1.

26.

2. Milí čtenáři V uplynulém roce 2019 dění našeho spolku dominovala soutěžní výstava XVI. trie- nále umělecké knižní vazby v Plzni, v jejímž rámci se uskutečnil pravidelný semi - nář. Když otevíráte nové číslo Občasníku – vlastně jakési ročenky našeho spol - ku, je již v plném proudu příprava dalšího semináře, tentokrát v Uherském Brodě. Dovoluji si vás pozvat již v předstihu do Muzea Jana Amose Komenského, semi - nář začíná ve čtvrtek 18.6. 2020 odpoledne. Informace a přihláška budou na web knihari.cz vystaveny na jaře. V aktuálním čísle, kromě odborných článků a pravidelných rubrik, najdete napří - klad povídku, kterou její autor mile doprovází jedno z témat letošního semináře. Jsou tu dále příspěvky o knihařích, kteří měli v minulém roce výročí a s ním spojené výstavy: Jiří Plátek oslavil 90 let života svou významnou výstavou umě - leckých vazeb, Jan Sobota byl připomenut výstavou v Lokti, Jindřich Svoboda v Plzni v rámci Trienále a výstavu připomínající jubileum Ladislava Hodného ještě stihnete navštívit v Týně nad Vltavou a v Lokti. Aktuální informace o ak - cích Společenstva i dalších organizátorů sledujte na úvodní straně našeho webu www.knihari.cz . Tradičně děkuji všem přispěvatelům jménem editorky Jitky Neoralové i svým a pro - sím členy SČK i příznivce knihařského řemesla mimo náš spolek, posílejte ohlasy z akcí, podněty, zajímavosti, aktuality a odborné články na info@knihari.cz. Marek Staša

21. 22 Knih se jen tak nezbavíme Jean-Claude Carriére; Umberto Eco Zajímavá a dosti poučná debata dvou velikánů svého oboru. Jean-Claude Carriére je francouzský scénárista a režisér, který pravidelně spolupracoval s režisérem Luisem Buñuelem. Tito dva pak získali v roce 1973 cenu BAFTA za nejlepší scénář k filmu Nenápadný půvab Buržoazie. Rovněž spolupra - coval na scénáři k americké filmové adaptaci Kunderova románu Nesne - sitelná lehkost bytí z roku 1988. S režisérem Philipem Kaufmanem za tuto adaptaci rovněž dostali cenu BAFTA. Umberta Eca snad není třeba před - stavovat. Vzhledem k tomu, že oba zmiňovaní autoři se narodili na začátku 30. let minulého století, mají skutečně nepřeberné množství zážitků a život - ních zkušeností. Debaty na různá témata týkající se více či méně knih jsou protkaná vtipnými historkami ze života obou diskutujících nebo jejich přátel. Optimistický pohled do budoucna, že Knih se jen tak nezbavíme musí potěšit každého knihaře na světě. Argo 2010 Libricide; The Regime-Sponsored Destruction of Books and Libraries in the Twenti - eth Century (Režimem sponzorované ničení knih a knihoven ve dvacátém století) Rebecca Knuth Tato kniha s překvapivou přesností uvádí ztráty knih a celých knihoven v průběhu 20. století. V úvodních kapitolách je teoreticky vysvětleno, proč by měl být zaveden nový termín libricide v porovnání s již zajetými termíny počínaje herbicidy, insekticidy a konče genocidou. Další kapitoly se pak zají - mají o jednotlivé případy systematických destrukcí knih a knihoven, počínaje notoricky známým nacistickým Německem, Irákem, Kuvajtem a Kulturní re - volucí v Číně. Pro mě byly nejzajímavější kapitoly o válečném konfliktu na území Srbska a Tibetu. Praeger Publisher 2003 O moc veselé čtení zrovna nejde, ale i tento smutný odstavec dějin knih je součástí naší historie a nelze ho jen přehlížet. Marie Benešová

24. 25 • Jiří Fogl, srpen, 80 let • Bohumil Šimeček, únor, 70 let • Karel Havlík, květen, 70 let • Milada Kliková, květen, 70 let • Jarmila Sequensová, březen, 65 let • Pavlína Rambová, únor, 50 let • Jitka Neoralová, listopad, 40 let Pokud patříte mezi jubilanty a nejste v seznamu uvedeni, prosím pošlete své datum narození k doplnění do při - hlášky, a to mailem na info@knihari.cz • XXIV. odborný seminář Společenstva českých knihařů se uskuteční v Muzeu Jana Amose Komenského v Uher - ském Brodě 18.-20.června 2020. Přihlašování začne v březnu spolu se zveřejněním konečných informací. Zveme všechny zájemce o řemeslo, nejen členy spolku. Seminář připravujeme na pozvání Magdaleny Ďurďové a pod vedením Pavly Lukasové. • Pracuje se již na přípravě semináře 2021, který bude pravděpodobně v Praze. Další ročník TUKV bude v Západo - českém muzeu v Plzni v roce 2022. • Hospodářské a účetní záležitosti SČK plně převzal Luboš Černý. • V Plzni byla valnou hromadou zvolena nová kontrolní komise SČK ve složení Miluše Kolísková, Jarmila Sequen - sová, Ivana Kolátorová. • Správu členské základny bude od 1.1.2020 vykonávat Marie Benešová • V roce 2019 nikdo neukončil členství, bylo přijato 6 nových členů. • Výroční členská schůze SČK 2020, tedy následující řádná valná hromada, se uskuteční během semináře v Uher - ském Brodě. Je plánována na dopoledne 20.6.2020. Prosíme o hojnou účast, protože proběhnou volby rady SČK a radě současné skončí funkční období. Oznámení z rady SČK Oznámení z rady SČK Změny na webu knihari.cz Změny na webu knihari.cz • pro členy SČK jsou nově přístupné všechny zápisy jednání rady SČK • pro členy SČK jsou transparentní a on-line přístupné pro čtení všechny informace tzv. zeleného webu, které zahr - nují účetnictví, členství, účast na událostech, produkty, atd. • Pokusně bude opět na jaře pro zájemce otevřena webová diskuse. Vzhledem k předchozímu zneužití rada roz - hodla chránit diskuse takto: Členové SČK z titulu svého členství mají otevřený přístup – stačí být přihlášen. Ostatní přihlášení uživatelé pod svým skutečným jménem mohou diskutovat na základě osobního pozvání některým členem SČK. Anonymní příspěvky nebudou možné. Srdečně blahopřejeme našim členům Srdečně blahopřejeme našim členům k významným narozeninám v roce 2020! k významným narozeninám v roce 2020!

15. 16 Kapitálek je šit na dvě jádra, která jsou tvořená třemi spletenými silněj - šími nitěmi do copu. První jádro je přišito k horní nebo spodní ořízce skrz střed každé (nebo každé dru - hé) složky s ponecháním značné vůle pro jádro druhé (obr. 5). Obě přitom leží na ořízce u kraje ke hřbe - tu a vizuálně vypadají jako kapitálky islámské, i když mají naprosto od - lišnou strukturu. Pomocná nit, která udržuje první jádro u knižního blo - ku je vedena v různých vzdálenost od hlavy nebo paty, aby nedošlo k husté perforaci plátěného přelepu v jedné vzdálenosti. Původní kapi - tálky se vyznačují značnou vzdále - ností vpichů od hlavy nebo paty. Na obšívání jádra se používají obvyk - le dvě kontrastní barvy nití, kdy na každou nit je zapotřebí jedna jehla. Obě nitě jsou na začátku svázány k sobě a postupně se jimi obšívá jádro. Každé obtočení je dáno vzdá - leností mezi dvěma sousedními po - mocnými nitěmi, kterými drží jádro u hlavy knižního bloku (obr. 6). Po obšití celé délky jádra se konce ba - revných nití zalepí na hřbet, uzel na začátku se rovněž rozdělá a konce se zalepí i z druhé strany (obr. 7). Následně se z opačné strany, než se začínalo obšívat první jádro, začne obšívat druhé jádro. Při obšívání se rovněž barevné nitě protahují pod pomocnými nitěmi, které udávají roz - měr jednoho obtočení (obr. 8). Tím dochází k ukotvení druhého jádra k hlavě nebo patě knižního bloku. Po obšití druhého jádra se rovněž oba konce barevných nití zalepí na hřbet (obr. 9). Přesahy obou kapitálkových jader se rozpletou a zalepí na přesa - hy plátěného přelepu hřbetu. Desky se vyměřují na šířku kniž - ního bloku bez odsazení u hřbetu, stejně jako u islámských vazeb. Na rozdíl od nich ovšem sikhské vaz - by mají u všech třech ořízek desky větší o kanty. Dále nepoužívají ani na hřbetu a ani mezi klopou a zadní deskou hřbetník. Desky se nasa - zují na přesahy plátěných přelepů (obr. 10) a následně se potahují jed - ním kusem textilního potahu. Ten je lepen nejprve přímo na hřbet, stejně jako k tomu dochází u islám - ských vazeb, a pak je zpracováván postupně na deskách se záložkami (obr. 11). Po vyschnutí knižní vazby je vyle - peno přídeští volným archem papí - ru, přiříznutým na velikost knižního bloku (obr. 12). Tím je sikhská vaz - ba hotová (obr. 13). Marie Benešová

20. 21 – přes dceru LH paní Annu Domno - silovou. Její synové jsou úspěšnými podnikateli na poli grafického a tis - kařského průmyslu. J. H. Kocman napsal roku 2009 do katalogu o LH: Byl to neuvěřitel - ně laskavý člověk a osud mu přidělil také „náležitě laskavé pojmenová - ní“, ve smyslu Nomen omen. Petra Herotová, Julie Kačerovská Výstava se koná ve spolupráci s Moravskou zemskou knihovnou a je finančně podpořena Ministerstvem kul - tury ČR, Nadací pro současné umění Praha, Gestor-ochranným svazem autorským. Za technickou podporu děkujeme Fotograf Gallery. Pozoru Hodný projekt 14. 12. 2019–23. 2. 2020 vernisáž v pátek 13. 12. v 18 hodin hudební doprovod: Vandrband kurátorky: Petra Herotová, Julie Kačerovská architekt výstavy: Tomáš Džadoň grafický design: Jakub Kovařík foto: Jan Mahr ho monogramu LH. Pod jeho vlivem se LH zdokonalil i v ručním psaní. To uplatnil při psaní listin, dopisů, tabulek a stuh pro náhrobní věnce. Nebál se experimentovat. Jako prv - ní u nás začal používat umělé kůže, tzv. skivertex. Nikdy nevyhodil žádný zbytek kůže či ústřižek papíru. Vše shromažďoval za účelem budoucího využití. I přesto však jeho dílně vlá - dl dokonalý systém a pořádek. Nej - raději vázal poezii. Když se chystal zpracovávat novou vazbu, vždy se nejprve poctivě seznámil s obsahem knihy. Každou svoji hotovou vazbu vnímal jako své dítě, které brával do ruky a něžně se vzpomínkami hladil. V 50. letech byl uvězněn pro údajný kontakt s odbojovou skupinou. Usi - loval o to, aby se řemeslo udrželo v rodině. Jeho syn se knihařskému řemeslu věnoval dlouhou řadu let navzdory svým malířským vášním. Tradice dále pokračuje v rukou vnu - ka Ladislava Hodného nejmladšího, ale svým způsobem i v druhé větvi Ladislav Hodný (1909–2000) se narodil v Týně nad Vltavou. V dět - ství snil o tom, že bude cukrářem. V mládí se však vyučil knihařskému řemeslu u knihařského mistra Fran - tiška Hájka. V Praze pracoval jako linkovač ve firmě Schořálek a Po - daný, kde vázali převážně obchodní knihy. Vrátil se do Týna nad Vltavou a koupil dílnu svého mistra. Za dob protektorátu knihařině nejvíce pro - padl. Studoval technologii Ludvíka Bradáče a absolvoval u něj kurs. Měl rád Vltavu a přírodu. Patřil k místní trampské komunitě Samotářů. Svo - je řemeslo miloval nade vše. Bylo pro něj nejenom zdrojem obživy, ale spíše celoživotní vášní a potřebou. Jeho knihy byly řemeslně dokona - lé a pečlivě vázané. Dělal běžnou knihařskou práci a postupem času ji povýšil na umělecké řemeslo. V tom mu napomohl typograf Oldřich Menhart, který mu ukázal, jak kom - pozičně nakládat s písmem. Oldřich Menhart je rovněž autorem známé - Nemusíš jen vázat, taky čti!!! Nemusíš jen vázat, taky čti!!! Středověké rukopisy v českých zemích: Handbušek kodikologa. Michal Dragoun Kniha určená spíše pro historiky a archiváře, kteří zpracovávají středověké rukopisy. Může být zajímavá i pro knihaře, kteří našli zalíbení v historické knižní vazbě. Poněvadž se v kodikologických popisech rukopisů nacházejí i popisy knižní vazby, jsou zde popsány jednotlivé prvky středověkých va - zeb z pohledu kodikologa. Jsou ale někdy malinko odlišné od, pro knihaře notoricky známé, typologie těchto vazeb. Navíc jsou jednotlivé znaky, a hlav - ně ty méně časté, perfektně fotograficky zdokumentované na rukopisech ze sbírek Národní knihovny ČR a knihovny Národního muzea ČR. Proto je to pro obdivovatele historických vazeb zvlášť povedená kniha, plná krásných a zajímavých fotografií, které dokumentují zejména českou produkci středově - kých rukopisů. Scriptorium 2018

5. 6 Desky rukopisu byly obvykle zdo - beny, v rozsahu od jednoduše na - barvených a zavoskovaných, po malované příběhy s finálním zala - kováním. Svazky rukopisů byly tra - dičně zabaleny do několika vrstev plátna a uloženy v truhlách. Jedna z nejznámějších knihoven těchto rukopisů se nachází v osmi - boké věži chrámu Buddhova zubu, která se nazývá Pittirippuva (obr. 3). Tento chrám je ve městě Kanda, což je druhé největší město Srí Lanky. Mezi rukopisy se nachází i šestnáctistránkový svazek Pansiya Panas Jathakaya, který obsahuje 550 džátak o Buddhových minulých životech. Jednotlivé rukopisy nebo menší soubory jsou roztroušeny po muze - ích celého světa. Jednu z větších sbírek má Metropolitní muzeum umění v New Yorku. Marie Benešová Používání palmových listů pro zá - znam písma je doloženo v mnoha kulturách. Není neznámé ani pro kulturu antického Řecka a Říma, což mimochodem dokazuje termín pou - žívaný pro „listy“ papíru nebo knihy – latinsky folium neboli list. Na psaní se používaly listy pou - ze z několika vhodných palem jako např. Borassus Flabellifer Linn a Co - rypha umbraculifera Linn (obr. 1). Samotné zpracování listů se pak lišilo napříč regiony. V Indii se do - chovalo několik základních postupů. V prvním byly listy sušeny ve stínu a leštěny pomocí sezamového oleje, proto aby měly hladší povrch. Dru - hým způsobem bylo zavěšení listů do kouře na několik dní. Povrchové nečistoty musely být poté očištěny, po čemž někdy následovalo leštění pomocí kurkumové pasty. Posled - ním způsobem bylo sušení listů na slunci s následným zakopáním do bahna rybníku na deset až patnáct dní. Následovalo očištění, usušení a vyleštění pomocí kurkumové pas- ty. Oproti tomu na Srí Lance byly čer - stvé listy vařeny v normální nebo vá - penné vodě po dobu několika hodin a poté sušeny ve stínu. V Thajsku byly listy sušeny ve stínu. Svazky listů se pak umístily na den do pece, kde se na okrajích listů začal vylučo - vat černý olej (mazut). Ten musel být očištěn, načež se listy několik minut držely nad ohněm a následně leštily. Rukopisy byly tvořené dlouhými úzkými listy, jejichž obvyklá velikost byla 22,5 x 2,5 palců (odpovídá 57,15 x 6,35 cm). Volné listy byly umístěny mezi dvě dřevěné ochran - né desky, které byly spolu s listy spo - jeny pomocí otvoru uprostřed, nebo dvou otvorů na koncích. Těmi otvory procházel motouz, který byl obtoče - ný kolem svazku/rukopisu. Listy se četly zleva doprava, odshora dolů a po přečtení se list převrátil dolů jako na (obr. 2). Rukopisy na palmových listech Rukopisy na palmových listech Obr. 1 Palma Corypha umbraculifera Obr. 2 Rukopis na palmových listech z Metropolitního muzea v New Yorku Obr. 3 Pittirippuva, osmiboká věž chrámu Buddhova zubu Obr. 4 Rukopis na palmových listech psaný písmem Dévanágarí z 5 stol.

13. 14 přiměl zdvihnout zrak, abych spatřil přicházejícího opata. Ten si zřejmě všiml, že mne cosi nanejvýš zaujalo a proto se u mne zastavil a zeptal se, co si tak sou - středěně prohlížím. Svěřil jsem se mu, jakou nevídanou zkušenost jsem odpoledne učinil. Opat zpozor - něl a zeptal se mě, zda-li jsem se o nálezu zmínil ještě někomu jiné - mu. Když jsem ho ubezpečil, že ni - koli, požádal mě, abych mu svazek neprodleně vydal. Jeho nervózní chování mne velmi překvapilo, ne - boť za všech okolností působil vždy naprosto klidným dojmem. Druhý den opat spěšně odcesto - val, pravděpodobně i s knihou. Za několik dní dorazila zpráva, že na zpáteční cestě náhle onemocněl a zakrátko své nemoci podlehl. V mé mysli zůstalo mnoho nezod - povězených otázek. S opatem jsem již promluvit nemohl a podivnou kni - hu jsem také nikdy více nespatřil – a ani se nedozvěděl, co se s ní stalo. Kniha vytažená z vody, aniž by byla sebeméně poškozena, je pro mne dodnes skutečnost zcela nepochopi - telná. Kdyby mně někdo vyprávěl, že spatřil něco podobného, nebudu mu věřit. Kdo ji vyrobil, komu a k čemu sloužila, co obsahovala a co se s ní stalo, zůstalo pro mne nevysvětlitel - nou záhadou. Lubomír Krupka hu jsem opatrně vyjmul z obálky do - mnívaje se, že se jedná o nějaký tisk svázaný v obarveném pergamenu. Ale v té chvíli se něco v mé mysli za - drhlo a udiveně jsem si toto dílo pro - hlížel. Vždyť i ono by mělo být zcela znehodnoceno! Jak to, že se tato podivná vazba nezvlnila a neroz - šklebila jako u ostatních svazků? Mé překvapení nebralo konce. Do tvrdé desky potažené neznámým materiá - lem podobným obarvenému perga - menu byl zapuštěn plochý předmět kulatého tvaru s titěrnými geomet - rickými vzory. Knihu jsem opatrně otevřel s vědomím, že uvnitř bude určitě poškozená. Spatřil jsem však stránky vlhkostí zcela neporušené, potištěné nevídaným typem písma a tu a tam s otisky mne dosud ne - známých obrázků a struktur. Původ - ně jsem se domníval, že je kniha tištěna na velejemném pergamenu, který ostatně už dokázali francouz - ští pergameníci vyrobit tak, že byl k nerozeznání od papíru. Vzápětí jsem si ale uvědomil, že v ruce sví - rám něco jiného než jakýkoli per - gamen či papír. Voda, dlouhodobá vlhkost, plíseň a hniloba přece vše znehodnotí. Tento materiál však vodu vůbec nepřijímal. Nikde žádný vodoznak, vlákna při průhledu ob - rovsky dlouhá a navrstvená překot - ně přes sebe, někde vrstva slabší, někde silnější. Celá kniha vypada - la, jakoby se jí voda ani nedotkla! Zkrátka zázrak! Svazek jsem ještě s největší opa - trností otřel a pak už jsem se cele soustředěn snažil porozumět veli - kým literám nezvyklého tvaru a v té skrumáži znaků jsem hledal nějaký záchytný bod, který by mi nazna - čil, jak alespoň vzdáleně pochopit obsah. Ničemu, co jsem se dosud naučil a co jsem kdy viděl, se tato kniha nepodobala! V pohasínajícím odpoledni mne listování a prohlíže - ní knihy zaujalo natolik, že ani stín vržený náhle na podlahu mne ne - ný globus, který se i s několika kni - hami uboze pohupoval na hladině. Ten apokalyptický obraz mi utkvěl v paměti natrvalo. K běžnému klášternímu životu jsme se vraceli jen pomalu. Nejprve vynášeli bahno a snažili se očistit vše, co ještě nepodlehlo zkáze. Prá - ce však postupovaly jen velmi poma - lu a přitom vše potřebné bylo nutné obnovit do začátku zimy. Nikdo ne - předpokládal, že ze zatopené části knihovny by se dalo alespoň něco zachránit a tak se v ní prozatím jen větralo a s velkou očistou knihovní - ho sálu se začalo až na konci pod - zimu. Pohled do vodou zničeného prostoru byl tristní. Hromady knih nasáklých vodou a nabobtnalých, tu a tam vyčnívající bílé vepřovicové hřbety, zborcené regály, plíseň a blá - to, vše leželo zhroucené na podla - ze. Pergamenové rukopisy byly celé zkroucené i s jejich dřevěnými des - kami a voda se z nich dala doslova ždímat. Byly zničené do jednoho – a tištěných knih bylo tenkrát ješ - tě poskrovnu. Zachránit se nedalo snad vůbec nic. Přesto jsem se po - kusil o záchranu alespoň těch něko - lika, které se mi zdály poškozené jen zčásti. Vynášel jsem je ven s poci - tem dobrého skutku, ale ve skuteč - nosti jsem byl přesvědčen, že už jim nemohu nijak pomoci. Očistil jsem je od usazenin a stále ještě páchnoucí - ho bahna a nechával je na vzduchu volně schnout. Útlému svazku ležícímu mezi ostatními kodexy s dřevěnými deskami pod zborceným regálem s nápisem „libri prohibiti“ jsem zprvu nevěnoval žádnou pozornost a vy - nesl jsem jej ven i s dvěma svazky, k nimž byl přilepený. Teprve pak jsem si všiml, že jde o samostatný svazek a oddělil jsem jej od ostat - ních. Byl uložen v tenkém pergame - novém obalu se třemi chlopněmi a s otvory pro stuhy, které zůstaly přile - pené na sousedních svazcích. Kni -

17. 18 Výstava Archeologie knižní vazby Výstava Archeologie knižní vazby 11. 12. 2019 – 1. 2. 2020 Dům Gustava Mahlera | Znojemská 4, Jihlava www.mahler.cz út–so 9–12, 12:30–17 | facebook.com/mahler.jihlava Co skrývá knižní vazba pod zdobeným potahem? Jak drží listy pohromadě? Jak se dají připev - nit knižní desky k bloku? Co lze objevit při restaurování? V Domě Gustava Mahlera bude 10. 12. 2019 v 17 hodin zahájena vernisáží výstava zaměřená na vývoj prvků historické knižní vazby a prezentaci skrytých objevů z restaurovaných vazeb. Výstavu připravila restaurátorka Moravského zemského archivu v Brně - Státního okresního archivu Jihlava Ing. Marie Benešová ve spolupráci s kolegy. Na výstavě budou prezentovány rovněž výsledky ze spolupráce s Centrem Telč - Ústavem teoretické a aplikované mechaniky Akademie věd České republiky nebo Národní knihovnou v Praze. Zdánlivě neviditelné, ale plně funkční prvky jsou nedílnou součástí historických knižních va - zeb. Jejich výzkumem a prezentací se zabývá „archeologická“ práce restaurátorů. Zkoumání tak mohou být podrobeny například šicí systémy knižního bloku či mechanismy nasazení knižních desek. Dalšími zajímavými prvky historických knižních vazeb jsou druhotně použité materiály z knih starších, které pozbyly na aktuálnosti nebo byly označeny za nevhodné. Bez narušení knižní vazby lze prvky identifikovat pomocí tzv. neinvazivních zobrazovacích me - tod. Nezbytné je využití moderně vybavených laboratoří ve výzkumných institucích. Díky spo - lupráci Státního okresního archivu Jihlava s Centrem Telč - Ústavem teoretické a aplikované mechaniky AV ČR nebo Národní knihovnou ČR mohou být na výstavě prezentovány výsledky z 3D rentgenové tomografie či video komparátoru. Vývoj a jednotlivé prvky budou prezentovány na panelové výstavě zachycující výlučně knižní vazby uložené a restaurované ve Státním okresním archivu Jihlava. Výstava bude doplněna modelovými vzorky některých funkčních prvků knižní vazby a originály historických fragmentů nalezených v průběhu restaurování rukopisů z archivu. Lze tak pohlédnout na unikátní tisk z 16. století od Anny Šumannové z Prahy, který byl objeven v deskách rukopisu, nebo zlomek Lutherovy Bible, rovněž nalezený v původních deskách. MORAVSKÝ ZEMSKÝ ARCHIV V BRNĚ Státní okresní archiv Jihlava A r cheologie k nižní vazby meslu věnovali v dílně v domě na - proti muzeu. Snad proto Jiří Plátek nikdy nepřemýšlel o tom, že by chtěl dělat něco jiného. Vyučil se v díl - ně svého otce Františka Plátka ml. „Knihu v krásné vazbě bereme do ruky jako svátost. Máme touhu se jí dotknout a zároveň obavu, abychom jí neublížili“ – tak hovoří o své práci Jiří Plátek. U příležitosti 90. narozenin umě - leckého knihaře Jiřího Plátka připra - vilo Muzeum Českého ráje výstavu, která je soubornou retrospektivou jeho výtvarné práce. Jiří Plátek se narodil v roce 1929 v Turnově v ro - dině knihařů. Otec i dědeček Jiřího Plátka se tomuto výjimečnému ře - Jiří Plátek – Umělecká knižní vazba Jiří Plátek – Umělecká knižní vazba

14. 15 (obr. 3). Většina sikhských vazeb měla klopu, která je známá také z islámské vazby. Oproti ní ale bylo mezi zadní deskou a klopou samot - nou pouhé odsazení (na tloušťku knižního bloku plus obě síly de - sek). Toto odsazení bylo u hlavy i paty obšito nití, zřejmě kvůli zvýše - ní pevnosti. Rozsáhlejší průzkum těchto va - zeb teprve probíhá díky meziná - rodními grantu, lze proto doufat, že další informace o typologii sikhské knižní vazby budou prezentovány. Typologie sikhské knižní vazby Knižní blok je většinou šit řetízko - vým stehem, obvykle na dva řetízky (obr. 4). Hřbet ušitého knižního blo - ku mají tyto vazby přelepený bavl - něným plátnem, které bývá u hlavy a paty zahnuté a zalepené ve zdvo - jené vrstvě. vycházející z tradičního islámské - ho. Jedná se kapitálek, šitý na dvě jádra ve dvou fázích. V první fázi je nejprve přišito jedno jádro ke kniž - nímu bloku s patřičnou „vůlí“ ,tak aby tam zůstal volný prostor na při - šití druhého jádra (ve druhé fázi šití) a následně se první jádro obšívá barevnými nitěmi. Při přišívání prv - ního jádra ke hřbetu se používají běžné měkké nitě hedvábné nebo lněné, v případě že knižní blok je ušit ze silnějšího a pevnějšího pa - píru. Barevné nitě mohou být hed - vábné (musí se šít vícero nitmi najednou) nebo bavlněné. Barve - né nitě se používají podobně jako u islámských vazeb ve dvou kon - trastních barvách. V druhé fázi dochází k přišití druhého jádra zá - roveň s jeho obšíváním barevnými nitěmi. Obě jádra jsou vytvořeny ze stočených či spletených silnějších nití. Sikhské vazby byly nejčastěji celoplátěné, kdy byl pokryv tvořen jedním kusem. Desky už nebýva - ly ničím jiným zdobeny. Pokud se jednalo o jednobarevné plátno bez jakéhokoliv vzoru, bývala přední deska potištěna (obr. 2). Dochova - la se též šňůra zabraňující většímu rozevření knižního bloku, zřejmě aby se zabránilo poškození vazby Nejstarší sikhské modlitební kni - hy, navzdory krvavým konfliktům mezi představiteli náboženství, byly vázány muslimskými knihvazači do islámské knižní vazby. Díky ná - slednému poklesu zájmu o tradiční knižní vazby v Indii v období koloni - zace, začaly být tyto knihy vázány do „hybridní směsice“ západní za - věšované vazby s prvky islámské vazby jako např. klopa přes přední ořízku či pokryv nalepený přímo na rovný hřbet knižního bloku (obr. 1). Zavěšovaná vazba se zde promítla ve formě kant, mramorované ořízky nebo kapitálku s řetízkem v západ - ním stylu. Kapitálek západního stylu se po čase užívání ovšem projevil jako ne příliš vhodný. Bohužel stejné struk - turální problémy, hlavně s malou pružností se objevily i u typického islámského kapitálku. U modliteb - ních knih, které jsou neustále použí - vány, je ohebnost a pružnost hřbetu knižní vazby zásadní, proto aby ne - docházelo k poškození samotného knižního bloku či vazby. Proto byl následně při opravách sikhských vazeb nově zkonstruován kapitálek, KNIŽNÍ VAZBA ZBLÍZKA Sikhská knižní vazba Sikhská knižní vazba

9. 10 1989, přidal další důkaz k tomu, že i v dnešní době slovo a umění spoju - jí lidi a přispívají k vzájemnému do - rozumění. V básni Jana Skácela Dík v překladu Reinera Kunzeho se praví: Děkujme jako dítě za jablko za všechno co bylo a co někdy znovu bude za to, že noc bude bezpečně ná - sledovat den za vzdorný zítřek... 14) Helma Schaefer, Lipsko Přeložila Dr. Eva Ryšavá Jaroslav Seifert připojil ke vzpo - mínkám v knize Všecky krásy svě - ta tyto poznámky: „Byli to krásní a zajímaví lidé a jsem možná jeden z posledních, kdo se s nimi přátelsky setkával a kdo je v literárním životě dobře znal. A kdo také může zapsat, co by bylo navždy zapomenuto, až se i já přidám k jejich mlčícímu a ne - viditelnému zástupu v temnotách.“ Německý lyrik Reiner Kunze svým pevným přátelstvím a překladatel - skou činností pro českého básníka Jana Skácela, který zemřel roku umění a designu na hradě Giebi - chenstein v Halle a jejich profesorka Mechthild Lobisch. Využili tak bez - prostředně podnětů z oblasti knižní - ho umění, které jim dr. Režný poskytl při své přednášce krátce před svou smrtí v létě 1990. Vazby pro Deset kapitol o knižní vazbě byly prezentovány na třech vý- stavách v Praze, Kroměříži a Brně 13) a zprostředkovaly představu o mož - nostech, jak mohou být v dnešním knihařství spojeny dosavadní odbor - né zkušenosti a nároky. 13) Knižní vazba a papír. Věnováno památce ing. Vítězslava Prágra. Praha, Arcus 2001 14) Kunze, Rainer: Am Sonnenhang. Tagebuch eines Jahres. Frankfurt, S. Fischer Verlag 1993, s. 34 Rodinná dílna, do níž se mladý knihař musel v roce 1931 vrátit, čás - tečně také pod tlakem rozvíjející se hospodářské krize, byla zaměřena na obvyklou knihařskou práci, pře - vazby knih, vazby časopisů jak pro soukromníky, tak pro knihovny, pro - váděné ovšem ve výborné kvalitě. Ještě dnes se mohou čtenáři Morav - ské zemské knihovny v Brně setkat se svázanými meziválečnými časo - pisy, nesoucími značku Svobodova knihařství v Dolních Kounicích. Jin - dřich Svoboda se ale rozhodl, že se prostředím maloměstské dílny nedá omezit a začal pracovat na tom, aby dílnu i svou práci dostal na vyšší úroveň. Systematicky se vzdělával, studoval dostupnou odbornou litera - turu i poznatky jiných knihařů, expe - rimentoval a zkoušel nové techniky vazby i výzdoby. Pro francouzskou okázalost a dekorativní virtuozitu ne - bylo v českých zemích ani publikum, ani mecenáši a zákazníci. Svoboda tedy musel ve své tvorbě reflekto - vat situaci mnohem skromnějšího domácího bibliofilského světa a pro dříve významným knihařem Ludví - kem Bradáčem (1885–1947), který na škole také vyučoval. Ten přinesl do Čech zkušenosti z francouzských a německých dílen, jimiž prošel na přelomu století. Svoboda se ale ve škole setkal už i s modernějším po - jetím vazby v pracích Josefa Sola - ra, který si nadaného knihaře brzy všiml. Po ukončení školy, během krátké zkušené v několika pražských dílnách, se Svoboda začal seznamo - vat s úplně nejaktuálnějšími poznatky a trendy, které v té době přinášeli Alois a Ludmila Jiroutovi nebo Otto Blažek, vracející se kolem roku 1929 z praxe ve francouzských knihař - ských dílnách. Zprostředkovali do - konalou vazební techniku francouz - ských knihařů a také zaváděli nový, ryze geometrický výzdobný styl a také inovativní použití písma jako jeho součásti. Svobodu okouzlila ze - jména tvorba Pierra Legraina (1889– 1929) a Paula Bonneta (1889–1971), kteří řešili výzdobu obou desek a hřbetu komplexně a začali použí - vat řadu nových materiálů. V květnu uplynulo už 110 let od narození uměleckého knihaře Jindři - cha Svobody. Organizátoři letošního Trienále umělecké knižní vazby se rozhodli vzpomenout na jednoho ze zakladatelů soutěže a jejího časté - ho laureáta výstavou, aby zejména mladé knihařské generaci připome - nuli dílo člověka, který pracoval jako umělecký knihař více než sedmde - sát let a téměř celé toto období patřil k elitě řemesla. Jindřich Svoboda se narodil v Dol - ních Kounicích, půvabném městečku nedaleko od Brna s hradem a gotic - kým klášterem Rosa coeli. Knihařem se vyučil v knihařské dílně svého otce Josefa. Své vzdělání si doplnil studiem v knihařském mistrovském ročníku Státní grafické školy v Praze v letech 1927/1928. Do školy nastou - pil jako zcela hotový knihař, protože už v rodinné dílně prováděl celou škálu knihařských prací a zejména se naučil dokonale ručnímu zlace - ní. Jeho učitelé v Praze mu poskytli školení vycházející z konceptu kniž - ní vazby, zformulovaného o generaci Jindřich Svoboda 1909–2001 Jindřich Svoboda 1909–2001

19. 20 Při příležitosti kulatého výročí na - rození a úmrtí vltavotýnského kniha - ře Ladislava Hodného (1909–2000, dále také jako LH) vznikla výstava Pozoru Hodný projekt, jež je konci - pována netradičním způsobem. Propojující linií děl prezentova - ných na výstavě jsou volné odkazy na zájmy a životní osudy pana La - dislava Hodného a s ním spojené knihařské řemeslo. Byť při vzniku děl neměli zastoupení autoři v úmy - slu se jakkoli inspirovat osobností LH, ukázalo se, že výtvarný přístup a zájem o knihu jako výtvarný arte - fakt mohou vytvářet nečekaná pro - pojení napříč časem, generacemi a profesním zaměřením. Pomocí děl jiných autorů vznikl stylizovaný por - trét osobnosti LH. Ačkoliv není La - dislav Hodný st. na výstavě fyzicky zastoupen žádným vlastním dílem – knižní vazbou, jsou zde přítomny podstatné prvky z jeho životního pří - běhu skrze (z větší části knižní) arte - fakty současného umění. Podobně jako víme z dávné histo - rie o některých dílech jen díky zmín - kám v jiných dílech (např. tzv. knihy o knihách), je tato výstava volnými odkazy na životopisné údaje a cha - rakter LH: chlapecká touha stát se cukrářem (Zlatý řez Ivany Stránské), řemeslné a technologické základy (precizní vazby – Vyhynulé formy Elišky Čabalové), zkušenost linko - vače (ruční, jakoby strojová, linkova - cí práce od Jana Nálevky a ironické žduchací Rýsování pro dva od Petra Babáka), láska k přírodě (Krajina pa - píru Julie Kačerovské a Typographic Landscapes od Evelin Kasikov), řece Vltavě (vinoucí se stuha Petry Hero - tové) a trampství (osada Samotáři, písně Samotářů zazněly na vernisáži v podání kapely Vandrband), uvěz - nění v 50. letech (nepřístupné Knihy a hlína Mariana Pally z cyklu Zazděné knihy), odkaz na precizní práci (ručně šité rastry Evelin Kasikov), šetrnost v práci s materiálem (Monogramista T. D – Vykostěné knihy), pořádkumi - lovnost (nástěnka Petra Schandla) a láska k poezii (projekt Máj Anny Pleštilové), úvahy o vztahu obsa - hu a formy knihy Palimp-sest Petra Jambora), čisté haptické potěšení z kontaktu s knihou (Touch Notebook Julie Kačerovské) a také pokračová - ní a posuny řemesla v další generaci (malba na knize od Ladislava Hodné - ho ml.). Leitmotivem na tiskovinách k výstavě je bílé auto s aplikovaným monogramem LH, vltavotýnská iko - na, se kterou jezdívá právě pan Ladi - slav Hodný ml. Mgr. Hana Klabanová kastelánka Zámeckého areálu Ctěnice ctenice@muzeumprahy.cz T+ 420 286 001 361 M+ 420 606 859 952 Kontakt pro bližší informace: www.muzeumprahy.cz Mgr. Olga Šámalová náměstkyně ředitelky pro úsek vnějších vztahů media@muzeumprahy.cz T+ 420 221 012 939 M+ 420 725 847 820 Otevírací doba v Zámeckém areálu Ctěnice: pondělí zavřeno. Od 1. 11. 2019 do 31. 3. 2020 úterý–pátek 10.00–16.00 hod. sobota–neděle 10.00–18.00 hod. Od 1. 4. 2020 je otevřeno úterý až neděle od 10.00 do 18.00 hod. Pozoru Hodný projekt Pozoru Hodný projekt

3. 4 jsou používané dodnes. Prodělalo napříč staletími své existence mnoho změn, ale i přesto zaniklo. Nejrozšíře - nějším písmem po celé Indii bylo Ná - garí („městský“), které je typické svý - mi vodorovnými čarami v horní části znaků. Tento rys převzalo i písmo Dé - vanágarí („bůh města“), které je jeho současným pokračováním a používá se pro zápis hindštiny (Obr. 2 ). Nejstarší dochované písemné pa - mátky jsou skalní a sloupové nápisy krále Ašóky datované do 3. stol. př. n. l. (Obr. 3). Písmo zaznamenávalo hovorový jazyk – prákrt. Sanskrt se objevuje až později. Vzhledem k ústní tradici Dálný východ – díl I. „Kdo se učí bez pozornosti, je ztracen. Kdo myslí bez učení, je ve velkém nebezpečenství.“ Konfucius, Rozpravy, 11, 15 Indie Oblast indického poloostrova by- la osídlena od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. polokočovnými kmeny tzv. Drávidy, které se pozvolna začaly usazovat. Jednalo se o lid s tmavou pletí. Indoevropské kmeny původem ze střední Asie a východní Evropy, vyznačující se světlou pletí, přišli do Indie kolem roku 1 500 př. n. l. Ti se s původním obyvatelstvem smísili ane - bo jej vytlačili na jih. Arjové („ušlechtilí“), jak se tyto kmeny nazývaly, přinesly do Indie nejen jazyk zvaný sanskrt, ale také stavovské rozdělení na kasty. Byla zde nejvyšší kasta kněží (brahmánů), kasta bojovníků (kša- trijů), kasta obchodníků a rolníků (vajšjů) a kasta řemeslníků (šúdrů). Lidé bez kasty byli parii. Sanskrt („vytříbený“) byl protikla - dem místních dialektů nazývaných prákrty („přirozený“). Odlišuje se i od starší formy nazývané védský jazyk, jímž jsou sepsány Védy („vědění“). Sanskrt sehrál v Asii úlohu jako např. latina v Evropě, která dala vzniknout všem románským jazykům. Sanskrt se rozšířil díky hinduismu a také buddhismu téměř po celé Asii. Ne - dokázal sice potlačit nebo nahradit původní jazyk v nové zemi, ale jako náboženský jazyk se uchoval do - dnes. Mezi drávidské jazyky, které se dodnes používají na jihu indické - ho poloostrova, na severovýchodě Srí Lanky a v Pákistánu patří tamil - ština, malajálamština, kannadština a telugština. Z nejstarší doby asi 1200–1000 př. n. l. se dochovaly již zmiňované Védy, které tvoří nejstarší část hindu - istických textů. Pátým védem je ně - kdy nazýván epos Mahábhárata (vel - ká báseň o Bháratech), k němuž se pojí nejstarší indická báseň Rámája - na (život Rámův). Mahábhárata má asi 100 000 veršů a jeho jádro bylo zformováno před rokem 500 př. n. l. Z východní Evropy se na indický poloostrov dostalo i písmo Brahmí, které vzniklo pravděpodobně z pís - ma aramejského nebo fénického (Obr. 1). Fénické písmo Aramejské písmo Bráhmí Původní písmo protoindické, které doposud nebylo rozluštěno, zaniklo. V posledních letech byla publiková - na i myšlenka, že se nejedná o zá - znam řeči, nýbrž o znaky jmen, bohů a kmenů, které sloužily spíše jako mnemotechnická památka nežli pís - mo jako takové. Brahmí se naopak stalo základem pro více než 200 pí- semných soustav, z nichž mnohé HISTORIE KNIŽNÍ VAZBY Počátky písemnictví IV. Počátky písemnictví IV. Obr. 1 Možné odvození Bráhmí z fénického písma či aramejského písma Obr. 2 Písmo Dévanágarí Obr. 3 Ukázka nápisu na části z Ašókova sloupu

23. 24 získala Eliška Čabalová, cenu Ji - řího Hadlače Miroslava a Lubomír Krupkovi a cena Otto Blažka při - padla opět Elišce Čabalové a dále Heleně Klinderové, Kateřině Sta - šové a Marku Stašovi. Kromě sou - těžní přehlídky byla ve výstavních prostorách Západočeského muzea k vidění retrospektivní výstava umě - leckého knihaře Jindřicha Svobody, jednoho ze zakladatelů soutěže. Le - tos v květnu uplynulo 110 let od jeho narození a Moravská galerie Brno k této příležitosti zapůjčila ze svých sbírek 30 jeho špičkových vazeb. Práce Jindřicha Svobody inspirují celou knihařskou obec a ještě dlou - ho budou. V přilehlých prostorách se prezentovaly ukázkami svých kni - hařských prací studenti z odborných škol. Večer byl vyhrazen společen - skému setkání knihařů. Sobotní blok přednášek s historic - kou tématikou otevřel Ivan Kopáčik příspěvkem o barokních knižních vazbách. Historický úvod a data - ce navodily atmosféru barokních Čech. Toto období přináší změny v typologii a struk - tuře zpracování kni - hy. Vzniká zavěšo - vaná vazba, vazba na hlubokou dráž - ku a s nimi spoje - né nové výzdobné prvky. Není sporu o tom, že baroko významně ovlivnilo vývoj a vzhled kniž - ní vazby až do dnešních dnů. Soňa Hudoková prezentovala svoji studentskou práci „Výroba makety go - tické řezané kniž - ní vazby“. Nejprve nám představila historii této krás - né a časově velmi náročné výzdobné techniky, poté sa - motný postup práce při zhotovování makety, kde jsme mohli obdivovat dokonalost prove - dení. Dále nás Marie Benešová sezná - mila s historickými technikami mramo - rování vazebních usní, které mělo podobu různě ne - pravidelného žilko - vání a strukturování povrchu usně. Hna - cím motivem vývoje tohoto zdobení byla touha napodobit drahý materiál. Au - torka nejen shro - máždila receptury a postupy z dobové literatury, ale také je odzkoušela. Po polední pře - stávce Marie Be- nešová pokračo - vala představením amerického umělce a autora mnoha knih Keitha A. Smithe. Tento umělec vytvá - ří své vazby netradiční formou, která zahrnuje nápadité šití, výřezy, otvory a pletence. Jeho vazby vynikají rych - lostí a jednoduchostí zpracování i přesto, že se jedná o tuhou vazbu. Přednáška byla doplněna o prohlídku velkého množství knižních maket. Poté se Michaela Čermáková podělila o své znalosti problemati - ky slonoviny na knižních vazbách. Praktické zkušenosti načerpala při restaurování tohoto typu vazeb v Národní knihovně České republiky. Velký problém představuje kroucení slonovinových destiček vlivem změn vlhkosti v okolí a nalezení vhodného pojiva pro tento materiál. Část účastníků se po přednáškách rozjela do svých domovů. Ti, kdo zůstali, se ještě mohli kochat krásou města Plzně. Všichni se už těšíme na XXIV. seminář SČK 2020, kdy bude naším hostitelem Muzeum Jana Amo - se Komenského v Uherském Brodě. Pavla Lukasová Soutěžní exponáty, zde knihy Heleny Klinderové Slavnostní přípitek (H. Klinderová, Ila Šedo, M. Staša) Výstavní sál Západočeského muzea v Plzni při vernisáži XVI. TUKV 2019 Ocenění knihaři: E. Čabalová v zastoupení, manželé Krupkovi, H. Klinderová, manželé Stašovi. Vpravo O. Hrušková, předsedkyně poroty

8. 9 K následným kontaktům patři - ly nyní návštěvy v dílně Jindřicha Svobody vedle brněnské katedrály a v dílně otce a syna Ladislava Hod - ného v Týně nad Vltavou. Tato dvo - jice zprostředkovala svými vazbami ze skivertexu a grafickými aplikace - mi z kůže, pestrých a zlatých papírů opět jiné tvůrčí možnosti moderní vazby. 9) Další, ještě intenzivnější základny pro spolupráci bylo dosaženo při pří - pravě a v průběhu VI. trienále umě - lecké knižní vazby v Kroměříži roku 1989. Touto akcí v tehdejším arcibis - kupském zámku měla nejen pokra - čovat tradice trienále knižní vazby od roku 1973, ale deset vyznamená - ní pro nejlepší díla současné knihař - ské tvorby mělo podat důkaz jejích tvůrčích schopností a představit je mezinárodnímu knihařskému fóru. Mnohotvárnost vystavených děl byla fascinující – od klidných prací Ladislava Nováčka a vazeb a kazet z pestrého papíru manželů Růžičko - vých až k experimentálnímu využití materiálů (papír) a forem (skulptu - ry) Jana Činčery, Jiřího Hadlače a Jiřího Kocmana. Prof. Jindřich Svoboda, který krátce předtím, 29. května, oslavil své 70. naroze - niny, byl dobrým duchem, jenž spo - joval celé shromáždění. Přítomnost a přednáška anglického knihařského tvůrce Philipa Smithe, který se svý - mi moderními skulpturálními vazba - mi stal pro mnoho českých knihařů uměleckým vzorem, dodaly trienále žádoucí mezinárodní atmosféru. Pro VI. trienále v Kroměříži byla charakteristická dvě další hledis - ka. Ladislav Hodný (nar. 1943) byl vyznamenán cenou Lyry Pragen - sis. Ideou Lyry Pragensis, založe - né roku 1967, bylo spojení divadla, uměleckého přednesu s grafickými listy, bibliofilskými tisky a vazbami. Tato myšlenka vyvolala podnětnou vlnu zakázek na díla knižního umě - ní. Pro mnohostrannou činnost Lyry Pragensis a jejího vedoucího Milana Friedla se stala symbolickou prv - ní subskripce na bibliofilii „Karel IV. Vlastní životopis“ v edici Polyhym - nia s mědiryty Cyrila Boudy 10) , k níž Jindřich Svoboda vytvořil jednu ze svých pozoruhodných pergameno - vých knižních vazeb. V roce 1990, bezprostředně po společenských změnách v Německu a po sametové revoluci v Československu, prezen - tovala Německá knihovna v Lipsku v červenci roku 1990 na obsáhlé vý - stavě nejkrásnější bibliofilské tisky Lyry Pragensis. 11) Uměleckohistoric - ký úvod k ní vypracoval dr. Režný. Na VI. trienále v Kroměříži roku 1989 pokračovala také tradice teore - tických knihařských příspěvků před - náškou ke společným a rozdílným vývojovým tendencím v německých a českých dějinách knižní vazby. Se zřetelem k předchozím společným výzkumům dr. Režného a Helmy Schaefer týkajících se dějin knižní vazby šlo o to, aby se našly další zásady pro budoucí plány. 12) Po roce 1989/90 se společen - ské, hospodářské a kulturní poměry v našich zemích zásadně změnily. V tomto procesu se také především proměnila role knihy, která ve své tradiční podobě byla v minulosti nej - důležitějším zprostředkovatelem du - chovních a kulturních hodnot. Nyní se změnila ve stále rychlejšího nosi - tele informací a přizpůsobivé digitální medium. Otázka po roli knihaře jako ochránce i tvůrčího průvodce knihy je dnes diskutována v mezinárodním měřítku. Snad ale při vědomí umě - lecké hodnoty a moderních důsledků pro povolání knihaře mohou hrát roli osobní vzpomínky na časy zachová - vání oboru a vzájemné soudržnosti. Proto bych chtěla připojit ještě jednu vzpomínku, v níž opět hrají roli lidé a jedinečné osobnosti z knihař - ské tvorby koncem 20. století. Po krátké nemoci zemřel 30. srp - na 1990 český lékař a historik umě - ní dr. Pavel Režný, příliš brzy na to, aby uviděl uskutečnění svých nadějí a očekávání, která vkládal do mo - derní knižní vazby. V následujících letech na počátku 21. století vydá - val Vítězslav Prágr v nakladatelství Arcus časopis Knihařský bulletin. Usiloval v něm o to, aby impulsy, které vycházely z řady trienále a ze Společenstva českých knihařů pro - střednictvím mezinárodních kontak - tů, dál pokračovaly. Patřilo k tomu v roce 1998 zveřejnění Textů Jindři - cha Svobody v nakladatelství Arcus formou brožury a pamětního tisku. V roce 2000 následoval v tomtéž na - kladatelství soubor nejvýznamněj - ších úvah o moderní knižní vazbě od Pavla Režného pod názvem Deset kapitol o knižní vazbě. Vítězslav Prá - gr vzpomněl zásluh starší generace – Otty Blažka, Jaroslava Olšáka, Jin - dřicha Svobody a Josefa a Tomáše Vyskočilů, kteří založili českou kni - hařskou rodinu a školu ve 20. století a naplnili ji životem. Vítězslav Prágr vyzval knihaře své země, Sloven - ska a Německa, aby vypsali soutěž na vazbu tisku Deset kapitol o kniž - ní vazbě pod názvem Knižní vazba a papír. Soutěže se zúčastnilo více než 50 knihařů. Patřili k nim také studenti knižní vazby Vysoké školy 1 9) Schaefer, Helma: Prof. Jindřich Svoboda und Ladislav Hodný – zwei Wegbereiter moderner Einbandkunst in der ČSSR. In: Papier und Druck. Leipzig 37, 1988–9, s. 401–406. Ladislav Hodný. Knižní vazby. Informační dvoulist 1990 10) Režný, Pavel: Repräsentation tschechischer Buchkunst. In: Papier und Druck 1990, 39,12, s. 551–555 11) Režný, Pavel: Lyra Pragensis. Ausstellung vom 22. Juni–25. Juli 1990 in der Deutschen Bücherei. (Faltblatt) 5 s. 12) Režný, Pavel – Schaefer, Helma: Impressionen von der VI. Tschechoslowakischen Triennale der Einbandkunst. In: Papier und Druck, 38, 1989, H. 12, s. 553–558

16. 17 čenstvo knihařů a jeho semináře. On během svého pobytu v zahraničí po - tkal opravdové osobnosti knihařství z několika zemí, setkal se s podpo - rou, pomocí a přátelstvím. Rozho - dl se, že stojí za to úsilí vybudovat u nás profesní spolek, který bude pečovat jednak o vzdělávání a jed - nak o kolegialitu a solidaritu lidí kolem knižní vazby na řemeslném i osobním poli. Spolek dnes žije 23 let a chce pokračovat v témž du - chu, s jakým ho Jan Sobota zaklá - dal. Z pozice současného předsedy oceňuji Honzovo obrovské tehdejší nasazení pro spolek a při jeho nedo - žitém jubileu mu za to děkuji. Marek Staša 1. Honzu Sobotu jsem potkal po - prvé před dvaceti lety v roce 1999. Vnímal jsem ho jako postavou vel - kého muže, s majestátným plnovou - sem, už od pohledu jsem ho musel respektovat. V té době jsem jako knihař samouk takřka začínal. Zde v Lokti jsem se ocitl v přátelské partě desítek knihařů nejrůznějšího věku. Byl to můj první seminář Společen - stva českých knihařů, konal se zde na zámku, a dodnes si pamatuji úžas, s jakým jsem prožil návštěvu knihařské dílny manželů Soboto - vých na náměstí. Jana Sobotu jsem znal jako pojem, viděl jsem jeho do - konalé knihy na Trienále umělecké knižní vazby v Památníku národního písemnictví, věděl jsem již o pobytu jejich rodiny v emigraci a o návratu do vlasti. Ale tady v Lokti mě zasáh - la Honzova bezprostřednost, smysl pro kolegialitu, chtěl se sdílet a tvořit partu. A to všechno kvůli řemeslu, které miloval a chtěl propagovat. Měl neobyčejnou důvěru v mladé kniha - ře a neopomněl je podporovat. 2. Mnozí obdivovali Honzovu znalost knihařské technologie, jeho široké kontakty mezi kolegy u nás i v zahraničí a zejména jeho pre - ciznost a modelářskou zručnost. Výborně ovládal tradiční řemeslo, vazební struktury i techniky výzdoby. Nedostižná pro mne byla jeho hravost a kreativita, se kterou přistupoval ke knižní vazbě. Jeho vynikající ka - zetové vazby a objekty přesahovaly rámec zdobené knižní vazby a spí - še představovaly skulptury vytvoře - né knihařskou technikou. Honza byl hrdý na své řemeslo, které uměl. Žáci kurzů pořádaných v dílně man - želů Sobotových i mnozí „náhodní návštěvníci“, kterým se Jan Sobo - ta s Jarmilou věnovali s nebývalou ochotou poradit a pomoci, by mohli vyprávět mnohem víc. 3. Spolu-založil SČK a věnoval mu kus svého života. Když jsem měl před lety příležitost pobýt v Anglii a navštívit jejich knihařskou kon - ferenci, pochopil jsem, odkud Jan Sobota vzal model pro naše Spole - DĚNÍ V OBORU Jan Sobota 80 Jan Sobota 80 Trojice našich významných knihařů by oslavila v uplynulém roce výročí narození. Ladislav Hod - ný, Jindřich Svoboda, Jan Sobota. Jejich jména byla připomenuta nejen během plzeňského semi - náře. Při vernisáži výstavy „Jan Sobota 80“ v městské knihovně v Lokti, 5. března 2019, jsem byl požádán o slovo. Své tři postřehy jsem pro Občasník mírně upravil.

4. 5 Nazývá se Harimandir Sahib, je také znám pod jménem Zlatý chrám. Je pokryt měděným plechem, který je pozlacen několika tunami zlata. V tomto chrámu se nachází rovněž knihovna Sikhismu, kde je uloženo několik tisíc rukopisů a tisků toho - to náboženství. Sikhové používali písmo zvané Damdami, které bylo původně vyučováno v kaligrafických školách a později se promítlo i do tisku (Obr. 7). Sikhové jsou ve své většině et - nickými Paňdžábci, mluví východní paňdžábštinou a píší písmem gur - mukhí. Do vzniku Pákistánu bylo hlavním centrem Paňdžábu město Láhaur, které bylo i historickým hlav - ním městem sikhského státu, ale poté, co z rozhodnutí Velké Británie Láhaur připadl Pákistánu, jejich cen - trem se stalo město Amritsar, které leží v Indii nedaleko Láhauru. Tím byl Paňdžáb rozdělen na západ - ní pákistánskou (muslimskou) část a východní indickou část (sikhskou a hinduistickou). Marie Benešová Sikhové v Indii Sikhismus (ਸ ਸਸਸਸ ) je jedno z nejmladších světových nábožen - ství a co do počtu stoupenců páté největší. Vzešlo z Indie, z oblasti Paňdžábu během období nábožen - ského útlaku. Hlavy náboženství Guru Ardžan a guru Tégh Bahádur byli mučeni a popraveni po odmítnu - tí konverze k islámu. Dva nejmlad - ší synové Gobinda Singha byli po odmítnutí téhož zazděni zaživa. Od 18. století si sikhové získali pověst neohrožených válečníků. Sikhové jsou rozpoznatelní díky typickému turbanu (dastár) kryjící - mu dlouhé vlasy, u mužů také díky plnovousu. Sikhové, kteří podstoupi - li Amrit (zasvěcení do khálsy) navíc nosí železný náramek a kirpan, kte - rý nosí vždy při sobě. Indické aeroli - nie jim umožňují mít kirpan při sobě i během vnitrostátních letů. Nejslavnější sikhský chrám (gu - rudvara) se nachází v Amritsaru (Obr. 6). předávání si posvátných textů i k ne - příliš trvanlivým materiálům použí - vaných na psaní se nejstarší nápisy dochovaly zejména vytesané do ka - mene, vyryté do kovu (Obr. 4) či na keramice. Běžně se ale používaly na psaní zejména palmové listy, březo - vá kůra či hedvábí. Povídka a bajka patří k nejbo - hatším odvětvím indické literatury. Platí to zejména od doby buddhis - mu, kdy každé zvíře mělo být člo - věku bratrem. Láska k bližnímu, promítnutá i do světa zvířat, se ob - jevuje v džátakách – v povídkách, které vypráví o různých zrozeních Buddhových. Tyto povídky vznikly brzy po Buddhově smrti a kolem roku 250 př. n. l. byly sebrány ve sbírku, která obsahovala 547 džá - tak. Nejznámější sbírka se nazývá Pančatantram, která má hluboký výchovný smysl a byla původně učebnicí politické moudrosti. Již v 6. století byla sbírka přelože - na do perštiny a nato do syrštiny a arabštiny, o něco později do la - tiny a jiných evropských jazyků. Jsou známy pod názvem Bidpajo - vy bajky a ve středověku se staly vedle bible nejrozšířenější knihou. Obr. 6 Zlatý chrám v Amritsaru s tradiční Sikhtskou stráží Obr. 4 Písmo Nágarí na bronzových destičkách Obr. 7 Ručně psané sikhtské písmo Damdami Zdroje: OSTLER, Nicholas. Říše slova: jazykové dějiny světa. Praha: BB/art, 2007. ISBN 978-80-7381-152-5. poklady starověkého písemnictví PRŮŠOVÁ, Jana. Vznik a vývoj písma. Praha: Nakladatelství grafické školy, 2007. ISBN 978-80-86824-04-8. www.wikipedie.cz Obr. 5 Otisk pečetidla s 5 000 let starým a doposud nerozluštěným protoindickým písmem

12. 13 a na hlavu narazila slaměný věnec a nakonec byl řádně zlit vodou. Na počest vstupu do cechu musel tova - ryš obstarat jídlo a pití pro všechny zúčastněné. Žádný budoucí tovaryš z toho nadšen nebyl, ale co se dalo dělat, tradice je tradice.“... Ovšem jednou, stalo se to v létě roku 1597, postihla náš klášter ve - liká pohroma! Několikadenní deště naplnily vodou lesy a louky nad kláš - terem a další velká množství vody už země nebyla schopna pojmout. Říč - ka tekoucí v poklidu pod klášterem se mohutně rozvodnila. Přesto se ni - kdo neobával, že by mohla předsta - vovat pro klášter nebezpečí. Neštěs - tí přišlo až v podvečer následujícího dne. Teprve později jsme zjistili, co tak velké útrapy klášteru způsobilo. Asi dvacet minut chůze nad kláš - terem se sesul svah nasycený vo - dou a zabránil tak volnému průtoku rozvodněné říčky. Během několika hodin se vytvořilo veliké jezero za - držující ohromné množství vody a po následném protržení závalu se masa vody, bahna a kamení valila údolím. Vlna byla tak vysoká, že mo - hutně zasáhla i klášter. Voda s bah - nem v něm zalila místa, o kterých nikdo nikdy nepředpokládal, že by se na ně voda mohla dostat. Proud strhl klášterní bránu a zaplavil celé nádvoří až do výše prvního patra, je - hož část byla vyhrazena i knihovně. Bahno zalilo studnu i sklepení a na dlouhý čas pohřbilo běžný klášterní život. Trvalo několik dnů než voda začala z těchto prostor ustupovat... Při pohledu z údolí byla knihov - na umístěna v prvním patře, ale z nádvoří se do ní vstupovalo přímo dvoukřídlými dveřmi s jednoduchým portálem z pískovce zdobený kláš - terním erbem. Tudy se proud vody a bahna dostal až do knihovny. Dě - sivý pohled se naskýtal na nádvo - ří plné vody a bahna, kam zpětný proud vynesl z knihovny velký dřevě - rychle natřel a pomocí širokého štět - ce z kuních chlupů na něj doslova naházel plátkové zlato tak mistrov - sky, že se plátky jen nepatrně pře - krývaly. Po chvíli vzal plochý achát a pozlacenou plochu vyleštil do vy - sokého lesku včetně zaoblených rohů. Recept na tuto zázračnou, leč smrdutou pájku mi prozradil, až když jsem se stal tovaryšem a odcházel do světa na zkušenou. Moje učednická léta se mi tenkrá - te jevila jako dost krutá, pracovalo se od brzkého rána až do sedmi ho - din večer. Až později jsem poznal, že jsem měl výjimečnou příležitost naučit se dobrému gruntu knihva - začského řemesla v dílně, jejíž ma- jitel, řídě se heslem “Labore et constantia“, velmi dbal na zavádění nových řemeslných postupů a po - znatků. Vždyť třeba správné našití knižního bloku není vůbec jedno - duchá věc, jak se na první pohled zdá. Je zapotřebí přihlížet k tomu, na jakém papíru a jaké tloušťky je kniha vytištěná, jaký je směr papíru, správně se musí zvolit tloušťka šicí nitě, záleží i na velikosti a váze knihy a knihvazač také musí vědět, k ja - kému účelu bude kniha používána. Tomu všemu jsem měl příležitost se naučit, což tenkrát nebyla tak samo - zřejmá věc. Ale abych nevzpomínal jen na práci – čas od času jsme společně prožívali i malé slavnosti. To když byl knihtiskařský učedník zvaný kor - nuto jmenován tovaryšem, k čemuž sloužil podle starého zvyku menší obřad, kterému přihlíželo celé osa - zenstvo. Na úvod oslavy depositor vychvaloval knihtiskařské řemeslo, načež byla učedníkovi na hlavu na - ražena šaškovská čepice s kozími rohy a liščím ocasem. Povzbuzován herdami do zad, taháním za pače - sy a pohlavky sliboval, že zanechá dosavadních lotrovin a povede jen spořádaný život. Poté mu vyvolená panna sejmula šaškovskou čepici nestihnu, opakoval jsem celý ne - šťastný. Mrzelo mě to a počítal jsem s trestem, který vždy následoval hned poté, co jsme my učedníci co - koli svou neodpovědností pokazili nebo neudělali včas. Když před po - lednem forman přivezl knihy ke svá - zání uložené v sudech, musel jsem je všechny místo oběda vykulit sám. Sudů nebylo mnoho, ale pozdrže - lo mne to. Trochu hladu jsem snesl dobře, ale že jsem už toho dne ne - mohl zajít za mistrem zlatičem, abych ho mohl aspoň chvilku sledovat při jeho práci, jak mi předtím dovolil, to mě trápilo. Jak já tehdy litoval právě této pokažené příležitosti! Nemohl jsem za ním přijít kdykoli. Nevěděl jsem, kdy se mi zase podaří dívat se na jeho přesné pohyby, na obratné ruce, které si, jak se mi zdálo, se zla - tými plátky jen tak hrály! On totiž ne - měl vždycky dobru náladu a takové pozvání neopakoval každý den! Na knihařském řemesle se mi lí - bilo úplně všechno, ale nejvíc jsem obdivoval mistra zlatiče. Zlatič knih, to byl, uznávaný samostatný řemesl - ník a mezi knihvazače se začleňoval jen pomalu. Však si také dost hlídal, aby mu pod ruku nenahlížel někdo nepovolaný. Jak čistě a rovně on uměl na kožený hřbet budoucí kni - hy vyzlatit titul! A jeho supralibros na její přední desce, to bylo jako když vymaluje! K jeho parádním kouskům patřilo i pozlacování karet, ďáblo - vých obrázků. Jejich lepší sady se na hranách kolem dokola pozlaco - valy. Mistr si z nich do ručního lisu velmi pečlivě vyrovnal nejmíň půl metru vysoký komín, lehce je pře - brousil a ihned natřel pájkou, která sloužila jako pojidlo mezi kartonem a plátkovým zlatem. Ale řeknu vám: to bylo v jeho případě příliš vznešený název. Šlo o neuvěřitelně páchnoucí břečku, která snad čím byla starší a smrdutější, tím lepší vlastnosti měla. Touto břečkou celý sloupec

22. 23 SPOLKOVÝ ŽIVOT XXIII. mezinárodní seminář XXIII. mezinárodní seminář Společenstva českých knihařů Společenstva českých knihařů a XVI. trienále umělecké knižní a XVI. trienále umělecké knižní vazby 2019 v Plzni vazby 2019 v Plzni XXIII. Mezinárodní seminář Spo - lečenstva českých knihařů a XVI. Trienále umělecké knižní vazby pro - běhlo, jako už několikrát, v metropoli západních Čech, Plzni. Sešli jsme se ještě před začátkem letních prázdnin ve dnech 20.–23. června 2019. Čtvrteční podvečer byl věnován krátkým příspěvkům a též pro - mítání filmu o vzniku další mistrovské ma - kety. Tentokrát se dílna Jiřího Fogla a Pavlíny Rambové pustila do Žlutického kancionálu. Bohužel nás nainsta - lovaná technika zradi - la a film se nepodařilo přehrát. V takové chví - li člověka napadá, že není nad rukodělnou práci! Na velké zklamání jsme chtěli zapomenout v blízkých hospůdkách, ale mnohé z nich byly vyplaveny silnými přívalo - vými dešti a zavřeny. V pátek ráno se otevřely okované dveře zbrojnice Západočeského mu - zea všem nákupuchtivým knihařům. A že bylo z čeho u prodejců vybí - rat, například ručně čerpané papíry z Ateliéru Krupka, knihařské potřeby od Jarmily Sequensové, produkce koželužny Strnad ze Solnice a dal - ší. Ti spokojení, kteří již třímali svoje nákupy, se pomalu trousili do sálu a očekávali dopolední přednášky. Nejprve firma BN International prezentovala širokou škálu svých potahových pláten. Lubomír Krup - ka, který už dlouhá léta pracuje se svou ženou Miroslavou ve společ - ném ateliéru, přednesl příspěvek o genezi dvou autorských knih Liber aqua a Falešné bankovky a přidal zkušenosti s jejich pojetím výroby vazby na hlubokou drážku s dře - věnými deskami. Ze zahraničních přednášejících přijela do Plzně paní Mechtild Lobischová z Německa se dvěma příspěvky „Tradiční ře - meslo ve službách moderní doby, Thorwald Henningsen, přehled díla“ a „Mé nejoblíbenější vazby“. Za - myšlení nad smyslem a procesem vytváření uměleckých vazeb si připravila Sue Doggettová. Designová vazba se nachází na pomezí mezi uměním a řemeslem. Jak k ta - kové knize přistupovat, pouze obdivovat a ne - dotýkat se anebo užívat a číst? A dokáže divák/ čtenář správně pocho - pit, co tvůrce do knihy vložil? Sue Doggettová prozradila, jak na tyto otázky nahlíží ve své tvorbě a co je pro ni při tvůrčím procesu důležité. Odpoledne bylo ve znamení vel - kého očekávání, neboť se chystalo udílení cen XVI. Trienále umělecké knižní vazby a slavnostní otevření výstavy. Šestičlenná odborná porota v čele s předsedkyní Olgou Hruš - kovou ocenila ve 3 kategoriích tyto knihaře: cenu Jindřicha Svobody Účastníci XXIV. semináře SČK

10. 11 perimentů a přemýšlení vyústila v mnoho inovací a vynálezů řady nových, zejména zdobicích technik a jeho vazby se staly inspirací pro celou knihařskou obec. Svoboda virtuózně pracoval s novými synte - tickými materiály, jejich dokonalost však brzy přestala uspokojovat jeho cit pro kvalitu přírodního materiálu. Změnil charakter pergamenové vaz - by, když začal používat Skochovy pergameny s výraznou strukturou, kterou povýšil na výzdobný prvek, do vazby zakomponoval i kazy a otvory v pergamenu, nebo pou - žíval jejich přirozené, tmavěji zbar - vené okraje. Později pergameny nařezával a do řezů zatíral paste - lové barvy. Mimořádnou sbírku his - torických knihařských tlačítek, shro - mážděných za dlouhá léta činnosti dolnokounické dílny, doplnil moder - ními s motivy, navrženými zejména grafikem Jiřím Šindlerem. Používal je novátorským způsobem, vytla - čená nebo vyzlacená v souvislých plochách, kontrastujících s hladkou plochou vazební usně. Svobodova aplikace tenoučkého japonského papíru, zpracovaného barvením, trháním, vrstvením a mačkáním, přinesla na vazby barevnost podob - nou abstraktní malířské tvorbě. Apli - kacemi starých knihařských kování a dalších nalezených nebo přepra - covaných prvků reagoval na postmo - derní hravost a kombinaci různých stylů. V knize s několika převleky došel Svoboda až k chápání knihy jako objektu a v posledních vazbách 90. let začíná narušovat tradiční funkční strukturu knihy – odkryté šití knižního bloku ve hřbetní části knihy se stává výzdobným prvkem. O své zkušenosti se v konzulta - cích vždy podělil se svými kolegy, což v oboru knižní vazby nebylo a není vždy samozřejmé. Neměl žáky v pravém slova smyslu, ale v tomto posledním období byla jeho autori - ta a vliv v knihařské obci nesmírný. činnosti jako samostatný výtvarník. Padesátá leta však byla obdobím stagnace řemesla, zmizeli sběratelé a zákazníci, až na výjimky neexisto - valy nové kvalitní bibliofilské tisky, nebyl dostatek vhodného materiálu. Svoboda se přesto snažil pokračo - vat v hledání nových cest, expe - rimentoval s tiskem barevnou fólií a na nemnoha jeho vazbách této doby najdeme dekor, zpracováva - jící podněty ze soudobého volného umění konce padesátých let. Nako - nec musel hledat novou existenční základnu, přestěhoval se do Brna a začal znovu vyučovat, a to obor práce s papírem na Střední umělec - koprůmyslové škole v Brně. Téměř desetiletou stagnaci oboru knižní vazby přerušila až v roce 1966 vý - stava K66. Prostějovský program, kterou uspořádalo prostějovské muzeum. Autor a iniciátor výstavy, teoretik knižní vazby Pavel Režný, vybral pro ni práce v té době patrně nejzajímavějších knihařů, Otto Blaž - ka, Jaroslava Olšáka, Josefa Vysko - čila a také Jindřicha Svobody. Výsta - va měla za úkol oživit zájem o knižní vazbu a zlepšit její postavení mezi ostatními uměleckými řemesly. Svo - bodovy knihy v tom sehrály význam - nou úlohu, neboť byly nejen řeme - slně dokonalé, ale i jejich výzdoba odpovídala současným výtvarným trendům. Svoboda upevnil své po - stavení mezi nejvýznamnějšími osobnostmi oboru a v následujících letech byl u všech významných udá - lostí, ať to byly výstavy nebo soutěže jako Trienále umělecké knižní vazby, které spolu s několika kolegy spolu - založil. V roce 1976 ukončil svou pedago - gickou činnost na brněnské umělec - ké škole a vrátil se do své dílny pod Petrovem, aby se v následujícím čtvrtstoletí věnoval naplno knihám, které tam na něj čekaly. Během této doby vytvořil neuvěřitelné dílo, více jak 450 špičkových vazeb. Léta ex - podobu vazby pro domácí sběrate - le hledat vlastní svébytnou cestu. Velmi brzy začal pracovat pro něko - lik brněnských bibliofilů a okruh jeho zákazníků se postupně rozšiřoval až k významným pražským sběratelům a vydavatelům. Začal se zúčastňovat výstav, od roku 1935 získával ceny v knihařských soutěžích a navazoval kontakty s dalšími umělci, zabývají - cími se tvorbou a úpravou knih, mezi něž patřil třeba písmař Oldřich Men - hart, ilustrátoři Eduard Milén, Petr Dillinger nebo Stanislav Menšík či Emanuel Frynta. Spolupráci s jinými umělci považoval vždy za důležitou a kontakty s nimi ovlivňovaly a obo - hacovaly jeho práci celý život. Mezi lety 1930 a 1940 zdobil vazby nejpo - užívanějšími knihařskými technikami slepotiskem a zlacením, ale opou - štěl tradiční výzdobná schémata a zacházel s linkami a tlačítky daleko volněji, než jeho současníci. V první polovině 40. let patřil Svoboda už k uznávaným českým knihařům a dostal se k vazbám nejvýznamněj - ších projektů vynikající protektorátní vydavatelské produkce. Vázal Vlast - ní životopis Benvenuta Celliniho, Legendu o svaté Kateřině nebo sou - bor severských ság Edda pro nejvý - znamější české bibliofily. Vedle prá - ce v dílně začal také od roku 1939 působit jako externí učitel na Škole uměleckých řemesel v Brně. Po válce se zpočátku zdálo, že se situace ve vydavatelské činnosti a knihařských dílnách bude jen zlep - šovat, ale slibný rozvoj poválečného období byl přerušen událostmi roku 1948. Nový tiskový zákon zlikvidoval malá vydavatelství, znemožnil vydá - vání soukromých tisků a bibliofilií, uzavřel malé tiskárny a následně po - stupně utlumil činnost knihařských dílen s vyššími uměleckými ambi - cemi. Kounická dílna byla nuceně uzavřena v roce 1951, ale Svoboda, od roku 1949 člen Svazu výtvarných umělců, mohl pokračovat ve své

6. 7 usnesení k obraně a udržení ruko - dělné knižní vazby. Protože v ČSSR již neexistovalo oficiální vzdělávání v oboru rukodělné knižní vazby, šlo o to, aby byly zachovány historické tradice. V knihařských dílnách, kte - ré ještě pracovaly, bylo mladšímu dorostu umožněno vzdělání. Každé tři roky zajišťovala knihařská triená - le možnost srovnání výkonů na poli umělecké knižní vazby a srovnání s mezinárodními tendencemi. Zcela jinak se proti tomu vedlo rukodělně a umělecky orientova - ným knihařům v NDR. V různých obdobích hospodářského a spole - čenského vývoje po založení NDR v roce 1949 byly různým řemeslným oborům přiznávány rozporuplné a proměnlivé možnosti působení. Pro socialistický stát byla kniha ne - jen společenským informačním pro - středkem, ale na uměleckém poli měla získávat stoupence pro socia - lismus na mezinárodních výstavách knižního umění (iba) a soutěžích. Přesto však bylo i v NDR upuštěno od tradičního stavovského označe - ní „knihař“. Činnost pracovní skupi - ny Kůže/papír při Svazu výtvarných umělců přispěla koncem 70. let k tomu, že umělecky orientovaní kni - haři ve spojení s knihovnami, muzei a bibliofily nedbali na státem naříze - jako ochranný obal, ale i tvůrčí výzva zasloužila zcela zvláštní pozornost a ocenění. Počátkem výměny mezi knihaři v Praze a v Brně a na druhé straně v Lipsku a Drážďanech byly nejdříve oficiální kontakty mezi knihovnami a muzei. Projevovaly se v četných služebních cestách, výstavách a pub- likacích. Znalost němčiny usnadňo - vala poznávání historických fondů a z nich vyplývajících vědeckých otázek. Východiskem intenzívnějších kni - hařských kontaktů byl rok 1987. Dvě odbornice na knižní vazbu – Ingrid Schultheiss, která vyučovala ve tří - dě knižní vazby na Vysoké umělec - ké škole na hradě Giebichenstein v Halle, spolu s Helmou Schae - fer, vědeckou knihovnicí Německé knihovny v Lipsku (dnes Německé národní knihovny v Lipsku) byly po - zvány do Hradce Králové. V historickém městě Hradec Krá - lové se již několik let konala setkání českých knihařů v době mezi tradič - ními knihařskými trienále započatý - mi roku 1973. Zde pokračovali tvůrci knižních vazeb Jindřich Svoboda, Jaroslav Olšák a Tomáš Vyskočil spolu s teoretiky dr. Pavlem Režným a dr. Jiřím Kocmanem v tom, co již v roce 1966 přineslo programové V mé knihovně v Lipsku stojí ved - le sebe české a německé knižní vy - dání pamětí nositele Nobelovy ceny Jaroslava Seiferta s titulem Všecky krásy světa. Poté, co Seifert v roce 1923 pod tímto názvem uveřejnil svou báseň, zvolil tento titul ještě pro obsáhlou knihu, která vyšla roku 1982 v Praze a v roce 1987 byla vydána v němčině. To, co Jaroslav Seifert říká v před - mluvě ke svým pamětem, může platit také pro vzpomínky na kontakty a vzta - hy mezi českými a německými knihaři v 80. a 90. letech minulého století. „V tichu paměti, a zvláště když pevně zavřu oči, kdykoliv se mi za - chce, zahlédnu tváře tolika krásných lidí, s kterými jsem se v životě setkal a s mnohými z nich se přátelsky sblí - žil, že vzpomínka střídá vzpomínku, jedna krásnější druhé. A je mi, jako bych s těmi lidmi hovořil včera. Ještě cítím teplo jejich podané ruky.“ 1) Byla to zvláštní atmosféra let před koncem socialismu v našich obou zemích, tehdejší ČSSR a NDR, a role, kterou hrála kniha a její po - doba v této společnosti, nás blíže spojovala. Kniha ztělesňovala jak svým obsahem, tak svou uměleckou formou ideály a přání, která socialis - tický společenský řád nebyl schopen splnit. Proto si knižní vazba nejen OSOBNOST KNIHAŘSKÉHO ŘEMESLA Vzpomínky... Vzpomínky... Kontakty a vztahy mezi českými a německými Kontakty a vztahy mezi českými a německými knihaři v 80. a 90. letech 20. století knihaři v 80. a 90. letech 20. století 1) Seifert, Jaroslav: Všecky krásy světa. Praha, Československý spisovatel 1982. Totéž: Alle Schönheiten der Welt. Geschichten und Erinnerun - gen. Berlin, Weimar, Aufbau-Verlag 1987

7. 8 nošské, které vyjadřovaly Svobodo - vu odvahu k novým cestám v kni - hařském umění. Použitím pestrých papírů a barevných pergamenů jako nefigurativního prostředku spolu s linkovou a obloukovou sazbou spojil dosavadní zkušenosti se za - vedením nových materiálů při jejich aplikaci na pergamenové vazby. Dr. Režný jako Svobodův průvodce v umělecké teorii prohlásil, že šlo vlastně o kacířství ve smyslu kni - hařské ortodoxie, zároveň ale také o její opak ve zhodnocování toho - to materiálu, tj. pergamenu novým způsobem. 7) V souvislosti s tím mohlo Němec - ké muzeum knihy a písma v Lip - sku získat pro svou sbírku knižních vazeb jednu z charakteristických pergamenových vazeb Jindřicha Svobody. Šlo o vazbu bibliofilského tisku Lyry Pragensis (Goethova Kniha Zulejčina), který vyšel s ilustracemi Josefa Lieslera v roce 1981. Pro tuto vazbu Jindřich Svoboda aplikoval na pergamen z kozinky japonský papír a použil zlacený tisk razidly. Předá - ní této vazby se odehrálo za zvlášt - ních okolností při setkání Meziná - rodního sdružení mistrů umělecké knižní vazby (MDE) v Drážďanech, při němž se němečtí knihaři z obou částí Německa sešli s českými hos - ty. Přednáška dr. Režného „Vývoj a osobitost českého knihařství ve 20. století“ 8) významně obohatila různé formy vzájemného poznání a spolupráce. hodné nové práce, mj. od Miroslavy a Lubomíra Krupkových z Úval. Od obou slibných knižních umělců, kteří pracují jako tiskaři, knihaři a osobití tvůrci, získalo lipské Muzeum knihy a písma pro svou sbírku knižních vazeb autorské knihy Earthquake a Vosí knihu. Německé muzeum knihy a písma získalo roku 1911 významnou histo - rickou sbírku vazeb dr. Karla Beche - ra z Karlových Varů. 6) V přítomnosti usilovalo o přímý kontakt s knihaři a restaurátory a o jejich vzdělání. Nyní se zde prosazovaly snahy, aby se uskutečnila výstava tvorby prof. Svobody z Brna. K tomu mohla přispět expozice Slezského muzea v Opavě z roku 1986, která byla připravena uměleckým historikem dr. Pavlem Režným. Také pro lip - skou výstavu v roce 1988 bylo jeho hodnocení knihařského díla Jindři - cha Svobody směrodatné. V živé vzpomínce zůstala přitom kožená vazba Goethových Tří pohádek, kterou se Svoboda v roce 1982 zúčastnil soutěže iba. Se třemi kusy pozlaceného rohového kování z 19. století, osmibarevnou mo - zaikou a zlatým a stříbrným tiskem vyvolala vazba představu motýlů a tím dodala bibliofilskému tisku zce - la zvláštní ráz divadelní inscenace. Kromě toho to byly zvláště perga - menové vazby k Muchově Otčenáši z roku 1985, Longosovým Pastýř - ským příběhům Dafnida a Chloe z roku 1978 a Máchově Pouti krko - né hranice a zajímali se o to, co se děje v jejich oboru na druhé straně Labe a Odry. 2) Díky organizaci Františka Kusého, žáka Otty Blažka, a mnohostranně angažovaných knihařů z Hradce Králové prožili němečtí hosté zají - mavou směs teoretických a řemesl - ně technických přednášek, výstavy nových vazeb a živých diskusí. Hra - dec Králové zprostředkoval přímé, působivé představení ducha a cílů české knihařské rodiny. Na zákla - dě teoretických úvah o roli knihaře v moderně 3) a estetice rukodělné vazby 4) jakož i o současném zpro - středkování nezbytných technických předpokladů a zkušeností mělo být knihařské tvorbě zjednána pozor - nost a vliv v umění současnosti i budoucnosti. Když krátce nato následovalo dal - ší pozvání od knihovníka Jaromíra Macka na výstavu vazeb v Krajském muzeu v Teplicích, na níž chtě - li ukázat „kromě asi 100 exponátů 18 českých knihařů... výběr z naší sbírky vazeb (historických a mo - derních)“ 5) , očekávání z německé strany bylo velké. Opět jsme mohli zjistit, jak pod otcovským vedením Jindřicha Svobody, Tomáše Vysko - čila, Jana Vrtílka a Jaroslava Ol - šáka začali mladší čeští knihaři jít vlastní tvůrčí cestou. Když později v roce 1992 prezentovalo teplické muzeum s Jaromírem Mackem své moderní vazby v Německé knihov - ně v Lipsku, byly mezi nimi pozoru - 2) Handeinbände 1969–1979. Ausstellung vom 1. September bis zum 31. Oktober 1979 im Museum des Kunsthandwerks Leipzig (Grassimuse - um). Veranstalter: Verband Bildender Künstler der DDR, Arbeitsgruppe Leder/Papier und Rat des Bezirkes Leipzig 3) Režný, Pavel: Estetika a funkce rukodělné vazby v současnosti. In: Sborník referátů z odborného semináře k problematice umělecké knižní vazby. Brno 1982, s. 3–21 4) Tentýž: Výtvarné řešení knižní vazby. In: Sborník referátů II. Odborný seminář k problematice umělecké knižní vazby. Praha 1987,s. 36–60 5) Macek, Jaromír – Nuska, Bohum il: Výstava Knižní vazba od gotiky k dnešku. Teplice 3 1972 6) Becher, Carl D.: Sammlung historischer Bucheinbände des 15.–19. Jahrhunderts von Dr. Karl Becher: Bestand des Deutschen Buch- und Schriftmuseums der Deutschen Bücherei seit 1911. Bearb. von Helma Schaefer. Leipzig 1992, 57 l. Tatáž: Entdeckungen in Moskau: Die Becher-Sammlung des Deutschen Buch- und Schriftmuseums Leipzig in der Russischen Staatsbibliothek Moskau. In: Einbandforschung. Berlin 4, 1999, s. 36–42. 7) Režný, Pavel: Zum Einbandschaffen. Sonderausstellung Handeinbände von Prof. Jindřich Svoboda, Brno. (Faltblatt) Leipzig, Deutsches Buch- und Schriftmuseum der Deutschen Bücherei 1988 8) Režný, Pavel: Künstlerbücher in der Tschechoslowakei. In: Marginalien. Zeitschrift für Buchkunst und Bibliophilie. Heft 1991, s. 72–75

11. Tím, jak své znalosti a zkušenos - ti využíval ke prospěchu knihařiny a knihařů, se stal všeobecně uzná - vanou a respektovanou osobností, na jejíž vkus a smysl pro kvalitu se mohli všichni spolehnout. Byl tím, k němuž se chodili radit mladší, když si nebyli jisti tím, co dělají. Přichá - zeli k němu o radu i ostatní zájemci o knihařinu, teoretici i praktici. Dove - dl s velkou noblesou a smyslem pro pravdu, jen dobrým slovem urov - návat drobné rozmíšky, ke kterým v cechu knihařském občas došlo. Za - nechal za sebou ohromné dílo. Jeho vazby najdeme v mnoha muzejních i soukromých sbírkách, v knihov - nách sběratelů a milovníků knih i mnoha jeho přátel. Svobodovu knihu poznáme snadno. Vklouzne příjemně do dlaně a lehce se ote - vře, je pro ni typické harmonické spojení vazby s obsahem, úpra - vou a ilustracemi knihy. Zvědavost a chuť k experimentu pomohla Svo - bodovi při inovaci vazebních a výz - dobných technik, zkušenosti a vkus mu zabránily sklouznout k přebuje - losti a okázalosti. Výtvarné nadání a otevřenost vůči volnému umění jeho dílo obohatily a udržely svěží. Díky velké citlivosti pro materiály se jeho vazby vyznačují výtvarnou čistotou a elegancí a jsou vzdáleny dekorativnosti, k níž vazba někdy inklinuje. K cestě na vrchol pomohla Jindřichu Svobodovi cílevědomost a vytrvalost, kritičnost vůči sobě a své práci, hlavně však pokora a ohleduplnost vůči knihám, které četl, vázal a miloval. Hana Karkanová Text byl publikován v Katalogu XVI. TUKV Plzeň, zde je otištěn s laskavým svolením autorky. 12 Nezměrnou trpělivost měl bratr Jáchym. To on se mi cele věnoval při předávání knihvazačské díl - ny našeho kláštera, kterou kdysi sám přebíral od svého předchůd - ce. Ovšem dílna nepatří mně, pa - tří řeholnímu řádu a já jsem tu jen pokorným služebníkem. Opatrovat, ošetřovat a spravovat knihy mi bylo určeno naším generálním opatem a já jsem v tomto poslání nalezl velikou zálibu. Bratr Jáchym už byl vzhledem k svému věku velmi sláb a veškeré své ubývající síly raději věnoval modlitbám a krátkým pro - cházkám k šumící horské bystři - ně. Ale zastavil-li se v dílně, bylo velmi poučné a na výsost příjemné naslouchat jeho vzpomínkám na předlouhou životní pout – a ně - kdy jsem jej k nim vybídl já sám. A skutečně, i obvykle málomluvný bratr Jáchym se pak otevřel a rád se ponořil do dob svých nelehkých učednických a tovaryšských let. Jak jsem zjistil z jeho vyprávění, byly někdy těžké roky a nemalou měrou přispěly právě ony k tomu, že se později rozhodl pro řeholní život. Stal se dobrým řeholníkem a veškeré své schopnosti a sna - žení věnoval ve prospěch našeho kláštera. Byl to člověk pevné víry a jeho řemeslné dovednosti přines - ly doslova požehnání pro naši bo - hatou klášterní knihovnu. Bratr Jáchym se vyučil v knihva - začské a knihtiskařské dílně na - kladatele Plantina v Antverpách. A podobně jako jemu Plantin, tak i on mně nezištně předal vše ze své - ho umu získaného ještě za svého působení mimo klášter. Zanedlouho se však ke smutku nás všech ode - bral na Věčnost. Žel, žádných pí - semných vzpomínek po sobě neza - nechal, mně však něco z krásných setkání s Jáchymem v paměti utkvě - lo, zvlášť pak jedno letní odpoledne, kdy jsme spolu seděli na lavici před hlavní branou kláštera – a já poslou - chal: „A tenkrát jsem pospíchal brzo ráno zasněženou ulicí, zanecháva - je za sebou ve sněhu jasné stopy svých bot. Chvilkami jsem utíkal, abych dohnal to, co jsem svým za - spáním zameškal. Přijít pozdě do práce, to nakladatel Plantin, maji - tel knihvazačské a knihtiskařské oficíny neměl rád. A já ho nechtěl nikdy zklamat. Pracovat se začí - nalo brzo ráno, hned po mši a já musel do dílen přijít jako první, z velkých kachlových kamen vybrat popel z předešlého dne, nanosit dříví, naštípat třísky, hbitě zatopit i pod tavícím kotlíkem v písmolijně, zamést a vůbec všechno připravit tak, aby se mohlo začít ihned pra - covat. Pádil jsem ulicí a kličkoval mezi zamrzlými loužemi, z kterých ostrý vítr vyfoukal sníh, až byl pod ledem vidět zamrzlý vzduch tvořící bílé kouzelné vzory. Dnes už to asi KNIHAŘSKÁ DÍLNA LIBER AQUA LIBER AQUA

25. Tiráž: Občasník Společenstva českých knihařů 1/2020 Vydává Společenstvo českých knihařů se sídlem v Plzni Toto číslo vyšlo v lednu 2020 Editor článků: Jitka Neoralová Technická redakce: Marek Staša Sazba a design: Bc. Eva Jakubcová Výroba: Střední škola grafická Brno, příspěvková organizace, Šmahova 364/1 10, 627 00 Brno Náklad 70 ks © Společenstvo českých knihařů 2019 ISBN 978-80-907573-2-5 Obsah HISTORIE KNIŽNÍ VAZBY Počátky písemnictví IV. Dálný východ – Marie Benešová 4 Rukopisy na palmových listech – Marie Benešová 6 OSOBNOST KNIHAŘSKÉHO ŘEMESLA Vzpomínky – Helma Schaefer 7 Jindřich Svoboda 1909–2001 – Hana Karkanová 10 KNIHAŘSKÁ DÍLNA Povídka LIBER AQUA – Lubomír Krupka 12 KNIŽNÍ VAZBA ZBLÍZKA Sikhská knižní vazba – Marie Benešová 15 DĚNÍ V OBORU Výstava Jan Sobota 80 17 Výstava Archeologie knižní vazby 18 Výstava Jiří Plátek Umělecká knižní vazba 18 Výstava Ze života knih a knížek 19 Pozoru Hodný projekt 20 Nemusíš jen vázat, taky čti!!! – Marie Benešová, Pavla Lukasová 21 SPOLKOVÝ ŽIVOT XXIII. Mezinárodní seminář Společenstva českých knihařů a XVI. TUKV – Pavla Lukasová 23 Oznámení, jubilea – Marek Staša 25

18. 19 ze, Teplicích, Liberci, Kroměříži a před více jak dvaceti lety také v Turnově. V 60. letech se pustil i do experimentální fotografie, malby a dřevořezby. Od 80. let se ale plně věnuje knihařině. Ve své tvorbě navazuje na historickou tra - dici tohoto řemesla, ale zároveň se nebojí experimentovat a zkoušet zcela nové techniky. Jeho umělecké vazby jsou zastoupeny ve sbírkách u nás i v zahraničí. V letech 1946–1949 studoval na Státní grafické škole v Praze v mi - strovském oddělení knihařském u profesora 0tto Blažka. Po ná - vratu ze studií se sice neměl kam vrátit, protože knihařská dílna jeho otce byla znárodněna, ale knihař - ské řemeslo nikdy neopustil. Ode - šel do Liberce a zpočátku při za - městnání, později na volné noze, vyráběl díla, která prezentoval na výstavách v Hradci Králové, Pra - (Kurátorka výstavy: PhDr. Vladimíra Jakouběová, ředitelka a etnografka, tel.: 604 720 571) Kamenářský dům / 9. 4.–9. 6. 2019 Animační program o knihařích a knihvazačích Knihařský učeň při - blíží dětem tajemství tohoto staro - dávného řemesla a zavede je do světa písařů, iluminátorů, knihtisku, ukáže jim různé druhy knih včet - ně knížek modlitebních a vandrov - nických. V rámci programu si žáci budou moci vyzkoušet písařskou a knihařskou dílnu. Různé varianty programu podle věku dětí. Vhodné pro MŠ, 1. a 2. stupeň ZŠ. Interaktivní písařská a knihařská dílna, které výstavu doplňují, nabízí možnost vyzkoušet si práci písaře a řemeslo tiskaře či knihvazače ane - bo se mohou návštěvníci pokusit správně určit materiály, na které se v minulosti psávalo. V rámci výstavy je realizována celá řada doprovodných programů – výtvarných dílen i komentovaných prohlídek, včetně výukových progra - mů pro školy. Termíny interaktivních dílen pro veřejnost: 11. a 25. 1., 8., 16. a 22. 2., 7. a 21. 3., 4. 4. 2020 7. 12. 2019 speciální tiskařská díl - na s učiteli a studenty SUPŠ a VOŠ Jablonec n. Nisou 14. 12. 2019 adventní rytecká dílna 25. 1. 2020 umění kaligrafie – tech - niky ručního krasopisu 8. 2. 2020 výroba papíru (mramoro - vého, škrobového) 21. 3. 2020 „Vyrobme si knížku“ Interaktivní program pro školy a zájmové skupiny je možné si re - zervovat na adrese: lektorctenice@muzeumprahy.cz . V pěti výstavních sálech v přízemí zámku Ctěnice jsou prezentovány autentické předměty knižní i nekniž - ní povahy ze sbírek Muzea hlavního města Prahy a Národního technic - kého muzea. Výstava odkrývá taje a umění knihařského řemesla, které se po staletí podílelo na zachování a zpřístupnění vědění. Rozhodující roli přitom sehrál vynález knihtisku. Tato výstava klade důraz na vývoj tisku v českých zemích od počátku až do 19. století a zaměřuje se na vybrané pražské tiskaře a tiskárny. Výstava Ze života knih a knížek je rozdělena do několika tematických celků. Část výstavy patří knižním vazbám, technikám zdobení kniž - ních desek či řemeslu knihvazače a ozdobníka, a to včetně nástrojů, materiálů a pomůcek, které k práci potřebovali. Menší část se pak vě - nuje krásně zdobeným modliteb - ním knížkám a těm, které souvisely s mnoha dalšími řemesly – knížkám vandrovním, bez nichž se neobešli vandrující tovaryši. Nedílnou sou - částí výstavy je bohatý obrazový materiál, je zde k vidění například faksimile listiny na pergamenu císa - ře Fridricha III., z roku 1473 i řada vzácných originálů knižních vazeb. Výstava Ze života knih a knížek Výstava Ze života knih a knížek