ byl výsledkem na- podobení metod sloužících k výrobě Skalní město Petra

3. 3 odvětví na rok ... 1 . Vedle vydavatel- ské aktivity to byla zejména činnost vzdělavatelská, jíž se společenstvo ujalo. Velmi vítaného partnera našlo v Technologickém museu, které za- ložila Obchodní a živnostenská ko- mora v Praze roku 1894. Již v roce 1899 byly tedy zahájeny kurzy pro knihaře, kladoucí důraz na praktic- kou dovednost a znalost. Prvním byl kurz pro úpravu barevných ořízek. Proběhl ve dvou etapách, vždy o ne- dělích od 8 do 12 hodin, celkem 9x. Zakončen byl výstavkou v muzeu. Ještě téhož roku vypsalo Umělec- koprůmyslové muzeum v Praze ná- vrh na uspořádání výstavy „nových, v Čechách provedených umělecko- průmyslových prací“ s omezením na práce, provedené pouze v pos- ledních dvou letech a „tvarem i tech- nickou vyspělostí vynikající“. Vý- stavní předměty se mohly přihlásit do 15. 10. t. r. Lze tedy akci ozna- čit jako jistý druh soutěže. Koncem roku 1899 v Knihaři v č. 8 byl pub- likován článek Řemeslnická škola knihařská v Praze , v němž je zazna- menána snaha o založení školy pro knihaře, prozatím však jen jako vý- hled. Pražské umělecko-průmyslové muzeum svoji aktivitu dále rozvíjelo. V Knihaři, roč. 2, s. 87, je vypsání cen, dle zveřejněné formulace „ku samostatnému tvoření a povzbu- Patří tak k nejstarším cechům v Ev- ropě. Již ve statutu z roku 1388 jsou zmíněni samostatně knihaři a jejich vztah k univerzitě. Samostatného cechu se dočkali již v roce 1596, kdy je na Starém městě Pražském dne 2. dubna datována listina Artikulové pořádku knihařského a introligator- ského . K tomuto datu pak Spole- čenstvo pořádalo v roce 1896 velké oslavy na paměť 300 letého trvání. Společenstvo vydávalo prostřed- nictvím svého časopisu Knihař, kte- rý byl rozhodnutím valné hromady ze dne 20. 6. 1899 prohlášen za orgán společenstva, řadu příruček a také Ročenku mistrů knihařů, kar- tonážníků, ozdobníků a příbuzných Společenstvo knihařů, ozdobní- ků, pouzdrářů, lepenkářů a kartářů v Praze bylo založeno roku 1896. Na své valné hromadě dne 5. 6. 1899, jak píší „přesně o 7. hodině večerní“ krom jiného oznámili vydávání od- borného listu Knihař, jehož 1. číslo vyšlo 1. 5. 1899. Hlavním redaktorem byl Jindřich Waitzmann. Název Spo- lečenstva se měnil a Společenstvo zaniklo díky řádění komunistické sodlatesky roku 1950, tak jako vět- šina tehdejších spolků. Sám časopis zanikl již roku 1949. Pokusy o zalo- žení nového spolku se objevily až v osmdesátých letech kolem organi- zátorů trienále, leč byly neúspěšné. Po velkých společenských změnách však snahy o pozdvihnutí úrovně knihařského řemesla našly úrodnou půdu a po vzniku nového knihařské- ho časopisu Vítězslava Prágra byla stejně úspěšná aktivita paní Jarmily Sobotové a Jany Přibíkové a tak byl dne 19. 2. 1997 zaregistrován nový spolek – Společenstvo českých kni- hařů. A jestliže si dnes připomínáme dvacetileté výročí, připomeňme si i naše předchůdce. I oni si připomínali své předchůd- ce a hrdě se k nim hlásili a je nutné podotknout, že nikoliv bezdůvodně. Cech malířů, kam ve středověku knihaři patřili, má potvrzená privile- gia již z roku 1365 a to Karlem IV. Z HISTORIE Soutěže moderní knižní vazby v první polovině 20. století Soutěže moderní knižní vazby v první polovině 20. století 1 V katalogu NK dochovány jen dvě, rok 1929 a 1930, v knihovně muzea jsou uloženy Ročenky na rok 1925, 1926, 1927 a 1928 a Kapesní kalendáře na roky 1922–1925.

12. 12 V arabské kaligrafii se objevují i další barvy jako zlatá a stříbrná, modrá, fialová, oranžová, zelená, žlutá a červená. Barevné inkousty se začaly používat hlavně z toho důvodu, aby se zvýraznily důležité elementy textu, například vokaliza- ce. Jednalo se o původem rostlinné nebo minerální látky, jejichž příprava byla utajována. Na čerstvě napsané texty použí- vali písaři posypátka, hlavně písek, někdy mixovaný se zlatým nebo stříbrným prachem, případně pra- chem z drahých kovů. Na uchování inkoustu sloužil kalamář ( mihbara ), vyrobený ze skla, keramiky a někdy i z kovu. Většinou sloužil jako samo- statná nádoba, v islámských zemích byl často součástí písařské krabič- ky, která zahrnovala i další písařské potřeby. Kalamář měl úzké hrdlo, aby inkoust nevysychal a byl kulatý, takže nezasychal v rozích. Na utěs- nění se používal hadřík nebo víčko z usně. Spolu s kalamářem byl ulo- žena nádobka na posypátka a nádo- ba na vodu, kterou se inkoust ředil. Mezi další pomůcky patří rám ze dřeva nebo karton vypletený hed- vábnými nitěmi. Rám sloužil k před linkování textu, které pomáhalo písaři udržet řádky v rovině. Nitě byly uspo- řádány podle toho, jestli se text psal vodorovně nebo diagonálně. Psalo se na podložce ( misnadah ) na psaní. Nejčastěji se pro psaní používal papír, ale nebyl zdaleka jediný. Ka- ligrafie byla používána na nápisy na budovách, nádobách, dlaždicích, kobercích a zejména na mincích. Peršané po přijetí islámu rozšířili po- užití kaligrafie při vytkávání kompli- kovaných vzorů v hedvábí. Papír používaný pro kaligrafii pro- cházel speciálním procesem při vý- robě. V první řadě byla tlumena bílá barva, která se v kombinaci s černým inkoustem zdála být moc kontrastní. Surový papír se proto vařil v rostlin- ných barvivech získaných z granáto- vého jablka nebo cibule. Pokud byl žádán tmavší odstín papíru máčel se v nálevu z čajových lístků. Poté následovalo klasické sušení a klíže- ní. Zhruba po týdnu byl papír leštěn hladkým oblázkem a ponechán rok než mohl být použit pro samotnou kaligrafii. Arabská kaligrafie ať černobílá nebo barevná vyjadřuje city, myš- lenky a vztah písaře k obsahu nebo smyslu toho co píše. Kaligrafie upou- tává svou výtvarnou stránkou, smys- lem, rytmem a vztahem k prostoru. Písař věnuje veškeré své úsilí do- konalosti projevu. Výsledek je zalo- žen na pěti zásadách: pevné držení pera, správně seříznutá špička pera, dobrá kvalita papíru, lesk tuše (in- koustu) a ovládání dechu při práci. Arabské písmo se skládá ze tří typů tahů, a to vodorovného, svislého a příčného. Délku písmen lze měnit, a to hlavně horizontálně. V osmanském období kaligraf při psaní neseděl u stolu. Většinou se- děl na divanu nebo velkém polštáři v tzv. tureckém sedu. Papír na psaní měl podložen na podložce ze silné- ho papíru atlik . Podložku podpíral kolem ohnuté pravé nohy. V této po- loze vznikali jedny z nejkrásnějších osmanských kaligrafií. Postup výroby rukopisu Při výuce umění kaligrafie učitel seznámil studenta, jak připravovat a používat množství materiálů a ná- strojů. Před samotným psaním, bylo zapotřebí, aby pera měla seřezané hroty, inkoust byl správně rozmí- chán, a papír byl připraven jak svým povrchem tak například i nalinková- ním pro samotné psaní. V každé dílně nebo škole se po- stup přípravy částečně lišil a pou- žívaly se jiné způsoby na dosažení požadovaného cíle. Nejdříve se psal text a až po jeho dopsání, zkontro- lování a opravách se prováděla vý- zdoba textu, knižní malba a ilumi- nace. Většinou v dílnách fungovalo Moderní kaligrafie inspirovaná proporcemi od Ibn Muqla Moderní kaligrafie Proporce jednotlivých písmen podle Ibn Muqla

20. Angelo, chci Vám poděkovat a ocenit vzornou organizaci této konference. Je to pro mne velký zážitek, jsem tu poprvé. Průběh konference mi připadl důvěrně známý, protože manželé Sobotovi v roce 1997 v našem Společen- stvu českých knihařů zavedli po- dobný formát pro náš seminář, a oni se inspirovali zřejmě i u vás. Jak dlouho již tyto konference Společnosti knihařů probíhají? Toto je 21. konference a jelikož se koná tato akce jen v lichých letech, trvá to již 42 let. Ano, Jana Sobotu tady mnozí znají a vzpomínají na něj. Jak zveřejňujete informace o budoucí konferenci, jak oslovu- jete zájemce o knihařství? Začínáme naší brožurkou. Tiště- ný leták s programem konference rozešleme nejprve našim členům. Dále udržuji databázi institucí, umě- leckých škol, univerzit- všech, kdo by mohli mít zájem na propagaci kni- hařského řemesla jakýmkoliv způ- sobem. Speciální leták máme pro učitele a vedoucí výuky. Inzerujeme mezi členy spřátelených organizací jako Designer Bookbinders, Craft Council, atd., hledáme stále nová místa. I tak je to náročné. Přitom konference není příliš vhodná pro úplné začátečníky, je potřeba mít nějaké základy knihařství, abyste ro- zuměli přednášenému tématu. Tak- že úplní laici nejsou zase tak vítáni a neoslovujeme je. Váš tým připravuje již několiká- tou konferenci SoB. Od kterého dne začínáte pracovat na dalším ročníku? Jste stálý tým, kolik vás je, kolik schůzí na organizaci po- třebujete? Začínáme minimálně dva roky předem. Teď ( probíhá konference 2017, pozn. MS ) pracujeme na konfe- renci pro rok 2019. Po této konferenci já končím. Pracovala jsem tu šest let a kažný z nás tu práci dělá zcela zdar- ma na úkor svého knihařství. To se dá dělat jen po omezenou dobu. Setká- váme se 2–3 krát do roka, bydlíme totiž každý na opačném konci země, mezitím pracujeme samostatně. Jako organizátoři konference pracujete dobrovolnicky a konfe- renční poplatek si platíte? Ne, účast na konferenci máme zdarma. Jde o tři organizátory: hos- podářka, sekretářka a já, vedoucí týmu. Nejprve dva roky předem za- jistíme místo, obvykle univerzitu, a výstavní prostory. Kolem listopadu se sejdeme a probereme aktuální ekonomické otázky, stanovíme výši poplatku, atd. Programový vedou- cí má v zásobě několik přednášek, o kterých se diskutuje, a z těch vybe- reme. Do dubna následujcího roku máme obvykle o semináři jasno, takže se do léta 2018 dobře připraví všechny materiály pro web a zásil- ky. Od září, října je pak konference zveřejněna prakticky rok předem. Hospodářka v průběhu příprav ak- tualizuje rozpočet a provádí platby, mnoho nákladů se platí předem, na- příklad pronájmy univerzit, apod. Kolik bývá účastníků konferen- ce, kolik je přednášejících? Letos je 17 přednášejících, někte- ří mají dvě přednášky. To jsou ti po- pulární. Rozvrh plánujeme předem a musíme odhadnout pravděpodob- ný zájem o daného řečníka. Jak víte, jsou simultánně 3 přednášky nebo demonstrace a účastníci si vybírají. Dále je potřeba dbát o programo- vou vyváženost a vhodně vybírat 20 Nenápadná, mírná a drobná žena, která při osobním setká- ní vyzařuje milou energii a prokazuje své nevšední organizač- ní schopnosti. Angela Sutton vedla po šest let tým připravující knihařské konference Society of Bookbinders ve Velké Británii. Marek Staša s ní během srpnové konference ve středoan- glickém Keelu rozmlouval (pro inspiraci) a nabízí přepis části rozhovoru. ROZHOVOR S OSOBNOSTÍ Angela Sutton Angela Sutton Angela Sutton, organizátorka seminářů SoB

23. 23 cennější“ exponáty, které osobně vy- bral pro svou sobotní večerní show – živou aukci. Tím se dostávám k vrcholu spole- čenského dění. Od 18.45 hod. bylo přístupné foyer hlavního plesového sálu v historické budově univerzity. Jak hosté přicházeli, dostávali od líbezných studentek skleničku šam- paňského a mohli 45 minut konver- zovat v předsálí, takřka hlava na hlavě. Přesně v 19.30 hod. se slo- va ujal nový předseda SoB Dominic Riley a pozdravil všechny přítomné. Jako rozený bavič začal svou řeč všeobecně známým citátem (pro- nesl jej v esperantu). Pak pozdravil všechny zastoupené národy a v tom se rozevřela plenta do slavnostně vyzdobeného sálu, kde byly připra- veny jídelní tabule po osmi osobách. Po několika chodové večeři začala ona živá dražba, o které jsem už dopředu slyšel vyprávět a mnozí se na ni těšili jako na zlatý hřeb Domi- nikova herectví. Stálo to za vidění a slyšení. Výtěžek bývá tradičně dob- rý a putuje na vzdělávací aktivity SoB. V neděli po snídani se všichni loučili. Ti, pro které je neděle dnem Páně, měli připravenou ekumenic- kou bohoslužbu v univerzitní kapli. Na konci třicetistránkového prů- vodce ke konferenci jsme si mohli přečíst, že Seminář 2018 se koná 30. 8.–1. 9. 2018 v Chesteru a další konference 2019 bude na universitě v Bath 29. 8.–1. 9. 2019. Úplné infor- mace v angličtině najdete na webu https://www.societyofbookbinders. com/ a ty základní na knihari.cz. Marek Staša Ve stejné době v horní poslu- chárně probíhala členská výstava s mezinárodní soutěží – se stá- lým dozorem v zelených vestách – a bylo možno zde hlasovat pro „cenu veřejnosti“. Soutěž probíhá vždy v lichých letech a je tedy pravidelnou součástí každé konference. Katalog byl vytištěn pouze ve formě textu bez fotografií. 102 účastníků sou- těžilo v pěti kategoriích: A. Výtvar- ná knižní vazba. B. Autorská kniha. C. Zavěšovaná řemeslná plátěná vaz- ba. D. Restaurování. E. Historická vaz- ba. Ceny jsou zajímavé, jelikož jsou sponzorovány a udělovány obvykle nějakou obchodní společností a pokrý- vají všechny kategorie, a navíc je udě- lováno několik dalších „čestných“ cen. Teď se zmíním o trhu knihařských potřeb (suppliers fair). Byl situován hned vedle občerstvení do velké haly a přilehlých chodeb. Ti, kdo při- jeli na celou dobu konference, měli přednost v hlavní hale, ve foyer byli jednodenní delegáti. Napočítal jsem na pětadvacet firem, které něco na- bízely. Koupil jsem si několik roliček zajímavě mramorovaných papírů a papírů pro opravy knih. Vzácnou trofejí byl nákup oázní koziny Har- mattan od Marka Lamba. Na víc mi už nevyšly pe níze. Abych nezapo- mněl: Tanja z holandského obchodu Boektotaal moc zdraví české knihaře a těší se, až nás bude víc, aby moh- la přijet a prodávat tu beze ztráty. Poslední místností stále přístup- nou (pominu-li službu úschovny zavazadel a ztráty.nálezy) byla po- sluchárna, ve které byly vystaveny knihařské předměty, nástroje a stro- je s čísly, tzv. tichá aukce. Na lístky mohli připisovat zájemci o danou věc své příhozy. Aukční výbor v so- botu odpoledne vyzval vydražitele k vystavení šeku či úhradě a před- měty, mnohdy historické či kurióz- ní, byly vyzvednuty. To se netýkalo prostřední vitríny. Tam Dominic Riley vystavil po dobu konference ty „nej- Kathy Abbot, UK) přes velmi fun- dované přednášky z historie knižní vazby s demonstrací (např. Islámské vazby v podání Johna Mumforda, Cairo, Egypt) nebo ryze praktické demonstrace dekorativních technik (mramorování papíru na karagenu s využitím historických předloh v po- dání výtečné Pamely Smith, USA) až po zajímavé teoretické výklady (např. užití znalostí o ručním papí- ru při forenzním zkoumání starých knih od Petera Bowera). Program byl rozsáhlý a pro zájemce je celý dostupný na webu Society of Boo- kbinders. Vyváženost témat umožni- la každému účastníkovi konference najít něco pro něj zajímavého. Mezi bloky přednášek bylo ve foyer občerstvení – káva, čaj, mléko, džus, zákusky, ořechová směs, be- zlepkové sušenky – vše bezplatně. Pamela Smith z jihu USA ... ... dekoruje papíry na karagenu podle starých vzorů Před savnostní večeří

17. 17 tak, aby jimi bylo možné bezpečně listovat ve stanoveném pořadí. Tyto dvě funkce jsou však v zásadě proti- chůdné. Na jedné straně je dokonalý ochranný obal, který svazek uzavírá a znehybňuje a tím vlastně chrání před poškozením a vnějšími vlivy. Na straně druhé je optimální využití a práce s textem, zajištěné optimál- ním pohybem listů s možností neo- mezeného přístupu. Jedna funkce je statická a druhá dynamická. Vazba tedy musí především v plné míře za- jistit funkci knihy, tj. její snadné ote- vírání a zavírání bez poškozování a minimální námahy, kladené na pů- vodní materiál knižního bloku. Vazba by měla být historicky ne- podmíněná a prostá nefunkčních prvků, sloužících pouze dekorativ- ním účelům. Vědomě rezignuje na výtvarný účinek, vzhled podřizuje funkci, na nic si nehraje, ale přiroze- ná estetická hlediska by stále měla zohledňovat. Na místě je proto jed- noduchost a úsporné zacházení s výrazovými prostředky. 2 Samozřejmostí je použití pouze kvalitních, fyzikálně i chemicky sta- bilních materiálů. V dnešní době je ovšem náročné pořídit kvalitní materiály, jako jsou hlinito-činěné usně (vazy či šněrování, pokryv...), pergameny (pokryv, mezivazní pře- poň nejstručnější úvod k převazbám knih v restaurátorském prostředí. Konzervační vazba – převazba Důvody pro uvažování o aplikaci konzervační vazby mohou být, když a) kniha se dochovala bez vazby a knižní blok nebo jeho dochované torzo je ve formě jednotlivých složek, b) blok není soudržný a organismus šití chybí nebo je dochován v ne- patrné míře, c) kniha se dochovala v tak špatném stavu, že restaurová- ní či konzervace je za mezí provedi- telnosti, d) dochovaná vazba, která svým nevhodným provedením není funkční a trvale poškozuje knižní blok. Všechny uvedené případy brá- ní knize v její hlavní funkci tj. mož- nosti bezpečného otevření a nahléd- nutí do jejího obsahu. Nároky a požadavky na ochran- nou vazbu se liší především ve své podmíněnosti k chráněnému mate- riálu. Nesmíme zapomínat, že kaž- dý objekt je originálem vyžadujícím individuální přístup a že každý ma- teriál určený ke svázání bude čelit v budoucnosti nejen odlišnému za- cházení, ale i pohledu. Přetrvávají dva hlavní požadavky na konstrukci knižní vazby. Za prvé musí udržet a chránit knižní blok když je kniha za- vřená a uskladněná, za druhé musí složky knižního bloku účelně spojit Úvod V historických fondech knihoven jsou zastoupeny různě poškozené, ve vzácných případech i nepoškoze- né svazky, a setkat se můžeme také s knihami bez dochované vazby. Ty, v rámci péče o fond, vyžadují obvyk- le komplexní restaurátorský přístup. Po domluvě s kurátorem sbírky se může objevit oprávněné přání či nutnost opatřit zrestaurovaný či pou- ze konzervovaný knižní blok novou vazbou. V takovém případě je nutné zohlednit a respektovat nejen do- chované autentické znaky, ale také funkci, kterou má kniha v budoucnu plnit. V rámci těchto „převazeb“ je proto nutné řešit mnohdy protichůd- né požadavky. Konzervační nebo také ochranná vazba je proto zpra- vidla souborem přejatých funkčních vazebných principů, jejichž výběr je tvořen tak, aby co nejlépe korespon- doval s vázaným materiálem. Pro pochopení této specifické proble- matiky a případné zhotovení „kon- zervační“ vazby je nutné alespoň rámcově a v teoretické rovině se seznámit s obecnými informacemi o konzervaci a restaurování. Zájem- ce odkazuji na svou diplomovou prá- ci, ve které se problematice věnuji do větších podrobností a uvádím množ- ství související literatury. 1 Zde ales- KNIŽNÍ VAZBA ZBLÍZKA Měkká obalová vazba s viditelným šitím Měkká obalová vazba s viditelným šitím 1 Dostupné z: http://hdl.handle.net/10195/48556 2 Příkladem mohou být založení přední hrany u Clarksonovy měkké vazby, který sám v této souvislosti uvádí, že takto vyumělkovaný způsob ruší celkový rytmus použitých technik na vazbě a působí proto „mimo“.Clarkson, Ch.: Limp Vellum..., str. 8.

6. 6 ce velkou výstavu Josefa Váchala 6 . Ve výstavním sále Obchodní aka- demie Váchal vystavil, krom volné grafiky, dřevoryty ke knihám Pos- tyla kacířská, Mír neděl, Satan, Mor na Korčule, Čarodějnická kuchyně a 61 dřevorytů z Šumavy . Z uvedeného přehledu je patr- né, že knižní kultura byla v té době v Plzni bohatě prezentována. Všich- ni, kdo se knihou nějak zabývali, tedy nejen knihaři, měli možnost se seznámit v podstatě s tím nejlepším, co bylo v Československu vytvoře- no. Pro rostoucí kvalitu jejich práce to jistě byla neocenitelná zkušenost a také vysoká návštěvnost těchto akcí svědčí o velkém zájmu. Z absence dokladů, reálií a jiných jakýchkoliv dokumentů k uvedenému je myslím zřejmé, jak důležité je dokladovat naši součas- nou činnost a práci. Bez ohledu na vymoženosti techniky, je stále klasická archivace všech doku- mentů stále tou nejúčin- nější metodou. Tak opět prosím – označujte své práce, zasílejte fotografie (tady musím vyzdvihnout práci naší archivářky sl. Helenky Klinderové, kte- rá poctivě a důsledně vede kroniku Společen- stva), posílejte katalogy do spolkové knihovny, pište do Občasníku – pro- stě tvořte historii. Ila Šedo Knihovna Západočeského muzea vydavatelství v Praze spojené s kul- turní aktivitou (výstavní i přednáško- vou) a proslavil se skvostně vypra- venými díly (např. Celliniho Vlastní životopis s Boudovými rytinami) 5 . Na výstavě byl početnou kolek- cí zastoupen J. Hodek, téměř ce- lou sbírkou Florianova edice Dobré dílo , edice Moderní revue a Knihy dobrých autorů , velká kolekce prací J. Váchala. Ukázky své produkce zaslali i přední vydavatelé např. A. Novák, Hyperion, Aventinum, J. Petr, V. Obzina, Typografie, Unie, F. Topič, J. Deml, M. Svoboda, S. K. Neumann a řada dalších. Výstavu doplňovala sbírka několika set exlibris, jednak téměř celým dílem F. Koblihy a jed- nak sbírkou J. Rudla z M. Boleslavi. Koncem téhož roku uspořádal opět Kroužek bibliofilů spolu se SZVU pl- zeňskou odbočkou Družstevní prá- konstrukcí ze zlacených linek, vy- kládány pergamenovými pásky a čtverečky se zlacenými čtyřlístky. Uprostřed zrcadla je drobná zlace- ná hvězdička. Další vazbou je prá- ce Jendy Rajmana z Rožďalovic na Jiráskových Psohlavcích, Ottovo 13. vydání z roku 1913. Hnědá tele- tina je zdobena slepotiskovými drob- nými razidly, která na ploše vytváří mozaikový dojem. Tento i všechny výše zmíněné svazky byly opatřeny ručně šitými kapitálky a zlacenými horními ořízkami. Hned na počátku následujícího roku, 24. 1.–28. 2. 1926, byla uspo- řádána další výstava, tentokrát ve spolupráci s místním Kroužkem bib- liofilů a přátel grafiky a SČB, Krás- ná česká kniha a exlibris . Jak píše J. Čadík 4 velmi účinně při instalaci pomohl V. Žikeš. Již jako devatenác- tiletý student vydal první plzeňskou bibliofílii Černá mše francouzského autora J. Bricauda (1881–1934), od něhož získal svolení k překladu. Ži- keš po plzeňských začátcích, založil 4 Výroční zpráva Západočeského umělecko-průmyslového musea města Plzně za správní léta 1925–26. V Plzni: nákladem Západočeského umělecko-průmyslového musea, 1927. s. 239 5 Již v této prvotině nalézáme téměř všechny charakteristické znaky, které Žikeš ve svých dalších titulech rozvinul a zdokonalil: kvalitní pís- mo na odpovídajícím papíru, ilustrace (v tomto případě oslovil J. Hodka, který navrhl i značku edice) a podrobnou tiráž. V listopadu téhož roku vydal další bibliofilii Tristan a Isolda (č. 325) Antonína Bebra (1877–1940), kterou mu upravil a dřevoryty vyzdobil František Kobliha. Ten mu také navrhl značku nové edice Věž . Stejně jako předchozí svazek ji nechal vytisknout v Průmyslové tiskárně. Zde lze hledat počátky jeho spolupráce s K. Dyrynkem. 6 15. výstava Sdružení západočes. výtvar. umělců, Kroužku bibliofilů a plzeňské odbočky Družstevní práce: Josef Váchal: 26. říjen – 9. listo- pad 1930 : výstavní sál Obchodní akademie v Plzni. Plzeň: SZVU, 1930. [10] s.: il.

7. 7 Arabská kultura Nikoliv kvůli vyostřenému dění na Blízkém východě v posledních le- tech se v této rubrice budeme ten- tokrát zabývat arabským písemnic- tvím. Musíme si uvědomit, že díky zájmu o vzdělanost a jejího dalšího rozvoje vděčíme Arabům za docho- vání nespočtu antických spisů. Za základy astronomie, léčitelství a ji- ných oborů. Arabština je další semitský jazyk blízce příbuzný s aramejštinou a ak- kadštinou, který se rozšířil v oblasti předního východu. Nejstarší docho- vaný záznam tohoto jazyka pochází ze 4. století př. n. l. ze severní Arábie. Mluvčí tohoto jazyka, především be- duíni a pastevci, zůstali vně kontroly a patrně i zájmu všech předchozích říší v této oblasti. Když se však dali do pohybu, výsledek byl skutečně ohromující. Do 25 let po smrti pro- roka Muhammada v roce 632 dobyli celý Úrodný půlměsíc a Persii, vtrhli do Arménie a Ázerbájdžánu. Západ- ním směrem pronikli ještě razantněji. Egypt padl v roce 641 a ostatní části Afriky až po Tunis v následující de- kádě. O dvě generace později, do roku 712, se už arabština stala jazy- kem vlády a modliteb na území od Toleda na západě až po Samarkand na východě. Zatím ještě nikdo jasně nevysvět- lil, proč a jak to Arabové dokázali. Obvyklým vysvětlením bývá mocen- ské vakuum na východě. Díky tomu, že Byzantská říše a Sasánovci v Írá- nu se zotavovali z vyčerpávající vál- ky. Dále k tomu přispěla neexistence jakékoliv síly, která by se jim na zá- padě dokázala postavit na odpor. Jazyk posloužil i jako jedinečný nástroj šíření víry. Autentické projevy Prorokovy, který sám byl negramot- ný, byly blíže neznámým způsobem zaznamenány písemně. Text byl okamžitě považován za posvátný a naprosto autoritativní. Nesměl se měnit, ale bylo přípustné jej opatřit tečkami a pomlčkami, které zastu- povaly samohlásky, kvůli těm, jejichž mateřským jazykem nebyla arabšti- na. Tento text známe pod názvem Korán, v překladu „přednes“ s vý- znamem čtení nahlas. Arabské písmo Z jakého písma se to arabské vyvinulo je neustále nedořešenou otázkou. Většina odborníků zastá- vá názor, že arabské písmo, opro- ti legendě, ve které ho Bůh naučil Muhammada, se vyvinulo z písma aramejského. V poslední době se ovšem objevila teorie, která za předka arabského písma pokládá písmo nabatejské. Nabatejské krá- lovství, jehož centrem bylo slavné skalní město Petra, vzniklo ve 4. sto- letí př. n. l. a bylo vyvráceno v roce 106 n. l. Římany. Nabatejci mluvily aramejštinou, která jako lingua fran- ca převládala téměř po celém střed- ním a blízkém východě. Nabatejské písmo bylo používáno ve dvou va- riantách, a to v podobě monumen- tálního písma a kurzivy. Nabatejská kurziva má podle výzkumu blíže arabskému písmu nežli písmo ara- mejské. Arabština používá 28 souhlásek a 6 samohlásek, které se zapisují pomocí sedmnácti písmen a jedné až tří teček umístěnými pod nebo nad písmenem. Čitelnost písma ne- patrně ztěžuje skutečnost, že každý znak má několik podob podle toho, v které část slova se vyskytuje. Kon- krétní znak má jinou podobu na za- čátku, na konci a uprostřed slova, jinou, stojí-li samostatně. Situaci naopak zjednodušuje, že arabština neužívá velká písmena. Text je psán zprava do leva s tako- vým napojováním znaků, aby slova až na přesně stanovené výjimky vy- padala jako napsaná jedním tahem. Většina rukopisů z 7. a 8. sto- letí měla rozměr 25 x 18 cm nebo 18 x 12 cm. Rukopisy byly zdobe- ny buď jen písmem, nebo i ilustrací. Přičemž listy drahého papíru byly ze šetrnosti pokryty, pokud možno po celé ploše, jen někdy byl vynechán okraj pro psaní poznámek. Text byl rozdělen do odstavců, dělícím prv- kem mezi větami byl kroužek s teč- kou, nebo číslem věty. Rukopisy byly zpravidla v závěru opatřeny jménem písaře, datem a mís- tem psaní. Vlivem islámské kaligrafie došlo k tvarovému rozrůznění arabského písma podle oblastí. Jednotlivé typy se nazývají podle měst nebo škol, kde se začaly prosazovat jako např. al-makki, al-basri aj. Základně lze rozlišovat dva typy arabského pís- ma kúfí a nashí. Kúfické písmo je spíše monumentální vyznačující se kvadratickým charakterem. Oproti tomu nashí je elegantní arabská kurziva. Písmo se zapisovalo pery vyrobe- nými z rákosu, která byla seřezává- na šikmo, přesně definovaným způ- sobem podle určitého druhu písma. Psací materiál byl nejrůznější. Od kůry datlovníku, bílý tenký kámen, useň, tkanina, papyrus a po roce 751 i papír. „ Inkoust učence je cennější než krev mučedníků.“ Muhammad Počátky písemnictví III. Počátky písemnictví III.

10. 10 které ve své pozdější rozšířené a latinizované formě získaly pod náí- zvem „Alfonsovy tabulky“ trvalý vliv v Evropě. Az-Zarkalí se s úspěchem zabýval také astroláby a ve formě, kterou jim dal, se astroláb stal pod jménem „Sphaera Arzachelis“ nejdů- ležitějším astronomickým pozorova- cím přístrojem pro celý středověk. Autor nejméně čtyř stovek knih Abů Muhammad ‘Alí ibn Hazm al-An- dalusí al-Kurtubí byl filozof, jehož nej- významnější kniha je „Kniha o nábo- ženství a sektách“. Ta platí za nejlepší výklad zejména islámu, pocházející od muslima oné doby. Současně byl i básníkem, který napsal „Náhrdelník hrdličky“, ve kterém jsou při pojed- nání něžného tématu o lásce, což je také podtitul knihy, podrobně vylíče- ny politické a společenské poměry v Córdobě za vlády Hišáma II. Marie Benešová chalífy al-Hakama II. a zemřel ro- ku 1013. Je pokládán za největšího arabského chirurga a na evropském západě se dožil pod latinizovaným jménem Abulcasis ještě větší slávy než v rodné zemi. Stal se slavným svou lékařskou encyklopedií, která byla později přeložena do latiny Ge- rardem z Cremony (lombardský překladatel arabských vědeckých a filosofických děl, jež se nacházely v arabských knihovnách v Toledu opuštěných následkem reconquisty, nejznámější je jeho překlad Ptolema- iova díla Almagest . Významný je také jako překladatel Aristotelových děl). Ze tří částí této encyklopedie (všeobecné lékařství, farmacie, chirurgie) se těši- ly v Evropě největší pozornosti právě tři knihy o chirurgii, neboť obsahovaly kromě jiného i velmi přesná vyobraze- ní různých chirurgických nástrojů. Do této epochy vždy ve Španělsku musíme také zařadit jako její přední představitele historika Abu l-Kásima Sá’ida al-Kurtubího, zvaného však obvykle „Kádí Sá’id“ a astronoma Abů Ibrahíma ibn Jahjá an-Nakkáš az-Zarkalího nebo-li „ Arzachela“. Historik Kádí Sá’id je autorem za- chované knihy obsahující všeobec- né dějiny věd u různých národů. Jeho významná díla o obecných dějinách a dějinách astronomie jsou ztracena. Kromě toho dodal také atronomická pozorování, jež potom astronom az-Zarkalí použil ve svých proslulých „ Toledských tabulkách“, tematikou, a potom v lékařství. Je zajímavé, že mnozí z této generace se jmenovali Abu l-Kásim („jméno“). Abu l-Kásim Maslama ibn Ahmad Madžrítí, který podle svého jména pocházel z Madridu, byl matemati- kem, který žil v Córdobě a tam také zemřel roku 1007. Jím začíná ve Španělsku matematika a astrono- mie. Napsal např. komentář k pla- nisfériu Klaudia Ptolemaia, tj. o ste- reografických projekcích, a dále dílo o používání planisférických astrolá- bů, měřících nástrojů, které tehdy existovaly již ve značné dokonalosti a byly potom po dlouhou dobu, asi půl tisíciletí nejdůležitějšími pozo- rovacími pomůckami v astronomii a v nautice (Kolumbus, Vasco da Gama). Maslama rovněž sehrál dů- ležitou úlohu pro počátek vědy v Ev- ropě tím, že převedl al-Chwarizmího tabulky na situaci ve Španělsku. Tzn. přepočítal je ve vztahu k mís- tu a času, tj. z Bagdádu do Córdoby a z letopočtu posledního sasánov- ského krále na letopočet podle hidž- ry, což činilo rozdíl deseti let. Masa- lama byl dokonce mylně považován za autora proslulé knihy o alchymii a magii, která později byla na po- kyn Alfonse Moudrého (král Kastilie a Leónu v letech 1252–1284) přelo- žena do latiny pod názvem „Picatrix“. Jiný Abu l-Kásim az-Zahrawí, tedy původem z Medíny (az-Zahrá), proslavil španělské lékařství daleko za hranicemi. Byl dvorním lékařem Zdroje: Porovnání raných forem abecedy aramejské, nabatejské a arabské (https://www.quora.com/What-Is-the-Latin-Alphabet) Skalní město Petra (http://www.egyptan.sk/clanky/archeologia/blizky-vychod/nabatejci---blahobytni-kocovnici/) Učenci v Domě moudrosti na ilustraci Yahyá al-Wasiti‘ego z roku 1237 (www.pl.wikipedia.org) Korán psaný na papíru z Iráku z 11. století Literatura: Kaufmann, Hans. Maurové a Evropa: cesty arabské vědy a kultury. Překlad Ivan Hrbek. 1. vyd. Praha: Panorama, 1982. 180 s. Ostler, Nicholas. Říše slova: jazykové dějiny světa. 1. vyd. v českém jazyce. Praha: BB/art, 2007. 639 s. ISBN 978-80-7381-152-5. Báez, Fernando. Obecné dějiny ničení knih: od sumerských tabulek po digitální éru. 1. vyd. Brno: Host, 2012. 597 s. ISBN 978-80-7294-697-6. Müller, Lothar. Bílá magie: epocha papíru. Překlad František Ryčl. První vydání. Brno: Host, 2016. 404 stran. ISBN 978-80-7491-243-6. Průšová, Jana. Vznik a vývoj písma. V Praze: Nakladatelství grafické školy, 2007. 2 sv. (59, 59 s.). ISBN 978-80-86824-04-8. JOHN F. HEALEY AND G. REX SMITH. A brief introduction to the Arabic alphabet: its origins and various forms. London: Saqi, 2009. ISBN 0863564313. Korán psaný na papíru z Iráku z 11. století

9. 9 ný Bagdád představovaly centrum, kde se prolínaly prvky různých kul- tur: kromě arabské a perské (mus- limské) to byla kultura židovská či křesťanská a kultura Dálného Východu. Dům moudrosti vycházel z tradiční bagdádské vzdělanosti, a naopak zpětně dopomáhal jejímu rozvoji. Během rozkvětu města (kte- rý trval cca do roku 1258) se v něm nacházelo na stovku knihkupectví a krámků s psacími látkami a potře- bami a 30 knihoven. Mezquita Stejnou funkci jako měl „ Dům moudrosti“ v Bagdádu měla právě Mezquita v Córdobě. Za al-Hakama II. byla Mezquita něco jako univerzita. U křesťanského chráme je podobná funkce jen těžko myslitelná, nicméně nelze zapomínat, že tuto úlohu plnily v Evropě dalekosáhle kláštery jako např. Monte Cassino, St. Gallen aj. Učence, kteří se v al-Andalusu objevili na počátku chalífátu, je mož- no označit za první vědeckou gene- raci na iberským poloostrově. Tato první generace španělsko-muslim- ských učenců měla dalekosáhlý vliv zejména v astronomii spojené s ma- né patřila královská knihovna Samá- novců v hlavním městě Chorásánu Buchaře. Je doloženo, že učenec Avicenna získal svolení ke studiu v této knihovně odměnou za záchra- nu emírova života. Stejné důležitosti se těšila knihovna Sayvan ül Hikme ve městě Isfahán. Jedna ze zajímavostí islámské- ho světa je knihovna sekty Asasí- nů. Asasín v překladu „následovník Hasana“ byl jakýsi strážce ezoteric- kých nauk. V čele sekty, která sídlila v pevnosti Alamút, stál Hasan as- Sabbáh. Jejich knihovna obsahova- la mimo jiné stovky kompromitujících dokumentů týkajících se poloviny vůdců arabského světa. Dům moudrosti Bajt al-Hikma je název instituce, kterou v Bagdádu založil chalífa Hárún ar-Rašíd a která sehrála vý- znamnou roli v upevňování a rozví- jení středověké vzdělanosti. Dům moudrosti byl v jistém smys- lu obdobou university. Zahrnoval knihovnu i vědecký ústav a jeho hlav- ní úloha spočívala v produkci vědec- kých děl a překladů z cizích literatur: zejména z literatury starořecké, ale i římské a orientál- ní (egyptské, per- ské, čínské a indic- ké). Zvláštní důraz se kladl na zpraco- vání Aristotelových spisů, které pře- kladatelé opatřo- vali komentářem (Tomáš Akvinský např. četl Aristotela ve zpracování bag- dádských učenců). Z arabštiny se pak spisy překládaly do dalších jazyků, ze- jména do hebrejšti- ny, latiny, perštiny a turečtiny. Dům moudrosti i samot- poloostrově, v Káhiře a v Sýrii. Od 10. století se papír vyráběl v Damaš- ku, v Tripolisu a Hamá, odkud byl brzy exportován do severní Afriky. Už v 11. století informuje jeden per- ský cestovatel, že v Káhiře se zboží balí do papíru. Fakt, že surovina pro výrobu pa- píru přestala být závislá na lokálním výskytu jedné rostliny znamena- lo rozšíření jeho výroby do celého světa. Navíc se surovinou stal civi- lizační produkt což papír provázalo se samotným populačním vývojem. Škoda, že v dnešním světě je papír jakožto klíčové médium pro zazna- menávání vědomostí na ústupu. Zřejmě se scvrkává stejně jako ma- gický pergamen v Balzacově romá- nu „Šagrénová kůže“. Když je plachta k vyhození a prapor bitva zkruší, zas nabudou pravé ceny, zašustí papír uším. Tiskne se naň slovo boží, píše se naň inkoustem, znovu žije tkalce zboží, člověk nad tím žasne jen. Tkalcovská píseň z sbírky lido- vých písní „ Chlapcův kouzelný roh“ z roku 1808 od A. von Arnima a C. Brentana Knihovny v islámském světě Za Umájjovské dynastie v 6. sto- letí, když se přihlásila ke Koránu do- cházelo k zakládání řady knihoven. Bohužel z tohoto bohatství a slávy se nic nedochovalo. Dobyvatelské výpravy, které nakonec vedly k pádu této dynastie, způsobily zánik jejich knihoven. V Damašku byla založena knihov- na al-Zahríja, kde vznikaly opisy mnoha řeckých klasiků, které se posléze dostaly na západ. V roce 1108 křižáci srovnali toto středisko vzdělanosti se zemí a zničili celkem tři miliony knih. V Íránu vznikaly první knihovny mezi 8. a 9. století. Mezi ty proslave- Učenci v Domě moudrosti na ilustraci Yahyá al-Wasiti‘ego z roku 1237

11. 11 Kaligrafii a zejména tu arabskou lze přiřadit spíše k oboru výtvarného umění než-li k běžnému psaní. Jako každé umění i kaligrafie prošla urči- tým vývojem a počátek má u vzniku samotného písma. Historie arabské- ho písma je popsána v článku Po- čátky písemnictví III a proto se jím již nebudu zabývat. Počátky kaligrafie Arabské pořekadlo „Čistota psa- ní je čistota duše“ jasně vyjadřuje charakter kaligrafů v islámské spo- lečnosti. Věřilo se, že jen člověk du- chovní oddanosti a jasného myšlení by mohl dosáhnout dovednosti poža- dované pro toto nejvyšší umění. Nej- nadanější z kaligrafů dosáhli čest- ných pozic jako písaři v císařském paláci nebo jako učitelé imperiálních vládců. Založení islámské kaligrafie bylo zakotveno tvůrčím géniem tří velkých kaligrafů z Bagdádu. První z nich je vezír Ibn Muqla Abú‚ Alí Mu- hammad (886–940), Ibn al-Bawwáb (‘Alí Bin Hilál) a Jaqút al-Musta‘simí z Amasya (1298). Ibn Muqla se narodil roku 889 v Bagdádu a zemřel roku 945. Za svůj život se stal třikrát ministrem a byl dvorním kaligrafem. Vlastno- ručně napsal dva exempláře Ko- ránu. Dále napsal knihu o arabské kaligrafii a jejím umění. Dále stanovil pravidla pravopisu a vytvořil principy kaligrafie. Až do dnešního dne pou- žívají islámští kaligrafové teorii pro- porce založenou na třech bodech měření: tečka, alif a kruh. Vztah všech písmen je určen šířkou koso- čtvercového bodu vytvořeného hro- tem pera. Písmeno alif má výšku na základě nastaveného počtu bodů ur- čených podle použitého typu písma. Jakmile je písmeno alif vytvořeno, je kolem písmene vykreslen neviditel- ný kruh (výška alif je průměr kruhu), který slouží k základům, ze kterých lze vypočítat proporce všech písmen rukopisu. Ibn al-Bawwáb žil na přelomu 10. a 11. století rovněž v Bagdádu. Je zakladatelem školy ar-rajhání a zdokonalil různé druhy písem. Ko- rán přepsal v 64 exemplářích, dále pak psal básně díwán. Napsal také báseň o dvaceti osmi verších na kaligrafii. Jaqút al-Musta‘simí žil ve 13. sto- letí. Byl vynálezcem kulatého seříz- nutí rákosového pera a zavedl nové prvky do chápání krásy písma. Psací pomůcky Každý písař měl vlastní náčiní, které si přizpůsoboval podle svých potřeb. Jeho výbava se lišila i podle toho, jestli často cestoval, nebo byl stálým písařem v službách panovní- ka nebo pracoval v dílně. Psalo se perem vyrobeným z rá- kosu nebo z bambusu, který se na- zývá qalam . Tenčí pera se vyráběly ze stonků růží. Název je ale odvozen z řeckého výrazu pro rákos. Do zá- řezu na špičce pera se vkládal kou- sek usně, aby se zvýšil tok inkoustu. Perko se pokládalo na podložku ( mi- qatt ), například ze slonoviny nebo tvrdého dřeva. U velmi jemných skriptů se používá trn malajské pal- my připojené k rákosovému tělu. Příprava samotné rostlinného mate- riálu vyžadovalo zkušenosti a velmi dlouhý čas na přípravu. Rákosové stonky vhodné pro výrobu pera se například na čtyři roky zahrabávala do koňského hnoje. Na čištění perka po psaní se používal hadřík ( mimsa- ha ). Na uchovávání pera sloužila pí- sařská krabička – dawāh nebo kra- bička na perka – miqlama . Krabičky se vyráběly ze dřeva, později z pa- pír-mašé. Byly nádherně malované, zdobené nejrůznějšími výjevy, rost- linnými motivy a ornamenty. Kromě části na perka a inkoust obsahovala přihrádky pro další písařské náčiní, například řezák na perka ( sikkín ), míchadlo, šídlo, leštič nebo brusný kámen a další. Krabička, která slou- žila na cestách, byla menší a nosi- la se podobně jako meč za pasem, byla často ze stříbra, a dokonce v některých případech zdobená dra- hými kameny. Pro psaní kaligrafové používali černý inkoust ( hibr ), který byl pova- žován za základní barvu. Inkoust byl buď na bázi sazí ( suchám ) nebo duběnkový. Na uhlíkový inkoust se používalo sazí ze spálené ovčí vlny, rýže, oliv aj. a arabské gumy. Základní hmota byla uchovávána v pevném stavu. Pro psaní se vždy potřebná část odlomila a rozpustila ve vodě. Duběnkový inkoust se vy- ráběl z duběnek ( asaf ) fermentova- ných nebo práškových, vitriolu (zele- ná skalice) a arabské gumy. „ Čistota psaní je čistota duše.“ Arabské přísloví Arabská kaligrafie Arabská kaligrafie Pomůcky na kaligrafii

4. 4 ního společenstva). Jelikož porota neudělila první cenu, byly místo ní uděleny tři 4. ceny (po 400 Kč) a dle pravidel soutěže se oceněné práce staly majetkem muzea. Ve všech se dochoval rukopisný záznam o da- rování Obchodní a živnostenskou komorou muzeu a v řadě svazků se dochovaly vložené popisky z původ- ní výstavy. U dvou knih je dokonce tužkou zaznamenána cena knihy a vazby. Proto je zmíněný soubor prací pro historii knižní kultury tak cenný. Prvním je Stará milenka s vazbou plzeňského knihaře Karla Šilingra. Potah z tmavě modré ko- zinky byl ozdoben slepotiskovým zlaceným geometrickým dekorem ve stylu Art deco. Byl oceněn 2. ce- nou, tedy nejvyšší. 3. cenou byla oceněna práce Františka Firbacha, muzejního knihaře 3 , za vazbu Jirás- kových Psohlavců . Zde je zachová- na poznámka o ceně, v níž se uvádí cena brožované knihy 60 Kč a vazby 300 Kč. Dále se zachovala původní popiska z výstavy s doplněním infor- mace o autoru návrhu vazby, jímž byl Antonín Doležal (1900–1968), pl- a prozatím nejsou volně přístupné, nelze zjistit, zda je ve sbírkách co- koliv z této soutěže zachováno. Ne- zachoval se ani výstavní katalog, ani žádné další doklady o soutěži. Druhá soutěž byla vypsána v čísle 11 z 1. 4. 1925 (s. 123–124) Západo- českým umělecko-průmyslovým mu- zeem a Obchodní a živnostenskou komorou v Plzni. Ceny, udílené v pl- zeňské soutěži, byly tentokrát men- ší, 1. cena 1 200,–, 2. cena 800,– a 3. cena 500,– a opět se oceněné práce staly majetkem muzea. Muzeum, založené již roku 1878 a tedy o 8 let dříve než pražské, se od počátku zaměřovalo na akvizice knižních vazeb. Je pravdou, že zpo- čátku byla sbírka zaměřena spíše historicky, na svazky z 15. a 16. sto- letí. Uměleckoprůmyslové muzeum v čele s ředitelem dr. J. Čadíkem mělo v té době asi největší výstavní aktivitu v Plzni. Byl to on, kdo dával dohromady výstavní plán, kdo sjed- nával akce s různými umělci a kdo jim do malých katalogů psal úvodní texty. Jeho zásluhou se do Plzně dostávaly soubory děl předních čes- kých umělců, ale i soubory zahranič- ního umění. Výstava moderní vazby knižní , která byla uspořádána ve dnech 17. 5.–14. 6. 1925 na počest sjezdu knihařů a příbuzných odvětví z celé československé republiky byla tak spojena s vyhlášenou soutěží a obe- slané práce byly vystaveny ve zvlášt- ní vitríně 2 . Přihlášeno bylo celkem 25 soutěžních prací a posouze- no porotou ve složení arch. Ant. Beneš (ředitel muzea), M. Pokor- ný (prezident Obchodní komory), Boh. Fischer (předseda Svazu kni- hařů), ing. O. Bartl, Al. Moravec (malíř) a J. Kraus (starosta míst- zení na poli umělecko-průmyslo- vém ...“. Z následné věty „Letošní- ho roku vypsány byly tři ceny ...“ lze s opatrností dedukovat, že ceny byly vypsány i v minulých, snad i násled- ných letech. Ovšem v tisku o nich není žádné zmínky. Tato „soutěž“ měla velmi konkrétní zadání, a sice zhotovení kožené tobolky, velikosti výška 15 cm a šířka 10 cm, s řeza- nou i tepanou výzdobou. První cenu získal známý umělec Franta Anýž, druhou společně Jan Beneš a Karel Lindauer a poslední Vláda Šourek. Zprávu o již regulérní soutěži, pořádané Technologickým muzeem v roce 1910, zaznamenává krát- ký článek v Knihaři v č. 2, v němž je referováno o jednání poroty a udělených cenách. První cena nebyla udělena, o druhou se podě- lili pomocníci J. Wild ze Smíchova, Ed. Nejedlý z Prahy a mistr Fr. Franc z Jičína. Další zprávu o soutěži pak lze zaznamenat až po utichnutí vel- kých změn a událostí, spojených jak s první světovou válkou, tak i s prv- ními léty nové republiky. V 1. čísle roč. 23 Knihaře z 1. 11. roku 1924 se oznamuje na s. 8, že Umělecko- průmyslové muzeum spolu se Spo- lečenstvem vyhlašují soutěž na vaz- bu knih s oznámením o nabídnutých cenách. Ve 2. čísle na s. 14 je otištěno ofi- ciální vypsání soutěže i s podmín- kami. Ceny byly rozděleny takto – 1. cena 2 500,–, dvě 2. ceny po 1 500,– a čtyři 3. ceny po 1 000,–. Všechny oceněné práce se staly majetkem muzea. Přihlašování kon- čilo 25. 2. 1925. Bohužel vzhledem k další historii knihovny UPM, kdy byly všechny tzv. sbírkové fondy roz- ptýleny do dalších oddělení muzea 2 Výroční zpráva Západočeského umělecko-průmyslového musea města Plzně za správní léta 1925–26. V Plzni : nákladem Západočeského umělecko-průmyslového musea, 1927. s. 219–220. 3 Je takto označen, jelikož v Ročenkách , v nichž byl pravidelně uveřejňován seznam knihařů, uváděl u svého jména adresu muzea. Z archivních pramenů je doloženo, že pracoval jako muzejní knihař. K jeho práci se pokusím v dalším čísle uvést nové informace.