32. Společenstvo českých knihařů © 2017

1. SPOLEČENSTVA ČESKÝCH KNIHAŘŮ 1/2017 OBČASNÍK

2. Vážení čtenáři, rok 2016 pomalu končí. Máme za sebou XV. Trienále, odhlasovali jsme připra- vované změny stanov,... Příští rok bude pro Společenstvo jubilejní. Oslaví své 20. narozeniny, čekají nás volby do rady. Je to důvod k zamyšlení, jak by mělo Společenstvo dál pokračovat a já doufám, že se do činnosti zapojí nové tváře! Jednou vlaštovkou ke změnám je i podnětný dopis Jana Hybnera, který si spolu s reakcemi můžete přečíst v tomto čísle. Chtěla bych moc poděkovat všem, kteří se jakkoli zapojili do práce SČK nebo přispěli (i pod drobným nátlakem) do tohoto čísla. Přeji vám všem jménem svým i rady šťastný a úspěšný rok 2017. Ivana Vyhnalová Tak tyto řádky jsem psala už v minulém roce a spolu s PF od naší členky Pavly Boháčové vás měly uvést s Občasníkem do nového roku. Bohužel, jak už jsem vás informovala, problémy s grafikem způsobily, že se k vám toto číslo Občasníku dostává až nyní. Ale všechno zlé je k něčemu dobré... Mile nás překvapila a nadchla nabídka od paní Mgr. Evy Veselé, vedou- cí učitelky na Střední škole grafické v Brně, že by Občasník zpracovali se žáky školy. Takže pokud toto čtete, spolupráce se zdařila! A protože už jsme v plném proudu roku 2017, přidáváme i článek, který k výročí Společenstva napsala Jarmila Sobotová, ve spolupráci s Janou Přibíkovou. Obě patří spolu s Janem Sobotou k iniciátorům vzniku Společenstva českých knihařů. Jsem ráda, že si jeho prostřednictvím můžeme připomenout tehdejší nadše- ní a myšlenku společného setkávání. Oběma jménem SČK děkuji (nejen za článek...) a SČK přeji dlouhý a zajímavý život. I. V.

29. 29 Zprávy z rady SČK léto 2016 až jaro 2017 Zprávy z rady SČK léto 2016 až jaro 2017 • Pořadatelství Semináře a soutěže TUKV 2016 a úhrada všech nákladů s ními spojených • Bylo schváleno nové znění stanov SČK na Valné hromadě 2016, text dostupný na www.knihari.cz • Byl vyhlášen nový ročník řemeslné soutěže žáků – účast je tentokrát otevřená všem zájemcům, nejen středním školám. Pravidla jsou na www.knihari.cz. Výstava prací doprovodí společnou výstavu členů SČK. • Je používáno úložiště dokumentů, ale není zatím mezi členy mnoho aktivních uživa- telů PC • Bylo převedeno vlastnictví domény knihari.cz z Františka Medonose na právnickou osobu SČK se sídlem v ZČM Plzeň (jde o dlouho neřešený nedodělek), administra- tivní kontakt je marek@stasovi.cz Od nynějška bude přímější administrace webových stránek a domény samotné • Proběhla organizace semináře 2017 ve Skaláku u Kyjova včetně žákovské soutěže • Rada registrovala spolek podle aktuálního Občanského zákoníku • SČK na pokračování získává darem kompletní edici výpravného anglického knihař- ského časopisu Designer Bookbinders, The New Bookbinder, jehož dosavadní editor- kou byla Annette Friedrich. Poděkování patří Jeanette Koch. Časopis je k vypůjčení v knihovně ZČM, kde má SČK svou sbírku.

31. Obsah Vznik Společenstva českých knihařů – Jarmila Sobotová 3 OSOBNOST „ Kniha, grafika, bibliofilie“ Karla Žižkovského a Josefa Runštuka – Marek Staša 5 PŘEDSTAVENÍ JEDNÉ VAZBY Divočina – Marie Benešová 6 KNIŽNÍ VAZBA ZBLÍZKA Vazba s plexisklovými deskami – Jana Přibíková 9 STALO SE Kodex Gigas v Rožďalovicích – Jana Vránková 10 KNIHAŘI MINULOSTI František Šiml – Jarmila Sequensová 11 HISTORIE KNIŽNÍ VAZBY Co se skrývá v Jihlavě – Marie Benešová, Renata Pisková 13 Počátky písemnictví II – Marie Benešová 16 ESTETIKA Kant O vkusu a umění – citace vypsal Pavel Vedral 18 VŠECHNO NEJLEPŠÍ Jubilanti roku 2017 – ms 20 Josef Sába oslavil jubileum – František Sába INFORMATORIUM Tištěný Občasník – Marek Staša 21 Výběr kůží pro slepotisk – Jiří Fogl 22 SPOLKOVÝ ŽIVOT XV. TUKV, Plzeň 2016 – Jiřina Musilová 23 Diskuze nad cenami TUKV – Ivana Vyhnalová 26 Z rady SČK – ms 29 Básně o knihaři a řemesle – iv 30 Tiráž: Občasník Společenstva českých knihařů 1/2017 Vydává Společenstvo českých knihařů se sídlem v Plzni Toto číslo vyšlo v červnu 2017 Editor: Ivana Vyhnalová Technická redakce: Marek Staša Sazba a design: Bc. Eva Jakubcová Výroba: Střední škola grafická Brno, příspěvková organizace, Šmahova 364/110, 627 00 Brno Náklad 80 ks

9. 9 je to dobře nasazené (hlavně pozor na výšku). Zalisujeme, pak vyndáme a přilepíme druhou stranu, šikovní mohou obě strany najednou. Opět zalisujeme krát- ce v oklepávačce, vyndáme a zatíží- me v deskách a necháme vyschnout. Desky Připravíme si velikost desek přesně na vazbu i s kantami. Uřízneme ple- xisklo a připravíme si grafický návrh, který vygravírujeme nebo ručně vy- brousíme,... Na plexisklo u hřbetu nalepíme proužek oboustranné lepi- cí pásky (bílá nebo průhledná). Uřízneme vrchní list předsádky asi 2 cm od drážky. Na 2 cm pásek na- lepíme oboustrannou lepící páskou desky a zalisujeme. Na tuto vazbu musíme udělat košilku a pouzdro. Plexi je náchylné na oděr. Ať se vám vazba povede. Jana Přibíková Kapitálek Plátěný pruhovaný na motouz (nebo jaký chcete – může být ručně šitý, kožený,...). Přilepíme disperkolem na hřbet a přelepíme gáží mezi ka- pitálky a druhou gáží přes kapitálky. Necháme uschnout. Hřbetník Vyměříme si hřbetník od drážky k dráž- ce z chromonáhrady, výška asi o mili- metr na každé straně větší, než je hřbet knihy. Připravíme si kůži a vytenčíme. Natřeme hřbetník a nalepíme ho do středu kůže, zalisujeme (velmi jem- ně), založíme u hlavy a paty, boky mírně zešikma, obě strany stejně. Vytvarujeme podle knihy do kulata a vytvarujeme drážku. Nasadíme lepenku stejně tak silnou jako je ple- xisklo a pomocí kolejniček nasadíme na knihu. Zalisujeme v oklepávačce. Po vytvarování přilepíme nejdříve na jedné straně a překontrolujeme, zda Předsádka Dva předsádkové dvoulisty (papír) – oba dvoulisty mají stejnou velikost jako vazba. Dvoulisty složíme, obtočíme plát- nem nebo japanem a zalisujeme. Větší část obtočení zůstane na desce. Po nalepení zatížíme mezi desky a prokládky a necháme uschnout. Šití Šijeme klasicky, předsádka se proší- vá – pozor, aby nebylo vidět šití. Po ušití sklepeme a zalepíme první a poslední složku. Zaklížíme (neza- lepujeme tkanice!!!) a ořízneme po třech stranách, pokud není ořízka osekávaná. Od hřbetu naměříme 3 mm, udělá- me linku, zakulatíme, vyklepeme drážku 45°. Vyklepáváme drážku a tkanice ne- cháme nad oklepávačkou. V této rubrice vám chceme představovat jednotlivé knihařské a dekorativní techniky, různé typy vazeb. Tentokrát se tohoto úkolu ujala Jana Přibíková. Myslím (a doufám), že toto není poslední článek, který od Jany čtete. V jejím knihařství v Kadani proběhlo množství workshopů, kterými prošla řada knihařů a knihařek. Určitě jste si na výstavě letošního trienále všimli vazeb s plexisklovými deskami. Na některých byl design gravírován laserem, na některých autoři brousili a škrábali desky ručně. Na výstavě se objevila i oceněná Dorfnerova vazba s vlajícími deskami. Autor Marek Franz (mimochodem autor cen pro vítěze trienále) na této vazbě dokázal skloubit tradiční i moderní postupy a materi- ály. Naznačil tak, množství variant a cest, kterými se můžete při použití plexiskla vydat. Jana vám představuje jednu z možností. I. V. KNIŽNÍ VAZBA ZBLÍZKA Vazba s plexisklovými deskami Vazba s plexisklovými deskami

30. 30 KNIHAŘ Knihař – zvláštní člověk bývá – nesnadno – vydělává se mu chleba skýva – co On – musí knih svázat? Práce to krásná je – a bývá – kde plátno – karton a klih – vonívá a papír – se nožem řeže – a v knihu – se sváže svěže! Stovky stránek potištěných – sváže se – do krásných desek barevných a zlatým písmem vytištěn – bývá název knihy – zajisté! Važte si lidé – važte si knih – je mnoho moudrosti – v nich neboť – dobrá kniha – nejlepší přítel – člověka bývá. Ach- jak závidím těm rukám umným – mozolným – že moudrost – na papíru – svázat umí – v krásnou knihu! To já tak umět – tu nejraději bych svázal o lásce – mnoho knih – a básně bych vázal – a knihy – o hudbě – by i pan Beethoven – ze mě radost měl! Až pak čísti bude – ve volné chvíle – knihu tu – děvče modrooké – milé tu srdce jí – láskou zjihne – a muzikantů pár – z not – v mých knihách pod jejím okénkem pak – dostaveníčko hrá!! To koncert by byl – oslava to knihařskému umění – a zvláštní to znamení – že kniha – duši má – že kniha – mluvit umí!! Panu Mácovi – šikovnému to knihaři – umělci řemesla knihařského – z Kamenné ulice, historického města Chebu – jeho vděčný přítel a zákazník – básník Jan Váňa Září–říjen 2011 Básně o knihaři a řemesle Básně o knihaři a řemesle Na několikanásobnou prosbu našeho člena Jiřího Máci, kterému je už neuvěřitelných 88 let, konečně přetiskujeme verše, které mu byly osobně věnovány vděčnými zákazníky. Nezakládáme tedy novou rubriku obsahující poezii našich členů, jen plníme přání našeho nejstaršího člena SČK a panu Mácovi děkujeme :-) Jiří Máca Tam v domě číslo patnáct, V Kamenné ulici v Chebu je knihařství, co má certifikát, vzácný řemesla na dnešní dobu! Tam vládne Jiří Máca, co různá lepidla plácá, na stvoření krásných knih, v jeho duši, vysokém věku, převládá smích! Pro práci výborného knihaře, Je stejný řád i rituály, jako na faře! Klaní se tu, poklekává, listy formuje, On tu svoji práci z celého srdce miluje! Kvalitou Jiří prezentuje svůj um, dává duši každému jeho dílu. Tak jako stavař staví dům, on klade list k listu, staví knihu! Podle jeho kmetského věku, díla, která vytvořil, mají neskonalý šarm, v srdci zákazníka bývá vděku, obdivujíc to místo vzniku, mající rovněž svůj šarm! To tady kamarád vše vyjevil, aby Jiřího v úsilí nadále povzbudil! Ať Ti Jiří drží tvoje síla, ať Tě provází ve zdraví Tvoje víla! Zdař bůh!

20. knihařině má stále plno elánu. Za tu dobu svázal a opravil již mnoho růz- ných knih a knížek pro různé účely. Protože ruční knihařská práce je stá- le vyhledávaná a žádaná, obrací se na něj mnoho lidi s prosbou o svázá- ní jak diplomové práce nebo sbírek zákonů, tak knih do místní knihov- ny, i pro kněze opravuje různá díla. Dokáže stále úspěšně opravovat poškozené knihy, zdobí je zlacením, používá i barevné folie, dokáže kni- hu nebo dílo ozdobit případně lo- gem na přání zákazníka a hlavně ho práce stále těší. František Sába Josef Sába se narodil v roce 1931 jako nejstarší syn soukromého rol- níka v malebné obci na Valašsku, v obci Štítná nad Vláří, okres Zlín. Od mládí byl veden svými rodiči k práci a ve volných chvílích se vě- noval skautingu. Ten byl tehdejší dobou zakázán, tak se nelegálně s kamarády scházeli v různých klu- bovnách. Protože bylo zapotřebí vázat různé zápisníčky, družinové a klubové kroniky, vrhl se do této prá- ce jako samouk. Celý život pracoval. Nejdříve u firmy Pivečka a následně v obuvnickém závodu Svit, kde zů- stal až do odchodu do důchodu. Ved- le této své práce se začal v 70. le- tech intenzivněji amatérsky věnovat vazbě knih. Později, v roce 1995, se zapojil do Společenstva českých knihařů. Tam našel mnoho další in- spirace, ale i odborných znalostí. Zúčastňoval se mnoha workshopů, čerpal vědomosti knihařského mis- tra a stále se propracovával. Našel tady mezi knihaři mnoha kamarádů, se kterými je stále v kontaktu. Díky 20 V roce 2017 slaví naši kolegové a přátelé tato kulatá jubilea: František Jelínek, 85 let Jarmila Jelínková, Zlín, 80 let Bedřich Zákostelecký 75 let Pavel Káňa, Vydavatelství Knihař, 70 let Petr Jilich, 65 let Vlaďka Kubíčková, 65 let Marek Staša, 50 let Václav Bodrov, 45 let Dušan Nováček, 40 let Klára Voctářová, 40 let VŠEM SRDEČNĚ BLAHOPŘEJEME! VŠECHNO NEJLEPŠÍ JOSEF SÁBA Knihař samouk, který se dokázal propracovat až na mistra svého oboru. 12. 3. 2016 oslavil své 85. narozeniny knihař a člen Společenstva čes- kých knihařů Josef Sába. Protože jsme neměli příležitost popřát mu všechno nejlepší osobně během Trienále v Plzni, činíme tak alespoň prostřednictvím Občasníku. Pevné zdraví, kopu štěstí, klidu a spoko- jenosti!

8. 8 Inspirace CERMANOVÁ, T.: Kapitálek, důležitý prvek knižní vazby a jeho funkce. Bakalářská práce, Fakulta restauro- vání UPCE, 2008. Dostupné z: https://dk.upce.cz/handle/10195/32785 KŘENEK, K.: Vazebné struktury konzervačního typu. Diplomová práce, Fakulta restaurování UPCE, 2012. Dostupné z: https://dk.upce.cz/handle/10195/48556 SZIRMAI, J. A.: The archeology of mediaeval bookbinding. Aldershot: Ashgate, 1999. zřejmě o silnější japonský papír, který snad už všichni v rukou měli. Ovšem lícová strana, když vyne- chám změť červených vážek, byla opatřena poměrně silným a hydro- fobním nátěrem. Tradiční japonská kultura mi přijde dost přírodní včetně používaných materiálů. Proto mne překvapilo, že použití škrobu na po- tahování pouzdra nebylo až tak na místě. Zmiňovaný papír neprovlhnul, a tudíž nezvláčněl. Práce s ním ne- byla až tak špatná, protože japonské papíry se vyznačují svou dobrou zpracovatelností, ale ve výsledku potah nedržel na pouzdře. Uznáte, že to je poměrně velký problém. Byť s velkou nechutí jsem byla donuce- na použít disperzní akrylátové lepi- dlo na tradiční japonský papír. Ne- vím, co si o tom mám myslet, ale asi se budu muset dojet porozhlédnout po Japonsku. Nemějte mě za blázna či divocha nýbrž chaotika, který se příliš snad- no nadchne pro cokoliv. Marie Benešová stříhala přibližně na míru, aby bylo možně je na rubové straně desky zahnout. Možná by bylo vhodnější pro začátek vybrat si o něco snad- nější motiv. Ale s výsledkem jsem byla nadmíru spokojená. Po dokončení výzdoby jsem spo- jila vnější desky s vnitřními, které byly přišité ke knižnímu bloku. Tím byla vazba hotova a stačilo ji už pouze opatřit ochranným pouzdrem. To jsem rovněž zvolila podle svislé osy souměrnosti. Na potažení jed- noduchého sestavovaného pouzdra jsem použila zvláštní papír. Dovez- la mi ho má kamarádka z Japonska a já jí slíbila, že ho použiji na něco výjimečného a to pro mne v tu chvíli Atala byla. Nevím sice, zdali je dílo Chateaubrianda, situované do se- verní Ameriky mezi indiány, známo v Japonsku. Vím ale, že červené elegantní vážky na papíru se hodí k rozvitému květu v měděné barvě na přední desce knižní vazby. Neodpustím si malou poznámku na konec, která se týká ozdobné- ho papíru z Japonska. Jednalo se přídeští byla vhodná pro měděný drátek. Rozhodnutí padlo. Následovalo opakované překres- lování motivu a rozvrhování jak dlou- hé a kudy vést jednotlivé drátky, pou- žít dlouhé či násobný počet krátkých atd. Když se všechny hlasy uvnitř mě shodly, byl hotový návrh a moh- la jsem začít s jeho realizací. Vněj- ší desky jsem potáhla stejnou usní, jako jsem použila na desky vnitřní. Následně jsem celý knižní blok od- ložila, protože mě čekala poměrně zdlouhavá práce s drátkováním – vyšíváním motivu měděnými drátky do předem připravených otvorů. V nákresu jsem si vyznačila místa, kde budou drátky protahovány skrz desku. Ve všech těchto místech bylo zapotřebí probít otvor skrz potaže- nou desku. S nákresem připevně- ným na desce to byla poměrně sran- da. Ovšem po sejmutí nákresu my v rukou zůstala deska s neskuteč- ným množstvím dírek, ve kterých ne- byl rozeznatelný téměř žádný tvar. Po počátečním zděšení to nakonec nebyla špatná práce. Drátky jsem Nákres zvoleného připevnění desek ke knižnímu bloku u koptské vazby Nákres zvoleného šicího systému koptské vazby

10. Před pár lety se o tom hodně psalo, ale informace byly spíš podávány jako senzace, o skutečné práci českého knihaře se nikdo moc nedozvěděl. Jed- ná se o Codex Gigas. Tato kniha, kte- rá vznikla pravděpodobně počátkem 13. století v benediktinském klášteře v Podlažicích u Chrudimi, byla v roce 2007 prezentována v Národní knihov- ně, v pražském Klementinu, kam jí za- půjčil současný majitel – švédská Krá- lovská knihovna ve Stockholmu. Kniha zaujme na první pohled svými rozměry téměř 1 m výšky a půl metru šířky – tomu odpovídá i váha – 75 kg. Kniha z té doby je samozřejmě psaná ručně a krásně iluminována. Obsahuje Starý a Nový zákon a řadu dalších textů, například Kosmovu kro- niku českou, kalendář, vyznání hříchů, a řadu dalších textů, celkem 640 stran. Z Podlažic kniha putovala po ně- kolika klášterech a koncem 16. sto- letí se dostala až do rudolfínských sbírek. Spolu s dalšími vzácnými věcmi z této sbírky byla odvezena během třicetileté války do Švédska, kde je v královské knihovně dodnes. O Codexu Gigas se psalo jako o Ďáblově bibli hlavně v roce 2007, kdy byl originál, jen velmi výjimeč- ně opouštějící Stockholm, vystaven v pražském Klementinu – sídlu Ná- rodní knihovny. Spolu s ní byla, už mimo trezor, vystavena její kopie. To je neméně zajímavá, i když téměř současná historie knihy. Maketa vznikla také v Čechách. Pro veletrh Libri Olomouc 2007 dal Codex zhotovit Nadační ústav regi- onální spolupráce a práci zadali Jiří- mu Foglovi, knihaři v Žamberku. Vyjednávání se Stockholmskou univerzitní knihovnou nebylo jedno- duché, ale Ing. Jiří Rudolf z NÚRS nakonec dosáhl povolení. Do Čech byly poslány kvalitní skeny některých stran a podmínky práce. Faksimile muselo být stejně velké, stejně těžké jako původní kniha, strany, které se budou kopírovat, určoval také majitel. Ani velmi zkušený knihař neměl lehkou práci. Získat takový papír, aby nakonec splnil podmínky tloušťky a váhy knihy, získat kvalitní a dostateč- ně velkou hovězí kůži, dostatečně pev- ný materiál na šití tak těžké vazby, to všechno nebylo jednoduché. Jiří Fogl a jeho spolupracovnice Pavlína Ram- bová museli tento gigantický úkol splnit během tří měsíců tak, aby kniha mohla být vystavena na olomouckém Libri. Po veletrhu byla maketa vystave- na spolu s originálem v Klementinu a předpokládalo se, že se stane součástí sbírky Národní knihovny. Po skončení výstavy, změně vedení knihovny a úsporných opatření zůsta- la kniha majetkem Nadačního ústavu. Má to ale nespornou výhodu. Kniha putuje po muzeích Čech i Moravy a mohou ji tak vidět tisíce zájemců. Pan Fogl obzvlášť rád vidí, když na výstavu přicházejí děti ze škol a dozvědí se tak řadu informací „mimo osnovy“. Pokud může, jezdí na výstavy vysvětlovat, jak se kniha tvořila. Podobné to bylo i 23. září 2016, kdy byla zahájena vý- stava v rožďalovickém Muzeu knihař- ství u pana Rajmana. I tam se sešli místní obyvatelé i přespolní a vyslechli si se zájmem, jak pan Fogl Ďáblovu bibli (jak se Codexu někdy také říká pro jeho ojedinělý obrázek čerta) vázal. Jana Vránková 10 STALO SE Kodex Gigas v Rožďalovicích Kodex Gigas v Rožďalovicích Codex Gigas: 920 × 505 × 220 mm. Původně obsahoval 320 pergamenových listů (tj. 640 stran) o velikosti 890 × 490 mm. Záznamy v kodexu končí rokem 1229. Od září 2007 do března 2008 byl zapůjčen na výstavu v pražském Klementinu. Potřetí je mimo Švédsko, Ing. Jíří Rudolf pro Libri Olomouc 2007

28. 28 Ivano ahoj, Honza měl dobrý úmysl, ale mu- sím Ti dát za pravdu. Mám tentýž názor, že soutěž je především pro knihaře, aby se zlepšila jejich tech- nická a výtvarná úroveň práce a fu- šují do toho radostně výtvarníci, po- kud umí knihu vázat, kam asi patřím nejen já. V současné době soutěž Nejkrásnější kniha roku je něco, co se mi za ateliér už asi nechce obe- sílat, protože poslední ročník degra- doval práci mnoha lidí. Soutěže pro studenty prakticky neexistují s od- chodem doc. Blanky Růžičkové do důchodu a zmizením mezinárodní soutěže Fenomén kniha a současně vyloučením kategorie D – autorská kniha z Grafiky roku. Nicméně trie- nále nemůže tyto soutěže suplovat, je to jiná kategorie a obor, kterým by se měl zabývat nějaký nadšenec pod záštitou státní instituce. Toliko můj názor. Zdravím a přeji pěkný víkend. Eliška Bohužel a velmi nerad to zdůraz- ňuji, že za předsednictví JS byli lidé, kteří měli jakýs takýs vliv na to, aby se UKV umírnila, zkulturnila a při- nesla osvětou těchto lidí nové impul- zy, důraz na kvalitu atp. Tito lidé byli doslova vyštípáni a do hry JS vtaženi lidé, kteří toho moc neuměli a v sou- časné době už ani ve Společenstvu nejsou. Tedy, to nevím přesně, roz- hodně se však soutěží nezúčastňují a nijak aktivně alespoň navenek, do dění ve Společenstvu nezasahují... a tím nadělali dost velkou paseku, hlavně v mezilidských vztazích. Pane Hybnere, my nejsme členy SČK, to je právě důsledek výše zmí- něného problému, ale sami máme velký zájem na zvýšení úrovně soutěžních prací a tím, že jsme mimo, nemůžeme nikterak ovlivňo- vat dění v SČK... S některými kategoriemi s Vámi naprosto souhlasíme, teď jde o to, získat na stranu celé vedení SČK, aby vybředlo z toho „hokynaření“ a podívalo se trochu kolem sebe. Nevíme, jak bychom Vám mohli být nápo- mocni... Doufáme, že to není jediný pří- spěvek do diskuze na toto téma a že se určitě rozvine nějaká plodná diskuze. S úctou a s pozdravem LMK Podle mě je nejlepší způsob, jak vybřednout z hokynaření, aktivně se zapojit a přijmout třeba opako- vaně nabízené členství v porotě trienále. Ivana Vyhnalová Dobrý den paní Vyhnalová, přeposílám reakci na výzvu pa- na Hybnera. Se zveřejněním na- prosto žádný problém nemáme... Vážený pane Hybnere, jsem velice rád, že se někdo za- myslel nad tím, jak udělování tolika cen je naprosto nesmyslné a zavá- dějící, provázené ve smyslu: „ať se nikdo neurazí“. Naprosto s Vámi souhlasím v tom, že cen je velké množství a vypadá to tak, že postup- ně jak budou knihaři umírat, tak po nebožtíkovi zavedeme novou cenu a tak stále do nekonečna... Pokud si troufám naprosto subjektivně tvrdit, že jediní knihaři, kteří kdy svou tvor- bou přesáhli naše hranice a kteří byli akceptováni (samozřejmě s despek- tem) v zahraničí byl Josef Vyskočil, Blažek, a s přesahem do součas- nosti prof. Svoboda. Josef Vyskočil především na poli restaurátorském. Všichni ostatní jsou jen dobří, ale přece jen provinční knihaři. A pojme- novávat po každém nějakou cenu a slovíčkařit, za co ji udělit, je směš- né. Uznávám, že Společenstvo si může mezi svými udělovat ceny jaké chce, to je nezpochybnitelné právo, ale rovněž by mělo přihlížet k tomu, jak se na to dívá okolní umělecký svět. A mohu z vlastní zkušenosti říci, že drtivá většina lidí, s kterými jsme se na tento problém podíva- li, hovoří s obrovským despektem. Na druhou stranu tyto lidi chápu, protože oni tomu nerozumí a ani je to nezajímá. Ale dívají se na to po- hledem lidí, kteří něco o výtvarném umění vědí a samozřejmě srovná- vají...

16. 16 Féničané Velký krok ve zjednodušení zá- znamu mluvené řeči byl udělán v zemi Kanaán, kde sídlili semitští obchodníci foinikes – Féničané. Je- jich pojmenování se odvozuje od slov foinos, foinios – krvavý, krvavě červený. Neznamená to ovšem nic jiného než proslulý obchod Féničanů s purpurem a purpurově obarvenými látkami, neboť již v 11. století př. n. l. byly schopní „ průmyslově“ chovat ostranky jaderské a purpurové (mlž, ze kterého se získává purpurové barvivo). Nezbývá mi než dodat, že i samotné pojmenování země Ka- naán je odvozen od akkadského vý- razu kina u ḫḫ nebo-li purpur. Vrať- me se k velkému kroku. Féničané se jako zkušení mořeplavci a schopní obchodníci setkávali se všemi jazy- ky a písmy vyskytujícími se kolem středozemního moře. Seznámily se s egyptskými hieroglyfy, znaly písmo klínové, snad i písmo krétské a hlás- kovou abecedu ugaritskou, o které byla zmínka v minulém článku. Pro složitý obchod s celou tou oblastí potřebovali jednoduché a srozumi- telné písmo. Po značných zkuše- nostech si proto vytvořili abecedu a převzali do ní vše, co se jim zdá- lo praktické. Vzniklá fénická abece- da. Má 22 znaků a zobrazuje pouze souhlásky, což je společný znak pro většinu semitských písem. Jelikož je písmo odrazem konkrétní potřeby dané kultury, jedná se o písmo zce- la abstraktní, jejichž kresebné prvky jsou redukovány na nutné minimum. Tento vynález vytvořil předpoklad pro rozšíření gramotnosti. Proto na- cházíme písemné památky po celé oblasti, kde měli Féničané obchodní styky, tudíž po pobřeží celého stře- dozemního moře. Fénické písmo se dochovalo ve formě záznamů na pa- pyru, keramice a hlavně vytesaných do kamene. Nejstarší nalezenou pa- mátkou jsou nápisy z Byblosu, které se datují do 17.–15. století př. n. l. a nejmladší pocházejí až ze 3. sto- letí n. l. V nejvýznamnějším obchod- ním centru – Kartágu se fénické pís- mo používalo až do svého zničení Římany v roce 146 př. n. l. a možná i déle. V této oblasti se písmo i řeč nazývaly punské. Punština se zde zřejmě používala i po ovládnutí se- verní Afriky Araby: zeměpisec al-Ba- krí v 11. století popisuje, že obyvate- lé města Sirt v severní Libyi hovoří jazykem odlišným od berberštiny, la- tiny či koptštiny. Na druhou stranu je pravděpodobné, že punština usnad- nila arabizaci oblasti, jelikož byla po gramatické i lexikální stránce blízká arabštině, jazyku ze stejné (semit- ské) skupiny. Z dochovaných záznamů okol- ních zemí je jisté, že Féničané dbali o své písemnosti a zakládali rozsáh- lé archivy. Materiál běžný pro zá- znam fénické abecedy byl papyrus, který bohužel propadl zkáze času, a písemné památky krásné literatury či náboženských textů můžeme re- konstruovat pouze zprostředkovaně. Podařilo se to například díky objevu starověké knihovny v Ugaritu. Zde se našli hliněné tabulky se zázna- mem féničtiny pomocí abecedy zalo- žené na klínovém písmu, samozřej- mě v hláskové podobě. „ ... nemluv příliš, abys nevypustil z úst každé slovo, které tě napadne; protože neustále na tvých ústech visí oči a uši jiných. Slovo je jako pták, jakmile jednou vzlétne, už je nikdo nepřivolá zpátky. Nejprve střež tajemství úst a svá slova važ. Moc úst je větší nežli moc války. „ Aramejský text napsaný na papyru pocházející od mudrce Achíkara, legendárního rádce asyrských králů Sinacheri- ba a Asarhaddona z počátku 7. století př. n. l. Počátky písemnictví II. Počátky písemnictví II. Mince s fénickým nápisem – obsahuje pouze souhlásky Kamenná deska s fénickým nápisem s rukou Tanit

11. 11 tvoří knihařské osobnosti. V dílně pana Doležala byla hezká tradice – asi o půl čtvrté odpoledne řekl pan Doležal: „Káva se podává!“ a dostal ji každý, i posluchač, který byl v té chvíli v dílně. U toho šálku řešili růz- né knihařské problémy a vždy to ře- šení našli. Pan Doležal uměl výbor- ně vymýšlet návrhy na vazby. Franta tak byl svědkem, jak se zákazníkem během pár minut načrtl nejméně tři možnosti výzdoby, ze kterých si pak zákazník vždy vybral. Často se Franta ve svých vyprávěních vracel k tomuto období. Měl hodně vzpomí- nek na pana Doležala i úsměvných, ale ta poslední byla smutná. Při jeho poslední práci se zákazník ujišťoval: „ Mohu se spolehnout, že to bude v pondělí hotové?“ „ Samozřejmě, že to bude, to bych musel být mrt- vý, aby to nebylo,“ řekl pan Doležal. A v pondělí ráno se Franta v díl- ně sešel s rodinou pana Doležala a dozvěděl se, že Jaroslav Doležal náhle zemřel. Zůstal tak ze dne na den sám v dílně. Avšak díky těm sedmi letům společné práce, vedle hařiny, byl žákem Otto Blažka, znal Vladyku, pracoval po boku Jarosla- va Doležala. Franta, jako mladý, sebral odvahu a navštívil J. Doleža- la v jeho dílně, ve které s ním poté pracoval. (Později jsem v této dílně vedle Franty pracovala zase já, bylo to pěkných 9 knihařských let.) Přišel si pro rady a dostalo se mu hezké- ho přijetí; po zjištění, že má Franta zájem a znalosti o obor, si domluvi- li pravidelné úterky. Frantovy první ukázky knih, které měly příliš silné desky, komentoval J. Doležal slo- vy: „Je to trochu těžký.“ Asi po dvou letech Frantova docházení do dílny pan Doležal řekl: „Chtějí na mně, abych si vychoval následovníka, tak jsem si vybral vás.“ Pro Frantu to byl jeden z nejlepších dní. Nastou- pil v lednu 1971 a pracoval po boku pana Doležala asi 7 let. Za tu dobu se naučil spoustu věcí, o kterých se v učebnicích nepíše. V době, kdy k němu ještě jen docházel, chtěl panu Doležalovi platit za „kondice“ a dostal odpověď: „Jsem rád, že vás to baví, co byste mně platil, jednou to zas oplatíte někomu dalšímu.“ Oplatil, a několikanásobně!!! Naučil a pomohl v knihařském sebevědo- mí několika lidem, především mě, Heleně Klinderové, Pavle Lukasové, Otakaru Karlasovi, studentům na VŠUP a několika mladým restaurá- torům ve Státním ústředním archivu. Byl tím pověstný a měl z toho upřím- nou radost, jak se pod jeho vedením Františka Šimla jsem poznala v knihařské dílně naproti Mánesu v Praze 1, když jsem si tam šla, jako mladá, pro knihařské rady. Slovo dalo slovo a já jsem začala k Fran- tovi chodit do dílny, dělat pod jeho ostřížím zrakem první pěkné knihy. Vtáhl mě do atmosféry dílny, ve které dříve pracoval s panem Jaroslavem Doležalem (rodinnou dílnu zde měl už otec pana Doležala). Docházela jsem tam čím dál tím častěji, připravo- vala se na Trienále umělecké kniž- ní vazby, získávala další vědomosti nad rámec svých znalostí z učení. Později se mi dokonce naskytla možnost pracovat v této dílně. Na- konec jsme se s Frantou stali přáteli i se svými rodinami. Naučila jsem se od něho hodně z té nejlepší kni- KNIHAŘI MINULOSTI František Šiml František Šiml Ráda bych se s vámi podělila o vzpomínky na svého nejlepšího kamaráda, knihaře a restaurátora Františka Šimla. Ranní káva a noviny v dílně VŠUP 1991 V dílně VŠUP s kolegy 1991

23. 23 Vždy v obchodě nebo u dodava- tele žádám useň činěnou přírodní tříslovinou. To je však reálné pouze když zadávám výrobu speciálně na zakázku. Jinak se držím alespoň následují- cích zásad: Při nákupu usní na pultě nebo ze skladu výrobce postupuji tak, že v kraji usně nehtem palce vytlačím linku a několikrát opakovaně linku nehtem projedu. Nehet mi poslouží jako knihařská kostka. Linka musí ztmavnout a vyleštit se. Potom mám naději, že slepotisk bude realizova- telný. Další důležitá laická pomůcka je odzkoušet si, jak useň přijímá vodu. Nejjednodušší je prstem lehce na- vlhčit kousek usně. Voda musí ihned vsáknout, nesmí se na zvlhčeném místě tvořit kapičky, které naznaču- jí, že je useň uzavřená a vodu ne- přijímá. Potom nelze dodržet tech- nologický postup slepotisku, kde se doporučuje useň před ražbou pro- vlhčit. Pro technologii slepotisku je ideál- ní oázní kozina vyráběná v Maroku, nebo marokén. Je to useň činěná přírodními činidly, probarvená ve hmotě (v celé síle), je vláčná a vel- mi dobře knihařsky zpracovatelná. Slepotisk po mírném předvlhčení zt- mavne a přidáním včelího vosku na ohřátý nástroj se krásně vyleští. Dále lze s úspěchem zpracovávat usně hovězí, telecí, kozí i vepřovou. Nikdy nesmí být na usni povrcho- vá úprava barvení provedené nástři- kem syntetických nebo nitro barev. Useň může být pouze mořená nej- lépe lihovými mořidly do požadova- ných odstínů. Mořidla neuzavřou po- vrch usně a ta si ponechá možnost provlhčení před slepotiskem. Při výběru usní vám přeji šťastnou ruku, ochotného a trpělivého doda- vatele. Slepotisku se nebojte, je to jenom ru- tina a praxe. Co se naučíte při slepotis- ku, bohatě zúročíte při ručním zlacení. Přeji hodně úspěchů a věřím, že slepotisk nebude opomíjen jako zapo- menutá technologie zdobení knih. Jiří Fogl Na XV. trienále umělecké knižní vazby konaného 15.–18. září v Plzni se sešli čeští i zahraniční knihaři, ale také všichni milovníci krásné knihy. Stejně jako před třemi lety se konalo v reprezentační budově Západočes- kého muzea. Hlavní budova muzea, postavená v renesančním slohu, se nachází přímo v historickém jádru Plzně a tvoří významnou dominantu města. Již při vstupu do této budovy na nás dýchá velice příjemný a vzne- šený pocit. Po krátkém schodišti se dostáváme do přednáškového sálu, kde na nás čekala Vlaďka Kubíčko- vá s registrací účastníků. Po zaregis- trování a vyřízení všech náležitostí jsme obdrželi tašku s potřebnými věcmi pro se- minář a dár- kem pro účast- níky. Při registraci i v jejím prů- běhu jsme se vzájemně vítali a myslím, že i dost hlučně, vždyť jsme ze všech koutů republiky a za- hraničí. Postá- vali jsme a své dojmy jsme si sdělovali všude, kde se dalo. Jak v tamější útulné kavár- SPOLKOVÝ ŽIVOT XX. Trienále umělecké knižní vazby, Plzeň 2016 XX. Trienále umělecké knižní vazby, Plzeň 2016 Pouzdra se nás snažila naučit Pavla Lukasová

6. 6 někdy trochu vlezle, ale dá to práci. A navíc, přeci všechno neprozradím, konkurence naslouchá! Závěrem: Jací knihaři vám vá- zali knihy do sbírky? Začínali jsme s Ladislavem Hod- ným nejstarším, který byl můj bá- ječný kamarád. Laskavý a hodný. Následoval František Jelínek, opět člověk laskavý a hodný. Velké dílo „ Květy zla“ s grafickými listy Karla Demla svázal Jan Perůtka a pak už vše vázali Kateřina a Marek Stašovi. Přece nebudu dávat práce konku- renci, to dá rozum. Chtěl byste začít znovu vydávat? Určitě, jsem sběratel, mám rád umění a vydávání knih mě přivedlo do desítek ateliérů, ve kterých jsem se seznámil s mnoha báječnými lidmi, a to je přece k nezaplacení, věřte mi! ně by nás načapali, oni to moc dobře uměli! a já tam ráno nastoupil. Pro nedostatek papíru historku zkrátím. Prozradím, že jsem poštou obdržel knihu Ludvíka Kundery „ DADA“, kterou vydala Jazzová sekce. Kni- hu převzala maminka, která nevě- děla, o co jde. Vysvětlení jim stačilo a já jsem se z radosti, že vše dobře dopadlo a nešlo o naše „tajné“ vy- dávání, patřičně upravil vermutem a pivem za rohem v restauraci U Medvídků. Máte nějaký recept, jak vyhledá- vat výtvarníky pro další ediční po- čin, neřkuli, jak najít další kupce? Recept je jednoduchý: chodit do uměleckých škol, kde je možno vy- brat začínající dobré absolventy nebo sázet na autory, kteří právě „ frčí“. Tedy na jistotu. A zákazník, ten se musí hledat. Pomalu, trpělivě, jsme se dozvěděli, že ceny jsou už dávno „rozdány“. Od té doby nás tě- šily jen pochvaly zákazníků. Ty byly upřímné. Nastaly nějaké komplikace? Komplikace? Ale ano, několikrát jsem byl vyslýchán na Ministerstvu kultury nějakými pány z Ministerstva vnitra a upozorněn, že o nás dobře vědí a běda šlápneme-li vedle při výběru autorů grafických listů i textů. Asi díky ochraně shora – nemyslím z vládních kruhů, ale ještě o kus výše – se nám podařilo přežít až do legali- zace nakladatelství v roce 1990. A co veselá historka? To navazuje na předchozí vyšetřo- vání. Jednou jsem byl vyzván, abych se dostavil do Bartolomějské ulice k výslechu. Důvod: knihy. No nazdar, už je to tady. S kolegou Runštukem jsme se učili, co budeme říkat, stej- S Karlem Žižkovským rozmlouval Marek Staša kem této knihy. Od autorky dřevo- řezů jsem věděla, jak přibližně dílo vznikalo a jaký materiál byl použit. Graficky mě kniha zaujala natolik, že motiv jsem se rozhodla převzít, nikoliv vytvářet svůj. Na tisk použi- tých grafik byla použita bambusová prkénka, která se mi dokonce po- dařilo sehnat. Ta měla tvořit základ knižní vazby. Nahrával tomu fakt, že vzhledem k slabému knižnímu bloku, mohly být desky lehce naddi- Psát o tom, jak probíhala tvorba mé knižní vazby, je pro mne neleh- ký úkol. Prošla jsem několika work- shopy u Jany Přibíkové v Kadani, na které mimochodem moc ráda vzpo- mínám – hodně jsem se tam nauči- la, ale přes to všechno ji asi zklamu. Jedna z důležitých fází přípravy je mít finální návrh jak estetického tak technologického zpracování vazby. To by bylo zatím v pořádku, ovšem udržet se ho až do konce práce je pro mne nadlidský úkol. Nedokážu to! Kniha se mění pod rukama, její vzhled, pocity z návrhu, materiál si občas s člověkem pohraje, popřípa- dě někde narazím na něco nového, co si chci okamžitě vyzkoušet, nála- da rovněž někdy zapracuje... a jsme někde jinde. Co se týká titulu Atala aneb Láska dvou divochů na poušti jsem neměla v úmyslu inspirovat se přímo dějem či jeho pozadím, ale samotným vzni- PŘEDSTAVENÍ JEDNÉ VAZBY Divočina aneb Láska dvou divochů na poušti Divočina aneb Láska dvou divochů na poušti

18. Definice vkusu, z které vychází- me, zní: vkus je schopnost posu- zovat krásu. Avšak co je zapotřebí k tomu, abychom nějaký předmět nazvali krásným, to musí odhalit analýza soudů vkusu. 45 Mít vkus se stává zajímavým jen ve společnosti... 47 Zelená barva luk patří k objektivní- mu počitku – její příjemnost ale patří k subjektivnímu počitku... 48 Čistý soud vkusu je nezávislý na půvabu a dojetí. 61 V malířství, sochařství, ba ve všech výtvarných uměních, ve sta- vitelství a zahradnictví, nakolik jsou krásnými uměními, je tím podstat- ným kresba , v níž základ všech vloh pro vkus netvoří to, co v počátku těší, ale jen to, co se líbí formou. Barvy, které iluminují obrys, náležejí k půvabu. Veškerá forma předmětů smys- lů (smyslů vnějších a nepřímo také smyslu vnitřního) je buď tvar, nebo hra . 65 Jsou dva druhy krásy: volná krá- sa (pulchritudo vaga), nebo pouze závislá krása (puchritudo adhae- rens). 68 Květiny jsou volné přírodní krásy. Co má květina být, kromě botanika stěží někdo ví; ale botanik, který na ní dokáže poznat rozmnožovací orgán rostliny, nebere na tento pří- rodní účel žádný ohled, soudí-li o květinách na základě vkusu. Mno- zí ptáci (papoušek, kolibřík, raj- ka), mnozí mořští korýši jsou sami o sobě krásami, které nepřísluší žádnému předmětu určenému podle pojmů vzhledem k jeho účelu, ale líbí se volně a sami o sobě. Tak kresby a la grecque, ornamenty z listoví na rámech nebo papírových tapetách atd. Neznamenají samy o sobě nic: nic nepředstavují, žádný objekt pod- řízený určitému pojmu, jsou to volné krásy. K tomuto druhu lze přičíst i to, co v hudbě nazýváme fantazie(bez tématu), ba dokonce veškerou hud- bu bez textu. 69 O ideálu krásy Nemůže existovat žádné objektiv- ní pravidlo vkusu, které by prostřed- nictvím pojmů určovalo, co je krás- né. Veškerý soud z tohoto pramene je totiž estetický, tj. jeho určujícím důvodem je pocit subjektu, a nikoli pojem objektu. 71 ... kdo může z přírody zcela vylá- kat její tajemství? 73 Nikdo snad nebude tvrdit, že člo- věk musí mít vkus k tomu, aby v kru- hu nalezl větší zalíbení než v něja- kém hrbolatém obrysu... 80 Proto anglický vkus... příroda, kte- rá je tam v rozmanitostech marno- tratná, až bujná, a která nepodléhá nátlaku umělých pravidel, je schop- na poskytovat jeho vkusu neustálou potravu. 81 Ještě je třeba rozlišit krásné před- měty od krásných pohledů na před- měty... 82 Krása se shoduje se vznešeností v tom, že obě se líbí samy o sobě. Dále v tom, že ani jedna nepředpokládá 18 XV. Trienále umělecké knižní vazby v Plzni ozvláštnila paní Annette Friedrich „Procházkou s paní Woolfovou“. Svou prezentaci otevřela pohledem na oblohu. Po podivuhodných knihař- ských variacích se vrátila zase na oblohu. Bezděčně dala před oči krásu přírody v sousedství krásy věcí tvořených člověkem. Motiv, který provází lidské úsilí a touhu od nepaměti. Takový motiv nemohl minout ani německý osvícenec Immanuel Kant. Zejména ve své Kriti- ce soudnosti věnuje nemálo pozornosti vkusu a umění. Kantova Kritika soudnosti byla vydána roku 1790. Tedy dříve, než se ve Vídni zozezněla Beethovenova Pastorální symfonie. Mnohem dříve, než pařížské salony rozzářilo slunce Auguste Renoira. Pojďme trochu prolistovat Kantův spis. Budeme listovat českým zněním z roku 2015 z pražské- ho nakladatelství Oikoymenh. ESTETIKA Immanuel Kant o vkusu a umění Immanuel Kant o vkusu a umění

25. 25 mohli prohlédnout další zajímavé výstavy, které probíhají souběžně s naší výstavou. Například výsta- vu historických kol, jak se žilo ve středověku, zbrojnici a další expo- zice. Věřím, že mi dáte za pravdu, když napíšu, že XV. Trienále se povedlo stejně jako XIV. trienále. Vše bylo úžasné a perfektně připravené. A pořadatelům velké díky. Dík pa- tří i poskytovateli prostor a předná- šejícím. Jiřina Musilová tě lidí to pomů- že a budou to využívat. Jelikož se kvůli nemoci přednášejícího jedna před- náška neko- nala, využili jsme pozvání všeobecně na- daného výtvar- níka Dalibora Nesnídala na jeho výstavu v nedalekém Pivovar- ském muzeu. Taková výstava oko- mentovaná autorem – komu se to podaří. A byl v podstatě konec. Čekalo nás ještě přátelské posezení v re- stauraci Sedmé nebe a pak vzájem- né rozloučení. Kdo zde zůstal do neděle, určitě se nenudil a mohl si prohlédnout a navštívit třeba plzeň- ské podzemí, nebo Muzeum loutek a spoustu jiných kulturních památek, které Plzeň nabízí. Já bych se ráda vrátila k budově muzea, kde si účastníci semináře si pohled na knihy ze všech stran. Výstava byla profesionálně připra- vená a tvořila jeden nádherný celek. K vernisáži samozřejmě patří i malé občerstvení, které bylo připraveno před vstupem do sálu. Následovalo společné fotografo- vání. Poté jsme se přemístili zpět do přednáškového sálu, kde nás čekala Anette Friedrich, aby nás seznámila se svou tvorbou a svou oblíbenou spisovatelkou a literární kritičkou Virginií Woolfovou. Bylo zajímavé sledovat, jak postupuje při tvorbě designu, jak o něm přemýšlí, i když tento postup je u každého jedineč- ný. Následovala valná hromada členů SČK. A nyní důležitý bod semináře: spo- lečenský večer s tombolou. K tomu myslím není co dodat. V restauraci hotelu Continental, hned poblíž mu- zea nás mile přivítali. Připravené pohoštění, jídlo a vše okolo bylo skvělé. Klobouk dolů před nimi. Sobota. V suterénu muzea nadále probíhá prodej knihařských potřeb a materiálů a v sále začíná předná- šet šikovná Pavla Lukasová: Vál- cová pouzdra. Zjistili jsme, že i ty mohou být malým uměleckým dílem. Hned po Pavle se ujímá slova Karel Havlík se svojí přednáškou Řezání a tepání do kůže. Přivezl s sebou několik uká- zek hotových knih a přivezl i odřezky kůží, které nám mohou být nápomocné při výběru vhodné kůže pro tuto techniku. Samozřejmě jsme si kůže hned rozebrali. Po obědě jsme se mohli díky Mgr. Markovi Stašovi a Ing. Ivo Šmelhausovi se- známit s komunitním úložiš- těm dat na internetu, naučit se s ním pracovat a využí- vat ho. Přiznám se, že pro mě to bylo něco, co utíkalo okolo, ale věřím, že spous- Zájem o prohlédnutí vazeb Jaroslava Olšáka byl veliký Účastníci vernisáže XV. TUKV a XX. odborného semináře SČK v Plzni 2016

24. ničce, tak i před budovou u fontány. K dispozici nám byla i krásná knihov- na spojená se studovnou. Zde nám pan Ila Šedo, vedoucí knihovny, její živá duše, připravil zajímavou výsta- vu neboli ukázku starých význam- ných knih, které pochází ze sbírky muzea a byly překrásně vázány ně- kdejšími knihaři. Stále je čtvrtek 15. září a v pod- večer v 18 hodin začíná první před- náška: Identifikace knižních vazeb, přednášel PhDr. Ila Šedo. Tato velice zajímavá přednáška byla doplněna fotografiemi na promítacím plátně. Byly to fotografie historických knih s označením knihaře, který knihu vázal. Přednáška nás měla nabá- dat, jak a proč by měli knihaři na své vazby dávat svoji značku a k čemu pak toto značení slouží. Po skončení přednášky se někteří účastníci ubí- rali na pokoj, aby po dlouhé cestě nabrali energii na dal- ší den. Jiní dali přednost nabí- rání sil v plzeň- ských hospůd- kách. A je tu pátek 16. září. Ráno probíhá regis- trace dalších příchozích, za- tímco v suterénu, v největší docho- vané středověké městské zbrojnici celé Evropy, zahajují prodej prodej- ci knihařských materiálů. Jen veliká škoda, že jich nebylo více! A máme tu devátou ho- dinu a začíná první páteč- ní přednáška manželů Krup- kových, věno- vaná knihaři Jaroslavu Ol- šákovi a jeho vazbám. Vy- právěli o něm a jeho vazbách velice zajímavě a s velkým nadše- ním. Přednášku doplnili knihami jím svázanými, které s sebou přivezli. Nezapomněli připravit i bílé rukavičky, bez kterých jsme nesměli kni- hy obdivovat. Bylo opravdu na co se dívat a co obdivovat. Jedenáctá páteční hodina. Na přednášku nastupuje za- hraniční a nám všem velmi dobrý známý kamarád, Jacek Tyl- kowski. Má trochu trému, ale jeho manželka mu dodává sílu. Připravil si pro nás přednášku s názvem Zdo- bení knižní ořízky pigmentovou folií. Co k této přednášce napsat? Prostě super! Po obědě jsme se sešli opět v přednáškovém sále, který tento- krát praskal ve švech. Probíhalo zde slavnostní zahájení vernisáže a vyhlášení výsledků knihařské sou- těže. Slavnostní zahájení a úvod- ní slovo měl PhDr. Ila Šedo a Mgr. Ivana Vyhnalová. Pár slov přednesl, a zároveň se zúčastnil předávání cen, ředitel Západočeského muzea PhDr. František Frýda. K výstavě a k výběru knih se vyjádřil i Mgr. Jan Hybner z VŠUP Praha, který byl předsedou odborné poroty letošního trienále. Byl nám představen i autor návrhu cen za oceněné vazby Ma- rek Franz, který výrobu originálních a nápaditých cen i zrealizoval. Ceny přivezl až z Ostravy, kde studuje na univerzitě. Po skončení tohoto ceremoniálu jsme se za zvuku slavnostních fanfár přesunuli o patro výše po centrálním schodišti, na kterém stěny lemuje rozměrný reliéf na motivy české báje o Ctiradu a Šárce- Dívčí válka. Zde nás čekala výstava knih, které byly zdařile nainstalovány v prosklených vitrínách. Ty umožňovaly vychutnat 24 Ceny jsou připraveny k předání Návštěvníci výstavy Jedna z vystavených vazeb, tentokrát práce Dalibora Nesnídala

21. 21 Autor Napíše na počítači článek formou prostého textu. Může použít jemu obvyklý editor – např. MS Word nebo LibreOffice či jiný. Autor textu nechť se omezí pouze na členění nadpisů a odstavců, přičemž používá jeden typ písma. Klávesu ENTER použij- te jen v případě oddělení nadpisu či odstavce!!! Tučné písmo či kurzíva ať je použita jenom výjimečně, a to pouze na místě, kde to autor výslov- ně chce. Určitě nedodávejte grafic- kou podobu, stejně sazeč článek nakonec přeleje do sloupce podle potřeby! Soustřeďte se na srozumi- telný sloh a minimum pravopisných chyb. Samozřejmostí je respekto- vat den uzávěrky 30. 10.!!! Obrázky do textu DOC nepatří, jen poukažte na umístění (např: obr. 1). Nechte je v originální velikosti jako zvláštní soubory JPG, TIFF, PNG... Obrázky pro účely tisku mají mít dobré rozlišení (pomohou vám s tím vaši mladí). Obrázky musí mít popis. Vytvořte si v počítači místo, kam při- pravíte všechny soubory: Text člán- ku (např. Staša Jak poslat.DOC), text popisů obrázků a jiných pokynů k sazbě (např. Staša pokyny a popi- sy obrázků.DOC) a soubory obrázků (Staša obr1.JPG, Staša obr.2.JPG... atd.). Obrázků neposílejte více než je třeba, ale sami vyberte maximál- ně 5 kvalitních ostrých fotek, které se váží k Vašemu textu. Soubory neposílejte e-mailem Ivaně a nejlépe ani mně, ale vložte je sami na úložiště. Dělá se to vel- mi snadno, myší během jednoho telefonátu se mnou (608 027 354). Poté, co jste získali přístup k úlo- žišti (požádejte mne na e-mailu marek@stasovi.cz, pošlu údaje pro první přístup). Na úložišti SČK v knihovně dokumentů je složka OBČASNÍK PODKLADY, kde má každý autor svou podsložku se vším příslušenstvím (vytvoříte si ji sami), v níž je text článku, text s pokyny a obrázky. Při přípravě podkladů je zapotře- bí, aby editor podle výše uvedených pokynů jako článek připravil i OB- SAH, TIRÁŽ, ÚVODNÍK, REKLAMY, drobná sdělení, atd. – nejen články odborné!!! Editor, šéfredaktor Editor má na starosti obsahovou stránku Občasníku, vybírá a oslo- vuje a pobízí autory, ze zaslaných textových příspěvků vybírá kvalit- ní a upravuje nekvalitní, aby číslo bylo vyvážené, vybírá vhodné ob- rázky. Je nutné aby editor praco- val s ucelenou podobou příspěv- ků přímo na úložišti a zodpovídal za obsahovou úplnost příspěvků na úložišti. Zde je na místě dů- sledný systém!! Obsah má být hotov do 15. 11. Korektor Korektor texty čte a poznámku- je, ideálně je vrací s poznámkami (šéf)redaktorovi, který navržené změny jedním tlačítkem prove- de či odmítne. Když je příspě- vek určen k publikaci a je zko- rigován, je nutné to na úložišti vyznačit! Například do poznámky pod textem nebo do popisu sou- boru. „ Zkorigováno!“ Vysvětlím osobně postup zájemcům o práci s recenzí ve Wordu a Libreoffice. Korektura do 22. 11. Dosavadní podoba Občasníku SČK má charakter magazínu s pravidelnými rubrikami. Taková je vize šéfredaktorky/editorky/korektorky Ivany Vyhnalové a zpracování grafika Václava Bodrova z roku 2015. Od editora, autorů textů a fotografií přes stylistické a pravopisné korektory, přípravu dat pro sazbu a sazbu samotnou jde o práci dobrovolnou, konanou zdarma a zatíženou méně či více chybami. Je velikou otázkou, zda současný stav je udržitelný. Pro potřebu následujících řádků uvažujme, že ano, neboť rada SČK se shodla na tom, že je potřeba tištěný Občasník pokud možno udržet. Pokusím se naznačit pravidla, která všem zúčastněným usnadní proces tvorby Občasníku. INFORMATORIUM Tištěný občasník Manuál pro pracovní skupinu Tištěný občasník Manuál pro pracovní skupinu

26. Vážení přátelé, kolegové knihaři, během zasedání poroty XV. trienále umělecké knižní vazby v Plzni jsem měl možnost zblízka nahlédnout do systému hodnocení soutěže. Ve vztahu ke Společenstvu čes- kých knihařů jsem pouze externista, umělecké knižní vazbě se nevěnuji, přesto si Vás dovolím seznámit s ně- kterými poznatky a návrhy, které by mohly vést k aktualizaci soutěže. V současné době jsou knižní vaz- by hodnoceny podle těchto kritérií: 1. vysoce kvalitní vazba, nejlépe odpovídající obsahu knihy (Cena Jána Vrtílka) 2. esteticky a řemeslně výjimečná knižní vazba (Cena Ladislava Hodného I) 3. kvalitní design knihy (Cena Karla Dudeška) 4. nej autorská kniha/objekt (Cena Jiřího Hadlače) 5. výjimečně kvalitní soubor prací (Cena Jindřicha Svobody) 6. nej studentská práce (Cena SČK) Vždy jsem si představoval Spo- lečenstvo českých knihařů jako sdružení, které pod sebou zahrnu- je všechny knihaře. Tedy nejenom ty, kteří se věnují umělecké knižní vazbě. Proto bych navrhoval, aby se soutěž, organizovaná Společen- stvem, věnovala všem kategoriím, ve kterých se dá v oboru“ knižní vaz- ba“ projevit výtvarný cit a technolo- gická zručnost. Pro uměleckou knižní vazbu by byla vyhrazena samostatná, jediná a všezahrnující cena. Do této kate- gorie by patřily práce, které vycházejí z knihařské tradice. Desky jsou pota- ženy ušlechtilými materiály, na nich je provedena výzdoba knihařskými zdobnými technikami. Technologické nároky jsou samozřejmostí. Tato cena by mohla být nazvána podle největšího novodobého čes- kého knihaře Jindřicha Svobody. V kategorii Knižní vazba malo- nákladové knižní produkce by by- la oceněna adjustace bibliofilských vydání. Za bibliofilii lze považovat knihu, která vyšla v nákladu do 200 ks. Při zpracování malého ná- kladu knih je možno knižní vazbě věnovat intenzivní péči. Na poli ma- lonákladové knižní produkce vzniká mnoho invenčních nápadů, které by si zasloužily pozornost i ocenění. V kategorii Knižní vazba velkoná- kladové knižní produkce by naopak byly oceněny knihy vznikající průmys- lovou cestou. Myslím, že i v tomto oboru by se Společenstvo mělo anga- žovat. Ocenění za kvalitní knihařské strojní zpracování by mohlo přispívat ke zkvalitnění průmyslové produkce vazeb. Navíc, i v oblasti strojní výro- by vznikají zajímavá knihařská řešení týkající se konstrukce, materiálů nebo způsobu vnější úpravy. Spolupráce s průmyslem by mohla Společenstvu prospět i ekonomicky. Vedle kategorie „umělecká knižní vazba“ by měla existovat ještě jedna cena pro individuální práci s knižní vazbou, která by mohla být nazvána Experimentální knižní vazba . Sem by spadaly autorské projekty, koncep- tuální knižní objekty a další podobné výtvarné projevy na téma „kniha“. A nakonec se přimlouvám také za cenu, která by mohla být označena jako Knižní vazba knihařské kon- fekce (jiný vhodný název mě zatím nenapadá). V této kategorii by byly hodnoceny výrobky firem, které se zabývají produkcí diářů, sešitů, no- tesů, kalendářů, záznamníků apod. Ocenění by mohlo vhodným způso- bem usměrňovat výtvarnou a funkč- ní hodnotu tohoto druhu knihařských výrobků. Součástí Trienále by mohla být také prodejní výstava těchto pro- duktů. Dále bych také rád investoval energii do kategorie Knižní vazba studijní práce . 26 Diskuze nad cenami TUKV Diskuze nad cenami TUKV Během hodnocení vazeb na Trienále UKV v Plzni se v porotě diskutovalo nad udělovanými cenami, nad jejich názvy, náplní, ... Předseda poroty Jan Hybner nelitoval času a poslal mně, Markovi Stašovi, Elišce Čabalové a manželům Krupkovým dopis, který vám přetiskujeme spolu s reakcemi k zamyšlení a doufám, že se nad cenami zamyslíte i vy a napíšete nám svůj názor. Předem děkuji! Ivana Vyhnalová

5. 5 Mezi poučenými sběrateli gra- fiky a exlibris je Nakladatelství Kniha, grafika, bibliofilie (KGB) pojmem známým a zavedeným. Jak a kdy jste začínali? Začátek našeho společného vy- dávání je třeba hledat v roce 1972, kdy jsme vydali – tenkrát pochopitel- ně bez svolení úřadů – první svazek, tehdy ještě soubor deseti exlibris pro přátele s námětem „ Píseň písní“. Autorkou krásných dřevorytů byla ilustrátorka, mimořádná grafička Olga Čechová. Chtěli jsme zaplnit místo po odcházejících vydavatelích bibliofilií, kteří buď zestárli, nebo se obávali trestných sankcí. Z prvního souboru vznikla tradice a tak se zro- dila edice BIBLOS. Co jste vydávali, jak se obsah měnil s časem, jaké edice či druhy jste vydávali, atd... Můžete i spočí- tat, kolik toho všeho bylo? Přesto, že bylo vydávání bez po- volení Ministerstva kultury (zamít- nuté žádosti mám uloženy) riskant- ní, pokračovali jsme s edicí Biblos i nadále a konečné číslo 55 uzavírá i naši činnost v roce 2015. K tomu postupně přibyly i další ediční řady: „ Velký Biblos“, deset vyda- ných souborů, následovala edice “ Sladké jádro srdce“ – osmnáct svazků, příležitostné tisky určené jen pro přátele, a k tomu přidejme padesát volných grafických listů s hudební tématikou dle výběru Jo- sefa Runštuka. Jako „legalizovaní“ nakladatelé jsme vydávali pro Sdru- žení českých umělců grafiků krásné kalendáře vyzdobené originálními grafickými listy a spolu s naklada- telstvím Volvox Globator jsme vydali přednostní tisky s originály grafik. Tato edice Symposium zahrnuje cel- kem 22 svazky. Stačí, nebo mám ještě pátrat v paměti? Jakou podobu (myslím z pohle- du knihaře) měly konkrétní vydá- vané věci? Vím, že jste neprodá- vali vydávané knihy ve volných složkách, které by si mohli knihaři zakoupit, zpracovat a sami pro- dat. Proč? Proč? Protože nemám rád odr- bané knihy s ohmatanými hřbety a bibliofilie je přeci krásný tisk, vydá- vaný v nízkém nákladu a trpí ještě mnohem více než obyčejná kniha. A pokud chtěl některý knihař knihu převázat podle svého návrhu, mohl tak učinit, nebo předem zakoupit kni- hu ještě nesvázanou. S kterými výtvarníky jste spo- lupracovali? Odhadem, kolik jich bylo? Naší snahou bylo zapojit všechny dobré umělce grafiky (to zní divoce, že?), tedy alespoň známé dobré grafiky a bylo jich kolem osmdesá- ti. Jen dva stále slibovali, ale nikdy pro naše nakladatelství nepracovali. Škoda – pro nás i pro ně, že? Kterého vydaného díla si nej- víc vážite sami, které bylo nejlépe přijato zákazníky, které bylo kdy oceněno odbornou porotou? To je zvláštní otázka. Nakladatel si váží všech knih, které vydává a svě- dectvím o vyrovnané kvalitě a dob- rém výběru autorů je fakt, že většina souborů, grafik i bibliofilských tisků byla při ukončení činnosti vypro- dána. A soutěže, ceny? Jen jednou jsme zaslali knihu „Máj“ s grafickým doprovodem Pavla Sukdoláka v úpra- vě Jiřího Rathouského do soutěže o nejkrásnější knihu roku, pořádanou Památníkem národního písemnictví a již týden před zasedáním poroty Rukodělná knihařství jako to naše si považují každé vzácné příležitosti, kdy se mohou věnovat práci s krásnou knihou, bibliofilií, jaká se vymyká běžné produkci. O to více osobně vděčíme Kar- lu Žižkovskému a jeho kolegovi Josefu Runštukovi za dlouholetou možnost pro ně pracovat. Loni, v roce 2015, ukončili vydavatelskou činnost. Obrátil jsem se na Karla Žižkovského s prosbou o představení KGB čtenářům Občasníku. „ Kniha, grafika, bibliofilie“ Karla Žižkovského a Josefa Runštuka Karla Žižkovského a Josefa Runštuka

13. 13 panovníka, kterého zachycuje buď v majestátní podobě s atributy jejich moci nebo v podobě středověkých rytířů na koních. Dále je zde dolo- ženo jedno z nejstarších vyobrazení jihlavského městského znaku v po- době, která byla oficiálně potvrzena až privilegiem Františka Josefa II. v roce 1900. Rukopis je součástí archivní- ho fondu Archiv města Jihlava do r. 1848, odd. Úřední knihy a ruko- pisy, inv. č. 17. Archivní kulturní památkou byl prohlášen taktéž v roce 1998 pod č. 128. V tomto článku se podíváme na jedny z nejvzácnějších rukopisů, kte- ré jsou uloženy ve Státním okresním archivu Jihlava. Na tzv. Gelnhause- nův kodex a Zbraslavskou kroniku. Jedná se o nejčastěji publikované iluminované rukopisy z archivu. Stej- ně jako ostatní vzácné archiválie jsou uloženy v trezoru v ideálních klimatických podmínkách s protipo- žární ochranou. Nyní si dovolím exkurs do historie a obsahu obou památek. Gelnhausenův kodex je jedním z nejvýznamnějších reprezentantů knih městského zákonodárství. Od- ráží významné postavení středo- věké Jihlavy v oblasti právní, jako vrchní stolice horního práva pro teh- dejší české země a též jako odvolací instance v oblasti práva městského. Obsahem této právní knihy je sbírka privilegií, statutů a nálezů jihlavského městského a horní- ho práva. Hodnotu díla umocňuje sama osobnost autora – městské- ho notáře Jana z Gelnhausenu. Jan byl významný středověký právník, jenž působil v několika královských městech – jako písař v Kutné Hoře v polovině 14. století, jako registrá- tor v kanceláři Karla IV., v Olomouci ve službách biskupa či v brněnské městské kanceláři. V jihlavských městských knihách a právních ko- dexech je Jan z Gelnhausenu popř. jako Jan Brněnský (Johanes Brun- ner) doložen v letech 1397–1404, kde působil jako vedoucí městský notář, zároveň byl rektorem městské školy a kromě toho působil i jako ve- řejný notář. Je známo, že Jan z Gelnhausenu v Jihlavě upravil starší právní sbírku ze 3. čtvrtiny 14. století, tzv. kodex B, práci městských notářů Jana z Hum- polce a Mikuláše z Chotěbuze. Prací Jana z Gelnhausenu vznikly koncem 14. století a počátkem 15. století v Jihlavě tři velké pergamenové právní kodexy. Nejvýznamnější je tzv. Kodex A, zvaný Kodex Geln- hausenův. Kodex sestavený v letech 1400–1408 obsahuje právní senten- ce a přepis 21 městských privilegií z let 1269–1392, která Jihlava obdr- žela od českých králů a moravských markrabat počí- naje Václavem I. a konče markrabě- tem Joštem včetně známého jihlav- ského privilegia A. Veškeré latinsky psané listiny jsou zde precizně opsá- ny a přeloženy do němčiny. Kniha je psána velkým knižním písmem – kaligrafickou tex- turou, a čítá 187 pergamenových listů. Pro své ilu- minace, jež jsou pracemi minimálně dvou ilustrátorů, má mimořádný vý- znam též po strán- ce uměleckohis- torické. V úvodu každého privilegia se nachází mini- atura příslušného HISTORIE KNIŽNÍ VAZBY Co se skrývá v Jihlavě Co se skrývá v Jihlavě Gelnhausenův kodex – celkový pohled na přední desku

4. 4 Červenec 1997 1. Seminář SČK – Červený Hrádek Tomuto semináři předcházela mravenčí práce hlavně Jany Přibíko- vé: shánění adres knihařů i dealerů z Čech a Slovenska, telefonová- ní, dojednávání prostoru na zámku v Červeném hrádku, starost o finan- ce a organizační zabezpečení semi- náře. Přibíkovi i Sobotovi museli opět přispět s financemi. První předná- šející dělali svoji práci z nadšení a zdarma: Jan Sobota – Mechanismus a struk- tura vazby Jarmila Sobotová – Vazba se zkříže- nou strukturou Pamela Moore – Harmoniková vaz- ba Jana se starala o průběh všeho, včetně ubytování a tak ani neměla čas navštívit přednášky, ačkoliv poplatky zaplatila. Jana Přibíková za to má můj ob- div a vděčnost. Hlubokou vděčnost a úctu cítím také k Janu Sobotovi, bez něhož by Společenstvo českých knihařů nevzniklo. A následně cítím úctu a vděčnost ke všem dalším dobrovolníkům, bez jejichž obětavé práce by Společen- stvo českých knihařů nepokračovalo a nedožilo by se 20. narozenin. V neposlední řadě děkuji všem účastníkům seminářů, bez nichž by Společenstvo nemělo žádný význam. Jarmila Sobotová Oficiální vznik Společenstva českých knihařů: Takže jenom několik upřesňujících informací ohledně formálního vzniku organizace: Leden 1997 Honza, Jana a já jsme se rozhodli plány uskutečnit ještě v tomto roce. Název: Společenstvo českých knihařů. Tento název jsme zvolili, neboť navazoval na „Jednotu společenstev českých knihařů“ , která existovala v první polovině 20 století. Informa- ce jsme se dočetli (Franta Přibík se dočetl) také v časopise KNIHAŘ. Pouze jsme změnili množné číslo na jednotné a drze jsme se rozšířili na „ mezinárodní“: Únor 1997 Žádost o povolení organizace jsme podali na Ministerstvu kultury: U žádosti o povolení nového spole- čenstva jsme museli doložit bankov- ní účet organizace. Přibíkovi a So- botovi byli sponzoři. Základní vklad byl 10.000 Kč.Vytvořit účet bylo do- cela složité, neboť jsme potřebovali nejméně 7 podpisů od zakládajících členů. Dále jsme si museli nechat od notáře vyhotovit jednací řád a sta- novy. Zvládli jsme to: Společenstvo Českých knihařů oficiálně vzniklo s povolením Ministerstva kultury v únoru 1997. Rada byla vytvořena jako proza- tímní, protože k oficiálním volbám a schválení rady došlo až na prvním společném semináři v červenci. Rok 1997 Tak na tomto místě budu citovat Janu Přibíkovou, která situaci po- psala celkem přesně a stručně, jak to Jana umí: „ Bylo to ráno 1. 1. 1997 v kuchyni u Sobotů v Lokti. Seděli jsme tam, ještě mírně ovíněné v sestavě Jája Sobotová, Honza Sobota, Jana Hodná s manželem Láďou a můj muž František Přibík a já. Sobotovi začali, že bychom se měli jako kni- haři nějak sdružit a založit nějaký knihařský spolek. Mě se to moc nelí- bilo, oponovala jsem s tím, že u nás už bylo schůzování víc než dost. Ale většina byla pro spolek a já muse- la ustoupit. Dohodli jsme se, že ne- cháme zřídit bankovní účet, na který zatím vložíme svoje vlastní peníze (jsou tam dosud), dáme dohromady nějaký seminář, pozveme zahranič- ní přednášející a hlavně oslovíme české knihaře a příznivce našeho krásného řemesla. Nejdříve jsme oslovili Víťu Prágra, protože ten měl pod palcem všechny knihaře a již v té době vydával různé sborníky. Víťa velmi rád pomohl a ro- zeslal přihlášky ve sbornících. Teď ještě zbývalo vymyslet něja- ký znak pro náš spolek. Můj man- žel, který nám moc fandil, prochá- zel staré časopisy KNIHAŘ a našel v nich starý předválečný znak. Všem se nám líbil a tak ho Oldřich Vaněk mírně upravil a dal ho do digitální podoby. Celé naše společenstvo se pak legalizovalo v červenci 1997 na spo- lečném semináři na zámku Červený hrádek u Chomutova. Přijelo dale- ko více zájemců, než jsme počítali. Účast byla obrovská. Jen Bedřich Zákostelecký přivezl snad celou tří- du svých žáků z univerzity. Vše bylo velmi srdečné a byla zde také zvolena rada společenstva, která se po té rozhodla, že takováto setkání se budou svolávat každo- ročně.“ SPOLEČENSTVO ČESKÝCH KNIHAŘŮ je mezinárodní organizace, knihařů, grafiků a restaurátorů, tiskařů, kartonážníků, návrhářů, ka- ligrafů, typografů, rytců a dalších umělců v oboru knihy, spisovate- lů, básníků, vydavatelů, obchodníků s knihami, knihařským materi- álem, nářadím, stroji, či knihařskými výrobky, výrobců knihařských potřeb a sběratelů knih.

7. 7 nímu bloku. Ten jsem šila pomocí dvou jehel s barevnou nití. V délce stehu jsem použila tři kotvící místa a to dva zapošívací stehy u hlavy a paty a mezi nimi řetízkový steh. Zá- roveň s knižním blokem se přišívaly i vnitřní desky, které měly potažené přídeští. Hlava a pata knižního bloku byla opatřena zvlášť šitým koptským kapitálkem, nebo-li obnitkovacím stehem. Tím byly rovněž připevněny desky ke knižnímu bloku. Zkušenost to byla ohromná. Není legrace přišívat složku dvě- mi proti sobě jdoucími jehlami. A vůbec viditelné šití samo o sobě nutí k trochu přehnané koncentraci, aby bylo všechno stejné a do rovi- ny. Po opadnutí nadšení z vyko- nané práce přišlo probuzení. A co dál? Všechny varianty, které mi ko- lovali hlavou snad ani nelze popsat. Zaměřila jsem se na svislou osu souměrnosti, která v grafickém zpra- cování knižního bloku hraje důleži- tou roli a v celkovém vzhledu rodí- cí se knižní vazby také. Po výběru motivu jsem se rozhodovala, jakou techniku použiji pro jeho ztvárnění. Chtěla jsem opak dřevořezu – tedy klást vrstvy. Aplikace usně se mi moc nezamlouvala, ale co jiného? Nakonec samotný vzhled či struktu- ra květu použitého uvnitř bloku mě přivedl na myšlenku provézt to tva- rovanými drátky. Barevnost usně na kých pergame- nových va- zeb z 15. a 16. století. Cílem bylo dosáh- nout kompakt- ní knižní vaz- by spojením pevného a tr- vanlivého šití s ohebným a přitom odol- ným pergame- nem, bez po- užití lepidla či jeho minimálního množství. To mne přimělo opětov- ně se vrátit k oblíbené knize The archeology of medieval boo- kbinding od J. A. Szirmaie. A tehdy se to stalo. Listování jsem předčas- ně přerušila u Koptské vaz- by. U ní jsem zůstala něko- lik dní, dokud jsem se neroz- hodla použít jí na Atalu. Vazba byla vybrána a začala peč- livá příprava jednotlivých technolo- gických kroků. Aniž bych dopředu plánovala výzdobu desek, rozhodla jsem se pro dvojité pevné desky. Na des- ky jsem pou- žila slabou (1 mm) strojní lepenku. Dvě vnitřní desky jsem potáhla usní z jedné strany se zá- ložkami a ne- chala je při- pravené k při- šití ke kniž- menzované. Ovšem osud knihy si to zřejmě nepřál... Za vším stál impuls, který mně zasáhl v Opavě na XVI. Semináři restaurátorů a historiků. Přítomní si zajisté upamatují, že téma konzer- vačních vazeb se opětovně vracelo každý den zpět na podium v Kultur- ním domě Na rybníčku. Dost mě mr- zelo, že jsem nikdy nedostala chuť zjistit si více o tomto trendu. Proto jsem se to po návratu ze semináře rozhodla změnit. Začalo to sháněním literatury, zpracovaných teoretických pracích na toto téma a samozřejmě diskuze se zasvěcenými lidmi. Růz- ných typů konzervačních vazeb je spousta a každá má něco do sebe. Dost mě nadchly měkké pergame- nové konzervační vazby, kterými proslul zejména Christopher Clark- son. Ten vycházel především z měk- Převzatý motiv z knihy Překreslený motiv květu s vyznačenými otvory pro drátky Celkový pohled na vazbu knihy Atala, autorka Marie Benešová 2016

12. 12 byl džbán, zbyla nám jen kulatá váza, něco jako pohár. To mi nevadilo, ale to, že mi číšník jednou řekl: „Kam s tím kalíškem?“ To mě naštvalo! Tak chlapi museli opatřit pořádný džbán! Po listopadu 1989 se rozhodlo, že se naše dílna přestěhuje do hlavní budovy VŠUP. Společně jsme se domluvili, že každý změníme mís- to. Zabalili jsme vše ke stěhování a ukončili další etapu této dílny. Fran- ta si našel práci ve Státním ústřed- ním archivu, kde měl plno kolegů a spolužáků restaurátorů. Tam si ho velmi vážili, chodili si k němu pro od- borné rady a on naučil plno mladých pracovníků – restaurátorů knihařské dovednosti, které neznali. Dovoluji si tvrdit, že to byl i trochu záměr jeho skvělého šéfa. Využít Frantův po- tenciál, chuť a radost naučit druhé, co sám umí. V Archivu působil až do konce svého tvořivého života. Fran- ta celý svůj život jezdil po výstavách kolegů, účastnil se Trienále, Semi- nářů SČK, kde občas dělal praktic- ké přednášky, přednášel v různých odborných školách a dával soukro- mé kondice. Když si vzpomenu na Frantu Šimla, je mi trochu smutno a prázdno, ale na druhé straně se mi zase vybaví vše dobré, zajímavé a veselé, co jsem s ním a jeho přáteli prožívala. Franto, DĚKUJEME! Jarmila Sequensová co nám donesli, neznat „ To nejde!“, a to vše se mi v dalším životě hodilo a stále z toho žiji. Do díl- ny chodili Frantovi zná- mí a tak jsem díky tomu poznala také několik vzácných lidí, jako je například Tomáš Vysko- čil, František Kusý, Vla- dimír Werl, Pavel Šváb, Otakar Karlas. Franta měl nad svým stolem pěkně zapaspartovanou fot- ku svého učitele pana Otto Blažka a návštěvám ji ukazoval a vyprá- věl. Jednou, když kamsi odjel, jsme s kolegou fotografem, který s námi sdílel společné prostory, vymysleli fórek. Fotograf Láďa přefotil pana Otto Blažka, našli jsme fotku Franty a udělali montáž, hlava pana Blažka sedí na Frantově těle. Zapasparto- vání, přesně ve velikosti i barvách, bylo na mě. Pak jsme pasparty s fotkou vyměnili a čekali. Franta si výměny hned nevšiml, a tak se příle- žitost našla až za několik dní: Franta opět návštěvě vypráví a pak hlavou kývne směrem k fotce: „ To je můj knihařský vzor“. Všimne si, že je pasparta nakřivo, srovná ji a komentuje to. Chci zachránit ještě chvilku a tak vysvětluji, že jsem asi nerada do ní šťouchla hlavou při na- máčení štětky do klihu. To už to ale Frantovi došlo, kotlík s klihem je příliš daleko, abych to mohla provést. Tak objevil náš „ pod- vod“ s jeho typickým „Vy potvory!“ Dlouho jsme se touto historkou bavi- li, hlavně dával Franta k dobrému, jak jsem mohla šťouchnout hla- vou do pasparty na zdi! Já, jako nejmladší, jsem pánům Frantovi a Láďovi chodila pro pivo k Bubeníčkům. Ne- výborného učitele, to Franta zvládl. Pak byl několik let v dílně sám, ale procházelo mu tam vždy několik no- vých posluchačů-studentů ročně. Ke všem se choval vlídně a vstřícně, přesně v duchu této dílny. Mé začátky v knihařské dílně byly učednické, vázala jsem hlavně škol- ní ročenky, časopisy a knihy do míst- ní knihovny. V knihařské dílně jsem působila po boku Františka Šimla devět let. Pracovali jsme na realizaci klauzurních a diplomových prací stu- dentů. Diplomantů bylo i šest ročně a každému jsme vázali až 30 knih. Nebyly to obyčejné diplomky, jako má dnes většina studentů vysokých škol, ale knihy, vydané studentem pod hlavičkou školy, včetně úpra- vy a ilustrací. Svědomití studenti, i ti, kteří chtěli mít svou práci sváza- nou co nejlépe, se přicházeli poradit o vazbě předem. Své knihy si sami skládali a šili. Během této práce byla v dílně příjemná tvůrčí atmosféra. Prošlo tudy více studentů, někteří z nich jsou dnes známé osobnosti ve svém oboru. Byli to například Aleš Najbrt, Michal Cihlář, Jan Hísek, Veronika Bromová, Milada Fišero- vá, Ota Bláha, Libor Beránek, Klára Roseová a další... A já tu měla mož- nost prožít devět úžasných let, kdy jsem se naučila plno knihařských dovedností, které bych jinak těžko praktikovala teoretickým studová- ním knih. Naučila jsem se pracovat pod tlakem času, poradit si se vším, Výstava SČK Brandýs nad Labem se svými „ovečkami“ Archivní výstava Č. Budějovice s Pavlou L. a Jarmilou S.

22. 22 znovu. Do toho přijde nová zásilka s již dříve poslaným obsahem, která ovšem může obsahovat jiné chyby (jak poznám, zda je to verze původní či opravená?) a čte se znovu. Mnoho starostí. Po sazbě, která se opozdí, nezbývá čas na grafickou korekturu. V tomto Občasníku byla otevřena otázka další podoby Trienále UKV a já bych rád čtenářům přidal i otázku další podoby Občasníku. Čas ukáže, zda se podaří udržet tištěný Občasník nebo se budou příspěvky publikovat formou webového blogu. Pokud čtete tyto řádky tištěné na papíře, podařilo se najít náhradu za Václava Bodrova, jelikož sazby a tisku se velice laskavě ujala Střední škola grafická Brno pod vedením Mgr. Evy Veselé. Závěrem mi dovolte připojit se k úvodníku Ivany a poděkovat všem dosavadním spolupracovníkům na tištěném Občasníku. Marek Staša Odeslaná vánoční pošta bývá oka- mžikem velké úlevy :-) Do 20. 12. Závěr: U každé podsložky v „OBČASNÍK PODKLADY“ na úložišti musí být v každém okamžiku jasno, zda se jedná o: • zaslaný příspěvek • stylisticky či obsahově upravený příspěvek • příspěvek po pravopisné korek- tuře • příspěvek včetně popsaných fotek s technicky bezchybnými a srozumitelnými daty pro sazbu • PDF pro korekturu nebo pro tisk Do současnosti texty po autorovi četli Ivana a Marek, často chybě- ly obrázky nebo nebyly ve vhodné kvalitě. Rovnou provádíme opravy a soubory si přeposíláme, až na- konec jeden neví, která podoba je konečná, a raději provede korekturu Technický redaktor Prohlíží zaslané příspěvky a ručí za kvalitu dat, za úplnost a za formu předávanou grafikovi. 25. 11. Sazeč Na úložišti najde všechny příspěv- ky ve formě určené k sazbě. Z nich vytvoří v podobě časopisu soubor PDF, který v malém rozlišení vloží na úložiště ke korektuře a po schválení korektorem vytvoří PDF tiskové v pl- ném rozlišení. Buď je zašle tiskárně nebo pošle tiskárně odkaz na úložiš- tě. Do 10. 12. Korespondence Ten, kdo rozesílá poštu, předem s hospodářkou provede kontro- lu uhrazených ročních příspěvků a adresy z adresáře si rozdělí do skupin podle obsahu zásilky a vy- tiskne adresy na štítky. Vytištěné Občasníky a novoročenky a pří- padný dárek, knihu ve složkách, vloží do obálek a posílá poštou. Letos při XV. TUKV v Plzni jsem nerozvážně přislíbil napsání krátké- ho článku na téma jak nakupovat a rozpoznat vhodné usně pro realiza- ci slepotiskové výzdoby na pokryvu knihy. Dnes vím, neměl jsem to sli- bovat, protože psaní není to, v čem bych nějak vynikal, spíše naopak. Moje praktické zkušenosti se mnohem lépe předvádějí a diskutují nad konkrétním typem usně, než te- oreticky a obecně popisují vlastnosti různých usní. Přesto se o to zjedno- dušeně pokusím. KŮŽE – je pokrývka těla různých zvířat. Je to materiál v surovém sta- vu k běžným účelům nepoužitelný, a proto je nutné následné technolo- gické zpracování. USEŇ – je technologicky zpra- covaná vyčiněná kůže s vhodnými užitnými vlastnostmi podle požadav- ků odběratele a zvoleného způsobu činění. Existuje velké množství technolo- gických postupů činění. Pro realizaci slepotisku na usňový pokryv knihy je nejvhodnější činění přírodními čini- dly např. směsí listí, stromové kůry a dřeva různých stromů. Tento způ- sob činění je velmi zdlouhavý (tech- nologický postup trvá cca 3 týdny), a vyčiněná useň je pro své vlastnosti použitelná pouze pro určité výrobky, mezi kterými jsou naše knihy. V současné době se více použí- vají k činění různé sloučeniny chro- mu, hliníku, železa a dalších. Takto zpracovaná useň má své specifické vlastnosti (pevnost, měkkost, pod- dajnost, tažnost atd.) a podle toho se uplatňuje při výrobě rozličných výrobků. Tyto usně však nejsou vhodné pro technologii slepotisku. Jak ale rozpoznat vhodnou useň pro slepotisk??? V obchodě vám nabídnou useň a budou tvrdit, že je vhodná k vazbě knih. Mají prav- du. Pokryv desek knihy lze zhotovit z jakékoliv usně, kterou knihař zvlád- ne technologicky zpracovat. Pokud se však rozhodne desky zdobit sle- potiskem, musí mít vhodnou useň, která po zatlačení ohřátého nástroje (tlačítka, zdobítka) do usně patřičně ztmavne a zvýrazní vtlačený motiv nebo linku. Výběr usní pro slepotisk Výběr usní pro slepotisk

3. 3 něco dělal se zlatem a kresbou a já jsem předváděla mramorování vodo- vými barvami na karagenu. Přivezla jsem spoustu barev značky Winsor- Newton, karagen a kamenec. Ma- teriál, který tehdy v naší zemi nebyl k dostání. Knihaři byli nadšení. Každý si udělal několik papírů. Ne- měli jsme lis, tak se obětavě nabídl Láďa Hodný jako lisující stroj na židli a papíry se lisovaly pod jeho stat- ným tělem. Ráno nás ovšem čekalo překva- pení. Do místnosti, kde visely pa- píry a byl uskladněný materiál se nějaký šikulka z přítomných vloupal a všechno ukradl. Tehdy se také ko- nala výstava knih a moje papíry měly být vystavené. Nic jsem neměla, tak ve výstavní místnosti visely pouze prázdné rámy s mým jménem. Inu, co měl chudák zlodějíček-nadšenec dělat, když se v Čechách nedostá- valo vhodného materiálu? Ostatní nadšenci nebyli tak pohotoví a tak jim zbyly oči pro pláč. Ale tak tragické to nebylo. Všichni jsme se na této „Papírové sobotě“ náramně bavili. Chodili jsme si do sklepa točit pivo ze sudu, vyráběli papíry, popíjeli liguére u baru, tan- čili (dokonce doktor Jiří Hynek Koc- man, v obleku a s motýlkem u krku tančil). Tehdy jsem se také poprvé viděla s Janou Přibíkovou. Nezapomenu na to, jak já, zbabělec ospalý, jsem šla spát dříve než statečnější účast- níci zájezdu, ale spánek mi nebyl umožněn. V noci mě probudila Jana s mojí sestrou, tahaly mě z postele a protože jsem stále trvala na tom, že chci spát, Jana mě kousla do ucha, aby mne probrala. Od té doby jsme věrné kamarádky. já a děti jsme se vrátily v tomto roce. Honza za námi přišel až za rok. V době, kdy jsme věděli, že se chceme vrátit, jsme si začali uvědo- movat, že by bylo hezké i praktické vytvořit v Čechách organizaci, kde by se scházeli pravidelně knihaři a ostatní nadšenci kolem knižní vazby, restaurování a prostě všech oborů kolem knih. Guild of Bookworkers jsme si vzali jako vzor po organizační stránce. Pravidelné semináře, před- nášky, workshopy, dealeři a členské výstavy při každém semináři. Orga- nizace seminářů v různých městech, renovovaní přednášející z domova i ciziny, členská základna a řada dobrovolníků, kteří se vynasnaží o co nejvyšší úroveň seminářů a také ostatních knihařských akcí. Náš pobyt v zahraničí byl také zá- kladním pilířem prvních seminářů. Spřátelili jsme se se špičkovými knihaři a významnými dealery z růz- ných zemí. Díky tomu byli ochotni přijet jako přednášející a nebo jako dealeři, i když finanční ohodnocení jejich práce bylo minimální (vzhle- dem k jejich cestovním nákladům). Před návratem jsme několikrát navštívili Československo. Setkali jsme se s mnoha přáteli. Zde musím uvést jednu akci, která byla něco jako předchůdce Společenstva. Po roce 1989 organizoval Phdr.Vladimír Kaiser pro knihaře „Papírové sobo- ty“ . Knihaři se sjeli, většinou v Žatci a vyráběli různé druhy dekorativních papírů. Honza a já jsme se jedné takovéto „Papírové soboty“ zúčast- nili. Bylo to v Ústí nad Labem v roce 1991. Sešlo se nás kolem dvaceti. Vla- dimír Kaiser ukazoval mačkané bar- vené silikonové papíry, Láďa Hodný Honza Sobota. To je ta hlavní osoba. Umělecký knihař a restaurátor srdcem i duší. To on způsobil roz- ruch kolem umělecké knižní vazby, kdekoli se objevil. 70–80 léta v Československu: Organizoval výstavy, byl u zahá- jení Trienále, psal odborné články. To se mu stalo ovšem osudným. Ko- munistům se jeho aktivity, hlavně ty mezinárodní, nelíbili a dali mu nůž na krk: buď „spolupráce“ nebo zákaz samostatné činnosti. Rok 1982 Honza sbalil svoje fidlátka a emi- groval do Švýcarska. Mezi „fidlátka“ patřilo pouze pár kousků oblečení, doklady a syn Radek. Hranice pře- kročili nelegálně, ale přežili to. Moje děti a já jsme odcestovaly legálně – s cestovním povolením na tři dny. Zastřelení nám bezprostředně ne- hrozilo. Cíl emigrace byly Spojené stá- ty americké, kam jsme se dostali v roce 1984. V USA jsme se velice záhy stali členy několika knihařských organizací, Guild of Bookworkers byla jednou z nich. Pravidelně jsme se zúčastnili „Standarts of Excellen- ce“ každoročních seminářů a výstav. Po krátkém čase si Honza získal úctu a uznání za svoje práce a stal se jedním z přednášejících na těchto seminářích. Rok 1989 Zásadní obrat v politické sféře Československa. Rozhodli jsme se vrátit domů, do naší rodné vlasti. To se nám podařilo až v roce 1996 (po splacení dluhů, které jsme si, blbci, udělali na kreditních kartách). Tedy Vznik Společenstva českých knihařů

14. 14 deští. Na šířku ve- likostně odpovídají knižnímu bloku, což vytváří typický cihlový vzhled go- tických vazeb. Na výšku jsou desky cca o 4 milimetry delší oproti knižní- mu bloku z každé strany. Opatřeny jsou masivním ko- váním, které se skládá z nárožnic, středového kování a spon na uzavírá- ní knižního bloku. Jedná se o gotické odlévané kování z mosazi. Nárož- nice nemají typic- ký deltoidní tvar, nýbrž vějířovitý, zakončený třemi celými a po krajích polovičními oblou- ky. Délka nárožni- ce podél hrany knižní desky je cca 90 milimetrů. Ve střední části kování se nachází vyvýšená pukla ve tvaru komolého kužele zakončeného plo- chou oblinou uprostřed s jamkou. Nárožnice nacházející se u hřbe- tu knihy mají v okrajích vyříznutou část pro kapitálky. Středové kování je typické pro období gotické knižní vazby. Jedná se o diskový tvar upro- střed původně s homolovitou puklou a po obvodu se šesti výčnělky ve schematizovaném tvaru lilie. Pukly se ani na jedné desce nedochova- ly. Průměr disku i s výčnělky je cca 125 milimetrů. Trn se nachází na mosazné podložce ve tvaru květiny o šesti dvojitých okvětních lístcích. Hlavice s dírkou má rovněž typicky gotický tvar a velikost cca 110 mili- metrů. Je upevněna dvěma nýtky k usňovému pásku, který je fixován na zadní desce pomocí mosazného terčíku ve tvaru obdélníku. číslem 692 jako součást archivního fondu Archiv města Jihlava do ro- ku 1848, oddělení Úřední knihy a rukopisy. Typologie knižní vazby gotických kodexů Gelnhausenův kodex je opatřen celokoženou nasazovanou vazbou s dřevěnými deskami. Třísločiněná useň je netenčená, barvená zřej- mě při procesu zpracování. Odstín a světlocitlivost, kterou lze sledovat na rozdílné barevnosti exponova- ných a skrytých míst vazby, odpoví- dají přírodnímu barvení pomocí rost- linných barviv. Useň je podle lícové kresby zřejmě teletina, v záložkách nebyla tenčena ani začištěna. Dřevěné desky o síle 10 milimet- rů jsou mírně hraněné z vnější stra- ny, hřbetní část je hraněná z obou stran. Usňové vazy jsou protažené skrz desky a zakolíčkované na pří- Zbraslavská kronika je naše nej- větší předhusitská kronika, časově zahrnuje dobu od smrti Přemys- la Otakara II. v roce 1278 do roku 1338. Oba autoři kroniky, Ota i Petr Žitavský byli opaty Zbraslavského kláštera, který byl založen Václavem II. v roce 1292 pro řád cisterciácký. Rukopis uchovaný v Jihlavě, jenž jako jediný obsahuje všechny tři kni- hy kroniky, vznikl v sedleckém kláš- teře v poslední čtvrtině 14. století a za husitských válek byl i s ostat- ními cennostmi kláštera uložen v Jihlavě, kde zůstal zapomenutý až do druhé poloviny 18. století, kdy jej objevil historik Jan Petr Cerroni. První kniha kroniky, jež je přede- vším oslavou krále Václava II., za- kladatele zbraslavského kláštera, obsahuje vedle zmínek o Přemyslu Otakaru II. také vyprávění o vládě Václava III., Rudolfa Habsburské- ho či Jindřicha Korutanského. Dále pojednává o nástupu Lucemburků na český trůn, o životě Jindřicha VII. a zachycuje zrušení templářské- ho řádu i smrt papeže Klimenta V. Ve druhé a třetí knize jsou letopisec- kým způsobem zaznamenány udá- losti z let 1317 až 1338, mezi nimiž např. nechybí živě vylíčený popis návratu mladého Karla do Čech. Zmíněný jihlavský rukopis napsa- ný na 185 pergamenových listech rukou několika písařů, opatřený ko- ženou vazbou s mosaznými nárož- níky a puklicemi, má vedle histo- rické hodnoty i nesmírnou hodnotu uměleckou, a to především pro dvě celostránkové kresby tří posled- ních přemyslovských králů a tří pa- novníků lucemburského dynastie a jejich manželek, jež představují významnou knižní ukázku středo- věkého výtvarného umění z období tzv. gotického krásného slohu. Nyní je rukopis, v roce 1998 prohlášený za archivní kulturní památku, ulo- žen ve Státním okresním archivu Jihlava a evidován pod inventárním Zbraslavská kronika – celkový pohled na přední desku

27. 27 autorské knihy, tradiční...), protože jsem se díky anglickému vzoru pře- svědčila, že to jde. Byly by oceněny knihy, které svým designem, novátorstvím, řemeslným zpracováním atd. v dobrém vybočují. Dále by získalo ocenění pět knih (le- tos knihy v užším výběru). Zvlášť by pak byly hodnoceny studentské prá- ce a jak píšete „knihařská konfekce“. V současnosti organizuje trienále a chod Společenstva pět aktivních lidí v radě. Zajišťují program trie- nále, přednášející, prostory, sbor- ník, účastníky obesílají... To vše dobrovolně, ve svém volném čase a upřímně, nemám představu, kolik by přibylo agendy, kolik lidí a institucí by se muselo obeslat, aby se tako- vé rozšíření dalo zrealizovat. Jest- li bychom vystačili se současnými prostorami... Nevím, kolik by se na výstavě sešlo zástupců s velkoná- kladovou produkcí, jak by se knihy hodnotily... V současnosti má rada co dělat, aby zajistila každoroční semináře, vydávání Občasníku a pak nestíhá- me řešit věci, které už běží... Přesto se snažíme neustále oslo- vovat osobnosti, které by mohly nějak pomoci v rozvoji knihařství a opravdu jsem moc ráda za vaši reakci. Jen málokdo je ochoten vě- novat energii a čas... Doufám, že se nám podaří vyvolat mezi členy konstruktivní diskuzi. Hezký den, Ivana Vyhnalová hodnoceny diáře, kalendáře, zá- znamníky... Nad cenami jsme už několikrát v radě přemýšleli. Víme, že jednotli- vé kategorie nejsou ideální a jak se i letos ukázalo, je velmi těžké vybrat jednu knihu třeba za kvalitní design nebo vybrat jednu esteticky a řeme- slně vyjímečnou... Vymezení kate- gorií působí zastarale, ale vychází- me z tradice a i pojmenování cen má připomenout významné osobnosti. Myslím si, že obsahem triená- le umělecké knižní vazby by měla být především umělecká vazba. Existují pouze studentské soutěže, které hodnotí různé experimentální vazby, různé knižní objekty, expe- rimenty s papírem,... a tyto práce byly a jsou i pro trienále skvělým oživením. Existují soutěže, které hodnotí kni- hu z hlediska typografie, ilustrací,... ale nemyslím si, že by do toho mělo „ fušovat“ SČK. Je pravda, že i záznamníky, ka- lendáře, alba, kroniky... mohou být kvalitně, vtipně svázány, mohou obo- hacovat i uměleckou knižní vazbu a proto bych tuto kategorii úplně ne- vylučovala. Trienále by ale mělo za- střešovat hlavně tu uměleckou vaz- bu. Tradiční techniky pomalu mizí. Je to i tím, že jejich zvládnutí vyža- duje mnoho času a trpělivosti, ale je- jich použití automaticky neznamená zastaralý design. Během anglické výstavy Prize Volumes, kterou jsem se kochala v Západočeském muzeu v Plzni před třemi roky, jsem si ne- dokázala představit práci poroty, kte- rá měla z takového množství vazeb vybrat tři nej. Vedle sebe soutěžily vazby s naprosto odlišnými přístupy, s využitím netradičních materiálů i ty, které experimentovaly se struk- turou vazby. Přesto porota dokázala tři vazby vybrat. Osobně bych zrušila jednotlivé ceny a udělovala tři hlavní ceny ze všech zaslaných vazeb (bibliofilie, Ve všech kategoriích by byla udě- lována 1., 2. a 3. cena. Jak vidíte, umělecká knižní vazba by byla rozšířením kategorií poně- kud upozaděna (i když při systému 1.–3. cena by laureátů individuálních vazeb zůstalo stejně). Není to z neú- cty k odkazu pana Vrtílka, Hodného, Dudeška nebo Hadlače. Vrcholných výkonů umělecké knižní vazby si velice vážím a práci s tlačítky, linka- mi, obloučky a bordurami považuji za mimořádný projev knihařského umění (sám bych to asi nedokázal). Změnu kategorií navrhuji, protože se domnívám, že výtvarnou hodnotu knižní vazby je možno hledat a nalé- zat i u výrobků zcela prostých a jed- noduchých. Při hodnocení knihařské produkce bychom si měli všímat jak individuálních knižních artefaktů, tak i produktů běžné řemeslné výroby nebo výrobků vytvářených za pomo- ci stroje. Systém hodnocení, který navrhu- ji, se zabývá všemi oblastmi knižní vazby a vychází vstříc celé knihař- ské obci. Jan Hybner Dobrý den, pane Hybnere, moc si vážím toho, že jste věnoval svůj čas trienále nejen jako porotce, ale že nad ním přemýšlíte, i když máte určitě jiné starosti. S odpovědí jsem si dala na čas. Nechtěla jsem být nezdvořilá, ale trochu zápasím s časem, ale také jsem si chtěla odpověď nechat tro- chu v hlavě „uležet“. Musím přiznat, že bezprostřed- ně po přečtení jsem pokládala za absurdní, že by v rámci Trienále UMĚLECKÉ KNIŽNÍ VAZBY byly

17. 17 rátním hebrejským písmem. A proto, že hebrejština nebyl již živý jazyk, byly texty doplňovány samohlás- kami jako diakritickými znaménky. Z této doby respektive z období mezi 3. stoletím př. n. l. a 1. stoletím n. l. se dochovaly tzv. Kumránské svitky nebo-li svitky od Mrtvého moře. Ty jsou psány na kůži z kůzlat a jehňat v drtivé většině starohebrejským písmem. Zhruba desetina textů je psána aramejsky a zanedbatelná část řecky. Ovšem po jazykovém rozboru Kumránské rukopisy na- značují, že je psali lidé, kterým byla aramejština bližší a známější než hebrejština. Co se týká Židovského písemnic- tví, hlavní knihou judaismu je tóra. Jedná se o pět knih Mojžíšových, řecky Pentateuch, jejichž veřejné předčítání tvoří nejdůležitější syna- gogální liturgie. Tóra určená k před- čítání dodnes musí být psána ručně na archy pergamenu, které tvoří svitek. Při opisování náboženských textů platí přísná pravidla. Při roz- sáhlejší chybě či při chybě v zápisu Božího jména je nutno použít nový pergamen. Pokažený se ovšem díky svému obsahu nesmí zničit, ale ukládá se v tzv. genízách. Šlo o úlo- žiště již nezpůsobilých svatých textů, které se nacházely většinou na pů- dách synagog. Genízy jsou pro studi- um židovského písemnictví doslova zlatou studnu. Fénické a aramejské písmo vznik- lo souběžně z prastarých semit- ských písem a vynikalo svou jedno- duchostí. Hlavně tím, že se jednalo o hláskové abecedy. Ač si to chceme přiznat či nikoliv, z těchto hláskových abeced pochází na 80 % známých abecedních soustav z celého svě- ta. Ani latinka není výjimkou, natož hlaholice či cyrilice, což jsou písma rovněž spojená s našimi dějinami. Marie Benešová kovým písmem a papyrus či useň s inkoustem nad hliněnou tabulkou s rydlem. Tyto změny zasáhly srdce asyrsko-babylonské kultury. A nešlo o jedinou kulturní tradici. Židé rov- něž podlehli a původní hebrejštinu užívali jen jako jazyk bohoslužebný. Po ovládnutí akkadské říše Peršany se aramejština stala lingou frankou „ nad sto dvaceti sedmi krajinami od Indie až po Kúš“, řečeno vzletnými slovy knihy Ester. Zajímavé je, že aramejština se stala jazykem mezinárodní komu- nikace. V Sakkáře, poblíž egyptské Memfidy, byl objeven papyrus filiš- tínského krále ze 7. století př. n. l., v němž v aramejštině žádá egypt- ského faraona o pomoc proti králi babylónskému. I přes pozdní při- pojení Egypta k Perské říši, patřil k národům, které aramejštinu pou- žívali nejvíce. Tento jazyk se začal v Egyptě objevovat ještě před anexí díky uprchlíkům z Aramu, Fénicie, Edómu a Judeje. Právě z Egypta, díky tamnímu suchému klimatu, po- chází prakticky všechny dochova- né texty v aramejštině napsané na papyru nebo kůži. Hebrejci Vraťme se do Judska, kde v roce 586 př. n. l. dochází k pádu Jeruza- léma a masové deportaci Židů do Babylonu. Židé v době svého zajetí, které trvalo ne- celých 250 let, z a p o m n ě l i svou řeč. Snad během dvou generací se původní heb- rejština vytra- tila z hovoro- vého jazyka a převládla aramejština. Po návratu do Judeje se původní starohebrej- ské náboženské texty začaly studo- vat. Starohebrejské písmo vzniklé z fénického bylo nahrazeno kvad- Kartáginci si stejně jako Féničané vedli obsáhlé archivy či knihovny. Dokazují to výroky dobových učenců a zájemců o kartáginské písemnosti. Slavný výrok sv. Augustina potvrzu- je, že podle „mnohých učenců pun- ské knihy obsahovaly mnoho moud- rosti a ctnosti“. Stejný názor očividně zastával i římský Senát, který dokon- ce, ještě po úplném srovnání Kartá- ga se zemí, nařídil vypracovat nový překlad jednoho ze zvlášť ceněných pojednání o zemědělství. „Senát da- roval knihovny města africkým vlád- cům s výjimkou 28 knih Magóno- vých, které z jeho nařízení měli být přeloženy do latiny... Text byl svěřen učencům vzdělaným v punštině.“ Je škoda, že ani tento překlad se nedo- choval. Aramejci Aramejské kočovné kmeny, ačko- liv nikdy nevytvořily jednotný stát, se zapsaly do dějin díky svému jazyku a písmu. Přes to, že nelze hovořit v případě aramejských kmenů v rámci akkadské říše o kulturní pře- vaze, či o srovnatelně vyspělé civili- zaci, přinesly nový typ záznamu. Již zmiňované hláskové písmo v čisté fonetické podobě. Aramejština po- hltila féničtinu a využila její písemný záznam – abecedu. Místo toho, aby došlo jako v případě např. Kassitů k volnému rozptýlení a asimilaci ve velkolepé mezopotamské kulturní tradici, nebo Germánů v římské říši či Mongolů v Číně, převládla aramej- ština nad akkadštinou, hláskové ara- mejské písmo nad akkadským slabi- Dopis od Akhvamazda psaný aramejským písmem z roku 348 n. l.

19. 19 Přírodní krása je krásná věc , umě- lecká krása je krásná představa ně- jaké věci. 146 Krásné umění ukazuje svou zna- menitost právě v tom, že věci, které by byly v přírodě ošklivé nebo neli- bé, popisuje krásně. 147 vkus vnáší do bohatství myšlenek jasnost a pořádek, činí ideje udržitel- nými 154 Existují tedy jen tři druhy umění: umění slovesné, výtvarné a umění hry počitků (jakožto vnějších smys- lových dojmů). 155 Výtvarná umění – jsou buď umě- ním smyslové pravdy , nebo smyslo- vého zdání . První se nazývá plasti- ka , druhé malířství . K plastice jakožto prvnímu druhu krásných výtvarných umění patří so- chařské umění a stavitelství . 156 Řečnictví – klamat pomocí krás- ného zdání 161 Smích je afekt z náhlé proměny napjatého očekávání v nic . 166 vynalézt zprostředkovací článek mezi vyšší kulturou a střídmou přirozeností... Nějaká pozdější doba stěží učiní ony vzory postradatelnými, protože bude přírodě stále více vzdálena 187 V tak jednoduchém obrazci, jako je kružnice, tkví základ řešení mno- ha problémů 193 Lze to považovat za přízeň, kterou nám příroda projevila, že kromě toho, co je užitečné, ještě tak bohatě rozdě- lila krásu a půvaby, a můžeme ji proto milovat a pohlížet na ni také s úctou pro její nesmírnost a cítit se v tomto na- hlížení zušlechtěni, právě jako by pří- roda právě s tímto záměrem postavila a vyzdobila své velkolepé jeviště. 210 Poznámka: Výňatky z Kantovy Kritiky soud- nosti nejsou domýšlivým pokusem o výklad Kantova díla, ale snaží se povzbudit zvěda- vost o ryzí myšlení, které je často překrýváno povrchností a intelektuálním pohodlím. Výňatky se týkají pouze části spisu. Editor na záložce knihy dobře zdůrazňuje, že Kantova Kritika soudnosti představuje základní spis moderní filosofie umění. citace vypsal Pavel Vedral O intelektuálním zájmu o krásno Bylo to v dobrém úmyslu, když ti, kteří chtěli všechny činnosti lidí, k nimž je žene přirozená vloha, za- měřit na posledné účel lidstva, to- tiž na morální dobro, považovali za znak dobrého morálního charakteru zájem o krásu vůbec. Nikoli bez dů- vodu jim však odporovali druzí, kteří se odvolávají na zkušenost, že vir- tuózové vkusu, marnivě a svéhlavě oddaní, nejen častěji, nýbrž dokon- ce obvykle, zhoubným vášním, by si snad ještě méně než jiní mohli činit nárok na přednost oddanosti mrav- ním zásadám 134 přednost přírodní krásy před krá- sou umělou 135 Půvaby v krásné přírodě, které tak často jakoby splývají s krásnou for- mou, patří buď k modifikaci světla (ve zbarvení), nebo ve zvuku (tónech). pořádek sedmi barev 137 Neexistuje ani věda o krásnu, ný- brž jen kritika, ani krásná věda, ný- brž jen krásné umění. 140 Krásné umění je umění, pokud se zároveň zdá být přírodou. 141 K tomu Cervantes- Umění totiž nikdy nevynikne nad přirozenost. Ačkoli mechanické a krásné umění, prvé jako pouhé umění píle a naučení, druhé jako umě- ní génia, se od sebe značně liší, přece jen neexistuje žádné krás- né umění, v němž by něco me- chanického, co může být zachy- ceno v pravidlech a následováno podle nich, tedy něco školského , netvořilo podstatnou podmínku umění. Mělké hlavy si myslí, že nemo- hou ukázat lépe, že jsou vzkvé- tajícími génii, než když se zřek- nou školské nucenosti všech pravidel a věří, že lze defilovat lépe na jankovitém koni než na cvičeném. publikum je zasypáváno novými pravdami v celých masách 145 smyslový ani logicky určující soud, nýbrž soud reflektující... 83 vznešenost umění je totiž vždy omezo- vána na podmínky souladu s přírodou... Samostatná přírodní krása nám od- haluje techniku přírody... 84 příroda nejvíce vzbuzuje ideje vznešenosti spíše ve svém chaosu nebo ve svém nejdivočejším, pravidel zcela zbaveném nepořádku a pusto- šení, ukazuje-li jen velikost a moc. 85 k pyramidám se člověk nesmí pří- liš přiblížit, ani se od nich příliš vzdá- lit, pokud má získat plný dojem z je- jích velikosti (Savari). 90 Pocit nepřiměřenosti naší schop- nosti k dosažení ideje, která je pro nás zákonem , je úcta . 95 Ten, kdo se bojí, vůbec nemůže soudit o vznešenosti přírody, jako nemůže soudit o krásnu ten, kdo je zaujat náklonností a zálibou. 99 Romány, plačtivá dramata, plané mravní předpisy, které laškují s (i když mylně) takzvaným ušlechtilým smýš- lením, ve skutečnosti ale nechávají srdce vadnout a činí je necitlivé pro přísný předpis povinnosti a neschop- né úcty k důstojnosti lidství v naší osobě a k právu člověka (které je něco zcela jiného než jeho štěstí) 110 radost ze šťastně rozptýlené nudy 111 Proto také vlády... se snažily zbavit poddaného námahy, ale také schop- nosti napínat své duševní síly. 112 proč příroda rozšířila krásu tak marnotratně na všechny strany, do- konce i na dno oceánu, kam lidské oko (vždyť pouze pro ně je krása účelná) zřídka dohlédne, apod. 116 skutečnost přírodních krás je zku- šenosti jasná. 127 maximy obecného lidského rozu- mu : – myslet samostatně – myslet ze stanoviska každého jiného – myslet vždy v souhlasu se sebou samým. Sklon k pasivitě, tedy k heteronomii rozumu, se nazývá předsudkem ... Osvobození od pověry se nazývá osvícenost. 130

15. 15 Kapitálky jsou obtáčené prouž- kem z malinově barvené usně. Jádro tvoří kapitálkový vaz, který je sou- částí šicího systému knižního bloku. Pergamenový knižní blok se skládá z devatenácti složek (kvinternů), které jsou tvořeny pěti dvoulisty o velikosti nepřesahující 467 x 655 milimet- rů. Třináctá a poslední složka kniž- ního bloku je tvořena pouze dvěma dvoulisty, poslední list je vylepen na přídeští. Knižní blok tedy obsahuje 185 folií. Přídeští přední desky je vyle- peno samostatným jednolistem obsa- hujícím nesouvisející text. Šicí systém se skládá ze sedmi pravých a dvou kapitálkových vazů doplněných o dva zapošívací stehy. Knižní blok byl šit jednou nití a hlava a pata u všech slo- žek byly seříznuty, aby mohl být knižní blok po ušití oříznut hoblíkem. Pravé vazy jsou tvořeny usňovými proužky uprostřed rozřízlými, aby tvořily vazy dvojité. Ty jsou přetaženy přes hranu desky na vrchní stranu, kde jsou za- puštěny do její tloušťky. Ukotveny jsou čtyřmi hřeby z vrchní strany desky. Folia jsou rozdělena do dvou sloupců o velikosti 335 x 95 milimetrů. Sloupce obsahují od 39 do 48 řádků rukopisu. Jako psací látka byl použit železo- gallový inkoust a červený pigment. Na iniciálky v textu byl použit modrý pigment. Jednotlivé pigmenty ani bar- viva použitá na iniciálu a perokresby zatím nebyly podrobeny bližšímu prů- zkumu. Původ psací podložky – per- gamenu, je v tuto chvíli analyzován. Zbraslavská kronika obsahuje dvě iluminované iniciály a dvě celostrán- kové perokresby. První iluminace je zlacená na polyment jako iluminace v Gelnhausenově kodexu. Perokresby jsou doplněny lazurní malbou, a to žlu- tou barvou na svatozářích, korunách, zlatých jablkách a žezlech panovníků. Různé odstíny červené jsou použity na inkarnáty, popřípadě na krev u ukři- žovaného Krista a zelená na zem. Marie Benešová, Renata Pisková V případě Zbraslavské kroniky se jedná o typickou gotickou vazbu ko- dexového typu. Celokožená nasazo- vaná vazba s dřevěnými deskami je ozdobena masivním prolamovaným kováním. Useň je přírodní barvy, z lícové strany zřejmě broušená. V záložkách je neztenčená a neza- čištěná. Dřevěné desky jsou silné 12 mi- limetrů a již mají po všech třech stranách u ořízky kanty o velikosti cca 3–4 milimetry. Z vnější strany je mírně zkosená hrana desek, ne- jedná se ovšem o typické hranění. U hřbetu je klasicky opracována vnější i vnitřní strana desek. Usňové vazy jsou zapuštěny na vnější straně desek a ukotveny dvěma dřevěný- mi klíny. Rohy desek jsou opatřeny masivními odlévanými nárožnicemi. Mají deltoidní tvar s prolamovaným motivem lilie uprostřed a se stejným plastickým motivem na zakončení ostrého úhlu. Před středem retang- lu je masivní pukla, která má tvar sedmistranného komolého jehlanu. Všechny prvky kování jsou mosaz- né a mírně mechanicky poškozené zřejmě již z výroby. Délka nárožnice podél hrany desky je cca 50 milime- trů. Středové kování má tvar disku s prolamovanou šesticípou hvěz- dou, z jejíhož středu vychází šesti- boký komolý jehlan. Z vnější strany disku vybíhá šest výrůstků ve tvaru akantových listů. Skrz ně je středové kování připevněno k desce pomocí hřebíčků. Průměr středového ková- ní je 78 milimetrů. Spony jsou oproti Gelhausenově kodexu menší, měří cca 80 milimetrů. Tvarově jsou si velice blízké, ovšem na Zbraslavské kronice je spona více schematizo- vaná. Hlavice má dírku na upevnění poutka a na opačné straně je spo- na připevněna pomocí dvou nýtů k usňovému proužku ukotvenému na zadní desce. Zapuštěné proužky na zadní desce jsou přichyceny pou- ze čtyřmi hřeby. Kapitálky původně obšité režnou nití jsou ozdobně obtáčené usňovým proužkem totožné barvy s pokryvem. Knižní blok je ušit na pět usňových proužků, které jsou uprostřed roz- říznutím zdvojeny. Dále šicí systém zahrnuje dva kapitálkové vazy tvo- řené pergamenovou ruličkou a dva zapošívací stehy. Čtyři pergameno- vé dvoulisty tvoří složku (kvartern), v ojedinělých případech je ve složce pět dvoulistů. Do dnešních dnů se zachovalo 187 folií ve 23 složkách. U posledních dvou složek došlo v minulosti k vyříznutí osmi folií. Přídeští jsou vylepena samostat- nými archy pergamenu. Usňové proužky jsou přetaženy přes vnější hranu desky a protaženy na vnitřní, kde jsou ukotveny dřevěnými klínky. Složky jsou oříznuty ze tří stran na jednotný rozměr 483 x 340 milimet- rů. Rohy u hlavy i paty knižního blo- ku jsou zešikmené, aby kapitálkový vaz nepřekážel při ořezávání knižní- ho bloku hoblíkem. Jednotlivá folia jsou rozděle- na do dvou sloupců o rozměrech 85 x 310–330 milimetrů. Jako psa- cí látka byl použit železo-gallový in- koust. Původ psací podložky – per- gamenu, je v tuto chvíli analyzován. Jednotlivé pigmenty, popř. barviva použitá na iluminace zatím nebyly podrobeny bližšímu průzkumu. Zla- cení částí iluminací bylo zhotoveno na kliho-křídový podklad a polyment a bylo provedeno před samotnou malbou iluminací. Některé části jsou puncované, což znamená vyrážení jednoduchých tvarů do pozlacené části ještě před zaschnutím. V Geln- hausenově kodexu se nachází pun- cování např. dutými kolečky nebo tupými hroty ve větších shlucích. Tenké linky jsou domalovány zřej- mě mušlovým zlatem. Dále se u ně- kterých iluminací objevuje zlacené písmo. Jedná se o písmo Gothica formata, které bylo zlacené rovněž jako části iluminací na polyment.