27. 27 OBČASNÍK 1/201 3

15. 15 OBČASNÍK 1/201 3 for mou edukativních panelů i vystavením historických knižních vazeb, které žáci prováděli jako své maturitní práce. Kolekce asi sedmdesáti vazeb vznikla v posledních třech letech a kromě maturitních prací zmapovala práci všech ročníků. Práci prvního ročníku představila ve dvou podobách: první z nich byla jedna ze dvou zavěšovaných (tuhých) vazeb poloplátěných ve škrobovém potahovém papíru uložených v nařezávané krabičce s víkem. Práce, provedená za 30 hodin času zadaném pro jejich zhotovení ukazovala vysokou řemeslnou úroveň a také možnosti estetického cítění škrobových papírů, které byly inspirovány dílem Zdeňka Sklenáře. S žáky jsme navštívili výstavu zmíněného malíře, věnovali jsme se jeho životopisu a studovali různost jeho výtvarného díla. Výsledkem této dlouhodobé činnosti pak byly papíry použité na vystavených vazbách. Druhá kolekce byla věnována orientální formě knižní vazby. V řemeslných možnostech žáků prvního ročníku je pouze vazba zavěšovaná, tu jsme ale obohatili přední klopou a zhotovením olejový ch papírů. Opět jsme se věnovali průběžnému studiu dostupných zdrojů, z nichž žáci čerpali inspiraci. Náplní druhého ročníku výuky knižní vazby je seznámení žáků s možnostmi zpracování usní v návaznosti na nasazovanou formu zpracování knižního bloku. Prior itou je přiblížení technologických rozlišností vazeb. Provázanost s výtvarnou přípravou, jejíž náplní je navrhování knižních vazeb, nám dovoluje zprostředkovat znalost přes tvůrčí zaujetí žáků. Z toho důvodu byly vystaveny vazby pod názvem Podpisová kniha pro Muzeum Kampa. Časté návštěvy expozic, poznání historie muzea a přehled o dílech autorů vystavujících ve zmíněném muzeu žáci uplatnili na ztvárnění vazeb. Pro téma jsme zvolili nasazovanou obchodní vazbu s pružným hřbetem kvůli její vhodné funkčnosti, p rioritní zdobnou technikou byla mozaika s možností uplatnění dalších materiálů. Díky tomu se na vazbách objevuje drát, plech nebo tabulka skla, které však nijak neomezují možnost užívání vazby. Z prací je patrná inspirace Kupkou, Sýkorou, Neprašem, Kolářov ou a také atmosférou Kampy. Další soubor celokožených vazeb ukrývajících se pod názvem Mystery of Music, vznikl na spontánním zájmu žáků o hudbu, který je podporován už v rodinách, protože všichni se věnují hraní na nějaký hudební nástroj. Inspiraci jsme s i zprostředkovali poslechem hudby rozličných žánrů, např. jazz Avishaje Cohena, pěvecké výkony Eliny Garanči, ale také z oblasti rocku nebo středního proudu soudobé hudby. Protože jsme jako základní zdobnou techniku zvolili prolamování v kůži, pro rozsáhle jší možnosti jejího využití byly vazby vázány podle technologie, kterou nám v Čechách představil Edgar Claes. Ve třetím ročníku se pokoušíme zařazením zdobných technik aplikace barveného japonského papíru a zhotovení autorského ručního papíru na potaho vání desek co nejvíce podpořit výtvarnou stránku knižní vazby. Jak aplikace, tak čerpání papíru vytváří prostor pro velkou imaginaci žáků ke zvolenému tématu. Vystavené byly vazby V. Preissig - Barevný lept a barevná rytina. Knižní komplet je sestaven ze čt rnácti jednolistů a součástí výtvarného zpracování vazby byla také forma technologického zpracování knižního bloku do tuhých desek. Propojení obou aspektů vazby bylo zdrojem širokého poznání provázanosti řemesla s výtvarným názorem .

5. 5 OBČASNÍK 1/201 3 LA FONTAINE fables choisies. 11 BIENNALE MONDIALLE de la Reliure ď Art. ZÁŘÍ 2011 Jan Sobota - Sobotova celokožená kazetová vazba s pružným hřbetem. Jarmila Sobotová - celokožená Sobotova vazba s klopnou Neale Al berťs Shakespeare bindings exhibition. Název výstavy „ Brush Up Your Shakespeare“ Hedley - Whitney Mseum outside of Lexington. Jarmila Sobotová – Brush Up Your Shakespeare, rozkládací kožená vazba v podobě jevi ště. Jan Sobota – King Henry VI Part III . Připsáno Jarmile, jak se již skoro stává zvykem, že si naše vazby lidé občas pletou.

16. 16 OBČASNÍK 1/201 3 Dalším souborem vystavených vazeb byly polopergamenové vazby věnované textům Adrieny Šimotové – Uvnitř a vně, které svým sdělením podnítili zájem žáků o životní etapy malířky a vedly k procítěným projevům vyjadřujícím empatii a obdiv k jejímu životu i dílu. V procesu zhot ovení vazeb při barvení a zpracování japonského papíru a při přípravě papíroviny na zhotovení ručních papírů však žáci zcela spontánně získají řadu důležitých zkušenností, které pak uplatňují při konzervování a restaurování vazeb. Budoucím restaurátorům j e vštěpován respekt k historické hodnotě knižních vazeb z hlediska obsahu, použitých materiálů i úrovně knihařského řemesla. Tomu je ve výuce věnovaná velká pozornost, protože při realizaci současné knižní vazby nabývají žáci velký objem zkušeností, bez ni chž by se v budoucím zaměření restaurátorů neobešli. Bylo a je naší snahou, propojit možnosti řemeslné knižní vazby a zdobných technik s výtvarným cítěním žáků a formou tematicky zaměřených klauzurních prací vytvářet kolekce vazeb, které vypovídají o tvůrč ích i manuálních možnostech žáků. Děkujeme tímto pracovnicím Národní knihovny za důvěru, která nám umožnila projekt realizovat v reprezentačních prostorách Klementina a také studentům, že je práce těší, baví a díky jejich přístupu je to na ní poznat. Na dokreslení toho, jak vazby vznikají, je potřeba doplnit ještě tyto informace. Jednotlivým tématům se věnujeme nejméně půl roku a na základě aktuálního zájmu žáků upřesňujeme jeho konečné znění, které je potom realizováno během jednoho vyučovacího týdne ja ko ročníková klauzurní práce v rozsahu maximálně 35 hodin. Ke konečnému hodnocení předkládají žáci umělecké radě školy nejenom vlastní realizovanou vazbu, ale také tři propracované výtvarné návrhy. To samo o sobě vypovídá o schopnostech a možnostech našich žáků. Nemohu však opomenout další část expozice. Ta poskytla prostor pro vystavení vazeb studentů VOŠ - vyšší odborné školy restaurátorského zaměření. Zde je naše úsilí zaměřeno jiným směrem. Nezabýváme se výtvarnými aspekty vazeb, ale různé formy zhot ovovaných historických vazeb slouží studentům k získání co nejširšího praktického vhledu do jejich technologických rozlišností. Zhotovování maket těchto vazeb navíc poskytuje prostor

1. 1 OBČASNÍK 1/201 3 1/2011 ISLÁMSKÁ TRADIČNÍ KNIŽNÍ VAZBA O KNI H AŘSKÝCH AKTIVITÁCH MANŽELŮ SOBOTOVÝCH V ROCE 2011 IMAGO ET VER BUM VÝSTAVA POD NÁZVEM ZACHOVAT VÝSTAVA V ZÁPADOČESKÉ GALERII V PLZNI POUŽITÍ MATERIÁLŮ V KNIŽNÍ VAZBĚ 1/2013

11. 11 OBČASNÍK 1/201 3 svazků byly zhotoveny Ivankou Vyhnalovou. Bylo vydáváno vždy 200 výtisků a z toho pak 100 bylo číslováno. S těmito zkušenostmi pak začínal jako ředitel Galerie města Plzně, kam byl zvolen v půli roku 2000 a do funkce byl uveden počátkem roku 2001. Prvním jeho počinem byl návrh na přejmenování, jeho předchůdce byl dotován pod názvem Městská galerie X - Centrum. Tak se dá říci, že počátky Galerie města Plzně jsou velmi těsně spjaty s osobou Václava Maliny. Ji ve Výroční zprávě za rok 2002 je konstatováno, že galerie se zbavila dluhů z hospodaření předchozí instituce a mohla zahájit svůj program. A právě přehled výstav toho roku naznačuje čtenáři, jak pronikavě se změnila dramaturgie galerie od předchozích let. Koncepční a smysl uplné programy dostaly galerii velmi brzo na výslunní uměnovědné veřejnosti a galerie počala být sledovanou všemi informačními zdroji, které toužily být hlavním zdrojem kulturních zpráv. Zcela právem se dostávala galerie na přední místa zpráv z oblasti kul tury, neboť výstavy jako např. Kolorismus, Ornament, Od záchvěvu k erupci, Širší proud, Les, Zření, Dostředivé okraje, Jasná zpráva, Jiná skutečnost, Měkkohlaví, Salcmanova škola, Krajina – zahrada, Plzeňská pěna či Papír a hlína, které představovaly ucele né skupiny či příbuzné umělce nacházející svůj výraz v blízce jmenované koncepci a nebo výstavu, představující monograficky jednotlivé umělce, tvořící mimo sdružení, skupiny a spolky. Z takových výstav lze připomenout např. výstavu Jiřího Trnky, Umění v pr ostoru manželů Kocourkových, Vizuální poezie Karla Adamuse, Paměť animace, animace paměti Jana a Evy Švankmajerových, Jindřicha Zeithammla, Jaroslava Róny, Adrieny Šimotové, Tristium Rabí Karla Trinkewicze, Františka Skály, Theodora Pištěka či poslední sou hrnnou výstavu Jiřího Kovaříka. Jen pro úplnost připomeňme, že k většině výstav byly vydány katalogy, které krom velmi bohatého a fundovaného informačního obsahu, se vyznačují výbornou grafickou úpravou, zde je nutné opět připomenout zásluhu Václava Maliny , a řadí se k předním uměnovědným publikacím současné produkce. Co však činní editorskou činnost Galerie města Plzně významnou a ojedinělou nejsou výstavní katalogy, které jsou zcela očekávanou produkcí většiny galerií, organizujících výstavní produkci. Je to unikátní edice, kterou Václav Malina nazval Imago et Verbum a sám vytrvale dohlíží na to, aby vždy bylo dosaženo toho unikátního spojení slova a obrazu. Knihy malé formátu (15 x 11 cm, a další pochvalu si zasluhuje za důsledné dodržování formátu) jsou výsledkem promyšleného edičního plánu, který si Václav Malina již vyzkoušel při koncipování a realizaci výše zmíněné edice Zrcadlo. Citlivé koncepty jednotlivých svazků, promyšlený výběr básníků, umělců i komentátorů a v neposlední řadě pečlivá úprava – to vše vytváří z každé té knihy malý skvost. Knihu, která dokáže čtenáře uspokojit nejen svou náplní, myšlenkovým obsahem, krásou slova, ale také je zároveň potěchou oka. Svým výtvarným doprovodem vhodně doplňuje krásné slovo povyšuje tak zážitek z četby na ještě vyšší úroveň. Celá řada svazků je autory textů často zároveň ilustrována, např. Přesedni na můj vůz Květy Monhartové, Od zítřka nepromluvím Pavla Štýbra, Druhý dech Václava Maliny, Otylé ach Josefa Hrubého či již dva svazky Karla Trinkewicze. Výtvarn ý doprovod jiných svazků byl svěřen významným výtvarníkům, kteří nějakým způsobem jsou spojeni či souzní s texty. Zvláštním případem je např. výtvarný doprovod Jiřího Patery k Cestám po Bretani, což jsou zážitky jeho otce z r. 1912. Kresby Jiřího Patery vš ak vznikají z téže cesty vykonané však v r. 1968. V jiném svazku jsou verše básníka Zdeňka Barborky inspirované a sepsané na počest malíře Vladimíra V. Modrého. Unikátní je vydání Kytice, která fascinuje ilustrátory již několika generací, vypravené objeven ými ilustracemi Bohumila Krse, které připravoval ve válečných letech 1943 - 44. A dovolte zmínit ještě jedno potěšení, které tyto drobné svazky mohou vnímavému čtenáři poskytnout. Je jím radost z krásného papíru, ať již je použit jako kartonový na deskách či jako obyčejný pro tisk, vždy cítíte pod prsty tu jeho příjemnou strukturu a listování ve vás zanechává nezapomenutelný vjem doteku. V souhrnu pak celá edice, přestože svazky nelze označit jako klasické bibliofílie, splňuje vysoké

12. 12 OBČASNÍK 1/201 3 nároky na kategorii v pl ném slova smyslu krásné knihy. Což dosvědčují nejen čtenáři, ale i odborná veřejnost, která již několik svazků ocenila v různých hodnotících akcích. Prvním knihou, které se dostalo pocty ocenění, byl šestý svazek edice Insomnia. Básně Romana Knížete, ilust rované nadějným mladým umělcem Petrem Jindrou získaly hlavní ocenění v soutěži o Cenu Bohumila Polana za rok 2008, vyhlašované Střediskem západočeských spisovatelů. Hned následující rok uspěl svazek Karla Trinkewicze Tristium Rabí a získal ve stejné soutěž i čestné uznání. Nejvyššího ocenění se dostalo sbírce básní a koláží nejznámějšího plzeňského básníka Josefa Hrubého Otylé ach, které získalo hlavní cenu v kategorii poezie v soutěži Magnesia Litera 2011. Aktuálně můžeme připomenout poslední ocenění z podz imu roku 2012, kdy poslední vydaný svazek Jak jsem potkal básníky, opět Karla Trinkewicze, získal hlavní ocenění Ceny Bohumila Polana (ceny se vždy udělují za literární počin z předcházejícího roku). Je nutno znovu připomenout, že celý projekt edice Imago et verbum je v podstatě vedlejším produktem činnosti Galerie města Plzně a především jejího ředitele Václava Maliny. Snad každý, kdy někdy vydával nějaké knihy si umí představit jaké množství práce se skrývá za tím drobným svazkem, který nakonec přivezou z tiskárny. Nejen práce s autory, dohadování a smlouvání, ale i vlastní redakce, návrhy typografie, obálek doprovodných textů atd., to vše znamená hodiny a dny trpělivého soustředění a času, který musíte někde ukrást. A tak bych rád, aby tento drobný příspě vek byl velkou poklonou a poděkováním vzácnému člověku, jemuž bychom měli být za ty krásné knihy vděčni. Protože každý kousek krásy, který přivedeme na svět, ten svět může zachránit. Zrcadlo 1. Poemes - images = básně - obrazy / Jean - Louis Bradel, Vác lav Malina ; [přeložila a redakce Jana Horáková ; grafická úprava Helena Vendová ; výtvarná redakce Václav Malina] -- Plzeň : Pro libris, 2001. -- [16] dvojlistů : il. ; 15x12 cm. -- Vydáno 200 ks, z toho 100 ks číslovaných výtisků, výtisk č. 3. C elokožená vazba Bedřicha Zákosteleckého, hnědá kůže, na přední desce slepotiskový dekor 2. Poémes sur une carte postale = básně na pohlednici / Josef Hrubý ; [s originálními kresbami Květy Monhartové ; redakce Jana Horáková, grafická úprava H. Vendová, K. Monhartová ; výtvarná redakce Václav Malina] -- Plzeň : Pro libris, 2002. -- [20] dvojlistů : il. ; 17x13 cm. -- Zrcad lo. -- Vydáno 200 výtisků, z toho 100 číslovaných, výtisk č. 10. Umělecká celokožená vazba Ivany Vyhnalové, z tmavě hnědé kůže.

13. 13 OBČASNÍK 1/201 3 3. V básni se rozední = Le Jour se Léve au Poéme / Karla Erbová ; [translantion Jean - Louis Bradel, Danuše Bělohlávkov á, Jana Horáková ; ilustrace Jana Jeremiášová ; grafická úprava Helena Vendová] -- Plzeň : Pro libris, 2003. -- [40 s.] : il. ; 15x12 cm. -- Zrcadlo. -- Náklad 200 kusů, z toho 100 ks číslovaných výtisků s originálními ilustracemi. Tento výtisk m á číslo 55. 4. Ich, Don Quixote = Já, Don Quijote / Manfred Chobot ; [český překlad Josef Hrubý ; s originálními ilustracemi Václava Benedikta ; redakce Jana Horáková ; výtvarná redakce Václav Malina ; vazba v kůži Ivana Vyhnalová] -- Plzeň : P ro libris, 2005. -- [20] dvojlistů : il. ; 16x12 cm. -- Zrcadlo. -- Celokožená vazba v červené kůži, na přední desce slepotisk, papírové pouzdro. 5. Krajina s mračnem = Krajobraz z chmura / Roman Kníže ; [polský překlad Zbigniew Machej ; s origin álními ilustracemi Petra Jindry ; redakce Jana Horáková ; výtvarná redakce Václav Malina ; vazba v kůži Ivana Vyhnalová] -- Plzeň : Pro libris, 2006. - - [20] dvojlistů : il. ; 16x12 cm. -- Zrcadlo. -- Celokožená vazba v šedé kůži s výtvarnou apli kací na přední desce, papírové pouzdro; Vydáno 200 výtisků, z toho 100 číslovaných výtisků, výtisk č. 10. IMAGO et VERBUM Svazky č. 1. Tváře noci / Jiří Kolář Doubravický, Miloslav Čelakovský ; [redakce Václav Malina] Plzeň : Galerie města Plzně, 2007 (D ragon Press Klatovy). [60 s.] : il. ISBN 978 - 80 - 239 - 9093 - 5 2. Útěky do krajiny / Luboš Vinš, Václav Malina ; [redakce Václav Malina ; foto Karel a Ondřej Kocourkovi, portrétní foto Kamila Berndorff (L.V.), Ivan Vala (V.M.)]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2 007 (Dragon Press Klatovy). 183 s. : il. ISBN 978 - 80 - 239 - 9535 - 0 3. Od zítřka nepromluvím / Pavel Štýbr ; [redakce a doslov Václav Malina ; ilustrace a foto na obálce Pavel Štýbr, portrétní foto Pavel Příkaský]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2007 (Dragon Pre ss Klatovy). 111 s. : il. ISBN 978 - 80 - 254 - 1065 4. Přesedni na můj vůz / Květa Monhartová ; [redakce Václav Malina ; doslov Jiří Valoch ; ilustrace Květa Monhartová, portrétní foto Marie Kellnerová]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2008 (Dragon Press Klatovy) . 87 s. : il. ISBN 978 - 80 - 254 - 1567 - 2 5. Cesty po Bretani / Václav Patera ; [ilustrace] Jiří Patera ; [redakce Václav Malina, Viktor Viktora, Danuše Bělohlávková ; medailony autorů Viktor Viktora (Václav Patera) a Václav Malina (Jiří Patera)]. Plzeň : Gale rie města Plzně, 2008 (Dragon Press Klatovy). 69 s. : il. ISBN 978 - 80 - 254 - 3041 - 5 6. Insomnia / Roman Kníže, [ilustrace] Petr Jindra ; [řídí Václav Malina] Plzeň : Galerie města Plzně, 2008 (Dragon Press Klatovy). 61 s. : il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 00 - 6 7. Tristium Rabí / Karel Trinkewitz ; [řídí Václav Malina ; úvod Karel Trinkewitz ; doslov Jiří Valoch ;

14. 14 OBČASNÍK 1/201 3 foto Karel a Ondřej Kocourkovi, Anna Kocourková]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2009 (Dragon Press Klatovy). 190 s. : il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 05 - 1 8. Deset básní pro V. V. M. / Vladimír V. Modrý, Zdeněk Barborka ; [medailony autorů Petr Jindra (V. V. Modrý) a Petra Hynčíková (Z. Barborka) ; řídí Václav Malina]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2009 (Dragon Press Klatovy). 63 s. : il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 08 - 2 9. Uk rutně blízká setkání / Miroslav Valina, [ilustrace] Ladislav Sýkora ; [řídí Václav Malina ; foto Anna Kocourková]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2010 (Typografik centr). 127 s.: il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 11 - 2 10. Kytice z básní Karla Jaromíra Erbena / ilust race Bohumil Krs ; [kresby pro reprodukce B. Krse zapůjčili ze svých sbírek ZČG v Plzni, Danuše Bělohlávková, Stanislav Bukovský a MUDr. Ilona Sudová ; medailony autorů Viktor Viktora (K. J. Erben) a Václav Malina (B. Krs) ; foto pro reprodukce Karel Kocou rek ; řídí Václav Malina]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2009 (Dragon Press Klatovy). 149 s. : il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 07 - 5 11. Druhý dech / Václav Malina ; [ilustrace Václav Malina ; foto pro reprodukce Anna Kocourková, František Valha]. Plzeň : Galerie měs ta Plzně, 2010 (Typografik centr). 191 s. : il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 10 - 5 12. Otylé ach / Josef Hrubý ; [edici řídí Václav Malina ; doslov Jiří Valoch ; koláže Josef Hrubý]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2010 (Typografik centr). 167 s. : il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 12 - 9 13. Žalmúzie / Jiří Pejla ; [ilustrace] Pavel Falátek ; [řídí Václav Malina]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2011 (Typografik centr). 141 s. : il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 15 - 0 14. Jak jsem potkal básníky / Karel Trinkewitz ; [edici řídí Václav Malina ; med ailon autora Vladimír Gardavský ; ilustrace Karel Trinkewitz]. Plzeň : Galerie města Plzně, 2011 (Typografik centr). 319 s. : il. ISBN 978 - 80 - 87289 - 16 - 7 Ila Šedo V ÝSTAVA POD NÁZVEM ZACHOVAT... O tom, že restaurátorská profese v českých zemích nezaniká , ba naopak - přípravě mladých restaurátorů je věnována veliká péče, se mohli návštěvníci přesvědčit ve dnech 20.9. – 4.11.2012, kdy byly ve Výstavním sále Galerie Klementinum prezentovány práce žáků a absolventů studijního oboru Konzervátorství a restaurá torství VOŠ a SPŠ grafické v Praze. Výstava pod názvem ZACHOVAT... představovala cestu znalostí a manuálních dovedností, kterými žáci v rozsahu studijního programu jednotlivých zaměření projdou. Pokusila se přiblížit proces obnovy historické knižní vazby

10. 10 OBČASNÍK 1/201 3 Varů, do Lokte (Ellenbogen), kde se nastěh ovali do překrásného domu na náměstí, aby tu žili a pracovali. Následující velký „Event“ se konal ve znamení akcí s MdE a referenty „zblízka i zdáli“, které Sobotovi organizovali jako obyčejně dokonale a bez chybičky, v umělecké škole v Brně, dřívější sva zky se oživily a nové vznikaly. V těchto dnech jsme nabídli Janu Sobotovi čestné členství v MdE , Mezinárodním svazu <Mistři umělecké knižní vazby . Last but not least se jmenovalo v Lokti minulé setkání s přáteli Miniaturní knihy a teď nám zbývá jen, k po ctě Janu Sobotovi a k uctění jeho památky, poskytnout podporu jeho rodině, pokud ji potřebují a chtějí. Werner G.Kießig Tento dopis napsal Werner Keistig Jarmilce, přeložila ho její přítelkyně Naďa. Je to jeden z milých dopisů, které obdržela od lidí, k teří si Honzi vážili. Otiskujeme alespoň tento, jako vzpomínku. I MAGO ET V ERBUM Dne 17.11. udělilo město Plzeň u příležitosti státního svátku Dne boje za svobodu a demokracii tzv. historické pečetě města. Mezi vy znamenanými byl i Mgr. Václav Malina, ředitel Galerie města Plzně. Václav Malina je uznávaný umělec a je řazen mezi přední osobnosti výtvarného umění současné doby. O jeho díle lze nalézt řadu statí a článků od významných teoretiků a kritiků. Přehled výsta v, kterých se účastnil jako spoluautor nebo byly realizovány celé jeho dílem, by zabral nejednu stranu. Rovněž vyjmenování sbírek, v kterých je svými pracemi zastoupen, Na úvod tedy jen pár stručných dat. Plzeňský rodák, který jako mnoho jemu podobných v těch nešťastných letech vyrážel z města do okolí, aby v přírodě postupně objevoval a s její pomocí si formuloval svá životní vyznání, pravdy a postoje. Příklon k výtvarnému umění byl pak jen přirozeným vyjádřením jeho pozorovacího talentu. Po studiích peda gogické fakulty přešel na pražskou filozofickou, kde mu vynikajícím učitelem byl Zdeněk Sýkora. Po absolvování studií působil jako učitel výtvarné výchovy na mnoha školách ať již základních či tzv. lidových uměleckých. V roce 1997 se stává jeho působištěm Soukromá střední umělecká škola Zámeček odkud přechází do Galerie města Plzně jako ředitel. To jsme již v letech, která jsou, vzhledem k tématu, velmi zajímavá. Jelikož byl a je Václav Malina člověkem mnoha zájmů a zároveň velmi energickým, zapojil se i do dění nově, v roce 1998, vzniklého občasného sdružení Pro Libris. Sdružení si klade za cíl podporu literárního plzeňského života vydáváním děl plzeňských autorů. Václav Malina se uplatnil nejen jako výtvarný redaktor, ale i jako autor. Dokázal dát drobným svazkům, které sdružení vydávalo, originální typografickou úpravu a zvláště edice, například Zrcadlo, se staly pod jeho výtvarným vedením knižními perlami. I když je řada titulů, vydávaných sdružením, navržena jako bibliofilie a mnoho atributů je k tomuto druhu tiskovin přiřazuje, k pravým bibliofiliím mají přec ještě daleko. Naopak lze konstatovat, že edice Zrcadlo, které vyšlo pouze 6 nečíslovaných svazků, splňovala daleko lépe představu bibliofilií a plnila tak funkci krásné knihy na plzeňském knižním t rhu. Navíc díky iniciativě Václava Maliny, bylo vždy několik svazků svěřeno do rukou plzeňských uměleckých knihvazačů. Tedy přesněji můžeme říci že svazek z roku 2001 Poemes - images = básně – obrazy od autorů Jean - Louis Bradela a Václava Maliny vázal Bedř ich Zákostelecký a vazby ostatních

6. 6 OBČASNÍK 1/201 3 Grand Conclave XXIX – Dublin, Republic of Ireland. 29. Čevenec až 1. Srpen 2011. Tuto akci popíše Jarmila, která se j í, spolu s Janou Přibíkovou zúčastnila. NENAPSALA, prý jí chybí nátisk. Tak já pouze oznamuji; Za vazbu knihy PREMATURE BURIAL od Allena Poa, v kazetě podobné dřevěné rakvi, jsme opět získali Distinguished Book Award. Jarmila mi vyprávěla , že potom je ště s někým seděla u baru a bavila se, když se k jejímu překvapení, v mikrofonu ozvalo - Jan a Jarmila Sobota získávají další cenu: Norman Forgue Award jako uznání jejich pozitivního příspěvku do světa miniaturní knihy. The Soc iety of Bookbindres of England Education & Training Conference 2011 25. až 28. srpna at the UNIVERSITY OF WARWICK Od začátku roku 2011 jsem měl s organizátorem této konference Davidem Brownem dohodu, že se jí zúčastním dvěma přednáškami. První, moje vazba se zdvoje nými nebo ztrojenými deskami a druhá Kazetové vazby a vazby objekty se zdvojenými nebo ztrojenými deskami. S pomocí mé ženy Jarmily, která se mi obvykle stará o veškeré letenky a jízdenky, jsem plánoval svojí cestu na tuto konferenci. Mezitím se dozvěděli přátelé z okolí Manchestru, Paul Delrue a Joan Duncan o mé účasti na konferenci a přemluvili mne, abych měl o týden dříve přednášku o našich vazbách u nich v C heshieru pro místní knihaře. Odtud jsem měl jet k Paulovi do jeho atelieru a s ním a jeho kamarádem autem do Warwicku. Po koferenci spolu s nimi zpět na letiště do Machesteru. Jarmila mi to vše důkladně naplánovala a koupila mi hned levně letenky do Manchesteru a zpět. Tam mne měli vyzvednout Craig a Joan Duncan a postarat se mi o ubytování a všechno ostatní. Letenku si ovšem Jarm ila nechala u sebe, abych ji prý neztratil. Do kalendáře si ovšem zapsala pouze začátek konference ve čtvrtek 25. srpna. Po půl roce, ve středu ráno den před konferencí šla do druhého patra kde má svoje království, pro letenky. Asi po půl hodině jsem na schodech slyšel

23. 23 OBČASNÍK 1/201 3 z hedvábí. Nápis vyzlacený přímo na plátno nebo na kožený štítek. 7. Vazba celoplátěná Předsádky tónové různých odstínů v souladu s plátěným potahem. Okraje desek zao blené, rohy mírně ztupené – zatahované. Ořízka kolem hladce oříznutá, u hlavy barevná. Výzdoba desek strojem. Jakákoliv individuální výzdoba se nehodí pro svoji vyšší hodnotu na levný plátěný materiál. Proto je u zakázkové vazby celoplátěné nejvhodnější je n ručně nebo strojem vyzlacený nápis na hřbetě přímo na plátno nebo na kožený štítek, dle druhu plátna. 8. Vazba celoplátěná (průmyslová vazba) Rohy ostře založené, předsádky obyčejné přírodní, ořízka hladce oříznutá, u hlavy barevná. Kapitálky lepené, oby čejné strojní. Desky jsou zdobeny pomocí rytin bronzovou fólií nebo barvou. 9. Vazba s protaženými pergamenovými proužky Pergamenová vazba s protaženými pergamenovými proužky navrch v drážkách viditelnými podobá se tvarem hřbetu zavěšené vazby s plochým h řbetem, protože způsob provedení desek je stejný. Pro tuto vazbu nelze však pergamenovou vazbu tohoto druhu řadit mezi vazby zavěšené, protože i když byly desky zhotoveny odděleně od knižního bloku, přestává být kniha pouze zavěšenou, jsou - li obě části spo jeny přišitými vazy. Proto také opravňuje tato vazby k použití pergamenu i na celé desky. Vazbu objemnějších svazků lze uskutečnit jen za podmínky mírného zkulacení hřbetu. U polopergamenové vazby je třeba určit správný poměr šířky pergamenu i na desce, vz hledem k formátu, tloušťce svazku a působivosti barevné plochy potahového materiálu. Předsádky dobré jakosti k polopergamenové vazbě vždy jednobarevné. K celopergamenové vazbě se hodí jednobarevné předsádky všech odstínů od světlých a pastelových i výrazně jších barev až po černé. Máčené papíry ne příliš výrazné se také velmi dobře uplatní. Na potah polopergamenové vazby se hodí hodnotné ruční tónované přírodní papíry, nebo pestré máčené. Plátno ušlechtilých barevných odstínů se hodí k pergamenům (balonová p látna). Rohy pergamenové skryté u plátěného potahu mírně zakulacené a zatažené. Kapitálky ručně šité jednoduché nebo dvojité, zlatá ořízka, není však podmínkou, neboťsladěním barevné ořízky s ostatními složkami lze dosáhnout pěkných výsledků. 10. Vazba s vtlačenými hlubokými drážkami (dle Bradela)

8. 8 OBČASNÍK 1/201 3 uschnout a po uschnutí sundal maskovací pásky a měl pevnou dobře slepenou krabici. Kdosi se jej zeptal, j ak na to přišel takhle to dělat? On odpověděl to ne já, to Jan Sobota. Seděl jsem úplně vzadu a několik mých známých se na mne otočilo a zvedalo palec, něco jako ty si dobrý, nebo jsi jednička. Také Hicks si zřejmě poprv é všiml, že tam sedím. Na konci jeho workshopu jsem se jej zeptal, kde to ode mne viděl? Řekl jsem mu, že si jej nepamatuji. Odpověděl, že mne viděl v Oxfordu na konferenci New Horizon II. Tam jsem na workshopu potahoval kůží svoji starou knihu a dívalo se na mne při tom mnoho knihařů, tam mne mohl vidět, ale ne při dělání kazety, potahoval jsem tam kůží svoji starou knihu. Pak jsem si uvědomil, žel jsem tam také promítal diapozitivy z mé přednášky v San Francisku „Box and sculptural Bindings“ v roce 1992. Zřejmě tam nebyl obrázek, jak slepuji krabici hustým PVA protože to dělá každý, ale jelikož jsem tehdy neměl žádné těžké kovové lišty ani rohy které by udržely krabici pohromadě, než lepidlo uschne, použil jsem papírovou maskovací pásku aby krabice držel a pohromadě. Na dalším obrázku vylévám krabici pomocí štětce řídkým lepidlem a možná jsem déle mluvil o tom, jak je to vylití řídkým lepidlem důležité, že to zateče i do pórů v lepence a důkladně to krabici spojí. Chris Hicks to asi tehdy přesně nepochopi l a tak si tento objev vlastně udělal on sám. Musel jsem tam ovšem přiznat, že vylévání krabic řídkým lepidlem jsem já nevymyslel. V Čechách to někteří knihaři takhle dělají asi již od poloviny devatenáctého století. Pochopitelně také já jsem původně t y krabice lepil dohromady klihem a po rychlém uschnutí je ještě vyléval horkým řídkým klihem. V sobotu dopoledne jsem měl obě svoje přednášky v posluchárně, která byla poměrně daleko na druhé straně Art centra. Připojil jsem si tedy svůj kufr s knihami a d alšími pomůckami za skútr a dovezl vše až na místo. Již tam na mne čekala bývalá studentská členka SČK Johana Langerová, která nyní žije a pracuje ve Skotské státní knihovně, jako knižní konzervátorka. Setkal jsme se s ní v pátek na večeři a když říkala, že se těší na moje vystoupení tak jsem ji požádal, aby při mojí lekci udělala několik fotek s mým fotoaparátem. Já jsem do té doby zatím nic nefotil, ale odpoledne měl ve stejné posluchárně svoje vystoupení můj přítel Daniel Kelm z USA a tak jsem i já ud ělal pár fotek. Proto končím svoje povídání touto fotogalerií: Celá konference na mne udělala velice pozitivní dojem. Jan Sobota

21. 21 OBČASNÍK 1/201 3 předchozím případě, je i zde nutné papír šetrně zvlhčit, nejlépe pomocí ultrazvukové tužky. Poté následuje pozvolné vyrovnání skladu a jeho šetrné vypnutí. Rozdíl je ve způsobu vyrovnávání a následného vysušení. To probíhá za použití kovové destičky a systému magnetů. S jejich pomocí je možné list pozvolna vypnout. Výhodou je možnost stálé kontroly průběhu procesu vyrovnávání a také možnost úpravy rozmístění a počtu magnetů a tedy i korekce síly k tomu použité. V př ípadě nutnosti zmírnit rychlost vysychání, je možné postižené místo zakrýt transparentní folií. Postup vyrovnávání je tento. Otevřenou knihu podložíme klínem, aby nedošlo ke zborcení vazby. Pod inkriminovanou stránku, kterou budeme rovnat, vložíme tenk ý kovový plech, opatřený ochrannou barvou, nebo použijeme separační folii tak, aby nedošlo k přímému kontaktu kovu a papíru. Pro jistotu použijeme z obou stran destičky netkanou textilii, takže si vytvoříme tento sendvič: netkaná textilie .............................. .. fólie ---------------------- kovová destička ________ fólie ¬¬¬ --------------------- netkaná textilie .............................. Sklad nebo zvlněnou část stránky jemně navlhčíme ultrazvukovou tužkou nebo š tětečkem a opatrně vyrovnáme. Na část plochy, kde použijeme magnety místo těžítka, položíme netkanou textilii, abychom zamezili kontaktu originálu s plochou magnetů. Opatrně navlhčený sklad narovnáme a použijeme magnety k vypnutí stránky. Nemusíme se snaž it vrátit list hned napoprvé do původního stavu, celý cyklus je možné opakovat tak, abychom pracovali spíše pomaleji a pečlivě než rychle a chybně. Je zapotřebí dávat velký pozor, abychom příliš nepromáčeli list papíru a následně jej nenapínali velkou siln ou. Navlhčený list se stává méně odolným vůči tahu a navíc může změnit svoji velikost. Jedná se o šetrnou metodu, vhodnou k použití zejména u citlivých materiálů. Dušan Nováček Foto: Blanka Havlíková Národní archiv P OUŽITÍ MATERIÁLŮ V KNIŽNÍ VAZBĚ Následující přednášku František Šiml přednesl v roce 1987 na setkání knihařů v Hradci Králové, ilustrace v textu jsou reprodukcemi originálních kreseb O. Blažka. Text byl otištěn v Knihařském Bulletinu Ročník II. 1996, číslo 2 Vážení přátelé, rád bych se v e svém příspěvku zmínil o některých možnostech používání materiálů

24. 24 OBČASNÍK 1/201 3 Tato vazba vyžaduje více péče i času nežli obyčejná zavěšovaná vazby. Její pěkný vzhled a trvanlivost tomuto úsilí odpovídá. Proto ji lze úspěšně sloučit s každým materiálem při jakékoli tloušťce hřbetu. Kulatý h řbet je u tohoto druhu vazby nezbytnýmpředpokladem jak u tenké knížky, tak u silnějšího svazku. Snese všechny škály provedení od plátěného hřbetu až k použití nejkvalitnějších materiálů. Od barevných ořízek s nalepenými kapitálky k zlatým ořízkám a ručně š itými v každém provedení. Bibliofilie nebo i běžně, ale pečlivě vydávaná díla mohou být opatřeny všemi náležitostmi obvykle užívanými u všech lepších vazeb. Kožené a pergamenové hřbety mohou být obohaceny vazy přiměřené výšky a šířky podle materiálu a form átu. Pokud jde o jejich rozmístění, doporučuje se, aby nebylo náhodné, ale takové, aby odpovídalo technickým předpokladům šití. Možnosti kombinací materiálů jsou stejné u všech druhů zavěšené vazby. Celokožená vazba s vtlačenými drážkami se nedoporučuje. C elkový vzhled takové vazby by připomínal více album nežli vazbu knihy. Naproti tomu se dá v tomto provedení velmi dobře technicky zpracovat potah celopergamenový. Je - li vazba ještě zpevněna a oživena provlečenými pásky, někdy i na hřbetě zdůrazněnými, je n ejen vkusná, ale i jednou z nejdůkladnějších vazeb. Bohatší výzdobu na deskách nesnese s výjimkou malých ornamentálních vinět nebo supralibros uprostřed nebo také kreslené písmo. Pěkný vzhled pergamenu a přesné provedení stačí však nahradit jakoukoli jinou výzdobou. 11. Vazba nasazená polokožená Tento způsob vazby je nejsložitější a v provádění nejobtížnější, úměrně k vynaložené péči však důkladný. Znaky typické pro nasazovanou vazbu přímo určují jakých materiálů je třeba k dosažení dobrého výsledku po tech nické i estetické stránce. Materiál nerušeně přecházející ze hřbetu knihy na desku, modelované hlavice kolmé drážky v lomech napovídají, že nelze použít jiného materiálu nežli kůže, a to kůže dobré jakosti. Na předlisty je třeba vybrat papír takový, aby se alespoň zabarvením podobal papíru knihy. Výběr papíru na potah se má podřídit nejen barvě, ale i struktuře a jakosti kůže jakož i okolnosti, zda je kniha opatřena koženými rohy nebo pergamenovými (skrytými). Kožené rohy mají svou šířkou odpovídat šířce ků že u hřbetu na desce. Proužky podle předních hran desek, jimiž se někdy nahrazují obvyklé rohy, jsou úzké, potahem zakryté, jen o něco málo méně než předsádkou. 12. Vazba celokožená U celokožené vazby věnujeme zvláštní péči přídeští, to je vnitřní straně dese k. Této úpravě má být věnována péče úměrná jakosti použité kůže na vazbu. Nejjednodušší způsob úpravy jsou úzké záložky a předsádka rovně probíhající z desky na knihu. Další stupeň úpravy přídeští je opět předsádka v celku na přídeští však zmenšená podle š irší záložky. Vzácnější knihy potažené hodnotnější kůží vyžadují alespoň úzkých kožených proužků v drážkách, čímž vznikne spojení se záložkami svislý rámeček, tzv. zrcadlo. Takto ohraničená plocha je vylepována ručním papírem nejlepší jakosti, nebo i pestr ým máčeným papírem jemnějších barevných tónů. Záložky, jsou - li širší, mohou být jednoduše nebo i bohatě zdobeny, zlacením, barevnou aplikací nebo jiným způsobem. U dražších, nejčastěji maroquienových vazeb dělají se někdy záložky široké. Prostor mezi nimi se potom nevyplňuje papírem, nýbrž hedvábím, stejně tak protilehlé plochy proti přídeštím. Jenom kůže jelení nebo dančí nebo jiné vláčné se semišovaným

2. 2 OBČASNÍK 1/201 3 ISLÁMSKÁ TRADIČNÍ KNIŽNÍ VAZBA Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze se letos konal výjimečný workshop (jak svým zaměřením, tak vedoucím lektorem z Turecka) zaměřený na historickou tradiční vazbu – Islámskou knižní vazbu se zlacenou ro zetou ŞEMSE. Přednášející profesor Gürcan Mavili - University of Mimar Sinan Fine Arts Istanbul je odborník zabývající se nejen výukou tohoto způsobu vazby, jejího historického vývoje, ale také restaurátor nejvzácnějších exemplářů těchto vazeb. Zabývá se i nám dobře známými mramorovanými papíry, které se tradičně používají právě u tohoto typu historické knižní tvorby. Workshop byl díky této erudici uveden půvabnou přednáškou o vývoji Islámské tradiční vazby v historických souvislostech, doprovázené řadou v yobrazení. Účastníci workshopu tak měli pod jeho vedením možnost strávit 5 dní v sympaticky vybaveném ateliéru knižní vazby na UMPRUM ve společnosti jeho vedoucích Jana Hybnera a Vladimíry Šturmové. Každý student měl k dispozici předem připravené složky k nižního bloku a tak následovalo rovnou šití knihy. To je mírně odlišné od našich evropských tradic, ale největší překvapení nás čekalo při práci na deskách a jejich následném zdobení. Tradiční islámská vazba vychází z podobných historických kořenů jako naš e - od destiček, svitků ke kodexům. Zde se však vývoj odděluje a například šití vychází úžeji z tradice koptské vazby, chybí zde tedy vazy. Tento způsob spojování složek je typický pro spojování knižních složek v arabském regionu po další století. K šití s e používaly hedvábné nitě vyznačující se vysokou pevností ve spojení s tenkostí, knihy tedy nenabývají na hřbetě. To je zde žádoucí, protože tyto knihy mají vždy rovný hřbet. Po šití se hřbety klíží a ihned přelepují plátnem. Následuje šití kapitálku. Ten je plně funkční, pevně spojený s blokem, nahrazuje krajové vazy a přináší poněkud volnější vazbě potřebnou pevnost a zároveň je velmi dekorativní. Pro účastníky kurzu bylo velmi náročným krokem zvládnout v krátkém časovém rozmezí tuto techniku. Způsob obšívání je spíše podobný pletení. Tradiční kapitálek se šije dvěma výrazně odlišný mi barvami a existuje více vzorů. Desky na knihu jsou zhotovovány zvlášť, odděleně. Jedna včetně typické chlopně – mikleb neboli sertap. Ta má u islámské vazby specifickou funkci. Knihy byly totiž v islámských zemích ukládány naležato, chlopní dopředu a ta tak plnila hlavně ochranou funkci. Desky se tradičně potahovaly kůží, tenkou přírodně barvenou kozinou, ale i jinými druhy usní podle velikosti a druhu knihy. Nejtypičtě jším znakem těchto vazeb je výrazné zdobení všech částí desky, včetně chlopně a přídeští. Desky se na připravený blok nasazují až po vyzdobení. Zde je nutné také zmínit způsob čtení těchto knih odzadu dopředu, zprava doleva. Ilustrační obrázek zdroj: http://www.artesdellibro.com Studenti měli v průběhu kurzu příležitost zpracovat pod vedením pana Gürcana Maviliho knižní desky do ornamentální podoby. Výzdoba desek se od naší

9. 9 OBČASNÍK 1/201 3 N ACHRUF FÜR J AN S OBOTA Velmi osobní vzpomínka na Jana Sobotu, kterému přátelé říkali Honza, což se zdálo být v nesouladu s jeho objemnou postavou a jeho velkým významem, ale bylo to přesto velmi blízké jeho povaze. Když jsem se vrátil z Bulharska s nakažlivou žlou tenkou, předepsal mi Prof. Dr. Theodor Brugsch lázně a pitnou léčbu Mlýnského pramene v Karlových Varech, a poté následovalo ještě dalších sedm lázeňských léčení. Ještě je třeba si uvědomit, že realizovat lázeňskou léčbu v době NDR v „socialistické cizině“ bylo jednodušší než na území Německa nebo na západě. Was ich dort geliebt, genossen, welche Freude, welche Kenntnis wär ́ ́ ein allzu lang Geständnis! Mög ́es jeden so erfreuen, die Erfahrenen, die Neuen. Johann Wolfgang von Goethe (Co jsem tam miloval, prožil, tolik radosti a poznání – bylo by předlouhé vyznání! Těšilo by tak každého, znalého i nového.) Během mého prvního a druhého lázeňského pobytu jsem objevil Knihařství Sobota v bezprostřední blízkosti Mlýnského pramene, který se musel pít denně 2 - 3krát. Co mi mohlo být bližší než navštívit kolegu ........a to byl začátek dlouhého přátelství, které trvalo tak dlouho, až doteď, kdy musel pustit falc z ruky. V následujících dobách jsme mohli vést naše živé diskuze a výměny názorů jen rukama – nohama a za pomocí nákresů, protože jsme na vytváření ručních vazeb neměli vždy stejný názor. Moje slovní zásoba v češtině sestávala z „ja mam hlad a jisenc“ (mám hlad a žízeň), což vzhledem k relativně malým porcím v sanatoriu bylo nezbytné pro přežití mladého muže, a Honza uměl německy říci jen „Werrrnerrr prrrima“. Za rok se dorozumění hodně zlepšilo, jazykově za pomoci „tlumočníků“, kteří v podobě spřátelených grafiků, sochařů nebo spisovatelů převzali tuto úlohu, občas i Češi obecně a Honza obzvláště projevovali duchovní spřízněnost se Švejkem Jaroslava Haška. Tak jsem byl jednou po malé pitce červeného vína zastaven policií a musel jsem foukat! Byl jsem šťastný, že jsem se z té šlamastyky dostal, ale Honza mávl rukou: “Řidičák bys býval měl zítra nazpět --- mám kamaráda u policie!“ Ale neslavilo se jenom! Honza převzal díky svým nápaditým, tvůrčím pracím iniciativu v mnoha odborných aktivitách na území Čech, ale postupem času i mimo ně. Pohostinnost byla doma u Sobotů vždycky velkorysá a i nenadálá návštěva nikoh o u nich nemohla uvést do rozpaků; vždycky se našlo řešení. Se svou ženou paní Jarmilou se ideálně doplňovali, ona se také proto velice rychle zapracovala do knihvazačství a také se dopracovala k vlastní tvorbě, která nepopřela ve svém odborném růstu mist rovský vliv Náš kol. Gnadt a já jsme měli tu čest, že jsme se mohli jako jediní cizinci se zúčastnit trienálií, které inicioval Jan Sobota a které se konaly v různých místech. Po jednom pozvání do Hradce Králové (Königgrätz) na přednášku o průsvitkách o „ Největší knize světa“, na které jsme v té době následně pracovali, nás zradilo po cestě nazpátek na dálnici auto. Po noci v blízké ubytovně pro mládež pro mne zorganizovali cestu domů autobusem, zatímco Honza s paní na místě počkali na opravu jejich auta — jak už bylo řečeno: vždycky se našlo řešení! Návštěvy se střídaly, až Mirek šel do Heidelbergu a Honza se vystěhoval se svou ženou Jarmilou do USA, kde se také relativně rychle vypracoval a přijal post ředitele školy s především restaurátorskými úkoly, spe cialitou našeho povolání, které se věnoval úspěšně už v „ČSSR“. Od té doby jsme měli nucenou pauzu v setkáních, dokud se „vystěhovalci“ nevrátili zpět do vlasti po „sametové revoluci“, a sice do blízkosti Karových

4. 4 OBČASNÍK 1/201 3 Vážený pane, dovolte, abychom Vám jménem vydavatelů knihy „ Jiří Faltus – čestný občan města Žamberka“ poděkovali za Váš osobní přínos ke vzniku této publikace. Kniha vě novaná uměleckému knihaři Jiřímu Faltusovi mohla vzniknout jen díky ochotě a vstřícnosti Vás všech, jenž jste se na přípravě díla podíleli, ať již vlastním literárním zaznamenáním vzpomínek, zapůjčením fotografií či upřesněním reálií a dat. Děkujeme za spo lupráci a věříme, že konečná podoba knihy, ve které jste i Vy zanechali svoji stopu, Vás potěší a bude pro Vás také stálou připomínkou vzácného člověka a umělce S pozdravem Ing. Jana Hlaváčová Městská knihovna Žamberk Dnes již víme, že kniha se opravdu vydařila, jen musím ještě najít čas, abych ji pěkně svázal. Prvního března jsem měl narozeniny. Sedmdesát dva, čili nic kulatého a proto pouze rodinná oslava. S psaných gratulací ocituji p ouze tu nejhezčí od mého o rok a čtvrt staršího bratra. Milý Jene, přeji Ti k Tvým dvaa sedmdesátinám, abys ještě dlouho zdráv byl a dobře se ti vedlo na zemi! Je to neuvěřitelné jak ten čas letí, jak stárnu stále více vzpomínám jak jsem Ti ujel na saních a ty sis zlomil ruku, jak jsi mi prostřelil šípem ucho, jak jsme jezdili na šlajfkách a potom si půjčovali jedny džeksny, jak jsme se prali s potomky místních komoušů, běhali se koupat k jezu, jeli s kárami na Libštejn, atd. a zdá se mi, že to bylo včera. Že by už ta senilita? Snad ještě ne. Přeji Ti opravdu všechno nejlepší Jirka Níže je doklad, že to byl pro mne pouze den pracovní. Jarmila Jel ena Sobotová a Jan Bohuslav Sobota, Knižní vazby Přednáška s výstavkou v Městské knihovně v zámku v Sokolově 1. března 2011 The Thread That Binds The 2011 Exhibition of Fine Bindigs Presented by th e Lo ne Star Chapter, Guild of Book Workers Spolu s dalšími 50 knihaři jsem se zúčastnil této výstavy v De Golyer Lybrary, SMU Dallas, Texas otevřené 3. Června 2011 – 12. Srpna 2011. Výstava pokračuje v Houston Museum of Printing History od 29. září 2011 do 14. ledna 2012 XV. Mezinárodní seminář Žďár nad Sázavou 23. – 26. 6. 2011. Přednáška s workshopem: Jan Sobota : Vazba s prošitými deskami. X. ČLENSKÁ VÝSTAVA SČK Žďár nad Sázavou 2011 Jan Sobota. Celokožená hrací kazeta: JESLIČKY. Pergamenová vazba: Být bláznem božím. Jarmila Jelena Sobotová. Tři netradiční experimentální vazby s viditelným šitím. VLTAVOTÝNSKÉ VÝTVARNÉ DVORKY 2011 Městská galerie U Zlatého Slunce Týn nad Vltavou. Červenec – Srpen 2011 Jan Sobota a Jarmila Sobotová – Knižní vazby a mramorované obrazy

20. 20 OBČASNÍK 1/201 3 Bohumil Krs a František V. Eisen reich. Karel Šilinger se zúčastnil rovněž Jubilejní výstavy SZVU, uspořádané k ro ku . Stejně jako pro další zakládající členy, i pro něj se stala symbolickým, před blížícím se zánikem Sdružení však bohužel posledním shrnutím tvorby za uplynulé čtvrtstoletí. Pro Šilingera bylo SZVU bezpochyby tvůrčím zázemím, inspirativním prostředím, bezprostřední kontakty s osobnostmi plzeňského výtvarného života podněcovaly jeho uměleckořemeslnou tvorbu. Proto i jeho dílna, z níž, s výtvarným citem a s odpovědností k řemeslu provedeny, vycházely H odkovy, Moravcovy či Krsovy návrhy, byla také jedním z míst, kde se odehrávaly diskuze na současná umělecká témata. I když jsou dnes knižní vazby a další práce z Šilingerovy plzeňské dílny roztroušeny v soukromých knihovnách a neexistuje – ke škodě věci – ucelenější soubor děl, který by poskytoval průběžný a podrobnější pohled na jeho umělecký vývoj, je přesto Šilingerův přínos v oboru knižní vazby zřetelný a zřejmý. Nejen z pohledu plzeňského, regionálního, ale i v širších souvislostech národních snah o ro zvoj krásné knihy představuje Šilingerovo knihvazačské umění výrazné obohacení české meziválečné knižní kultury. Ivana Vyhnalová V YUŽITÍ MAGNETŮ PŘI R OVNÁNÍ SKLADŮ V IN SITU ( VÁZ ANÉ KNIZE ) Při restaurování Kodexu Václava z Jihlavy (15. století) jsme s kolegy z Národního archivu řešili problém vyrovnání skladů u jednotlivých pergamenových listů knihy. Protože vazební systém kodexu nebyl porušen, bylo nutné vymyslet způsob, který by byl použitelný systémem in - situ, tedy rovnání listů bez nutnosti rozešití knižního bloku. Rád bych se s vámi podělil o metodu, kterou jsme zvolili a kterou je možné ji aplikovat také pro řešení stejného problému u běžné knižní vazby. Tedy konkré tně u tisků, kde můžeme vyloučit rozpití inkoustu. Dosud nejčastější způsob restaurování, který je v těchto případech obvykle používán, jsme považovali za rizikový. V tomto postupu je prvním krokem lokální zvlhčení postižené oblasti. K tomu je nejvhodnější použití ultrazvukové tužky. Alternativní metodou je například zvlhčení štětcem. Poté je nutné sklad vyrovnat a nechat vyschnout pod zátěží. K zatížení se používá proklad složený ze separační vrstvy (Hollytex, popř. Netex), filtračního papíru a zátěže. Ne výhodou této metody je nemožnost průběžného sledování vyrovnávané plochy při schnutí. V případě, že vyrovnávaným materiálem je ruční papír, může se stát, že při větším provlhčení stránky a přílišném zatížení, dojde k vyhlazení struktury papíru. Použil i jsme alternativní metodu. Stejně jako v

26. 26 OBČASNÍK 1/201 3 P LENÉR L OKET 2012 V rámci projektu Plenér Loket 2012 byla v úterý 21. srpna zahájena výstava „ Vzpomínka ve fotografiích“. Byly zde vystaveny známé i dosud neuveřejněné fotografie Honzy So boty, které byly pořízeny během let, kdy se Honza aktivně plenérů účastnil. Tato výstava byla velice milou vzpomínkou. Součástí této akce bylo také přejmenování Sklenářské ulice, kde Honza s Jarmilkou žil a pracoval na Sobotovu ulici. Slavnostního křtu se účastnili Honzovi přátelé a představitelé města. E LEKTRONICKÁ KONFEREN CE Vážení a milí knihaři a knihařky a všichni, kteří se o knižní vazbu zajímáte, i když máme funkční webové stránky, stále se stává, že nejsme všichni včas informováni a včas se nedozvíme, že např. probíhá výstava, nebo taky jako se stalo letos, že nám odešel kamarád... Jednou z možností je e - meilová konference. Jistě je také znáte a používáte. Dávno používám některé knihovnické a tak jsem oslovila pana Romana Giebische z Národní kn ihovny a on nám tuto konferenci zřídil. Všechno je zdarma a není to záležitost riziková jako třeba Facebook. Jediné, co musíte udělat, je přihlásit svůj e - mail. Prosím, vyzkoušejte tuto možnost, přihlaste se, pošlete nějakou zprávičku. Je mi jasné, že v šechno to nevyřeší, ale dalším krůčkem k naší větší informovanosti by to být mohlo. Klidně si předem prohlédněte ostatní konference na: https://andrea.vc.cvut.cz/cgi - bin/mailman/listinfo kam se i tahle naše zařadila. "Vítejte v konferenci Knihari@cvut. cz ! Příspěvky zasílejte na adresu: knihari@cvut.cz Všeobecné informace o konferenci a přihlášení naleznete na adrese: https://andrea.vc.cvut.cz/cgi - bin/mailman/listinfo/knihari Blanka Křížová S TOLNÍ KALENDÁŘ NA RO K 2013 Příběh knihy Národní muzeum ve spolupráci s Národní knihovnou České republiky vydalo tento stolní kalendář.

3. 3 OBČASNÍK 1/201 3 praxe odlišuje v mnoha směrech. Reliéfní podoba ornamentů vzniká nejen ražbou, ale i předchozím vyřezáváním jejich tvaru do svrchní lepenky. Typickou zdobnost pak vytváří ruční zlacení pravým zlatem. To vzniká nanášení mušlového zlata v tenké vrstvě do želatinového základu ručně štětci, po té je vyhlazena achátem. Proces je poměrně n áročný, začíná samotnou přípravou zlata, z lístkové zlata se náročným ručním třením vytváří práškové do jemné použitelné konzistence. Samotné zdobení vyžaduje přesnou a jistou ruku. Ústřední motiv vazby zlatá rozeta ŞEMSE je v dokonalém provedení opravdov ým středem dekoru, tak jako slunce, které představuje. Tradiční islámské vazby využívaly vedle zlacení i zdobení lakováním, které je nám spíš známé z japonské kultury. Ilustrační obrázek zdroj: http://www.artesdellibro.com Všichni účastníci netradičn ího kurzu velmi tradiční techniky knižní vazby si domů odnesli nejen krásnou netypickou knihu, ale řadu zážitků a nových zkušeností. Autorka textu navíc pokus pochopit nejen strukturu vazby, ale také nové schéma veřejné dopravy v Praze  . Jana Trnková O KNIAŘSKÝCH AKTIVITÁCH MANŽELŮ SOBOTOVÝCH V ROCE 2011 Asi si mnozí z vás dovedou představit, jaké bývají problémy s obsahem Občasníku. Nikdo nemá čas, nikomu se nechce nic psát... Prostě nový nedostižný Víťa Prágr mezi námi není. Zachráncem a velkým obětavcem byl vždycky Honza, který si udělal čas a sedl a psal. Následující článek nebyl původně psán pro Občasník. To jen Honza si vedl takovou " kroniku", aby věděl, co se během roku událo. Poslal mi článek, kdyby zase nastala nouze, ať si z obs ahu vyberu, co se bude hodit... Občasník už byl v tisku, tak na článek nedošlo. Honza zemřel a tak je text alespoň vzpomínkou na něj... Dovolila jsem si předložit vám článek celý, bez úprav, tak jak si Honza vše zaznamenal. Pořád mě udivuje, co všechno sti hl... Ivana Vyhnalov á Ve středu 26. ledna mne hned ráno, při vybrání Mladé fronty dnes ze schránky a otevření sekce Karlovarský kraj mile překvapil obsáhlý č lánek s označením Profil, od Libora Michalce s šesti barevnými fotografiemi Martina Stolaře. Na tom největším snímku z atelieru, schovaná za středověkým hradem – vazbou prvního anglického vydání knihy Ivanhoe od Waltera Scotta, vystrkuje Jarmila svůj rozes mátý obličej. Ostatní fotografie jsou vazby miniatur, které si Jarmila v poslední době zvláště oblíbila.Titul článku je: Ke knihařině ji dovedla emigrace, dnes ji zná celý svět Spolu s manželem se zúčastnila více než 150 výstav umělecké knižní vazby na čty řech kontinentech a získala mnoho prestižních ocenění. Dnes slaví Jarmila Sobotová v Lokti svoje pětašedesátiny. Oslavný článek je jeden z těch velice korektních. Jinak se slavilo asi na třikrát. Na konci února mne velice potěšil děkovný dopis z Městské knihovny v Žamberku.

25. 25 OBČASNÍK 1/201 3 povrchem lze vsazovat stejným způsobem jako hedvábí a také na obě strany. Použije - li se na přídeští nor mální pevná knihařská kůže, nelze ji použít na přídeští, kde je nutné dát hedvábí. Pokud jde o použití knihařské kůže na přídeští, uplatňuje se nejlépe odlišení barev ve většině případů i druhů. K tmavému maroquienu se hodí maroquien světlý s jemným kontra stem, přírodní vepřovice nebo barvená teletiny. Také pergamen, zvláště telecí tzv. „antik“ s nažloutlými skvrnami a žilkováním, se velmi dobře na přídeští maroquienové vazby uplatní. Francouzští knihaři uplatňují také někdy způsob vlepení předsádek jako tz v. double – pecu. K tomu účelu se používá barevné teletiny. Vlepuje se jako papírová předsádka vcelku z desky na protější stranu. U některých vazeb, kde přídeští je polepeno jiným materiálem než papírem, přidávají se k předlistům dva listy máčeného papíru p ečlivě vybraných odstínů, aby bylo zabráněno náhlému přechodu od těžšího materiálu na vrchní straně k čistým vakátům. Plochy přídeští mohou být vyzdobeny jakoukoli knihařskou technikou velmi střídmě, nebo bohatěji i když vrchní strany desek jsou bez výzdob y. Z těchto několika příkladů je zjevné, že množství variant úpravy předsádek umožňuje výběr té nejvhodnější. Z J INDŘICHOVA H RADCE Muzeum v Jindřichově Hradci skýtá drobnou, ale hezkou knihařsky zaměřenou expozici místních řemesel. Návštěvn íka zaujmou (kromě vzácných knih jako např. Šteyerův kancionál či Michnova Česká mariánská muzika) dnes úsměvně působící reklamy knihařů z počátku 20. století, jejichž ochutnávku si dovolujeme nabídnout. Do Jindř. Hradce a okolí! Dovoluji si tímto zdvořil e oznámiti, že otevřu dnem 15. května 1929 knihařskou dílnu v domě knihkupectví pana Jar. Boukala na Wilsonově náměstí čp. 163./I. (vzadu ve dvoře). Dílnu tuto, kterou řadu roků vedl můj dosavadní dlouholetý zaměstnavatel pan Bohdan Švarc jsem znovu zařídi l, jsem dokonale v oboru tomto zapracován a ovládám veškeré práce v obor knihařský spadající. Budu levně a solidně pracovati, hodlám si svojí svědomitou prací a rychlou obsluhou P.T. Zákazníky nejen získati, ale i udržeti. Prosím o hojnou přízeň. V dokonal é úctě Karel Tomášek , knihařství Jindřichův Hradec 163/1

17. 17 OBČASNÍK 1/201 3 pro získávání potřebných řemeslných dovedností. Studium vazeb z fragmentů informací navíc pěstuje schopnost analyzovat a respektovat jejich zvláštnosti. Pokusili jsme se také na spektru vystavených výrobků ukázat historický vývoj. Proto své místo ve vitrínách našly voskové tabulky, svitky, koptské vazby, pergamenové měkké vazby , vazby s gotickými vazebními prvky zdobené řezbou a tepáním v kůži, sáčkové a obalové vazby. I tuto kolekci považuji za velmi reprezentativní, i když si nečiní nároky na absolutně přesné časové zařazení vazeb. Zvládnuté řemeslo a čistota provedení byla pr ioritní. Olga Hrušková, Kristýna Bímanová, Eva Rundová V ÝSTAVA V Z ÁPADOČESKÉ G ALERII V P LZNI J OSEF H ODEK A J OSEF V ÁCHAL : Ž ÁK A JEHO MISTR V Západočeské galerii v Plzni proběhla zajímavá výstava : Josef Hodek a Josef Váchal: Žák a jeho mistr Zahájena byla 5.9 a končí 2.12.2012. Žákem je zde míněn plzeňský grafik a malíř Josef Hodek ( 1880 – 1973) a jeho „mistrem“ Josef Váchal ( 1884 – 1969), který ho začal vyučovat technice dřevorytu. I když přátelství procházelo ( díky složité Váchalově povaze) mno ha peripetiemi, vydrželo jim celý život – dlouhých 57 let. Oba pocházeli ze západních Čech a k jejich seznámení došlo v Praze v roce 1912. Výstava představuje díla obou umělců z oblasti malby, knižní ilustrace, grafiky, bibliofilie a exlibris. Zatímco dílo a osobnost Josefa Váchala je známo i laické veřejnosti, jméno jeho žáka, přítele, grafika, malíře Josefa Hodka není mimo Plzeň příliš známé a dílo stále čeká na skutečné ocenění. Výstava představuje hlavně rané grafické práce Hodkovy. Odráží se v nich dek adence a dobový symbolismus, který byl blízký osobnostem publikujícím v časopise „ Moderní revue“, Kde Hodek publikoval své první větší práce. Tvorba Josefa Váchala je zde zastoupena menším počtem exponátů, pouze uvádí a doprovází tvorbu Hodkovu. Jak na sv ých webových stránkách ZPČG vysvětluje: „ Hodek za života i po smrti svého Mistra uspořádal Váchalovi několik výstav v Plzni a Domažlicích a neustále připomínal jeho neprávem opomíjené dílo. Mistr mu nyní vrací tuto službu a uvádí dílo svého někdejšího Žák a, který si složitě hledal svou cestu k vlastnímu výtvarnému vyjádření, ale dokázal si ji vybojovat a zařadit se mezi zajímavé, výrazné osobnosti českého výtvarného umění 20. století.“

22. 22 OBČASNÍK 1/201 3 vzhledem k druhu knižních vazeb. Měl jsem to štěstí, že mě učil takový odborník jako byl Otto Blažek. Říkám to proto, že to co vám nyní přečtu, jsou jeho myšlenky a zásady. Myslím si, že n ic neztratily na své aktuálnosti a jsou stále platné. Vazby s plochým hřbetem 1. Vazba celopapírová (obyčejná) Jednobarevné světlé předsádky, jako silnější ofset, nebo jednobarevný papír světlejších odstínů. Předlisty žádné, na potah jen obyčejné druhy pest rého papíru strojní výroby. Hlavice nejsou ztužovány jiným materiálem, rohy ostře založené, ořízka barevná u hlavy, kapitálky obyčejné nalepené nebo žádné. Na hřbetě papírový štítek s nápisem, barvou nebo zlatou folií ručně nebo strojem. Štítek není vždy n utný, podle povahy papíru. 2. Vazba celopapírová (hodnotnější) Předsádky jednobarevné, dobré jakosti i z ručního papíru po 1 - 2 předlistech. Potah z lepšího pestrého papíru máčeného nebo škrobového i jednobarevného ručního pastelových odstínů.Hlavice a rohy chráněné pergamenem, nebo vyjímečně plátnem vhodné barvy. Hlavice viditelné, rohy navrch skryté, mírně zakulacené. Ořízka barevná nebo zlatá. Kapitálky k barevné ořízce hedvábné nalepit, k zlaté ořízce jednoduché, ručně šité. Ručně zhotovený kapitálek z h edvábné látky se mezi pergamenovou hlavicí dobře vyjímá, štítek kožený s vyzlaceným nápisem. 3. Vazba poloplátěná Předsádky jednobarevné světlé, obyčejné bez předlistů. Plátěný hřbet, rohy papírové, ostře založené. Na potah obyčejný pestrý papír strojní v ýroby, nebo obyčejný hladký přírodní s upraveným povrchem – ražený. Ořízka barevná u hlavy, nebo kolem. Kapitálky obyčejné nalepené, nápis na hřbetě strojem ražený, buď barvou nebo zlatou fólií přímo na plátno nebo štítek. 4. Vazba celoplátěná Předsádky jedn obarevné obyčejné, předlisty podle potřeby. Rohy dle kaosti plátna, zatažené nebo ostře založené. Ořízka barevná u hlavy nebo kolem. Kapitálky obyčejné nalepené. Nápis na hřbetě strojem buď barvou nebo barevnou nebo zlatou fólií přímo na plátno. 5. Vazba pol okožená Do 10 - 12 složek, má - li být zachován pěkný vzhled a technický předpoklad plochého hřbetu. Předsádky světlé, bílé nebo našedlé apod. Předlisty, kožený úzký hřbet, papírový potah pestrý škrobový, nebo olejový máčený. Také jednobarevného papíru dobré j akosti, nejlépe ručního s jemnou zrnitou strukturou lze s úspěchem použít. Rohy ztužené pergamenem navrch skryté. Ořízka u hlavy zlatá, vpředu a dole osekaná. Kapitálky ručně šité, jednoduché nebo dvojité nižší. Celokožený, nebo pergamenový potah se na ten to druh vazby pro její technickou jednoduchost. Vazby s kulatým hřbetem 6. Zakázková vazba poloplátěná Na tloušťce svazku nezáleží. Předsádky ražené, nebo hladké, raději světlých odstínů. Mohou být opatřeny viditelnými plátěnými proužky z téhož materiálu jak o desky, nebo jiné světlé barvy. Potahový papír tovární výroby nebo praktický papír s plátěnou strukturou tzv. chagren. Nedoporučuje se potahový papír, jehož ušlechtilost by byla neúměrná prostotě a láci plátěného materiálu. Ořízka kolem hladce oříznutá vý jimečně vpředu a dole osekaná, ořízka barvená. Kapitálky obyčejné strojní nebo zhotovené

7. 7 OBČASNÍK 1/201 3 její zoufalý hlas, to když zjistila, že jsem měl odletět již před týdnem. Během dne mi musela koupit letenku novou, pochopitelně dvakrát dražší do Briminghamu, kam jsem letěl se Swiss air z Prahy přes Zurich. Z letiště v Briminghamu to bylo něco přes půl hodiny taxíkem až před Roates Social Bilding, kde jsme se ve čtvrtek odpoledne scházeli. Je to veliká správní budova v centru university s hlavním vchodem v levé polovině průčelí budov y a celá pravá strana je přízemní kavárna. Dá se do ní vejít zvenku i zevnitř budovy a má prosklené celé průčelí ale i celá příčka uvnitř po pravé ruce přicházejícího je skleněná. To otevírá pohled na příjemný interiér, který člověka láká si tam jít sednou t, zvláště když uvnitř zahlédne tváře známých knihařů z různých zemí světa. Na té levé straně kousek za dveřmi je velký výtah a hned za ním je veliká úschovna zavazadel, která je otevřená zřejmě 24 hodin denně. Dále se přichází do obrovské haly, po jejíž p ravé straně jsou hned za kavárnou široké schody do dalších pater a po levé straně otevřené dveře kanceláře, kterou okupují organizátoři - vedení právě probíhající hostující konference. Hned za ní mezi sloupy před levou stěnou jsou tři dlouhé stoly, u který ch podle abecedního seznamu rozdávají dobrovolníci novým příchozím tašku s veškerými informacemi, stravenkami a dárky účastníkům konference, stejně jako se to dělá u nás. Jen je to všechno, zřejmě díky pěknému modernímu interiéru, nějak větší a slavnostněj ší. Středem haly probíhá koberec a po jeho obou stranách jsou stolky s křesílky, aby si příchozí měli kam sednout a popovídat si s kolegy. Po pravé straně za schodištěm je informační pult, za kterým vždy sedí nějaký mladý muž v uniformě, který podává informace, ale také střeží veškeré dění v přízemí budovy. Za pultem pokračuje dřevem obložená stěna s řadou dveří, s osobními výtahy do dalších pater a do několika provozních místností. Před zadní stěnou je skleněná příčka, ve které je řada okének za kterými sedí mladá děvčata, (studentky, které si tím přivydělávají na studium) která mají na starosti ubytování nově příchozích . Každému ukáží a zakreslí na mapě university kde je ubytován. Moje první otázka byla, jak je to daleko? Dívka se z poza okénka postavila, podívala se na mne, když viděla, že se opírám o dva kufříky na čtyřech kolečkách a ještě k tomu mám chodeckou hůl, mi le mi řekla, posaďte se prosím na chvilku, hned to zařídím. Sedl jsem si a viděl, že hovoří telefonem s mladíkem u informačního stolku. Ten odešel do jedné z těch provozních místností a přijel přede mne, s elektrickým skútrem - vlastně chodítkem, skoro stej ným jaké používám i doma. Do košíku na řídítcích jsem dostal kabel s dobíječkou, abych si mohl baterie dobíjet prakticky v přízemní hale kterékoli veřejné budovy i v každé ubytovně. Takový servis jsem do té doby nikde na světě nezažil. Mohl jsem se po celé universitě dostat prakticky všude. V Roates budově byla v prvním patře hospoda, kde jsme se scházeli. Byly tam také dvě jídelny, ve kterých jsme se stravovali a všude jsem si mohl se svým skútrem dojet až na místo. Stejně tomu bylo i v obrovském Art centru, velikém komplexu budov na druhé straně ulice, kde jsme měli všechny přednášky a workshopy. Mohl jsem si dojet před každou přednáškovou síň, ať byla v kterémkoli patře a ve výstavní síni ve druhém patře jsem mohl pohodlně objíždět a důkladně si prohlédnout knihy ve všech vitrínách. Další důležitá skutečnost je, že jsem se tam potkal a mohl si popovídat s mnoha přáteli, které jsem léta neviděl. Také jsem se mohl podívat na několik přednášek kolegů, které dobře znám, ale i pro mne nových tváří. Ze zvědavosti jsem se šel v pátek po obědě na workshop, který měl pro mne neznámý Chris Hicks, jenž - jak je v brožuře uvedeno, žil a pracoval v Oxfordu a nyní je již několik let v městě Somerset. Zaujal mne název jeho přednášky SOLANDER BOXES MY WAY – česky: jednoduchá sestavovaná a potahovaná krabice / kazeta která má hřbet vlevo a kniha či dokumenty se berou levou rukou udělaná jeho způsobem. Lepenky si naměřil, i uřízl podobně jako to dělají mnozí z nás, neměří metrem ale podle velikosti objektu, který bu de uvnitř. Pak si slepil krabici na několika místech maskovací papírovou páskou a hrany uvnitř vylil pomocí štětce odkapáváním řídkého PVA. Vše nechal

28. 28 OBČASNÍK 1/201 3 SPOLEČENSTVO ČESKÝCH KNIHAŘŮ PŘIHLÁŠKA K E ČLENSTVÍ NA OBDOBÍ: 1. 7. 2012 – 30. 6. 201 3 (Prosím, vyplňte pe člivě hůlkovým písmem všechny rubriky, kategorii zakroužkujte) Kategorie : důchodce nad 70 let (50 Kč) jednotlivec (1000 Kč pro občany ČR a SR) rodina: tj.osoba + jeden rodinný příslušník (1500 Kč) důchodce, osoby na mateřské dovolené, učeň, student (500 Kč) ukončení studia v roce ............... rodina důchodce: tj.důchodce + jeden rodinný příslušník, též důchodc e (750 Kč) instituce: (např. škola, archiv, firma...), max. dva zástupci jedné instituce (1500 Kč) čestný člen (neplatí členství) zahraniční členové + 50 % tj. (1500 Kč) Uvedené informace b udou zveřejněny v adresáři SČK a případně na webové stránce. Jméno/Název firmy: Korespondenční adresa: Osoba zastupující firmu/rodinu: Telefon domů: Telefon do práce: FAX (s jasným označením kam je): Mobilní tel.: E - mail: www adresa: Datum narození: Členský příspěvek uhrazen dne: ....................... v částce: ........................... jak: složenkou příkazem v hotovosti ( zakroužkujte) Pokud za vás členství platí jiná organizace, uveďte název a sídlo: Stručně charakterizujte svoji činnost: Poplatek za členství posílejte nejpozději do 31.8. 201 2 , prosím, na konto SČK , 19 - 8182980287/0100 nebo složenkou na adresu: Vladimíra Kubíčková, Horní 2, 591 01 Žďár nad Sázavou Platby ze zahraničí za převod p eněz platí plátce! Prosíme též na přihlášku uvést z jakého účtu (číslo účtu) je platba zasílána, pokud je platba např. z pošty, uveďte prosím jméno. Přihlášky posílejte na adresu: Dušan Nováček, Na Vyšším Hrádku 1351, 250 01 Brandýs nad Labem tel. do práce : 974 847 487, mobil: 776 621 609, e - mail: dr.dali k@gmail.com

18. 18 OBČASNÍK 1/201 3 Výstava se zaměřovala na krásnou knihu, exlibris, knižní ilustrac i, které vytvářeli oba pro stejný okruh sběratelů, nakladatelů a bibliofilů. K výstavě byl vydán obsáhlý katalog s obrazovým doprovodem a bylo zrealizováno několik doprovodných přednášek o knižní vazbě, korespondenci ... Jedna z přednášek, která mě zaujala by la o spolupráci a přátelství Karla Šilingera a Josefa Hodka. Přednášku přednesl PhDr. Jan Mergl. Dozvěděli jsme se mnoho zajímavých informací o tomto uměleckém knihaři, o jeho vlivu na rozvoj moderního knihařství. Protože posledním učněm K.Šilingera byl Ja n Sobota, byl zmíněn i on. Navíc zazněla nahrávka, na které s humorem, který mu byl vlastní, popisuje svá učňovská léta a přiblížil osobu svého mistra a jeho práci... Uvedená přednáška není přesné znění uvedené přednášky, ale myslím, že vás zaujme i tak. Byla otištěna v publikaci Petra Jindry: Umění českého západu, Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni 1925 – 1951, Západočeská galeri e v Plzni, autorem textu je Jan Mergl. Knihařství patřilo ve dvacátých letech k nemnoha v Plzni pěstovaným uměleckořemeslným oborům, které mohly navazovat na nejméně od poloviny století se rozvíjející tradici. Nejvýraznější osobností, jež úsilím o p o zdvižení knižní vazby na úroveň hodnotného artefaktu přitom vynikala nad ostatními plzeňskými knihaři, byl Karel Šilinger. Tento plzeňský rodák se řemeslu vyučil v letech u plzeňského knihaře Františka Reinera. První, neúspěšný pokus o zřízení s amostatné knihařské dílny podnikl s přítelem Krausem již roku s hlubším zájmem se však ke knihařské práci vrátil teprve po první světové válce a vlastní knihvazačství založil dokonce až roku . Důležitým impulsem na cestě k umělecky řešené knižn í vazbě bylo pro Šilingera absolvování odborného kurzu pokrokově, v duchu snah za krásnou knihu orientovaného pražského knihvazače Ludvíka Bradáče. Kurz byl v Plzni pořádán roku z iniciativy místního Ústavu pro zvelebování živností. Odezva Bradáčovy tvorby, v pojetí ornamentální výzdoby úzce vázané zejména na návrhy jednoho z předních představitelů počátečního období českého dekorativismu Vratislava Hugo Brunnera, profesora uměleckoprůmyslové školy, je v doložených Šilingero vých pracích z poloviny dvacátých let zřetelně patrná. Šilingerovou doménou byla precizně provedená celokožená knižní vazba, nejčastěji zdobená slepotiskem a zlacením, pro výzdobu však využíval i jiných technik, ať už řezby do kůže či náročné barevné intar zie. Ve výzdobě zřetelně a cíleně reagoval na aktuální tendence dekorativismu, nastupujícího od počátku dvacátých let. Ve zpravidla symetricky řešených kompozicích uplatňoval nejčastěji lineární abstraktní prvky či geometricky zjednodušené rostlinné motivy . O své vynikajících řemeslné zručnosti i o nadání citlivě zpracovat výtvarný návrh a převést jej do materiálu přesvědčil již roku , kdy se několika pracemi zúčastnil „soutěže na práci knihařskou“ vypsané plzeňským Uměleckoprůmyslovým muzeem za podpory zdejší Obchodní a živ nostenské komory. V konkurenci prací byla Šilingerova vazba románu Julese Barbey d ́Aurevillyho Stará milenka (navržená Aloisem Moravcem) hodnocena nejvýše. Oceněna byla i další jeho práce, podle návrhu Josefa Hodka z červeně, modře , zeleně a hnědě mořené kozinky provedená intarzovan á vazba Mrštíkovy Pohádky máje. Šilinger své uměleckořemeslné schopnosti poté představil i v rámci Výstavy moderní

19. 19 OBČASNÍK 1/201 3 vazby knižní, pořádané při příležitosti sjezdu Svazu československých knihařů za účasti předních českých knihařů v muzejním sále (vystavovali zde rovněž Ludvík Bradáč, Karel Lindauer či Jan Rajman). Úzký kontakt s Josefem Hodkem, s nímž se poprvé setkal roku , měl pro Šilingera zásadní význam. Stejně jako Hodek patřil ro k zakládajícím členům SZVU a těsná spolupráce obou výtvarníků, jejich umělecké vazby a přátelství trvaly až do počátku šedesátých let. Hodkovým prostřednictvím se posléze seznámil i s dal ší osobností plzeňského uměleckého života, Aloisem Moravcem. Porovnáme - li vlastní Šilingerovy práce z doby kolem roku (k nimž patřily jak vazby děl českých i světových klasiků, tak děl soudobé beletrie i odborné literatury) s vazbami, které vytvořil p odle Hodkových návrhů, lze zachytit mnohé společné rysy, dané blízkými výtvarnými názory a cítěním. Je patrné, že si oba byli vědomi nezbytnosti navázat na tradiční podobu a řemeslné hodnoty historické umělecké vazby. Zároveň však soustředěně hledali výtvarné prostředky a prvky, jimiž by reagovali na moderní projevy dekorativního umění, včetně tendencí usilujících o nalezení svébytného národního stylu. Nejzřetelněji se vzájemné ovlivňování a prolínání jejich tvorby projevilo na společné výstavě uspořádané ve výstavním sále Uměleckoprůmyslového muzea města Plzně roku , v roce desátého jubilea vzniku Šil ingerovy knihařské dílny. Jak dokládá výstavní katalog i částečně dochovaná fotografi cká dokumentace, Šilinger zde představil několik desítek celokožených a polokožených vazeb podle svých i Hodkových návrhů. Mezi jinými zde bylo k vidění několik variant W introva Mistra Kampana, vazby knih Ernesta Denise o českých dějinách, historických románů Aloise Jiráska či Bradáčovy příručky Knihvazačství. V dalších ze šesti vitrín pak Šilinger vystavil ukázky čestných adres, alb a diplomů, zpravidla reprezentativního charakteru. Mimo jiné obsahovala expozice Hodkem navržený elegantní, bílou vepřovicí potažený diplom čestného občanství města Plzně pro prezidenta T. G. Masaryka, doplněný akvarelem Augustina Němejce, nebo album k šedesátým narozeninám starosty Luďka Pika (podle návrhu Moravcova). Již od poloviny dvacátých let směřoval Šilingerův zájem také k příležitostným vazbám bibliofi lských tisků. K prvním z nich patřilo Moravcovo album dřevořezů Plzeň (Album deseti grafi ckých listů), vydané v roce SZVU. Následovaly části nákladů Vladimírem Žikešem vydávané edice Věž či některé svazky edice Pilsnensia Karla Škáby, typografi cky upravené Emanuelem Petlanem. Své uměleckořemeslné představy Šilinger uplatnil i v součinnosti s plzeňským Kroužkem bibli ofi lů a přátel grafi ky. Opominout samozřejmě nelze knihvazačské zpracování bibliofi lií Josefa Hodka, například sbírky Zápisník zmizelého s předmluvou Bedřicha Beneše - Buchlovana, vydané roku jako jubilejní tisk k příležitosti desátého výročí vzniku republiky a V ýstavy soudobé ku ltury v Brně. Šilingerova tvorba umělecky vrcholila ve druhé polovině třicátých let, což se odrazilo nejen ve výtvarné a řemeslné kvalitě, ale i v rozmanitosti a početnosti prací, jimiž obesílal výstavy SZVU v letech . I když převážná část návrhů knižních vazeb vzešla již tradičně od Josefa Hodka, spoluautory desek na listiny, diplomy a blahopřání byli rovněž další členové s družení, zejména Bohumil Krs, někdy také František V. Eisenreich. Spolupráce s nimi byla zajis té přínosem, neboť vnášela do Šilingerovy tvorby nové možnosti a osobitá výtvarná řešení, dokonce i experimenty s materiály. Například mezi dvěma desítkami prací, které roku představil na pravidelné členské výstavě, najdeme i čestnou adresu k padesáti nám ředitele Škodových závodů ing. J. Hrušky navrženou malířem Jaroslavem Krátkým a zdobenou mi mo slepotisku i polodrahokamy . Podobu většiny vystavovaných děl dnes bohužel známe jen ze stručných popisů v ka talozích členských výstav SZVU. Alespoň částečně zpřesnit představu o stylu a úrovni Šilingerovy tvorby lze díky několika pracím uloženým v muzejních sbírká ch. Připomeňme alespoň sérii blahopřání k životnímu jubileu JUDr. Matouše Mandla, na nichž se typografi cky i kresbami podíleli Josef Hodek,